Radši ve tmě - výzkum potvrzuje negativní dopad umělého záření na rozmnožování světlušek

Spojitost mezi umělým zářením a rozmnožováním světlušek větších (Lampyris noctiluca), probíhal mezi červem a červencem v roce 2019 pod vedením finské ekoložky a evoluční bioložky Christinou Elgert. Pro tento výzkum bylo shromážděno celkem 88 samiček světlušek z okolí Tvärminne, které se nachází na jihu Finska. Vědci následně rozdělili samičky do tří skupin, z nichž každá byla vystavena jinému typu záření či jeho délce. U první zkoumali reakci samiček na kontrolovaný přísun denního světla, zatímco u zbylých skupin na umělé záření, jehož intenzita odpovídala pouličnímu osvětlení. V těchto dvou skupinách hrála klíčovou roli doba působení umělého osvětlení. Druhá skupina světlušek byla ozařována pouhých 15 minut, kdežto třetí pod ním strávila 45 minut. Výsledky ukázaly, že samičky, které byly v průběhu experimentu vystavené umělému záření déle než 25 minut, přestaly ve většině případech zářit. 
Ztráta schopnosti vyzařovat světlo (bioluminiscence) je pro samičku fatální záležitost. Na rozdíl od mužských protějšků nemají křídla, a proto jsou na této dovednosti velice závislé, obzvlášť v době rozmnožování. Bez bioluminiscence je pro ně téměř nemožné přilákat samečka k páření, což může mít negativní dopad na jejich populaci. To byl také jeden z důvodů, proč se finští ekologové a biologové rozhodli zkoumat negativní účinky světelného znečištění na samičkách světlušky větší.
Poznatky ze svého výzkumu vědci předložili v červnu 2021 a následně byl jejich projekt o čtyři měsíce později zveřejněn ve vědeckém časopise Behavioral Ecology and Sociobiology. Zároveň v něm popsali  případná řešení, která by poskytla lepší podmínky nejen pro rozmnožování světlušek, ale i pro další živočichy trpící světelným znečištěním. Kromě omezení umělého osvětlení v oblastech, kde se nachází světlušky, navrhují i využití světel s nízkým rozptylem či s pohybovým čidlem.