Aneta Skořepová 
Výstava se dělí na dvě části, v nichž je možné zahlédnout nejen malířská, ale i sochařská díla. Ty jsou vybranými zástupci základních proudů v českém moderním umění. V první části, jež se nachází v mansardě, jsou vystavena především díla z první poloviny 20. století. V tomto období měly na české umění největší vliv směry jako dekadence, expresionismus, civilismus či kubismus. Nejnovější obrazy tohoto úseku jsou pak věnovány abstraktním projevům, surrealismu a dílům reflektující válečné období. Specifická část výstavy je pak vyhrazena pro obrazy moderní krajinomalby, které svým vlastním způsobem zachycují esenci tehdejší doby. Představenými autory jsou tak například Bohumil Kubišta, Toyen, František Foltýn nebo Václav Špála. „Naším kritériem při výběru bylo, aby tu návštěvník našel jména, která má spjata s moderním, avantgardním uměním,“ sdělila kurátorka Štěpánka Bielezsová.
V obrazárně, kde své místo nalezla druhá část výstavy, jsou vystaveny obrazy a sochy datující se od skončení druhé světové války, až do počátku jednadvacátého století. Tato expozice je zahájena výtvarnými díly od umělců navazujících na poválečnou avantgardu a abstrakci. Šedesátá léta zastupují sbírky, řadící se k výtvarným směrům jako je letterismus (užití písma ve výtvarném umění) a neokonstruktivismus (geometrická abstrakce vycházející z matematických principů), na něž pak kontrastně navazují pozdější směry umění jako jsou například nové figurace, české grotesky a existencionální figurace ze 70. a 80. let. Nejnovější vystavené kousky jsou z období konceptuálních a postmoderních projevů. Představiteli těchto zmíněných směrů jsou umělci jako Jiří Surůvka, Imre Bak, Jiří David anebo Zdeněk Sýkora.
Hlavním záměrem výstavy je nejen seznámit návštěvníka s historií českého moderního umění, ale zároveň ho i zařadit do širšího středoevropského kontextu. Proto jsou vedle českých tvůrců vystavena i díla exilových umělců spolu s významnými představiteli zahraniční tvorby z Polska, Maďarska a Slovenska.
