Klára Revendová 
Ve středu 17. ledna v 17 hodin se ve třinecké knihovně konalo první letošní setkání v rámci projektu Listování, který se zabývá scénickým čtením a má za cíl jediné - přivést nejen mladou generaci zpět ke čtení. Každý měsíc se v rámci tohoto projektu představí jedna kniha, která je pak prezentovaná na turné. Vlastně se jedná o druh divadelního představení, protože skrze již zmiňované scénické čtení se k divákům předává jazyk knihy, projev autora a atmosféra daného díla.
Letošního prvního setkání se zúčastnil Tomáš Poláček, který ve své knize STOP popisuje vskutku zajímavou cestu. Z Prahy projel celou východní Evropu, Asii, Severní i Jižní Ameriku a nakonec i do nejjižnějšího města světa, Ushauaie, které se nachází v Ohňové zemi. To všechno stopem. Přesněji, využil 250 aut po celé délce trasy. Většinou s řidiči nevalné povahy. O tom všem je kniha, jejíž celý název zní Světové tažení ochmelky Poláčka. Jakožto novinář, o své cestě průběžně publikoval články pro časopis Reportér. Sám přiznal, že se jednalo o jakousi služební cestu. Dodal také, že cestu si povětšinou užíval, až poslední dva dny na cestě byly krušné. Poláček stopuje už dvacet let, podařilo se mu mimo jiné dojet stopem do Pekingu na olympiádu v roce 2008.
Tomáš Poláček žije v Praze a povolání novináře si vybral poté, co napsal ve dvanácti letech první rozhovor s Jaroslavem Foglarem. Studoval jak žurnalistiku, tak bohemistiku, ale ani jedno nedostudoval. V roce 1994 poprvé vyrazil na cestu stopem. Jeho první destinací bylo Rumunsko. Pracoval v deníku Mladá fronta Dnes, kde se vyprofiloval na rozhovorech a delších reportážích. Strávil zde celkem čtrnáct let. Teď působí v měsíčníku Reportér, kde se podle jeho slov, „dva roky snažíme dělat krásnej měsíčník a pár čtenářů to snad oceňuje, podle předplatného to tak vypadá“. Zmiňuje také, že Reportér je spíše jako rodina než továrna na noviny, sotva deset lidí. A také že se mu nikdy před uzávěrkou Reportéra nesvíral žaludek. Kromě STOP napsal také knihu o svém putování Afrikou, kde se údajně mnohem více bál o svůj život.
Společně s listovacím ansámblem, Lukášem Hejlíkem a Alanem Novotným, Poláček představil svou knihu zaujatým divákům. Představil skrze krátké skeče a stylizace postavy nejzajímavějších řidiců, které za svou cestu potkal. Od seniora, který po zmínce že cestuje směrem na Rusko začal nadávat na Vladimíra Putina, přes kanadského křesťana Stana, který nebyl schopen pochopit, že Česko je malý ateistický ostrůvek v srdci Evropy, až po řidiče v Kolumbii, který šňupal rozdrcený Ritalin (lék na poruchu pozornosti).
