Nicol Ptáčková 
Exhibice se má zaměřit na dějiny uherskohradišťské věznice, zobrazující hlavně období nacistického a komunistického režimu. Přiblíží její vlastní provoz za dob, kdy sloužila ke svým účelům a převypráví příběhy lidí, kteří se ocitli za jejími zdmi. Pohled do tohoto nepřípustného a tolik obávaného místa poskytne videozáznam pořízený na konci roku 2016, který zachycuje stav cel, samovazeb i vězeňských kaplí. Celkový obraz podchycují vzpomínky odsouzených na výslechy Státní bezpečnosti i na podmínky pro život ve věznici.
Vězeňskou budovu postavili na Palackém náměstí roku 1897, zprvu sloužila jen jako vazba pro výkon kratších trestů. Za první republiky v ní byli vězněni účastníci tzv. hodonínské stávky, dělníci, kteří bojovali za zlepšení svých práv. V letech 1939-1945 věznici využívala německá okupační správa, zadržovala politické vězně před jejich transportem do koncentračních táborů. Toto místo se pak stalo také popravištěm, v důsledku „lidových soudů“ provinilce popravovali přímo na nádvoří.
Roku 1958 se prostory věznice začaly naplňovat převážně politickými vězni, vlastenci, protinacistickými bojovníky, příslušníky politické opozice a tato majestátní budova se tak stala neslavně známou jako jedna z nejkrutějších věznic v republice. V následujících letech proslula především svým mučením a tvrdými praktikami místních bachařů. V letech 1948-1989 v politických procesech odsoudili k smrti 280 tisíc lidí, čtyři tisíce uvěznili v celách a 289 popravili. Praktiky tamější STB byly tvrdé a bolestivé a podle zpovědí dřívějších vězňů si v nich dohlížitelé libovali. Jsou známa například mučení elektrickým proudem nebo bití kabelem či hadicí po chodidlech, kdy dozorci takto vyslýchali trestance za účelem jejich doznání.
Za takovéto ukrutné zacházení ale ani jeden ze služby STB nebyl nikdy spravedlivě odsouzen. Mezi nejznámější patří Alois Grebeníček, Ludvík Hlavačka a Vladimír Zavadilík.
V 50. letech 20. století dozorci 16 osob popravili, 11 umučili při výsleších a 2 osoby zastřelili. Oběti se za života nedočkali spravedlnosti. Bývalí muklové vydali písemnou dokumentaci o nezákonnostech a zločinech komunistického režimu již v roce 1968 a vydali i knihu s názvem Zpráva dokumentační komise K-231.
Od roku 1994 Uherské Hradiště věznici zrušilo a prodalo ministerstvu spravedlnosti, v současnosti se smýšlí o jejím novém využití. Střídají se názory týkající se prodeje s názory jejího opravení a využití pro soukromé městské účely.
Tato vernisáž vznikla ve spolupráci města Uherské Hradiště, Slováckého muzea, Klubu kultury a spolku Memoria jako připomenutí historie jedné z nejobávanějších věznic naší země.
