Veronika Hubálková 
I když se soud v Česku stále přiklání spíš na stranu matky, je tomu značně méně než v minulých letech a z dat ministerstva spravedlnosti se dá předpokládat, že počet bude i nadále klesat.
Graf 1 – poměr svěření do různých typů péčí
Čísla z výroční statistické zprávy Ministerstva spravedlnosti nám ukazují, že v roce 2012 dal soud dítě do péče matky v 86,6 procentech případů. V roce 2022 je to už jen v 71,4 procent případů, vyplývá z dat ministerstva spravedlnosti.
Naopak volba alternativních řešení na péči, jako již zmiňovaná střídavá péče, stále přibývá. Nárůst je až čtyřnásobný, v roce 2012 se jednalo o 5,2 procent, nyní je to až 20,2 procent případů svěření do péče obou rodičů.
Graf 2 – dohoda společné péče
Dítě může jít i do tzv. společné péče rodičů. Jedná se o formu péče, která vzniká především dohodu rodičů. Soud v takovémto případě nestanovuje nařízený styk, tedy dobu u jednotlivého rodiče a ani výživné. V ČR se jedná asi o tři čtvrtiny případů, jak můžeme vidět v grafu.
Roli hraje i výživné
Při výhradní péči dochází k platbě výživného pouze u toho rodiče, který nemá dítě ve své péči – pokud má tedy matka výhradní péči, výživné je povinen platit otec.
Graf 3 – výše výživného v KČ
Z grafu můžeme vidět, že průměrné výživné placené otci je zhruba dvakrát vyšší než průměrné výživné placené matkou. To je způsobeno například tím, že ženy mají v České republice nižší průměrnou mzdu než muži.
A jakou roli v rostoucí péči tedy výživné hraje? Za poslední roky narostl počet plátců výživného, kteří mají dluhy. Podle irozhlas.cz se jen „v roce 2021 vedlo 4200 exekucí, v porovnání s rokem 2020 tak vzrostl meziročně počet exekucí o 47 procent.“ Důvodem může být vysoká inflace, v tomto případě buď plátci nemohou uživit sami sebe a dávají vše na výživné nebo výživné převyšuje jejich mandatorní výdaje, to jsou např. nájem a splátky úvěrů. Řešením této situace na dluzích je střídavá péče, kdy se buď výživné platit nemusí, nebo se přidělí dohodou.
Nevýhody střídavé péče
Nastávají i situace, kdy oba rodiče „bojují“ mezi sebou o to, kdo bude mít dítě v plné péči. V takovýchto případech soud rozhoduje právě pro střídavou péči. Ta může být například určena na střídání po týdnu u obou rodičů nebo na víkendy u jednoho rodiče. Tento výsledek častokrát vyústí v nekonečná odvolání u soudu a různé změny v délce trvání strávení času u rodiče. To nemusí nastat u společné péče, ta je totiž podmíněna souhlasem obou rodičů.
Ústavní soud často zmiňuje, že na „... péči o děti mají zásadně právo oba rodiče. Toto právo je plně naplněno tehdy, pokud každý rodič má možnost o dítě pečovat po stejnou dobu jako rodič druhý. Případné odchylky od tohoto pravidla musí být odůvodněny ochranou nějakého jiného, dostatečně silného legitimního zájmu, přičemž konkrétní skutečnosti, o něž se tento zájem opírá, musí být v daném řízení prokázány."
Další nevýhodou může být i velká vzdálenost bydlišť rodičů, kterou soud nemusí zohledňovat. Takovým příkladem je rozhodnutí soudu druhého stupně o nařízení střídavé péče Česká Lípa – Olomouc. Zde se soud vyjádřil, že „... nemá předem za vyloučené, že by model střídavé výchovy mohl přetrvat i poté, co nezletilá nastoupí do první třídy základní školy, přestěhování vedlejšího účastníka poblíž bydliště stěžovatelky, jež vedlejší účastník zvažoval, apod."
Častější střídavá péče může být zapříčiněna i Evropskou unií. Ta totiž prosazuje rovnost matky a otce. Jedná se tak ovšem pouze v těch případech, kdy jsou zákonem sezdaní, pokud nejsou a dítě bylo počato v nemanželském sňatku, práva a povinnosti otce se odvíjejí podle dané členské země Evropské unie.
Ovšem i přes nevýhody je zde stále mnoho studií, které dokazují benefity střídavé péče. Ve Steinbachově studii (2019) je například dokázáno, že děti ve střídavé péči mají v průměru lepší výsledky v emoční oblasti, než děti ve výhradní péči.
