Barbora Košňarová
V letošním roce také proběhla jubilejní 15. výstava studia. Šárka Hrouzková ovšem zažívá úspěšný rok i v jiných ohledech, vystavuje v Litomyšli a v Hradci Králové a zároveň chystá mnoho dalších akcí. Detaily o své práci se rozhodla prozradit v krátkém rozhovoru. "Má práce mě velmi baví, mám ráda volnost a umění je jednou z nejsvobodnějších oblastí," vypráví Hrouzková s úsměvem.
Před pár týdny jste s dětmi, ale i dospělými, zahájili další školní rok ve Výtvarném studiu v Dolním Újezdě. Na co se tentokrát soustředíte a jaké téma jste zvolili pro letošní rok?
Tentokrát se budeme věnovat oděvnímu designu a známému přísloví "šaty dělají člověka". Protože letos to bude hlavně o oděvu, rádi bychom zařadili i módní přehlídku s modely z netradičních materiálů. Ta se bude konat zřejmě někdy na jaře, jako samostatná akce, ještě před závěrečnou červnovou výstavou. Děvčata jsou u nás v převaze, ale je jasné, že chlapcům musíme toto téma taky "ušít na míru", abychom je nějak zaujali. Dalším velkým úkolem je pro nás momentálně spolupráce s firmou Adfors Saint-Gobain v Litomyšli. Ta nám nabídla, abychom vyzdobili některé jejich budovy. Už jsme si byli prostory prohlédnout a je to pro nás výzva! Dostali jsme v projektu velkou volnost, tak doufám, že si vzájemně porozumíme.
Chystáte pro děti nějaké zajímavé akce nebo workshopy jako v minulých letech?
Ještě to není přesně naplánované, příležitosti přicházejí spíše až během roku. Momentálně máme domluvenou spolupráci s naší absolventkou Kateřinu Sýkorovou, která vystudovala oděv ve Zlíně a Bratislavě. Navštíví nás v listopadu a budeme pracovat na tématech spojených s oděvním designem. Také se už dlouho chystáme seznámit s grafickou technikou leptu. Zatím jsme s ní nepracovali, proto bychom rádi pozvali grafika Lukáše Tůmu. Jde o práci s kyselinou, která vyžaduje speciální podmínky a nedá se dělat v běžném provozu. Každopádně to bude letos hodně zajímavé.
Co Vás tedy na Vaší práci baví a proč jste si vybrala právě toto povolání?
Vyrůstala jsem v rodině, kde všichni z otcovy strany kreslili a malovali. Vedli mě k tomu, navštěvovala jsem výtvarku, a proto mě nikdy ani nenapadlo, že bych mohla dělat něco jiného. Bavily mne ale také památky, architektura, archeologie a historie. Studovat umění nebylo dříve vůbec jednoduché, proto jsem považovala za velké štěstí možnost studovat výtvarnou pedagogiku a bohemistiku na Filozofické fakultě v Olomouci. Poté jsem učila na gymnáziích a na základních uměleckých školách (dříve LŠU). I v rámci socialistického školství to byl ale relativně svobodný prostor. Často také odkladiště nepohodlných výtvarníků. Takže i mne učili počátkem 70. let ti "neprověření", například ostravští konkretisté. A proto mě to k nim dnes tolik táhne.
Práce s dětmi je krásná, ale také velmi náročná. Nepřipadáte si někdy příliš vyčerpaná?
O Vánocích mi bude šedesát. Je to šílené číslo! Na únavu mám tedy nárok. Mé mladé kolegyně mne ale šetří, nemusím už třeba vytírat podlahy... (smích) Nejhorší je vždycky podzim, než se zaběhneme do nového režimu a sžijeme se s novými žáky. Pak je ale všechno dobré. Naopak mám někdy pocit, že mě práce spíš dobíjí. Samozřejmě že čím více se dětem věkově vzdalujete, tím je práce s nimi náročnější, obzvláště v dnešní zrychlené době. Ráda se ale nechám od dětí poučit, když vědí něco, co moje hlava už nebere. Mám radost z každého úspěchu našich absolventů, i když se věnují jiným oborům. A těm, kteří přece jen jdou cestou umění, těm obzvláště držím palce a přeji hodně štěstí!
V letošním roce proběhla také jubilejní 15. výstava Vašeho studia. Co přinesla zajímavého a jak jste s ní byla spokojená?
Letos to bylo především o pohybu, tedy hodně dynamické. Vždycky musíme vymyslet, jak výstavu ozvláštnit. Důležitá je ústřední expozice v hlavním sále Sokolovny, protože vystavujeme stále ve stejném prostoru a možnosti instalace jsou prostorem trochu dané. Za pomoci absolventa FAMU Davida Šmidmajera naši žáci pracovali s elektronikou a rozhýbali některé své projekty, což bylo nové a pro návštěvníky zábavné. Velký obdiv tradičně sklidili naši studenti 2. stupně, výborní malíři i kreslíři.
Kromě dětí a výstav ve Výtvarném studiu se ale věnujete i vlastní tvorbě. V litomyšlském Antik Hotelu Sofia je momentálně možné navštívit výstavu s názvem Šárka Hrouzková: Obrazy. Jak jste spokojená s ohlasy na svou práci?
Výtvarný svět je na okraji společenského zájmu, ohlasy spíše ani nejsou. Lidé, kteří na výstavu přece jen dorazí, většinou pochválí. Kritiku do očí vám nikdo nevmete. Pochvalou je samozřejmě i to, když si někdo můj obraz koupí. To je zajisté příjemné, ale není to nejdůležitější. Tím, že přenesu svou tvorbu do jiného prostoru, získám především potřebný odstup a mohu bilancovat, posunout se dál.
Účastníte se také akce Konkrétní podzim 2014. Mohla byste více přiblížit, o co se jedná?
Konkrétní podzim je přehlídka sdružení KK3 (Klub konkretistů 3), která se koná každoročně v Hradci Králové. KK3 je již třetí skupina výtvarníků, především z Východních Čech, kteří se hlásí ke geometrické abstrakci, k nezobrazujícímu umění. Konkrét je vlastně nově stvořený předmět čistých forem, uznávající vytváření v geometrickém i organickém stylu. Duchovním otcem KK3 je akademický sochař Štěpán Málek, který mi před časem nabídl spolupráci. Vnímám to jako vyznamenání. Vážím si tvorby mnoha členů služebně starší KK2, kolegů z Olomouce, a samozřejmě i původních konkretistů, kteří s tímto programem vystavovali ve 2. pol. 60. let. Ti jsou již kultovní. Se všemi jsme se sešli na jubilejní výstavě v Jihlavě na podzim roku 2013. Letošním tématem Konkrétního podzimu byl kruh. Vystavovalo se na čtyřech místech nejen v Hradci, ale i v Pardubicích. Recenze výstavy s fotografiemi vyšla v posledním čísle časopisu Ateliér.
Jaké další projekty chystáte do budoucna? Máte vůbec čas věnovat se momentálně sama sobě?
Co se týče mé vlastní výtvarné tvorby, na tu si musím prostě čas najít. Mám to tak celý život – práce, rodina, tvorba. Možná i v tomto pořadí. Příští rok mne čeká opět několik výstav. Rozhodně se nebudu nudit. Městská galerie v Litomyšli mi na konci zimy nabídla výstavu k mému jubileu s názvem "Šárka Hrouzková a její žáci", která se bude konat v Regionálním muzeu v Litomyšli a v domě U Rytířů. Oslovila jsem již své absolventy a musím říct, že jejich reakce mne příjemně překvapily. Každý z nich je jiný, mohlo by to být pestré.
Na závěr by mě zajímalo, co je pro Vás momentálně největší inspirací?
To se dá takhle těžko říct. Každý z nás má nějaký podvědomý vzorec, který se v jeho tvorbě stále opakuje. V danou chvíli to ani nejsme schopni pojmenovat, zřetelné je to často až s odstupem. Pro mě bylo například silným inspiračním zdrojem Mexiko a především mayské památky na Yucatanu. Procestovali jsme toho dost, ale nic mě tolik nezasáhlo. Ve zkratce by se dalo říci, že ve svých obrazech vycházím z krajiny a architektury, ale výrazně abstrahuji. Často pracuji jen se symboly.
Zdroj foto: google.com
