st., 7. duben 2010 14:21

Život reportéra

V úterý 6. Dubna se v rámci cyklu Mediální teorie a praxe 2010 konala přednáška a diskuze s Josefem Klímou na téma Život reportéra. Celá akce probíhala ve filmovém sále Filozofické fakulty UP v přátelském, vtipném a velice otevřeném duchu a odrážela novinářovo životní dílo, názory a zkušenosti.

Na začátku přednášky se nejprve ujal slova moderátor, který v krátkosti představil již tak dobře známého českého investigativního novináře, reportéra a spolutvůrce pořadu Na vlastní oči, spoluzakladatele týdeníků Reflex a také spisovatele Josefa Klímu. Poté začal Josef Klíma vyprávět svůj životní příběh novináře. Zpočátku sám netušil, že bude novinářem, pohrdal žurnalistikou. Nakonec  ovšem  vystudoval novinářskou fakultu, avšak ta mu vzhledem k nepříznivému komunistickému režimu, kvůli kterému byli vyhazováni ač šikovní, tak nepohodlní učitelé, nic nedala. Opravdovou žurnalistiku poznal až po té, co si ho vyhlédl Rudolf Křesťan na praxi v novinách. 

Na žurnalistice ho fascinuje její pravdivost. „Žurnalistika je úžasná ve svý pravdivosti, kdybyste to vymysleli, tak vám to nikdo neuvěří.“  Aby svá slova potvrdil, převyprávěl pravdivý příběh, který byl námětem jedné jeho reportáže uvedené v pořadu Na vlastní oči. Byl o mladé dívce, která po smrti její maminky obvinila svého nevlastního otce ze sexuálního obtěžování, ten byl odsouzen a poslán do kriminálu. Poté, co si svůj nespravedlivý trest odseděl, mu dívka poslala dopis, že stejně jako její matka, umírá na rakovinu, a že jí tíží svědomí. Napsala tedy notářsky ověřený dokument, ve kterém se ke všemu přiznala. A Klíma k tomuto příběhu dodává: „Kdybych to napsal (pozn. autora vymyslel), tak mi to každej hodí do koše, že je to klišé. Na druhou stranu vyjádřil názor, že některá témata je lepší vydat jako fikci. „Některá témata jsou údernější, i když je zpracujete fiktivně.“ Klíma jistě dobře ví, o čem mluví, jelikož několik jeho knih, které byly vydány jako fikce, mají reálný podtext.

Po zmínce o knihách, které napsal, se začal plně věnovat tématu o jeho působení v televizi Nova a pořadu Na vlastní oči, který ho nejvíce proslavil. Měl zkušenosti jak s psanou, tak televizní žurnalistikou, ale preferoval tisk, pro něj má punc serióznosti, a navíc se člověk může při čtení textu kdykoliv vrátit k tomu, co nepochopil. I přes to vstoupil do nově vznikající televize Nova a to s počátečním úmyslem, napsat knihu o tom, jak vzniká nová televize. Když se začal rozjíždět pořad Na vlastní oči, představoval si, že pouze „vyšťourá“ nějaký případ a ostatní z týmu to natočí. Jenže generální ředitel televize Vladimír Železný tehdy řekl: „ Ne ne, vy budete provádět diváka tou kauzou.“  A možná právě tím, podepsal ředitel televize Klímovi ortel asi nejznámějšího českého investigativního reportéra. Jak sám přiznává: „Když něco společensky prospěšného chcete dosáhnout, tak máte větší sílu (prostřednictvím tv, pozn. autora). V TV to zaduní, má to obrovskej dopad, ale jednorázovej.“ Potom v krátkosti nastínil, co se mu stalo po odvysílání příběhu o muži, který znásilňoval všechny své dcery, a dosud nebyl obviněn.  Pět minut po skončení pořadu mu zvonil mobil, volal ředitel policejního okrsku, který se ho se slovy, my ho jdeme hned zatknout, ptal na jméno vesnice, ve které muž bydlí.

Jak ale na konci svého vyprávění podotkl (kromě toho, že děláte správnou věc): „Jedna z daní investigativní žurnalistiky je, že se pohybujete mezi samejma hnusnejma lidma.“ Pak vás může zachránit jen ten kladnej hrdina, kterej je ten hnací motor, který vás žene dál.

Po skončení přednášky následovaly dotazy publika. Josef Klíma odpovídal s úsměvem a vtipem, byl velice otevřený, dokonce tak, že někdy podotkl: „Tohle je out of record (mimo nahrávání).“ A sdělil i věci, které nebyly určeny našim uším. Občas toho chtěl říct tolik, že se musel moderátora zeptat, na co se ho vlastně na začátku ptal. Což nesvědčilo ani tolik o tom, že by byl zapomětlivý, ale spíše o jeho snaze nám toho předat co nejvíce.

Na otázku co vám ta práce dala, a co vám vzala, odpověděl: „Vzala mi veškerej volnej čas. Byl jsem špatnej táta. Dalo mi to nějakou slávu, která je velice pofiderní, protože vás jsou schopný zastavit lidi na ulici a cpát vám svý problémy do hlavy, byť jste v autě a stojíte na červenou. To se mi taky stalo.“ Aby vysvětlil, co vidí jako hlavní nápň jeho práce, použil citát Karla Havlíčka Borovského: „Zlo neporazíš, ale musíme křičeti pozor zlo, aby to to zlo nemělo tak lehké. To je podstata této práce.“

Po skončení diskusní části přednášky moderátor poděkoval Josefu Klímovi, a ten se s publikem rozloučil. Po té následoval hlasitý potlesk.

Fotozdroj: foto: www.idnes.cz , David Neff, MF Dnes

Zobrazeno 2670 krát
Naposledy upraveno: út., 2. prosinec 2014 21:38

Související články

Pro psaní komentářů se přihlaste