Iveta Zdařilová 
Kdy jste byl poprvé zaměstnaný? Jaká byla vaše první pracovní zkušenost?
Já jsem vlastně nikdy zaměstnaný nebyl, jen jednou na půl roku právě kvůli chráněné dílně. Bylo to od března 2019 do listopadu 2019 v chráněné dílně v Petrově nad Desnou ve společnosti Raudo. Mají velkou chráněnou dílnu na výrobu různých předmětů nebo subdodávek do výroby. Vyrábějí pneumatiky, protektory na nákladní vozidla. Součástí toho bylo vytvoření pozic pro chráněnou dílnu, výroba reklamních předmětů, tu jsem v podstatě vedl a dělal jsem manažerskou pozici, sjednával jsem zakázky, zabezpečoval a hlídal výrobu tak, aby byla zajištěná následnou fakturací. Takže v podstatě celý proces řízení té malé části. Bylo vytvořeno středisko na zpracování a výrobu reklamy pod společností, která už měla více středisek té chráněné dílny. Vedl jsem tým čtyř, pěti zaměstnanců, kteří dostávali zadání, například obřezávání, zatavení, naočkování reklamních bannerů, kterým se buď zatavuje hrana, nebo se spojuje v jeden celek více kusů dohromady poloautomatickým svařovacím strojem. Ten obsluhují zaměstnanci manuálně. Kraje se očkují kovovými očky, operátor stroje posouvá pozici banneru a dělá očka pomocí mačkání tlačítka. Takže zaměstnanec má na starosti naplnění stroje očky, popojíždění po banneru, očkování pomocí pneumatického tlaku, respektive zalisování, následuje balení a expedování k zákazníkovi.
Podle toho, co mi popisujete, bych vůbec nekázala odhadnout, že takové místo bude chráněné.
Ano, ale na tom místě nebylo nic těžkého, na to, aby to nemohl zvládnout člověk s OZP. Hlavní důvod, proč je místo takto vymezené pro OZP je, že měli zkrácený pracovní úvazek. Byli tam třeba od osmi do jedné – což někdy nevyhovovalo, protože se nestihla dodělat zakázka v čas. Často se zaměstnanci střídali ve střediscích, částečně byli třeba na výrobě protektorů, a když bylo potřeba, šli dělat na reklamní dílnu, takže tam probíhala taková migrace zaměstnanců.
Od kdy máte status OZP a jak probíhalo jeho vyřizování? Setkal jste se někdy s nějakými potížemi, ať už vy sám nebo z doslechu, při jednání s úřady ve věci týkající se chráněného pracovního trhu?
Tak to nevím, protože tyto věci kdysi zařizoval můj otec. Takže to mám vlastně od malička, respektive třeba od patnácti let, možná i dříve. Vůbec nevím, kdy to vzniklo a vůbec nevím, jak to vzniká a docela by mě to zajímalo, spíš doufám, že to mi řeknete vy. Při jednání s úřady nikdy nemám problém, protože se s nimi potřebuji domluvit, ne se dohadovat. Chápu, když někdo takový problém má, ale já ne.
Jaké je zaměstnávat na chráněných pracovních místech? Jaká je náplň práce ve firmě, kterou provozujete?
U mě je to tak, že provozuji sám sebe, jsem sám sobě zaměstnancem, ale jestliže to budeme brát jako zaměstnávání dalšího člověka, což teď v podstatě v mé budoucí chráněné dílně, která bude samostatná a bude mít čtyři zdravotně znevýhodněné a ti budou tvořit dále v těch reklamních předmětech, to, co jsem vytvořil v Raudo. Budou tvořit reklamní činnost a dokončovat jednotlivé věci. Protože reklamní činnost a výroba reklamních předmětů není fyzicky náročná, nezvedají se těžká břemena a tak dále, proto je tato práce vhodná pro zaměstnávání právě lidí se zdravotním znevýhodněním. Práce na počítači, nebo s technologiemi, které se ovládají počítačem, nebo drobná manuální činnost, která nevyžaduje žádné fyzicky náročné zatížení – například separování samolepek z plotru, na kterém se nožem vyřeže nějaký tvar do fólie a to, co na fólii nepatří, to se musí odseparovat. Je to obsluha stojů, které nezapáchají, nevytvářejí velký hluk, nejsou nebezpečné.
Jaké máte zkušenosti s prací na chráněných pracovních místech, ať už z pozice zaměstnance, nebo zaměstnavatele? Existují nějaké výhody, nebo naopak nevýhody toho, že jedná o chráněný pracovní trh?
Výhodou chráněné dílny z pozice zaměstnavatele jsou určitě výhody na daních, možnosti získat dotace na vymezení pracovní pozice, všeobecně jsou to výhody spojené se snížením nákladů na výrobu, což ten proces zjednodušuje. Je lepší možnost získat cashflow od zákazníků a odběratelů, protože když se sníží náklad, je to výhoda. Nevýhodu vidím v tom, že člověk, který je nějak omezený nevykoná tu činnost tak rychle jako člověk, který je zdravý. Někdy je to ale opačně, protože dost často se člověk se zdravotním znevýhodněním nebo postižením snaží víc, než běžný zdravý občan. Vždy je to o lidech, jak to mají v hlavě. Není to o tom, jak jsou omezení. V podstatě ta nevýhoda je často v tom, v jaké společnosti žije. Pokud bude jinými ovlivňovaný, tak nebude pracovat tak, jak má. Mám na to úhel pohledu, ne každý je stejný a i mně se potvrdilo, že někteří zaměstnanci z chráněné dílny, ve které jsem pracoval, byli velmi pracovití a vydrželi i nadplán. Měli pracovní dobu třeba do dvou, do tří hodin, ale vydrželi do šesti. Takto vydrželi třeba týden, ale pak samozřejmě s tím souvisely jejich potřeby. Ten čas, ve kterém byli na přesčasech, museli vynahrazovat, protože to pro ně bylo psychicky i fyzicky náročné. Já jsem třeba člověk, který v práci vydrží i dvacet čtyři hodin, takže to často není o tom, že by člověk nemohl, ale jen nechce.
Setkal jste se někdy s nekalými praktikami, nevhodným chováním nebo se zneužitím statusu chráněné dílny na chráněném pracovním trhu?
Setkal, ale je otázkou, co je nekalá praktika. Nekalá praktika je, když se lidi využívají na něco, co jejich zdravotní stav neumožňuje a zaměstnavatel to po nich vyžaduje.
A s tímto jste se někde setkal?
Pokud vím, že to člověk nezvládne, tak ho do toho nutit nebudu. Pokud to zvládl a přitom nemusel, tak je to jen jeho vlastní plus, osobně jsem ale nikdy takhle do ničeho netlačil. I pokud by to nebyla chráněná dílna, je podle mě důležité, aby ten člověk nebyl tlačený do něčeho, co nechce dělat.
Pokud jde o nevhodné chování, zajímá mě nejen zaměstnavatel, ale i zaměstnanci. Setkal jste se někdy s jejich nevhodným chováním?
Ano, ale není to o pozici OZP. Často se jedná spíše o to, že jsou naváděni z jiných stran, od vrstevníků a společnosti, ve které žijí. Nechtějí pracovat, což je vlastně věc, která se týká i běžných zaměstnanců. Druhá věc je, že v momentě kdy začne někdo v týmu dělat naschvály, ostatní se nějakým způsobem zajímají taky a připojí se. Pak začíná jízda hodně z kopce, pracovní morálka se rozbíjí. S tím jsem se setkal a tvrdě jsem zakročil, protože tito lidé kazili pracovní morálku. Přišel jsem i na alkohol na pracovišti, což ve velké míře ovlivnilo jejich chování. Měli to schované v boxu a při náhodné kontrole jsem narazil na věc, co tam neměla být. Bývá to i špatná docházka, špatný přístup k práci.
Jakou má člověk se statusem OZP, který má vyměřený určitý invalidní důchod a často bydlí třeba s rodiči motivaci k tomu, aby se nechal zaměstnat, když ví, že v podstatě nemusí?
To je ze dvou důvodů. Jednak mu nemusí stačit, pokud chce třeba začít bydlet sám a zjistí, že potřebuje více peněz nebo potřebuje sociální kontakt. Ten bývá dost často důvodem, proč se zaměstnanci nechávají zaměstnávat. Cítí se dost často sami, chtějí být uplatnění, cítí se méněcenní. Jsou lidé, kteří si sem tam zajdou někam na pivo, pak je to přestane bavit, chtějí začít nějakým způsobem fungovat. Nebo se už na tom pivě s kamarádem baví a ten vykládá o tom, co v práci zažil. Chtějí to pak také zkusit a začlenit se do společnosti, protože jsou v podstatě ze společnosti vyčlenění, a přitom se začlenit a fungovat chtějí. Tito lidé byli zvyklí fungovat ve škole, kde byl sociální kontakt. Ten jim najednou chybí a po nějakém čase chtějí ten sociální kontakt znovu žít.
Bývají případy, ve kterých se blízcí se kterými člověk žije, stávají překážkou k tomu, aby člověk získal práci?
Může to tak být a určitě se to stává. Můžou tvrdit, že to nezvládnou a demotivovat ho. Když si člověk s OZP najde nějakou práci, mohou ho odrazovat a tvrdit, že takovou práci dělat nemůže, protože má zdravotní potíže, postižení, které zamezuje tomu, aby práci dělal tak, jak má. Sám jsem to nezažil, ale je mi jasné, že to tak probíhá.
Čím se chráněný pracovní trh liší od nechráněného v praxi? Jsou nějaké významné rozdíly?
Práce na chráněném trhu bývá mnohem flexibilnější, najde se mnohem více zkrácených úvazků. Je to celkově benevolentnější a více se přistupuje ke zdravotnímu stavu, více se chápe, že má člověk nějaké omezení. Práce není náročná. Pracovní místo je vše připraveno a vytvořeno tak, aby i vzhledem k jeho zdravotnímu stavu bylo umožněno tu práci vykonávat, například bezbariérový přístup a podobně. Víceméně se ale zaměstnanci snažili nebýt jiní, aby se začlenili do normálního světa.
Kam se člověk nebo blízcí člověka se zdravotním postižením můžou obrátit, pokud by rádi sehnali místo na chráněném pracovním trhu, ale neví, jak na to?
Jednoznačně internet, nebo úřad práce, kde je poradenství a specializace, kde ti lidé mají absolutní přehled o chráněných dílnách v jednotlivých lokalitách. Bude to umět poradce OZP a monitoring zaměstnavatelů. Pokud by se člověk obrátil na konkrétní chráněnou dílnu, pošlou ho pravděpodobně právě na úřad práce. Člověk se vlastně může nechat zaměstnat na chráněném pracovním trhu, ale zaměstnavatel z toho nebude mít ty výhody. Chráněná dílna musí mít více než padesát procent zaměstnanců se statusem OZP, nebo OZZ. Pokud je nemají, nejsou dle zákona způsobení být chráněnou dílnou. Kdo chce, musí si najít informace na internetu. Dnes s tím umí každý, a pokud to neumí on, umí to někdo z blízkých.
Setkala jsem se s člověkem, který byl mentálně retardovaný, a nedokážu si představit, že by se takovým množstvím informací dokázal probrat. Blízcí, které má, za ním dojíždí velmi zřídka a dochází za ním sociální pracovnice. Co v takovém případě ten člověk má dělat, pokud by rád začal pracovat?
To je smutný příběh, chápu, že se děje, ale bohužel. Pokud někdo z jeho blízkých pro to něco neudělá, asi s tím nepohne. Život je někdy tvrdý, ale asi to tak musí být.
Nese sebou zaměstnávání lidí se statusem OZP nebo OZZ nějaká rizika? Liší se tyto rizika při zaměstnávání v chráněných dílnách a mimo ně?
Samozřejmě, že jsou rizika pro zaměstnavatele. Jsou lidé, kteří mají psychické a fyzické problémy, které se promítají do jejich pohodového stavu, a stává se, že člověk nemůže přijít do práce. Zaměstnavateli vzniká problém, vzniká i mně. Člověk, který měl expedovat nějaké zakázky, a ty se expedovat nemohly. Musel jsem tu práci udělat sám. Nemůžu mu to mít za zlé, protože to měl z hlediska zdravotního stavu, ale dost často to bývá. Bývají více nemocní, mají zdravotní problémy se zády, něco je víc zatěžuje a neumožňuje jím to chodit do práce. Můžou to samozřejmě někdy zneužívat. To ovlivňuje produkci, což je velký problém.
Setkal jste se někdy s předsudky, kdy se zaměstnavatelé bránili zaměstnat někoho kvůli podceňování schopností člověka se statusem OZP?
S podceňováním spíše ne, ale jsou pozice ve společnostech, které z jakéhokoliv důvodu neumožňují zaměstnat OZP. Pokud bereme třeba autodopravu, může to být operátor, člověk, který se stará o vozový park, ale není to spojené s těžkou činností. Pokud to ale nedokáže, nemůže jej firma zaměstnat. Nemůže dělat například řidiče kamionu, hutnictví, nebo pracovat v dolech. To sice není zákonem ošetřené, ale proto existují chráněné dílny, od kterých právě tyto podniky nakupují oblečení, reklamní produkty, nebo i pneumatiky, prostě věci, které pro lidi s OZP nejsou tak náročné na výrobu. Tím ty firmy, které svou povahou neumožňují zaměstnávat OZP, splní náhradní plnění. Setkal jsem se ale i s případem, kdy zaměstnavatel náhradní plnění uhradil na daních, protože to pro něj bylo nejjednodušší řešení, i když ne nejlevnější. Vymezit chráněné pracovní místo je ale možné prakticky kdekoliv, pokud člověk dokáže, že na to má.
