Iveta Zdařilová 
Málokteré místo zapůsobí svou atmosférou tolik, jako Solovecké ostrovy. Po dvouhodinové plavbě lodí po Bílém moři vás přivítá několik pobíhajících psů, kteří nemají majitele. Cestou do vesnice člověka zaujme polní cesta a obyčejné barevné dětské hřiště. Největší pozornost však přitahuje klášter vedle vesnice, který je významným poutním místem už několik staletí. Založili jej v roce 1429 pravoslavní mniši, svatí Savvatij Solovecký a German Solovecký.
Poklidný život mnichů narušili až bolševici, kteří jim vyvlastnili majetek a většinu z nich zavraždili. V květnu roku 1923 zde vypukl požár, který údajně nebyl objasněný a v červnu téhož roku přijela ruská tajná policie Čeka s rozkazem zřídit zde Severní tábor zvláštního určení, spíše známý jako gulag. Tento gulag na Soloveckých ostrovech sloužil jako vzorový a patřil k těm nejstrašnějším. Vězni, především političtí, duchovní nebo vědci, byli nuceni dělat namáhavou a často i zbytečnou práci, byli mučeni a vražděni. Několik desítek tisíc lidí zahynulo při otrocké práci na Bělomořsko-baltském kanálu. Výrok funkcionáře Naftalije Antonoviče Frenkela: „Z trestance musíme dostat vše v prvních třech měsících, pak už ho nepotřebujeme,“ se stalo heslem tábora. Gulag zrušili v roce 1937, další dva roky zde bylo vězení a roku 1939 ho zavřeli úplně. Hrůzy z tohoto gulagu popsal Alexandr Solženicyn v knize Souostroví Gulag. Poté, co byl zrušen zdejší gulag, založili tu Sověti námořní vojenské učiliště.
Mnoho ruských chlapců tehdy stálo o studium v této škole, která byla údajně výběrová a pro obyčejné chudé rodiny byla čest, když vybrali zrovna jejich syny. Po příjezdu na místo však chlapci zjistili, že žádná škola na ostrově není a musí si ji tedy nejprve postavit.
V roce 1992 organizace UNESCO zařadila toto souostroví na seznam světového dědictví. Dnes je místo přístupné veřejnosti a je častým cílem poutníků a turistů z celého světa.
zdroj: https://www.michalkupsa.cz/blog/solovecke-ostrovy-46.html
