Iveta Zdařilová 
Během práce na mém samostatném projektu mě napadalo mnoho otázek, které nelze jednoduše zodpovědět. Život s handicapem může vypadat různě, stejně tak jako život bez něj. Podle mého názoru je důležité si uvědomit, že potřeby všech lidí se povětšinou nijak zásadně neliší. Stejně tak, jako bychom se nepozastavily nad tím, že člověk se zdravotním postižením potřebuje jíst a pít, neměli bychom se divit, že potřebuje mít možnost seberealizace a vést pracovní i sociální život. Proto si myslím, že otázka zaměstnávání osob se zdravotním postižením (OZP) tkví zejména v tom, jak se společnost k této problematice přistupuje – a jak situaci zlepšit.
Lékaři, kteří posuzují, o kolik procent má daný člověk sníženou pracovní schopnost, jistě neodvádějí jednoduchou práci. Zatímco některá postižení jsou jasně daná a viditelná, jiná jsou na posouzení těžší. Lidé pak mají tendence vidět osoby v invalidním důchodu jako ty, co nechtějí pracovat, aniž by znali jejich zdravotní stav. Podle informací, které jsem načetla, nebo poslechla od lidí v invalidním důchodu, není jednoduché status OZP získat a posudkoví lékaři jsou ve většině případů velmi přísní. Předsudky tedy nejsou na místě a zamýšlení se nad těmito postoji ve společnosti mě vede k myšlence, že za nimi stojí snaha o popření problému, který se týká celé společnosti.
Myslím si, že podpora OZP invalidním důchodem je důležitá pro zachování důstojného života těchto osob, nicméně i přes finanční podporu od státu většinou nepokryjí veškeré výdaje. Pro zaměstnavatele může být výhodnější podpořit chráněný pracovní trh náhradním plněním – odkup výrobků od handicapovaných, nebo vyššími odvody na daních. Zaměstnavatel s pěti tisíci zaměstnanci by měl zaměstnat dvě stě lidí se statusem OZP, což může být pro firmu s třísměnným provozem v hlučném prostředí téměř nesplnitelné, a tak nemají jinou možnost. Zaměstnávat handicapované na chráněném pracovním místě ve firmě na volném pracovním trhu přesto může přinášet mnoho výhod jak pro dotyčné, tak pro ostatní kolegy, a proto by podle mých úvah měli být lidé s OZP zaměstnáváni v co nejvyšší možné míře. Lidé se tak naučí lépe přijmout osoby se zdravotním postižením mezi sebe, překonat komunikační bariéry a zjistí, jak se k lidem se statusem OZP chovat. Může to také napomoct k pochopení problematiky OZP a chráněného pracovního trhu, a tím zlepšit celkové nastavení smýšlení veřejnosti. Lidé se statusem OZP zase mohou v běžném pracovním provozu získat zdravé pracovní návyky, zajistit si lepší finanční situaci a zapojit se do společenského a pracovního života. Tím podle mého názoru mimo jiné podpoří své sebevědomí a stane se samostatnějším.
Je těžké zhodnotit, nakolik je status OZP zneužitelný, myslím si ale, že kdyby neexistoval, pocítila by celá společnost dopady, jako je vyšší míra nezaměstnanosti jak samotných lidí s OZP, tak i lidí pečujících, zvýšila by se míra bezdomovectví a chudoba. S velkou pravděpodobností by se také zhoršil psychický stav lidí, kterým vzhledem ke zdravotnímu stavu nebylo umožněné najít si takové zaměstnání, které by zohledňovalo jejich potíže. Proto je chráněný pracovní trh i chráněná pracovní místa důležitá a měli bychom být rozhodnuti poskytovat příležitosti i těm z nás, kteří na své zdraví musí brát větší ohledy nejen při výběru zaměstnání.
