Kamil Polko O kapitalismu s láskou může být stěží označen jako čistokrevný dokument. Jako většina Moorových filmů je velmi kontroverzní, zasahující aktuální téma. Tentokrát si „levičácké prase“, jak bývá označován svými odpůrci, vybral kapitalismus jako ztělesnění zla ve společnosti a jeho dopad na životy běžných pracujících lidí. M.Moore se svou levicovou orienatcí nijak netají a na jistý druh agitace už jsme u něj zvyklí. Nicméně forma, kterou Moore předkládá své názory, zde hraničí s osobní výpovědí a značně upouští od skvělé dokumentární preciznosti snímku „Bowling For Columbine“. Poměrně jednostranný náhled na věc a místy až demagogicky vykonstrouvaná argumentace bude patrně pro mnoho diváků, zejména těch, kteří s Moorem nesouhlasí, nepřekonatelná. Věčně horoucí tragédie vztahu mezi vykořisťovately a vykořisťovanými je zde prezentována přeci jen příliš lineárně. Nicméně otázky, které v průběhu snímku vznáší, jsou aktuální a palčivé a jádro problému postihují. Sic subjektivní a podbízivé, určité fragmenty snímku ve většině diváků vyvolájí určitý odpor vůči bohatým korporacím a jejich agresivní aroganci. Konfrontace nabubřelých podnikatelů, právníků, soudců a ředitelů bank s dojímavými osudy chudých lidí provází takřka celý průběh dokumentu. Mnohé z Mooreových tezí jsou sice zcela vytržené z kotextu, přesto v konečném důsledku zapadají, jakkoli povrchí se jejich rekontextualizace může zdát. Zde odvedl tvůrce velmi dobrou práci. Rovněž hudební selekce je nadmíru vydařená a zpravidla velmi spjatá s vizuálním děním-zejména slzami a nářkem rozbouraných rodin, na jejichž trpkém osudu těží kdo jiný, než hamižní kapitalisté.
S postupem času však Moore nabírá nový směr. Míří stále výš na korporátním žebříčku, svérázným způsobem odhaluje pozadí ekonomické krize od jejího vzniku až po „záchranný balíček“. Bohužel, když už se zdá, že dosáhl jisté konstatní racionální argumentace, přijde situace, která jeho dosavadní snažení spláchne. V jiném snímku by určitě scény, jak se dobývá na velitelství největších amerických bank, aby pozatýkal jejich přední činitele a peníze rozdal chudým, působili trefně a vtipně, jenže v opozici k dřívě nastolenému diskurzu dochází k jisté sebeironizaci tvůrce a některé pasáže pak působí nemístně. Gradace emocionálního vykradačství prostřednictvím dělnického sentimentu, která vrcholí zbožným oslavováním nástupu Baracka Obamy na prezidentský stolec a slepé očekávání zásadní změny, pak zasazují filmu smrtelné naratologické rány. Ať tak či onak, Moore rozhodně nezklamal, snímek stojí za to a místy je velmi sugestivní (až moc). Přesto rozhodně není pro každého a úrovně předchozích triumfů věčného buřiče nedosáhl.
