Eva Lehnertová Víme, z jakých důvodů mentální anorexie vzniká?
Jako u řady duševních poruch, i u anorexie známe vnitřní – genetické dispozice a vnější spouštěče. Přítomny musejí být oba. Je spousta děvčat, která začnou držet dietu, ale jen jedna z nich onemocní mentální anorexií. Ta, která má genetické dispozice a zároveň byla vystavena vnějším okolnostem. Na dospívající dívky působí spousta stresových faktorů – musejí přijmout své tělo, orientaci, dospělost a další. Pokud těmto faktorům nezvládají čelit, potřebují se o něco opřít – hledají něco, co můžou kontrolovat a být si v tom jisté. Často to bývá právě jídlo.
Nemocných mentální anorexií se více vyskytuje v zemích vyspělých, kde není nouze o jídlo a kde jsou na ženy kladeny určité nároky na vzhled, především na štíhlost. Samozřejmě, že ve všech zemích jsou mladí lidé vystaveni zmíněným stresovým faktorům. Ale v zemích, kde je nouze o jídlo a naopak není kladen takový důraz na štíhlost, se setkáváme častěji s jinými duševními nemocemi – s depresí, schizofrenií, obsedantně kompulzivní poruchou.
Mohou mít vliv na vznik mentální anorexie určité zvyky v rodině, například ty stravovací?
Na toto téma vytvořil zajímavou studii František David Krch, který hledal rizikové faktory vzniku mentální anorexie. Prokázal, že jedním ze spouštěčů mohou být právě špatné stravovací návyky matky.
Je mentální anorexie rozšířenou nemocí?
Výskyt anorexie je ve všech zemích přibližně stejný – 0,5 až 0,8 % z celkového počtu obyvatel. V porevolučním období přibylo nově nemocných. Nyní se čísla opět ustálila.
V jakém věku je člověk, co se onemocnění týče, nejvíce náchylný?
V posledních letech pozorujeme posun do nižších věkových kategorií. V mé ambulanci je momentálně nejvíce nemocných ve věku od dvanácti do čtrnácti let. Dříve to byli patnáctiletí či šestnáctiletí.
Týká se anorexie spíše mužů, nebo žen?
Obecně platí, že počet mužů, kteří onemocní mentální anorexií, je desetkrát až dvacetkrát menší než počet žen s touto nemocí.
Přicházejí k vám nemocní sami, nebo je k léčbě dotlačí rodina či přátelé?
Dívka s anorexií sama nepřijde, na rozdíl od dívky s bulimií, která pomoc hledá. Anorexie totiž svému „majiteli“ dává falešný pocit jistoty. Člověk se domnívá, že má vše pod kontrolou a pomoc nepotřebuje, naopak se zlobí, pokud ho někdo nutí ke změně, k léčbě. Dotyčný se totiž ani nedomnívá, že je co léčit. Nejčastěji pak přicházejí kvůli naléhání rodičů, starší pacientky kvůli matce nebo partnerovi.
Jaké jsou možnosti léčby mentální anorexie?
V České republice jsou bohužel dost omezené. Nejmladším pacientům může stačit i pomoc pediatra, který jim vysvětlí negativa nemoci, povídání si s nimi, získá od dítěte důvěru. Pomoci může psycholog, který dokáže odkrýt psychické problémy, často se provádí rodinná terapie, protože problém je zakořeněn právě v rodině. Psychiatr poté kromě psychiky řeší i tělesnou stránku. U těch nejzávažnějších případů můžeme využít možnost hospitalizace na oddělení pro poruchy příjmu potravy.
Jak dlouho taková hospitalizace trvá?
Pobyty jsou limitované jednotlivými zdravotními pojišťovnami. Za standardní délku považujeme šest týdnů, ale pokud je potřeba, dá se pobyt prodloužit. Pokud to pojišťovna nedovoluje, můžeme léčbu ukončit a začít novou, což pojišťovna nebere jako prodloužení.
Dá se říct, za jak dlouho se člověk vyléčí z anorexie?
V tomto případě se jedná o velice individuální číslo. Někdo se vyléčí brzy, někomu na to nestačí celý život. Máme pouze obecné informace, které říkají, že v průměru trvá léčba pět let, dnes už někteří odborníci uvádějí sedm let.
Vyléčit se ale neznamená přibrat, že?
V žádném případě. Je to pouze část léčby, ta méně náročná. Samozřejmě, že pro vyléčení je důležité a nezbytné mít „normální“ zdravou váhu. K jejímu dovršení dochází dříve než k vyléčení psychiky. Anorexie je psychická nemoc, jde tedy především o vyléčení duševní stránky. Zdravý jedinec se také více a rád začleňuje do společnosti, prožívá spokojený život, který není naplnění jen jídlem a posedlostí vlastním tělem.
Je anorexie nemoc na celý život – zůstává v člověku i po vyléčení a může se kdykoli znovu projevit?
V dnešním světě je velice těžké určit hranice – co už je posedlost, nemoc, a co je jen jakási snaha líbit se sama sobě a okolí. Která žena si čas od času neřekne, že by chtěla nebo potřebovala trochu zhubnout? Anorexie se ale obecně nepovažuje za celoživotní nemoc. Nemusí v člověku nutně zůstat zakořeněná.
Vyžaduje léčba anorexie vždy medikamenty?
Musíme si uvědomit, že lék na mentální anorexii neexistuje. Anorexie vyžaduje psychoterapii. Léky potom můžeme používat jako jakési přídavné pomocníky. Nemocní často trpí úzkostmi nebo třeba depresemi. Při podávání těch správných léků můžeme tyto psychické problémy odstranit, ulevit pacientovi. Nejčastěji pacienti s mentální anorexií užívají antidepresiva.
Jaké může mít mentální anorexie následky – jak psychické, tak fyzické?
Pokud onemocní opravdu mladý člověk, dítě, může si pak nést následky celý život. Naruší si růst kostí, tedy celého těla. Následkem pak může být nízký vzrůst, ale především osteoporóza či jiné problémy s kostmi. Často se setkáváme s pacienty, kteří se vyléčí a cítí se dobře, ale později zjišťujeme, že v průběhu několika dalších desítek let prodělali mnoho zlomenin. To se děje právě proto, že si v mládí narušili zrání kostí.
Někteří nemocní pijí nadmíru vody, aby zaplnili žaludek. Tím si často poškozují ledviny. Setkáváme se také s krevními změnami – například menší množství bílých krvinek.
Mohou mít ženy například problém s otěhotněním?
U žen se setkáváme například s nefunkční dělohou, částečně nefunkčními vaječníky, některým ženám se mohou tvořit cysty.
Jak okolí pozná nemocného jedince? Čeho by si měla rodina, přátelé všímat?
Matky si nejčastěji všimnou toho, že jejich dcera přestane menstruovat. Co se týče poklesu váhy, rodiče ji často zdůvodňují tím, že jejich syn nebo dcera vyrostli do výšky, takže vypadají, logicky, hubeněji. Další, co okolí hodně vnímá, je pleť – nemocní jsou často pobledlí, mají až našedlou pokožku. Vypadají unaveně, nemají energii. Začínají jim vypadávat vlasy, lámat se nehty, mají nedostatečně prokrvené končetiny. Často preparují jídlo, tajně jej vyhazují, jí málo, nosí si jídlo do pokoje, aby je ostatní neviděli. Toho si můžou rodiče také všimnout. Po určité době se začne nemocný stranit, uzavírá se do sebe, nechce chodit do společnosti a trávit čas s jinými lidmi.
