Martin Skřivánek Důvodem této různorodosti je necelistvost antimodernistů, kteří nikdy nevytvořili skupinu. Jedná se tak o osobní odpor každého jednoho umělce proti novotám započatými Picassovými Avignonskými slečnami z roku 1907 a vznikem moderního umění.
Proto na této výstavě najdete obrazy autorů tak zvučných jmen, jako jsou Alfonz Mucha, Zdeněk Burian, Max Švabinský, Josef Čapek, Jan Zrzavý, František Drtikol nebo Otakar Kubín. Tématicky je výstava rozdělena podle uměleckých směrů přičemž oddělení solitérů vévodí Muchova Rusalka, Švabinského Poledne na horách a Burianova ilustrace k Babičce. U symbolistů stojí za zmínku Zrzavého Motiv Rembrantův, který ztvárňuje velmi dobře známou situaci, velmi nečekaným a jediněčným způsobem .
Mezi neoklasicisty zase najdete dílo Otakara Kubína, na jehož výtvarné dráze je zajímavé to, že zprvu modernisticky založený autor se vrátil zpět ke starším směrům, čímž vzniklo několik velmi hodnotných obrazů především v neoklasicistickém stylu. Z tohoto jeho období můžete na výstavě vidět obrazy Simiane a Kytice s vlčími máky. Jestli se ptáte, proč jste o antimoderně nikdy neslyšeli, pak je odpověď nasnadě. Minulý režim ji totiž považoval za reakcionářskou. Tím ovšem ve své podstatě byla reakcí na modernu začátku 20. století. Proto komunisty upřednostňovaným uměleckým směrem byla avantgarda, nejradikálnější z moderních umění. Jestli jste výstavu antimodernistů ještě nenavštívili, tak nezoufejte. Výstava končí příští září. Každou středu a neděli je vstup zdarma.
