Markéta Štefková 
ČLR vede od roku 1949 Komunistická strana Číny. V čele strany stojí prezident Xi Jinping, který dohlíží, aby vše fungovalo tak, jak má. To, že ČLR si své obyvatele hlídá a kontroluje, a také například cenzuruje stránky internetu, si už nejspíš Číňané zvykli. Ovšem v roce 2014 přišla státní rada s vylepšením a představila systém sociálního kreditu. Nápad se zalíbil a ČLR ihned spustila testovací fázi systému.
Kamery na každém kroku
Jak celý systém funguje? Každý obyvatel ČLR dostane do začátku 1000 bodů osobního kreditu. Ten se pak bude zvyšovat nebo snižovat podle chování a rozhoduje o něm stát. Po celé zemi nechá ČLR nainstalovat až 400 milionu kamer, z nichž má každá dokonalé rozpoznávání obličeje daného člověka. Je samozřejmostí, že na území ČLR existují i hůře přístupná místa nebo vesnice, a tak stát zaplatí okolo 120 tisíc informátorů. Náplň práce informátora bude spočívat ve sledování obyvatel a zaznamenávání jejich prohřešků případně vzorného chování. Všechna data poté bude ukládat stát do centralizované databáze.
Body přitom stát strhává za věci, které jsou pro nás banální. Například přecházení na červenou, kouření ve vlaku, nedodržování předpisů při řízení auta, chození se psem bez vodítka, ale také třeba při častém nákupu videoher, pravidelném stravování ve fastfoodech a samozřejmě i kritiku vlády. Naopak připsat a navýšit kredit si každý z obyvatel může zařídit tak, že bude třeba darovat krev, recyklovat, platit včas a dodržovat všechny legislativy vlády.
Cestování jen pro nejvzornější
Nezapomněli ani na motivaci, proč se snažit. Při vysokém sociálním kreditu si člověk dle vlády může užívat luxus. Rychle se dostane k půjčce nebo vízu, jeho děti ke studiu na soukromých prestižních univerzitách, může mít VIP vstupy do nejrůznějších podniků, posilovnu zdarma nebo i rychlejší připojení k internetu. V případě nízkého kreditu se dostává na takzvanou „černou listinu“ a začíná peklo. Lidé s nízkým sociálním kreditem si nemohou koupit letenku, jet vlakem nebo autobusem, vzít si půjčku, koupit si benzín nebo dokonce pronajmout byt. Cesta k tomu, aby se lidé stali se bezdomovci, je tak pro obyvatele ČLR velmi krátká.
Je až s podivem, že se tomu společnost nebrání, a dokonce to systém vítá jako správný krok. Na druhou stranu jakákoliv kritika vlády a projev nesouhlasu v totalitním režimu ČLR je zárukou trestu. Není tohle už moc?
