Aleš Jón 
Letos připomínáme 135. výročí od narození Howarda Phillipse Lovecrafta, amerického spisovatele, esejisty a básníka. Narodil se roku 1890 ve městě Providence na Rhode Islandu do poměrně bohaté rodiny, jejíž osud byl protkán nejednou tragédií. Jeho otec skončil po psychickém zhroucení v psychiatrické léčebně, kde o pár let později také zemřel. Lovecraft tak zůstal v péči své matky, která také trpěla mentálními problémy a své poslední dny strávila za zdmi ústavu. Lovecraft byl samotářské dítě, fascinované historií, vědou a gotickou literaturou. Jeho mládí rovněž provázely zdravotní a mentální problémy, které ho často uzavíraly v izolaci domova. Ačkoli již od dětství projevoval nadání pro poezii a esejistiku, literární kariéře se začal seriózně věnovat až ve dvacátých letech 19. století, kdy navázal kontakt s dalšími autory populárních literárních magazínů. V této době rovněž vstoupil do manželství s ukrajinskou židovkou Sonjou Green, které však po dvou letech skončilo. Převážně kvůli jeho neschopnosti finančně se zabezpečit, značné averzi k intimnímu styku, a značným rasistickým a xenofobním názorům. Přestože dnes patří mezi nejvlivnější hororové autory, za svého života zůstal nedoceněný a potýkal se značnými finančními problémy. Zemřel roku 1937 ve věku 46 let na rakovinu tenkého střeva, v silných bolestech a zcela osamělý.
Lovecraftova tvorba se soustředila převážně na horor, science fiction a takzvanou weird fikci. Jeho díla jsou známá svou tísnivou atmosférou vyvolávající pocit melancholie. Ta pramení převážně z konfrontace lidstva s nepochopitelnými silami z hlubokého vesmíru. Tento motiv, známý jako kosmický horor, představuje svět, kde lidé nejsou středem existence, ale pouze bezvýznamnými tvory v chaotickém, šílenstvím plném vesmíru. Toho byl schopen docílit převážně pomocí mistrovské práce se slovy, archaickou slovní zásobou, složitými souvětími a častým používáním nepojmenovatelných hrůz a nepopsatelné děsivost, čímž byl schopen doslova popsat nepopsatelné.
Za dob své kariéry napsal Lovecraft přes 60 samostatných povídek a několik desítek dalších děl ve spolupráci s dalšími autory. Valná většina jeho děl je mezi sebou volně propojená a navzájem na sebe odkazují skrze sdílené postavy, či události. Této neoficiální kolekci povídek a příběhů se přezdívá mýtus Cthulhu. Název této kolekce je převzat z Lovecraftova nejvýznamnějšího příběhu, Volání Cthulhu (1928), který světu poprvé představil nejznámějšího „maskota“ kosmického hororu, kterým je prastarý bůh hlubin Cthulhu. Ten je výrazně propojený i s dalšími významnými Lovecraftovými povídkami, jako například Stín nad Innsmouthem (1936), příběh o zdegenerovaném přístavním městě, nebo V horách šílenství (1936), který popisuje neblahou expedici do Antarktidy, odhalující tajemství prastaré rasy obývající zemi dávno před lidmi.
Mýtus Cthulhu však neskončil ani po Lovecraftově smrti. I přes to, že Lovecraft s většinou svých přátel z řad spisovatelů, básníků a esejistů udržoval pouze skrze písemnou korespondenci, někteří z nich nalezli inspiraci v práci jejich zesnulého přítele a sami začali psát své vlastní obdoby těchto příběhů. Je všeobecně uznáváno, že mnoho těchto povídek spadá do Lovecraftova dědictví jakožto rozšiřující součást mýtu Cthulhu. Mezi nejvýznamnější spisovatele, kteří mýtu Cthulhu přispěli svou prací byl autor legendární série o Barbaru Conanovi a Lovecraftův blízký přítel Robert E. Howard se sbírkou čítající více než 12 povídek z řad kosmického hororu (například povídka The Black Stone z roku 1931). Mezi další autory spadající do mýtu Cthulhu patří i Clark Ashton Smith s knihou Mimo prostor a čas (1942), nebo Frank Belknap Long a jeho sbírka povídek The Hounds of Tindalos (1946). Za necelých 80 let od Lovecraftovy smrti již přispěly svým dílem do mýtu Cthulhu desítky autorů, kteří přišli s vlastními originálními koncepty a nápady k mýtu, který tak dnes čítá již stovky děl. Nic však není a nikdy nebylo oficiální. Je na každém čtenáři, jakou představu si o mýtu Cthulhu vytvoří, jaká je jeho interpretace oněch příběhů a jaké knihy sám uzná za součástí většího celku.
I přes to, že nebyl za svého života Lovecraftův přínos literatuře ani zdaleka doceněn, jeho vliv je dnes patrný napříč celou současnou kulturou. Jeho ztvárnění kosmického hororu se stalo základem mnoha filmů, knih a videoher. Z Cthulhu se dnes stala popkulturní ikonou, objevující se na tričkách, hrncích i v nespočtu internetových memů. Inspiraci kosmickým hororem můžeme nalézt ve filmech jako Věc (1982) nebo Color Out of Space (2019), jež značně čerpají z motivů bytostí lidskou myslí nepochopitelných. Ani videohry na sebe nenechaly dlouho čekat, tituly jako Call of Cthulhu (2018), Bloodborne, (2015), nebo Darkwood (2016) přenášejí tísnivou atmosféru inspirovanou stránkami mýtu Cthulhu a převádí ji do interaktivního prostředí monitorů. Lovecraftův kosmický horor ovlivnil i literaturu. Stephen King ho označil za klíčovou inspiraci a řada moderní autorů jako Ruthanna Emrys či Thomas Ligotti přetvářejí jeho mýtus do zcela nových příběhů. V ilustracích významného Japonského kreslíře Džundžiho Ita a jeho mistrovské hororové manze Spirála (1998-1999), či v jiných jeho dílech, také můžeme nalézt silnou inspiraci Lovecraftovým hororem. A v neposlední řadě byly nedávno oznámeny další projekty, ku příkladu pokračování populární série Sinking City 2, jež je zasazena přímo do Insmouthu, jedné z Lovecraftových nejvýznámějších povídek.
Ačkoliv za života zůstal téměř neznámý, dnes je H.P. Lovecraft nejen respektovaným autorem, ale i tvůrcem zcela nového literárního žánru, který stále děsí i fascinuje nové generace.
