Theo Mariánek 
Co se skrývá pod pojmem hybridní žurnalistika?
To nikdo neví přesně. Definice výrazu se neustále vyvíjí. Přesná shoda na tom, co všechno obnáší, nepanuje ani mezi odborníky. Nejde totiž jenom o zapojení umělé inteligence (AI) do zpravodajství, ale o proměnu žurnalistiky jako odvětví. Tedy o způsoby prezentace zpráv veřejnosti nebo způsoby jakými je veřejnost konzumuje, ať už se jedná o porozumění zprávám nebo skrz jakou platformu je získává.
Přestože se pro ně pojem hybridní žurnalistika nepoužívá, jevy, které popisuje, se v odvětví během posledních dvaceti lety staly normou. Prakticky každé tištěné médium působí také v online podobě a na sociálních sítích jako Instagram nebo Twitter (X).
Kromě médií se pak mění i role samotných novinářů. Třeba redakce Buzzfeedu, The Guardian, NPR nebo Atlanticu hledají zaměstnance schopné přizpůsobit své texty napříč platformami a orientovat se v digitálních médiích. Třeba text v online prostředí by měl být členěn do kratších úseků oproti fyzickým novinám. V redakcích se zároveň otevřely nové pozice jako specialista na sociální sítě, producent podcastů, editor pro animace a grafiku, softwarový inženýr, video producent nebo také marketingový specialista.
Proměna žurnalistiky působila tak přirozeně, že se nad ní málokdo pozastavil. To samé se nicméně netýká jedné její už zmíněné části - zapojení umělé inteligence do procesu produkce obsahu.
AI jako novinář
AI se myslí systém schopný plnit úkony, které by jinak vyžadovaly lidskou inteligenci jako učení se, uvažování, rozhodování a řešení komplexních problémů.
Jak už bylo řečeno, hybridní žurnalistika se netýká jenom samotných zpráv, ale také publika, které je konzumuje. V případě AI to znamená, že se primárně používá pro sledování návštěvnosti online platforem a personalizaci obsahu. Například sleduje, o jaká témata se čtenář nebo divák zajímá, načež mu začne doporučovat související obsah.
Odborníci varují, že taková praxe sice pomáhá webům udržet návštěvnost, ale může vést k uzavírání lidí do názorových bublin, které snadno sklouzávají k radikalizaci.
Problémem může být i samotná výstavba AI algoritmu. Kromě jeho technické výstavby jako takové, závisí kvalita výsledného systému na vzorku dat, na kterém se učí. Pokud by AI těžila informace primárně z dezinformačních webů, považovala by je za pravdivé a dále je propagovala uživateli.
Pro představu, v roce 2016 společnost Microsoft uskutečnila experiment, kdy AI jménem Tay vydávala za 16ti-letou uživatelku Twitteru poté, co ji „nakrmila“ daty ze sítě. Během 16 hodin se z Tay stala antisemitská mysogynní a rasistická konspirátorka.
V některých případech, tak zvaných black-box AI, není možné zpětně dohledat příčiny rozhodování algoritmu. Protože technici pak nejsou schopni vysvětlit nebo opravit chyby v systému, cílem vývojářů je programovat vysvětlitelnou umělou inteligenci (XAI).
AI přesto přináší do práce novinářů mnoho pozitiv. Je schopná analyzovat obrovské množství dat v extrémně krátkém čase. Česká tisková kancelář už několik let využívá AI ke zpracování sportovních výsledků, burzovních zpráv, počasí nebo výsledků voleb. Takový obsah vyžaduje přesnost, ale také častou a rychlou aktualizaci. AI tak pracuje efektivněji než člověk, zároveň značně omezuje chybovost způsobenou nepozorností lidského faktoru.
Kromě šetření času a redukce chyb je AI schopná hledat v datech vzorce, kterých by si člověk nutně nemusel všimnout. Proto má potenciál pro využití investigativními novináři.
Část zaměstnanců médií se přirozeně bojí o své pozice. Historicky by to nebylo poprvé, kdy kvůli technologickému pokroku zanikla celá odvětví. Výzkum ve Španělsku z tohoto roku odhalil, že účastníci nezaznamenali výrazný rozdíl v kvalitě článků psanými AI a lidmi. Články od lidských novinářů hodnotili jako čtivější, AI články jako odbornější.
Výzkum probíhající na Karlově univerzitě zjistil, že 47 % účastníků správně odhalilo AI vygenerované články a 2/3 dokázaly rozpoznat lidskou práci. Přestože si většina nemyslela, že by AI v dalších 5 letech novináře nahradilo, 60 % z nich se nelíbila rychlost, jakou vývoj technologie postupuje.
Další rizika a opatření
Obavy ze zneužití AI nepanují pouze mezi širokou veřejností. Pořad České telvize Věda 24 nedávno reportoval o pokusu českého studenta na Stanfordu Matyáše Boháčka. Manažerům CNN zaslal deepfake video (realistické video vygenerované AI) moderátora stanice Andersona Coopera, ti video původně považovali za skutečné.
Začátkem května vydal oficiální web vlády Velké Británie varování před kyberútoky využívající umělou inteligenci. Británie tak reagovala na sérii útoků, které kromě soukromých společností dočasně ochromily i britské nemocnice.
V říjnu matka amerického teenagera zažalovala tvůrce platformy Character.ai poté, kdy její syn kvůli posedlosti jedním chatbotů platformy spáchal sebevraždu.
Z těchto a dalších důvodů jednotlivé státy vytvářejí etické kodexy a zákony ohledně využívání umělé inteligence, nejvýrazněji AI Act Evropské unie platící od letošního srpna. Kodexy ale vytváří i samotné redakce, například BBC nebo Seznam Zprávy. Dokumenty nejvíce zdůrazňují nutnost uvádět kdy a jakým způsobem se AI podílela na tvorbě mediálního obsahu.
