Monika Kroupová 
Autorka hned v úvodu poukazuje na problematiku polidšťování zvířat, kdy lidé přisuzují různým živočichům kladné či záporné vlastnosti, které mnohdy pramení z předsudků. Tato zaujatost může být založena nejen na fyzických atributech, ale například i na nepochopení chování daného tvora. Následně své tvrzení uzavírá myšlenkou, že klíčem k porozumění zvířat je právě kontext. V tomto duchu se poté odvíjí všech třináct kapitol, z nichž každá pojednává o jednom zvířecím druhu.
Na začátku každé kapitoly autorka seznamuje čtenáře s různými mýty, které kolem daného zvířete v minulosti existovaly. Snaží se i vysvětlit, jak a proč oné fámy vznikly, přičemž se nebojí poukázat na tehdejší mentalitu společnosti, která byla v mnoha případech ovlivněna náboženstvím, potažmo křesťanstvím. Též popisuje, jak se postupem času vyvíjel výzkum a jak daleko zoologie pokročila.
Kromě faktů s sebou kniha přináší značnou dávku bizáru, který se netýká pouze mýtů. Poukazuje na to, že samotná pravda o určitém živočichovi může být daleko šílenější než fámy šířené samozvanými vědci. A že těch mýtů je požehnaně. Bobři, co házejí svá varlata po nepříteli, supi se super čichem nebo brouci, kteří přivádí na svět malé úhoře. Své nevšední povídání autorka ukončuje upozorněním, že zvířecí říše je daleko komplexnější a že se zoologové zatím pouze blíží k pravdě.
Kniha je především populárně naučná a její způsob výkladu je spíše neformálního rázu. Důvodem nemusí být jen snaha o přiblížení se k čtenáři, ale zároveň o jeho pobavení. Používá velice bohatý a barvitý jazyk s velkou dávku sarkasmu a neotřelého, někdy ostřejšího humoru. Při vysvětlování využívá též popkulturní reference, což dělá knihu pro laické publikum stravitelnější. Kvůli tomuto stylu psaní není tedy kniha vhodná pro děti ale spíše starší publikum. Nedostatek či přebytek odborných znalostí nehraje vůbec žádnou roli a užije si tuto knihu jak laik, tak i například student zoologie. Tato kniha se hodí především jako doplňková nebo jako úvodní četba, která si především klade za cíl nalákat čtenáře a odstranit zakořeněné předsudky, aby lidé více porozuměli nejen samotným živočichům, ale i proč je potřeba je chránit.
Co se týče výstižnosti poznatků, kniha působí jako věrohodný zdroj informací. Sama autorka vystudovala zoologii na New College v Oxfordu a v současnosti působí jako výzkumnice jednoho z neznámějších populárně-naučných časopisů National Geographic Explorer. V knize se též zmiňuje i o dalších odbornících ze světa zoologie, kteří se s ní podělili o své postřehy a poznatky. Lucy Cooke využívá i citace, a to především u přiložených fotografií a historických textů, které se zabývaly, byť očima dnešní společnosti neprofesionálně, živočichy.
Cílem díla je především vyvrácení mýtů a pokus vzbudit zájem širší veřejnosti o daná zvířata. Fakt, že mnoho zvířat zmíněných v této knížce (např. supi) jsou ohroženými druhy, není žádnou náhodou. Autorka informuje čtenáře i o tom, proč jsou tato zvířata se špatnou pověstí pro nás důležitá a proč je potřeba je chránit. Z tohoto důvodu se šíření povědomí o ochraně dá také považovat za cíl knihy.
