Stanislav Petřík 
1. Smrž obecný (Morchella esculenta)
Jedná se o jednu z nejčasnějších hub. V době kdy lesu ještě vládne hlíva obecná nebo ucho jidášovo, se začíná objevovat i tento neobvyklý druh houby. Poznáme ho podle hnědého plástvového kloubouku a protáhlé nožky. Je to zpravidla na přelomu března a dubna, záleží na počasí. Vyhledává teplé vápenité půdy nebo krasové oblasti. Jeho výskyt je často nevyzpytatelný – jeden rok objevíte místo, kde jich roste habaděj a ten další už tam nic neroste. I na tento problém už existuje řešení – je jím smrž pražský! Vyhledává mulčovací půdy, často tedy roste na zahradách a to dosti hojně. Co se týče využití kuchyňského, tak asi nejčastěji se využívá do různých směsí, vyječných omelet, rissot nebo ďábelských houbových směsí,
2. Kačenka česká (Verpa bohemica)
Kačenka česká se v mnohém podobá smržům. Vyhledává vápenité půdy, je náchylná na změny vlhkosti v půdě. Klobouk je lehce nahnědlý, čímž se odlišuje od smržů, u kterých je typicky hnědý. Při dobrých podmínkách často roste masově. Méně zdatní houbaři si však musí dávat pozor na záměnu s ucháčem obecným, ten však nemá plástve a klobouk je temně hnědý. Český člověk je velmi vynalézavý – a platí to i v případě receptů na přípravu této výtečné houby. Někteří ji jenom zapečou, jiní přidají do omelet, a najdou se i tací, co ji s radostí přidají do rissota.
3. Penízovka smrková (Strobilurus escilentus)
Tato malá houba z čeledi čirůvkovitých je první lupenatou houbou, kterou můžeme najít ještě během zimy. Její růst končí až během dubna a často ji můžeme najít v dosti hojném počtu. Vyznačuje se hnědým kloboukem a výbornou chutí, takže nalezne všestranné využití v gastronomii. Nejchutnějším pokrmem z penízovky smrkové je však pravá houbová omeleta.
4. Závojenka podtrnka (Entoloma clypeatum)
Mezi první lupenaté houby patří i závojenka podtrnka. Vyznačuje se lehce béžovým kloboukem a moučnou chutí. Začíná se objevovat na konci dubna, a jak už její název napovídá, tak vyhledává přítomnost ovocných stromů, například švestek a také různých keřových porostů nebo hlohů. Pravděpodobnost záměny se smrtelně jedovatou závojenkou olovnatou je velmi malá, především kvůli tomu, že tato jedovatá houba začíná růst až na přelomu června a července, tedy po konci růstu podtrnky. Závojenka olovnatá má téměř bílý klobouk, navíc neroste pod ovocnými stromy. Tímto pravidlem se řídí i jedovatá závojenka jarní. Jistě, je to trošku složitější, a proto i zde platí okřídlené pravidlo, že pokud jste ve sbírání hub začátečník, tak tento druh hub raději nesbírejte. V kuchyni však budete litovat, poněvadž takové podtrnky na másle, to je naprostá delikatesa!
5. Čirůvka májovka (Calocybe gambosa)
Tahle zřejmě nejoblíbenější jarní houba z čeledi lupenatých se vyznačuje lehce nažloutým kloboukem, výraznou moučnou chutí a také hojností. Za dobrých podmínek se objevuje už na konci dubna, preferuje listnaté lesy s převahou vápenitých půd, můžeme je najít i v sadech nebo zahradách. Méně zkušení houbaři zde mohou zaměnit tuto velmi chutnou houbu za vláknici začervenalou, která je více známá pod přízviskem Patouillardova. Odlišuje se lehce červenajícím kloboukem a nepříjemnou, často až zatuchlou vůní. Způsobuje prudké otravy, které nezřídka končí smrtí v ukrutných bolestech. A abychom si spravili chuť, tak se pojďme podívat na kuchyňské využití čirůvky májovky, které je vskutku prosté – omáčka, omáčka, omáčka!
6. Sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus)
Tato chutná houba z čeledi chorošovitých je prakticky nezaměnitelná. Vyznačuje se mohutnými pláty rostoucími v řadách pod sebou, přičemž okrajová část je jasně žlutá, směrem ke středu houby se pak barva mění v oranžovou. Sírovec vyhledává staré nebo jinak zesláblé stromy, jak ovocné (třešeň, hruška, ořech), tak i volně rostoucí (vrba, topol, dub). Podle toho se také odvíjí chuť – nejlepší jsou plodnice z ovocných stromů. První plodnice se začínají vyskytovat v polovině května. Nutno také podotknout, že poživatelné jsou pouze mladé plodnice. Čím jsou starší, tím jsou tužší a často dorůstají vskutku obludných rozměrů. Tradiční kuchyňské využití této houby je v podobě řízků, které se pro lepší konzistenci noc před dnem přípravy nechávají nasáknout mlékem. Neméně oblíbené je jejich použití v rissotu.
7. Hřib kovář (Boletus erythropus)
První z hřibovitých – i tak by se dal popsat hřib kovář. Každý houbař ho pozná podle hnědého klobouku, červených rourek a modrající dužiny na řezu. Jeho růst začíná v závislosti na klimatických podmínkách – první kousky se začínají objevovat v první polovině května, jsou však doloženy i exempláře z konce dubna. Poslední kováři se vyskytují ještě v průběhu září. Tuto výtečnou houbu si můžete splést s hřibem kolodějem, ten má ale světlejší klobouk i rourky. Ještě světlejší klobouk a rourky pak má hřib modračka. Oba tyto hřiby však začínají růst o trochu později, a navíc to jsou jedlé a chutné houby. Jediné, před čím je nutné varovat, je delší doba tepelné přípravy. Za syrova tyto modráky obsahují látky způsobující nevolnost, ty se však varem eliminují a my můžeme tyto hřiby použít do vaječiny, omáčky nebo do různých směsí. Hodí se i na sušení, jsou to vskutku všestranné houby.
