Adam Borovička 
O nezávislosti státního zastupitelství panují kritické názory dlouhodobě. Unie žalobců volá po změně, díky níž by vláda nad institucí ztratila kontrolu a státní zástupci by tak nemuseli čelit tlaku ze strany ministra spravedlnosti. Toto měla vyřešit změna zákona. Po jejím předložení ministrem spravedlnosti se ale ukázalo, že chystaná novela požadované změny neobsahuje.
Novela sice určité modifikace přínáší, například nemožnost znovujmenování státního zástupce do funkce po uplynutí doby mandátu, ale paradoxně tak jeho postavení ještě více zhoršuje. To se setkalo s vlnou negativních ohlasů ať už ze strany jednotlivých kurátorů, tak z řad veřejnosti. Současný ministr spravedlnosti Pavel Blažek k revizi zákona zaujal značně defétistický postoj a celou kauzu vysvětluje tak, že sporná znění novely vznikla hlavně kvůli rozporům ve vyjednávání koaličních stran a jejich odmítavému postoji přistoupit na kompromisní návrhy.
Chování ministra spravedlnosti jen dokazuje, jak velká je nevůle vlády zajistit nezávislost státního zastupitelství a jeho ničím neovlivněnou kontinuitu. Šéf resortu spravedlnosti si navykl, že svým působením může nepřímo ovlivňovat státní zastupitelství a nemíní v této situaci nic měnit. Vztah obou institucí je stále neutěšivý. Na nebezpečí potenciálního vzniku korupce mezi ministerstvem a postem státního kurátora dlouhodobě upozorňuje i protikorupční rada. Podle ní může při současné situaci nastavené zákonem docházet ke korupčnímu jednání.
Bylo by nesmyslné tvrdit, že by státní zastupitelství mělo být od politiky vlády zcela odděleneno. To by s ohledem na spolupráci obou orgánů bylo kontraproduktivní. Je ale potřeba vytyčit mantinely možného vztahu mezi resorty a především osamostatnit institut státního zastupitelství od nechtěného vlivu vlády. To prozatím přijatá novela zákona nesplňuje.
