Ani stávka, ani kuchyň
V kalendáři je pondělí 3. prosince 2007, den před stávkou. Do té se však Úprkovka nezapojí. Je tedy spíše vzácností, protože v hradeckém okrese protestuje asi 85 procent škol. Jídelnu tady mají, ale kuchyň už ne. Před začátkem loňského školního roku ji radnice zrušila. „Mluvilo se o tom asi rok nebo dva. Nevidím v tom vůbec žádný problém. Naopak mě to stálo i trochu úsilí, aby to byla opravdu jenom výdejna. Hygienické podmínky byly velice špatné, docházela nám platnost výjimky. Konečné jednání bylo velice rychlé,“ říká ředitel školy Petr Lehký. Rozruch okolo plánovaného rušení školních kuchyní dost dobře nechápe: „Ze začátku to je sice hodně práce. Později jí ale naopak ubývá, protože odpadá papírování okolo stravy. Nakonec všechno funguje úplně bez problémů. Mám s tím zkušenosti.“
Na cestu do jídelny se musíte vydat venkem
Abyste se dostali do jídelny, musíte vyjít ven na vzduch. Za obchodem s motorkami se dáte doprava a váš cíl je úplně na konci ulice. Okolo jedenácté přijíždí auto s uvařenou stravou z nedaleké Štefcovy školy. Za půl hodiny sahají na kliku dveří „cizí strávníci“. Před polednem se v jídelně nic zvláštního neděje. Hlavní je klid při stolování. Na stěnách visí fotografie různých jídel pro případ, když by vám to vaše zrovna nechutnalo. Sedím u jednoho z novějších stolů a dívám se na květiny za oknem. Zároveň také už slyším hukot zvenku. Jdou první tři prvňáci. O jídlo je každodenně zájem. Žáci se tady stravují skoro všichni. Jídelna nabízí přes sto míst k sezení a strávníků jsou dohromady zhruba tři stovky.
První žáčci přicházejí těsně před polednem
Už i ti nejmenší umějí zacházet s elektronickými čipy. V jídelně se používají přes pět let. Když někdo nějaký ztratí, kamarádi mu ho donesou do kanceláře. Objednávání probíhá nově i na internetu, což se dětem moc líbí. I pití si první trojice zvládá nalít sama. Jediný spor hasí hned v zárodku paní učitelka. Klučina si chce sednout na místo, které už je obsazené. „Vždyť je to jedno,“ uklidňuje ho žena s dobrotivým výrazem ve tváři. Moudřejší nakonec ustoupí a všichni si sednou. „Co to je?“ „Mrkev.“ „Du-še-ná mrkev,“ upřesňuje holčička rozhovor u stolu.
Příchod dětí jídelnu hodně oživuje
„Vařená strava je vařená strava. Dovážením se vždycky trochu ztrácí hodnota. Ta kvalita je znát. Ale zase teď mají děti možnost výběru ze dvou jídel. Dříve jsme vařili jenom jedno,“ upřesňuje vedoucí jídelny Alena Kuličková. V pondělí se podává fazolová polévka buď se zmiňovaným vepřovým masem v mrkvi nebo s krůtím gulášem. K tomu se pije vanilkové mléko, nebo čaj. Po dvanácté hodině stojí před vchodem vzorně seřazená skupinka. Na pokyn paní učitelky už mohou všichni vstoupit dovnitř a dát si věci do šatny. Už jsou daleko divočejší, než když byly venku. Běhají, šermují se noži, balancují s tácy na jedné ruce a hlavně křičí. I při jídle. Paní učitelce stydne mrkev, ale musí děti napomenout. Chlapečkovi fazolovka nejede, těší se spíše na hlavní chod. I proto si nedopatřením namáčí rukáv v talíři. „Už od dětství mám trauma z jídelen a zásadně tam nechodím,“ svěřuje se ředitel školy Petr Lehký. Uvidíme, jestli děti z Úprkovky budou mít v budoucnu taky nějaké to trauma.
Se školní kuchyní se rodiče neradi loučili
Rušení školní kuchyně se ale ani tady neobešlo bez komplikací. Rodiče sepisovali petice a zkoušeli rozhodnutí oddálit. „Věděli jsme o tom asi půl roku dopředu. Teď pracujeme ve výdejně ve třech. Mé kolegyně jen na částečný úvazek. Je to docela záhul. Původně nás bylo pět, ale nikdo tady na částečný úvazek nechtěl zůstat,“ popisuje situaci vedoucí jídelny. Kuchyně měla problémy s hygienou, protože nesplňovala přísný pokyn Evropské unie. Když ale došlo ke zmírnění zákona, v plánu už byla přestavba kuchyně na výdejnu.
Původ jídla děti vůbec nepálí
Děti stále něco říkají, ale o stavu své jídelny se rozhodně nebaví. Spíše se pošťuchují a dělají si ze sebe legraci. Někteří zůstanou takoví celý život, protože budou mít bezstarostnost zkrátka v krvi. Odkud se dostalo jídlo až k nim na talíř jim může být putna.