Jakub Piskoř 
Ono, to zase není až tak překvapivé, přece jen, curling nebyl moc známým sportem. Hodně věcí, ale změnila olympiáda. „Děti, které jsme předtím sháněli celý rok se teď najednou připojili během měsíce a další mají stále zájem,“ říká curlingová trenérka Eliška Siblíková. Kapacita ovšem není neomezená, a tak se zbylé děti dostanou k tréninku až v září.
Souvisí to také s tím, že samotná údržba zastaralé industriální haly není jednoduchá. „Pro nás sezóna končí v dubnu, protože tady nebudeme mít takové podmínky, abychom mohli udržet led. Vzhledem k prostoru, kde se nacházíme, nemáme možnost regulovat vlhkost a teplotu. Tato zima však měla dobré podmínky, tak nás to tolik neovlivnilo,“ upřesňuje trenérka.
Kurzy dětí v brněnské curlingové hale probíhají každé pondělí od 17:00 do 18:30. Tito mladí hráči jsou většinou ve věkovém rozpětí od sedmi do šestnácti let. Kurzy pro dospělé následují hned vzápětí. Jeden tréninkový blok je od 18:30 do 20:00 a druhý od 20:30 do 22:00. Tyto kurzy vede právě Siblíková, které ještě pomáhají místní juniorky.
Ale v jakém věku je vlastně ideální s curlingem začít? Do toho už se přidává reprezentační trenér Jakub Bareš a říká: „Dobré je začít zhruba v 10 letech. My tady nemáme kapacitu pro ty nejmenší děti (4-5 let), to je pro nás náročnější. Ale když přijdou děti v deseti letech, když už mají za sebou nějaké sporty, tak je to ideální.“
Mezitím už výběrové děti krouží kolem tří curlingových drah v rámci rozcvičky. A proč vlastně výběrové? V Brně se totiž v současnosti zformovalo středisko mládeže, a aby se zde dítě dostalo, musí splnit testy. „Testy jsou dvouhodinové. Řeší se zejména rychlost a směr odhozu, schopnost přehodit dráhu a zametat. Neopomíjí se také ze které strany má dítě ke kamenu přijít, jak má stát a také jak na ledě komunikovat,“ vysvětluje princip testů Bareš.
Po rozcvičce už se trenérka naplno věnuje starším dětem. Mladší mají na starost juniorky a na poslední dráze probíhá dvou hodinová zážitková hra. Tuto možnost využívají především hráči, kteří si chtějí curling jen vyzkoušet, a ne absolvovat celý kurz.
Na hale tak je poměrně rušno a my alespoň můžeme s trenér Barešem zabřednout do nedávno skončené olympiády, které se přímo účastnil. „V Číně moc nefungoval internet a já jsem měl na starosti hlavně analýzu zápasů, takže jsem musel být furt připojený, což byla komplikace. Do olympijské vesnice se navíc nevešli všichni, takže jsme museli být na jiných hotelech, kde to bylo horší hlavně kvůli dopravě. Šestkrát za den jsme procházeli kontrolou i přes rentgenové rámy. Covidové zabezpečení se jim ale povedlo. Vesnice byla nejbezpečnější místo,“ vzpomínal na olympiádu trenér. Bezpečnostní kontroly jej zároveň ani nějak neomezovali. „My jsme na to zvyklí, protože kontroly byly i na ostatních akcích. Koronavirus už tady je dva roky, takže už nám tento režim ani divný nepřijde,“ dodává Bareš.
Dochází i na samotnou hru, kterou si zkoušíme. Pod reprezentačním trenérem to pro nás je velká škola. Pro nováčka nic snadného.
Během tréninku je pro děti čas i na přestávku. V „posilovně“, jak je na dveřích napsáno, se nakonec žádné stroje na posilování nenachází. V místnosti je bar a lavičky. Nechybí ani trofeje, stolní tenis či dokonce stolní curling. „K curlingu jsem se dostal přes spolužáka. Nejtěžší je podle mě zametání, ale i tak mě baví více jak házení kamenem,“ sdílí své domněnky dvanáctiletý Alexandr. Po zahřátí horkým čajem zase všichni pokračují ve svém kurzu.
Trénink svých ratolestí sledují i někteří z rodičů. Nejmenší talenti hází s menšími kameny a vzdálenost kruhů od místa hodu kamene je také kratší. Na dětech je vidět, že je trénink baví, s čímž souhlasí i samotné trenérky. „Někteří jsou hodně malí, ale spolupráce s nimi je dobrá. Snažíme se dělat to, co je nejvíce baví,“ říká po tréninku patnáctiletá trenérka Anička. Sama už trénuje od roku 2019, když si curling přišla vyzkoušet na dni otevřených dveří. „Trénujeme zhruba tak dvakrát týdně. Většinou hodinu a půl. Je to samozřejmě náročné na tělo, tak jako každý sport, ale hodně nás to baví,“ popisuje tréninky Anička.
