Matěj Hejduk 
Ukrajina patří mezi nejvýznamnější exportéry obilí. Před ruskou invazí většina produkce putovala Černým mořem do afrických zemí. Jenže v současnosti Rusové blokují přístavy, a proto se přeprava přemístila na souš. V rámci pomoci Ukrajině EU zrušila v létě 2022 cla na dovoz tamějších potravin. Tyto změny pozorovali s nelibostí zemědělci v EU a v posledních týdnech začali dávat svoje znepokojení najevo. Celá situace vyústila v zákaz dovozu obilí do Polska, Maďarska, Bulharska a na Slovensko.
Probírá se kvalita ukrajinského obilí. V EU podléhá pěstování přísným pravidlům, což znamená vyšší náklady pro zemědělce a tedy vyšší prodejní ceny. Polsko si již dříve stěžovalo na ukrajinské obilí s obsahem chemikálií v EU zakázaných. Podle ministra zemědělství Zdeňka Nekuly (KDU-ČSL) kontroly českých dozorových úřadů neprokázaly obsah žádné závadné látky. To ovšem neznamená, že je kvalita srovnatelná s obilím produkovaným v Česku.
Evropská komise přišla s návrhem finančních kompenzací pro postižené zemědělce. To má k ideálním řešení daleko, jedná se totiž o krátkodobou záplatu. Obilí z Ukrajiny není určené evropskému trhu. Argument, že středoevropské země zákazem dovozu této komodity podkopávají nohy celé podpoře Ukrajiny, nedává smysl. Dodávky směřovaly dříve přes Černé moře do Afriky. Tyto země v současnosti trpí nedostatkem. Proto by levnější a méně kvalitní obilí nemělo zůstávat v Evropě, kde se v současnosti plní sklady, a vytvářet nepřirozenou a nespravedlivou konkurenci místním pěstitelům.
S nejspíše obtížně realizovatelným, ale zato účinným řešením přišli europoslanec Martin Hlaváček a stínová ministryně zemědělství Margita Balaštíková z ANO. Mluví o potřebě zvýšení kontroly převáženého zboží. Zásilky by podle nich měly mít jasně určenou destinaci a způsob použití. Dále požadují striktní zákaz dovozu obilí obsahujícího chemikálie, které evropské předpisy zakazují.
Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza svým vyjádřením pro iRozhlas pouze poukázal na problém českého zemědělství, který výrazně přesahuje současně projednávanou záležitost. Rozumně může znít prohlášení, že máme dělat vše proto, aby potraviny v Česku byly co nejlevnější. Nezohledňuje přitom fakt, že cena může klesnout na úkor kvality. Pokud budeme brát Prouzu doslovně a dělat vše proto, abychom kupovali co nejlevnější potraviny, tak se nakonec dočkáme cen ještě mnohem vyšších, než jsou ty současné.
Nejlevnější produkty nám nikdy nezajistí místní zemědělci. Ti jsou ale pro stabilní ceny naprosto nepostradatelní. Pokud se dočkáme situace, že začnou krachovat tuzemské velké zemědělské podniky, tak zásadně zdraží dovoz. Dále Prouza hovoří o Babišově „byznysové a politické symbióze“. Poukazuje tím na domněnku, že hnutí ANO chce co nejvyšší ceny, protože to vyhovuje Agrofertu. To klidně může být pravda, jenže na snížení cen by doplatil Agrofert, jakožto nejsilnější hráč, působící navíc ve všech hospodářských sektorech, až jako poslední. Není možné si pod označením „české zemědělství“ představovat pouze Agrofert.
Na celé situaci je ale velmi důležitý fakt zmíněný Nekulou. „Ukrajinské pšenice se k nám loni dovezly čtyři tisíce tun. Naše celková produkce je asi pět milonů tun,“ pokusil se uvést věci na pravou míru. Pokud se objem dovezeného obilí v letošním roce výrazně nezvýší, tak není možné, aby import ukrajinské komodity jakkoli ovlivnil cenu na trhu. V takovém případě by se musela česká vláda starat pouze o kvalitu produktů.
