Pavel Juráš Jedno z nejslavnějších a nejvýznamnějších děl skladatele Giacoma Pucciniho je nepochybně jeho poslední a nedokončená opera Turandot. Ta patří do oblíbeného repertoáru Metropolitní opery New York a bývá vždy divácky velmi vděčným kusem.
Její adaptace v režii Franca Zaffirelliho byla třetím z devíti zatím plánovaných vysílání v olomouckém kině Metropol, které tentokráte proběhlo 7. 11. v klasickém vysílacím čase 18:45.
Opera Turandot vznikla na motivy pohádkové hry Carla Gozziho a svou premiéru si odbyla v Miláně roku 1926. Původní libreto měli na svědomí Giuseppe Adami a Renato Simoni.
Děj se odehrává v Pekingu, je plný dramatických zvratů a nabitý okázalou romantikou.
V roli otrokyně Liu zazářila Marina Poplavskaya, mladá a velmi nadějná pěvkyně. Maria Guleghina ztvárnila nemilosrdnou princeznu Turandot, již nenávist k mužskému pokolení vede k odhodlání popravit všechny neúspěšné nápadníky, kteří nenajdou odpověď na tři osudové hádanky. Role neznámého prince Kalafa, který nakonec získá lásku zahořklé princezny, se ujal tenor Marcello Giordani, který v Metropolitní opeře debutoval již v roce 1993 a roli převzal po takových velikánech, jakými byli například Luciano Pavarotti či Placido Dominigo. Kromě jeho pozdravu směřovaného do krajin Česko-slovenských, kterým si vysloužil potlesk osazenstva olomouckého kina, ještě velice trefně glosoval dvojí povahu zodpovědnosti, kterou sebou nese zpívání jedné z nejznámějších operních árií vůbec, slavné Nessun Dorma, která právě jeho roli připadá.
Představení trvalo necelé tři a půl hodiny, dvě nutné přestávky byly důvtipně vyplněny rozhovory nejen s hereckým ensamble, ale také s lidmi ze zákulisí, bez kterých by inscenace opery Turandot nemohla dosáhnout tak ostentativních výšek a emočních hloubek. Ty ve své zprostředkované podobě daly vzniknout vskutku neopakovatelnému, dechberoucímu a strhujícímu zážitku.
