Tomáš Poštulka Film Pan se od těchto verzí příběhově ovšem značně odlišuje. Nevypráví totiž o dívce Wendy, která se po setkání s tajemným Petrem dostane do kouzelné Země Nezemě. Wright pojal film jako prequel, ve kterém sledujeme Petra předtím, než se naučil létat a zůstal malým chlapcem. Snímek tedy pracuje s divácky vděčným konceptem plným odkazů na budoucí události a postavy. Petrův úhlavní nepřítel Hook je tady mladíkem, který se s hlavním hrdinou spřátelí, víla Zvonilka se sotva mihne a příběh se snaží ubírat svým vlastním směrem. Takovým, který udělá z Petra Pana spíš velkolepou fantasy typu Avatar než pohádku.
K tak velkým změnám proti předloze by ale měl tvůrce přistupovat, jen pokud svůj koncept dokáže postavit na vlastní nohy a funkčně jej předvést divákům. V případě Pana se to režisérovi vůbec nepovedlo. Jde o Wrightův první velkofilm, který měl rozpočet přes 150 milionů dolarů a ambice stát se velkou rodinnou událostí. Na rozdíl od Wrightových starších filmů, které vždy byly výjimečné osobitým upravením knižní předlohy pro filmové médium, ale Pan postrádá právě energii a originalitu. Snaha vytvořit ze Země Nezemě různorodý a životný fantasy svět selhává, protože režisér si nedá dostatečně na čas s jejím představením. Před divákem tak běží nejrůznější výjevy, které byly evidentně drahé a trikově náročné. Když jim ale chybí kvalitní příběhové podloží, tak jednoduše nefungují.
Stejné je to i s postavami, ať už jsou to ty, které známe z originálního Petra Pana, nebo úplně nové. Některé nemají dostatečný prostor, aby si k nim divák vytvořil nějaký vztah, jako indiánka Tygří lilie. Jiné jsou zase na poměry drahého hollywoodského filmu neuvěřitelně špatně zahrané. Černovous Hugha Jackmana je směšná karikatura, ze které není cítit ani náznak respektu, který každý záporák potřebuje. A důležitá postava mladého Hooka zase doplácí na to, že Garrett Hedlund nemá tušení, jestli hraje dobráckého grázla nebo nového Indianu Jonese.
Nejhorší ale je, že na filmu není ani náznakem cítit osobnost jeho autora. Wrightovy předchozí filmy se všechny vyznačovaly precizní technickou stránkou, dlouhými kamerovými jízdami, jistým vedením herců. Nic z toho v Panovi nenajdeme. Snímek vypadá přinejlepším jako debut nějakého docela šikovného videoklipaře, který dostal na hraní spoustu peněz a absolutně netušil, co s nimi má dělat. Tak dal dohromady motivy a věci, které fungovaly v úspěšných filmech posledních let (Avatar, Piráti z Karibiku, Harry Potter) a doufal, že to celé bude dávat smysl. Nedává. Pan neobstojí jako zábava pro celou rodinu, jako velkofilm, který je potřeba vidět na velkém plátně, a už vůbec ne jako zajímavé uchopení slavné předlohy. Ve výsledku v něm vlastně nefunguje vůbec nic.
