Dominik Tatarka 
Přenese si člověk z komunální politiky do Poslanecké sněmovny nějaké zkušenosti, nebo je to úplně jiný svět?
I když bych to neměl moc říkat myslím si, že je to úplně jiný svět. Samozřejmě si nějaké věci z komunální politiky přenesete, ale ten průnik obou světů je malý. Já jsem několik let jezdil do Rady Evropy, a to je zase úplně něco jiného. Znám spoustu starostů, kteří svoji práci dělali velmi dobře, ale když přišli do sněmovny, tak byli nuloví a velmi těžko to nesli. Zase na druhou stranu se nedá říct, že je něco vyšší a nižší politika, zkrátka bych řekl, že je to jiné.
Jak jste se dostal k politice a proč jste si vybral Občanskou demokratickou stranu (ODS)?
Do ODS jsem vstoupil, protože za Václava Klause měla největší tah na branku. To byla velice unikátní záležitost, kdy probíhala transformace socialistické ekonomiky a společnosti do kapitalismu. Principy a filozofii na jakých byla ODS vystavěna vnímám jako velice pozitivní. S Klusem jsem se lišili jen v některých historických záležitostech, jinak s ním ve většině věcí souhlasím a do dnes se nadále potkáváme.
Vy jste do ODS vstoupil v roce 1992, je to tedy třicet let, co se v politice pohybujete. Jak se to takovou dobu dá vydržet?
Někdy je to složité, protože ODS procházela určitými peripetiemi. Mě se líbil model Václava Klause z devadesátých let, který je konzervativnější. Jsem zastáncem volného trhu a mám rád modely Friedricha Augusta von Hayeka a Miltona Friedmana. Držím se principů, na kterých ODS byla v roce 1992 vybudována, tedy liberální model v ekonomice a konzervativní uspořádání ve společnosti. Mám pocit, jak se doba posunula, tak ODS není taková, jaká byla v devadesátých letech. Já jsem právě fixovaný více na devadesátá léta.
Vy říkáte, že se vám líbila ODS za Václava Klause, od té doby se politika i ODS pozměnily. Přesto zůstáváte nadále jejím členem, proč?
Já jsem konzervativec a Občanská demokratická strana nadále zůstává u konzervativního principu. Je jasné, že musí reagovat na společnost, která se určitým směrem posouvá. Kdyby pokračovala ve stylu devadesátých let, tak by byla velice složitě volitelná.
Jak se komunální politika od devadesátých let proměnila?
Proměnila se tím, že se změnil zákon o obcích, dnes máme i jiné dotační programy. Mění se i s vývojem společnosti, ta někam směřuje, ale nevím kam. Kopíruje i politiku celostátní. Po celou dobu je v komunální politice méně stranictví, lidi více zajímá ta osobnostní stránka než strany samotné. To je dáno i tím, že je v komunální politice i jiný volební systém. Já bych byl radši pro stranický model, který je pro voliče průhlednější, ale filozofie tohoto systému je, že chcete spíše volit osobnosti.
Vy jste příkladem toho, že z komunální politiky dá dostat až do Poslanecké sněmovny, jak se to stalo a dá se proto něco udělat nebo to nějak naplánovat?
Samozřejmě se to nijak naplánovat nedá. Vzniklo to tak, že v roce 1998 si ODS procházela jistou krizí, které se říkalo Sarajevský atentát. Lidé, kteří v tom roce stáli za Václavem Klausem, měli možnost se do vysoké politiky dostat. Na základě výměny stranické garnitury jsem měl tuto možnost taky.
Vy jste se do vysoké politiky dostal trochu specifickým způsobem. Existuje stále cesta pro mladé lidi z komunální politiky až do Poslanecké sněmovny?
Rozhodně, za mě v politice mladí nesmějí chybět. Já už jsem starý, mám zkušenosti, které mladí nemají, ale oni mají větší tah na branku a vnáší do politiky úplně jiný rozměr. Hlavně se dívají na svět úplně jinýma očima, a to je za mě strašně důležité. Proto na kandidátkách mají být mladí i staří a má to být velice dobře provedený mix, aby každý měl na kandidátce své místo. Pokud je kandidátka moc přestárlá tak je sice zkušená, ale už nemá tah na branku a když je moc mladá, tak je nezkušená a moc divoká.
Vy máte taky zkušenosti s pozicí stínového ministra školství. Má v českém politickém systému pozice stínových ministrů smysl? A jaké je úloha stínového ministra?
Je to převzatý anglosaský model, který funguje u nás trochu jinak než ve Velké Británii. Tam je opozice jasně daná a nejsou to takové slepence jako u nás. Já si myslím, že to určitý smysl má, protože strana prezentuje člověka, kterého by v budoucnu na daném postu chtěla. Z toho vyplívá, že stínový ministr oponuje tomu nestínovému a prezentuje program vlastní strany. Stínový ministr by měl být schopen říct, co ministr dělá špatně a co by sám udělal jinak. Na tom jsem si zakládal, mým ministerským partnerem byla paní ministryně Petra Buzková, a vždy jsem přišel s tím co se mi nelíbilo a k tomu jsem dodal, jak bych to udělal jinak. Myslím si, že takto je to korektní, a tak by to stínoví ministři měli dělat. Pokud tomu tak není, tak je stínový ministr jen populista, který kritizuje, ale nenabízí.
Co by měl mít dobrý politik?
To je velice těžké. Myslím, že by měl mít cit vnímat realitu, nesmí fungovat ve své růžové bublině. Musí umět reagovat na podněty ze společnosti. Úkolem politika je pro lidi vytvářet podmínky, které by zkvalitňovaly jejich životy, a to nejen materiálně. Důležitý je respekt k soukromému vlastnictví. Musí reprezentovat základní principy. Může se stát, že postupem času politik změní názor, ale základní principy musí reprezentovat nadále. Pokud je nereprezentuje tak se stává takovým gumovým želé a mění se podle toho co lidé chtějí slyšet. Pokud politik kopíruje veřejné mínění tak to znamená, že do voleb nejde s žádným programem. Právě to pozoruji u současné politické scény, napříč politickým spektrem. Moc se podle mého názoru dbá na veřejné mínění, a to není dobře.
