Kamil Polko Eraserhead je jedním z nejbizarnějších filmů velkého mistra symboliky. Nátačení jeho prvního snímku trvalo kvůli nebývale nízkému rozpočtu více než pět let. Lynch se rovněž v této době potýkal se svými osobními problémy, ve filmu jsou často patrné náznaky a odkazy na noční můry jeho rodinného života. Jak později sám přiznal, mnohé scény z Mazací hlavy odrážejí jeho nejtemnější životní obavy. Výsledek této emocionální bezprostřednosti v kombinaci s Lynchovou nekonečnou obrazotvorností, je přinejmenším působivý.
Dějová linie mnohdy hraje v Davidových filmech druhé housle. Příběh Henryho Spencera, kterého naprosto excelentně ztvárnil Jack Nance, je v podstatě velmi jednoduchý. Mladý muž pracující jako tiskař v továrně zplodí se svou přítelkyní dítě. To je však od narození velmi deformované, až nelidské. Henry je pak pozván na večeři k rodičům dívky, kde je přesvědčen, aby se s ní oženil. Již samotný akt večeře dokázal Lynch ztvárnit s naprostou bizarností. Mary se poté nastěhuje do Henryho potěmnelého depresivního bytu, kde od od první noci musejí snášet pronikavý nářek deformovaného tvorečka zabaleného v gáze.
Od této chvíle režisér upouští od konvenční interpretace reality a vydává se do temných hlubin metaforiky a surrealismu. Černobílý obraz a úžasná práce se stíny podkreslují ponuré prostředí anonmyní industriální pustiny, ve které nic není, jak se zdá. Vynikající je rovněž zvukové prostředí snímku, které umocňuje naléhavost obskurních vizuálních obrazců. Každodenní lidské hříchy jsou ztvárněny bizarními alegoriemi a hlavolamy, slova jsou vlastním světy vypovídající jiný příběh. Předměty běžného užívání působí místy až zlovolně a výjevy z nitra Lynchových vizí dokáží z čehokoli učinit předmět strachu a nejhlubších nočních můr. Psychedelická atmosféra náhlých obratů z reality do fantazie a zpět dělají z diváka klubíčko nervů zachumlané do křesla (možná by se hodil soundtrack z rané tvorby Pink Floyd). N
icméně ona hranice, kterou Lynch ve svých pozdějších dílech dokáže alespoň minimálně nastínit, zůstává v Eraserhead utajena a spočívá tedy zcela na interpretaci diváka. To může být pro leckoho velmi náročné. I když je absurdní pseudorealita typickým rysem Lynchových filmů, v Mazací hlavě mnohdy přesahuje hranice toho, co je lidský mozek schopen pojmout. Vydžíte-li však do konce, titulek budete mít pocit, že se před vámi odehrálo něco velmi zvláštního, ať se to vám líbilo, či ne. Lynch ponechává v drtivé většině svých filmů otevřený konec. V tomto snímku však celou dobu zaharduje s otevřeným dějem, kde je velmi lehké ztratit ňitku. Oproti vynikajicím snímkům jeho pozdější tvorby jako Lost Highway či Mulholland Drive, Eraserhead zaostává v konzistenci, proti které je zde postavena kaskáda složitých alegorií.
Snímek tak patrně navždy zůstane kultovním pro ortodoxní Lynchovy fanoušky. Chcete-li však proniknout do mistrova nitra, doporučuji začít něčím „lehčím“, třeba legendárním seriálem Twin Peaks.
