so., 13. duben 2019 16:43

RECENZE: Stačí dát na odiv mobily a z nejlepších přátel se stávají naprostí cizinci

Plakát filmu. Plakát filmu. Zdroj: http://www.filmeurope.cz/movies/896-naprost-cizinci
Přesně takový název nese film z roku 2016 režiséra Paola Genovese. Tento italský režisér má na svém kontě už pár úspěšných komedií a Naprostí cizinci je další počin jeho filmografie, který si zaslouží pozornost.

Film ukazuje skupinu nejlepších přátel, kteří se sejdou u večeře při příležitosti zatmění měsíce. Tři manželské páry a jejich rozvedený kamarád se dávají do řeči. Celý večer probíhá v uvolněné náladě a nostalgii. V průběhu konverzace se shodují na tom, jak dobře se znají už několik let a nemají před sebou žádné tajemství. Rozhodnou se, že si zahrají hru. Všichni položí své mobily na stůl a každý mobilní hovor, fotku nebo zprávu budou sdílet se všemi. Tím se ze zdánlivě nevinné hry stává hra na pravdu.

Na povrch se vyplaví i to, co mělo zůstat skryto. Z komedie se tak rychle stává drama. Mezi přáteli se postupně přichází na nevěry, tajné návštěvy psychiatra, plastického chirurga, pošramocený vztah matky s dcerou nebo rozhodnutí dát tchýni do domova důchodců. V neposlední řadě se objeví i odhalení homosexuální orientace jednoho z přátel. Z celého večera se tak stává vzájemná konfrontace mezi jednotlivci vyúsťující až v agresivitu. Z nejlepších přátel se tak opravdu stávají naprostí cizinci.

Snímek získal cenu David di Donatello v kategorii nejlepší film v Itálii a za nejlepší scénář. A za mě naprosto zaslouženě. Podstatou je tedy zamyslet se nad tím, co všechno naše mobily ukrývají a kdy se z toho může stát doslova „časovaná bomba“ a rozvrátit vztah přátel, manželů nebo rodičů a dětí. Na začátku se film drží standardu běžné komedie a vtipu a může působit nekomfortně, zejména kvůli rychlosti italštiny a množství textu. V některých částech je obtížné sledovat titulky i obraz. Jakmile ale hra začne, vtáhnutí do děje je zaručené. I přesto, že nejspíš každý divák odhadne zhruba strukturu děje a jak se bude vyvíjet, nějaké to překvapení tam přeci jen je. Scény gradují na těch správných místech a za zmínku jistě stojí i hluboký proslov na téma homofobie, který mohl proběhnou s trochou nadsázky, aby více zapadl do kontextu děj. Genovese celé dílo dotáhnul dokonce, a divákům tak umožňuje i pohled na idylický závěr, který by nejspíš nastal, kdyby „mobilní hra“ vůbec nezačala.

Film jistě stojí za zhlédnutí, ať už díky výbornému nápadu, zpracování nebo přesvědčivému ztvárnění postav.

Hodnocení: 85%

Zobrazeno 1571 krát
Naposledy upraveno: ne., 14. duben 2019 22:27
Pro psaní komentářů se přihlaste