Klára Elgartová Michal Vrška pochází ze Zlína, kde také třetím rokem studuje Fakultu aplikované informatiky Univerzity Tomáše Bati, obor řídící a informační technologie. Jeho studium si však dovolím ponechat stranou a zaměřím se daleko zajímavější skutečnost – Michal se totiž řadí do u nás ne příliš početné skupiny nadšenců, kteří si říkají „kiteři“. Co že to je za lidi? Jednoduše řečeno, sportovci libující si ve vyšší hladině adrenalinu v krvi. Že jste o takových bláznech ještě neslyšeli? Nevadí. Právě s Michalem jsem se totiž sešla a povídala si s ním o jeho zálibě, kiteboardingu, abych vám mohla tento sport trochu osvětlit v následujícím rozhovoru.
Kiteboarding. Řekla bych, že většina lidí si pod tímto pojmem neumí nic představit. Co to vůbec je, Michale? Popiš nám, méně znalým, o co při tomto sportu jde.
Takže kiteboarding, nebo také kitesurfing, je sport spočívající v jízdě po vodě na speciálním prkně, které se trochu podobá snowboardu. My, „od fochu“, mu říkámu kiteboard. Abyste však mohli po vodě doopravdy jet, musíte využít síly větru, který se opírá do tažného draka. To je takový speciálně upravený padák, vyrábí se v různých velikostech. Kitesurfing je poslední dobou jeden z nejrychleji se rozvíjejících adrenalinových sportů u nás. Dokonce se už můžeme setkat i s různými variacemi kiteboardingu – například wake style, wave riding, speed nebo freestyle. Existují i různé další možnosti využití tažného draka – např. začátečníky oblíbený snowkiting, landkiting nebo buggykiting.
Možností je tedy opravdu spousta. Tvou specializací je ale již zmíněný kiteboarding. Stejně jako k většině sportů je i ke kiteboardingu zajisté potřeba nějaké speciální vybavení, ne? Jaké?
Samozřejmě. Bez vybavení by nebyla žádná legrace. Do základní výbavy kitera patří především několik velikostí draka, kiteboard, neopren, trapéz a protinárazová vesta. Ve výbavě by se také měla objevit přilba, speciální nůž pro případné odřezání šňůr draka, záchranná vesta a board-lesh šňůra připoutávající volně prkno k jezdci. Použití těchto prvků je však nutné jen za určitých okolností.
Co se draka, neboli kitu, týče, dalo by se o něm mluvit hodiny. Pokusím se to zestručnit. Každý dobrý kiter by měl mít alespoň dvě velikosti draka – jeden pro silný a druhý pro slabý vítr. Obecně platí, že čím silnější vítr vane, nebo čím méně jezdec váží, tím menší kite je potřeba. Samozřejmě konkurence je veliká a firmy vyrábějící kiterské vybavení se předhánějí, která přijde na trh s lepší vychytávkou a hezčím designem.
Další nepostradatelným prvkem je prkno, kiteboard. Má tvar lehce zkoseného a mírně zakulaceného obdélníku. Na spodní straně najdeme čtyři ploutvičky, tzv. finsky. Navrchu jsou připevněny dvě nášlapky, do kterých si jezdec připne nohu suchým zipem. Jak u kitu, i zde se liší tvar a velikost kiteboardu v závislosti na stylu jízdy, síle větru atd.
Trapéz je jakýsi úvazek, který má jezdec kolem těla a za který je pomocí kovového háku připevněn drak. To je důležité, abychom nemuseli veškerý tah draka držet v rukou, ale v těle. Můžeme si vybrat, který trapéz je nám pohodlnější – trapéz bederní či sedací.
To je, co se týče toho speciálního vybavení, asi vše.
A už jsem o něco chytřejší. Teď by mě ale ještě zajímalo, jak je to s financemi. Musí si kiter začátečník připravit velký balík peněz?
Při koupi nového zboží se cena kitu, prkna a trapézu točí okolo 45 tisíc korun. Na první pohled se to může zdát hodně, ale podobně dnes stojí i trochu lepší kolo. A pokud svůj kite zrovna někde neroztrháte (i to se může stát), vydrží vám pěknou řádku sezón. Použité kiteboardingové vybavení ve slušném stavu se pak dá sehnat do 20 tisíc.
Kiteboarding by se určitě dal zařadit mezi extrémní sporty. Jak je to s nebezpečností? Opravdu je nebezpečí úrazu tak veliké?
Podle mě se za stejně nebezpečný sport jako kiteboarding může považovat třeba i jízda na lyžích nebo na kole – pokud totiž sportovec nemá patřičné zkušenosti, může být nebezpečný jak sám sobě, tak všem okolo. Proto je nutné, začít se učit pod dohledem zkušeného kitera. Hrozícím nebezpečím pro přihlížející lidi můžou být šňůry vedoucí od draka k jezdci. V tahu jsou totiž velmi ostré, hrozí tedy nebezpečí pořezání.
Potencionální překážky při jízdě, jako např. strom či budova, můžou znamenat určité problémy, nemáme-li od nich dostatečný odstup. Překážky můžou také rušit tok větru, ten se pak stává poryvovým a drak je pak hůře ovladatelný.
Úrazy mohou vzniknout i tak, že nás kite zatáhne tam, kam nechceme. Stává se tak většinou při fyzickém selhání kitera, nebo při závadě vybavení – přetrhnutí šňůry, protržení látky kitu atd. Kity však mají hned několik pojistek, které zajišťují jeho bezpečné použití.
Při nezvládnutí jízdy hrozí také vyražení dechu při nárazu o hladinu, před kterým by nás ale měla ochránit protinárazová vesta. Nebezpečí se může skrývat také pod hladinou – kamení, ostré korály, mělká voda a tak dále. Vyplatí se zkrátka jezdit opatrně a nepřekračovat rámec svých možností.
Všechno obecné už asi vím, teď k tobě. Jak ses dostal ke kiteboardingu a jak dlouho se mu věnuješ?
Můj táta dělal mnoho let windsurfing a pak si jednoho krásného dne vyzkoušel kiteboarding. Byla to láska na první pohled. No a jako správný tatínek, hned po pár jízdách přivolal i synka, aby si to vyzkoušel. Já jsem neodmítl a té vášni jsem nakonec propadl také. Tenkrát mi bylo 14, od té doby jezdím.
Absolvoval jsi tehdy nějaký kurz, nebo ses učil sám?
V roce 2005 jsem byl na kurzu v Řecku. Vedla ho jedna česká společnost zabývající se výcvikem kiterů. Kurz trval dva týdny a s tehdejším vybavením se šlo naučit základní dovednosti asi za týden. Postupem času jsem toto umění pak dál piloval. S dnešním vybavením už je však výuka značně jednodušší a kurzanti mohou sami jezdit už po pár dnech. V zimě 2005 jsem pak dostal lektorskou nabídku, kterou jsem přijal, a tak jsem teď právoplatným učitelem kitesurfingu.
Ještě mi prozraď, jestli se věnuješ jen kitesurfingu nebo i jiné z variant tohoto sportu?
Dělám kiteboarding, tedy jízdu na vodě a snowkiting, jízdu na sněhu. Když se zadaří a foukne přes týden, vyběhnu si ve volném čase s drakem za barák na kopec zalítat. Jen tak, bez prkna. Jde o ten pocit – letíš…
Když tedy porovnáš jízdu na vodě a na sněhu, která tě víc baví?
Já osobně preferuji jízdu na vodě, protože při ní je potřeba více práce s prknem. Na vodě se také dají lépe cvičit odrazy do skoků. Jízda na vlně je pak další specifické odvětví, na které je potřeba specifické vybavení a styl jízdy, který mě ale tolik nebaví, stejně jako jízda na sněhu. Snowkiting je však lepší pro začátečníky, jelikož mají pevnou půdu pod nohama.
Pokud je tedy k této tvé vášni zapotřebí velká vodní plocha, kam jezdíš?
Jelikož v Česku máme vnitrozemní podmínky, nedá se tu moc počítat se stabilním větrem, který je potřeba. I přesto se dá jezdit např. na vodních nádržích a jezerech. V zahraničí jsou však podmínky lepší. Osobně jsem vyzkoušel rakouské Neusiedler See, řecké pobřeží a ráj kiterů, Brazílii.
Na závěr se tě ještě zeptám, jestli máš nějaké idoly z kiteboardingového světa?
Žádný idol nemám, ale ne proto, že by se mi nelíbil ničí styl jízdy nebo podobně. Kluci, kteří jezdí profesionálně, to dělají každý den po celý rok. Většinou jsou to lidi, kteří se narodili nebo žijí u moře, takže můžou trénovat prakticky odmala. Já jsem takovou možnost neměl, nemám a předpokládám, že ani mít nebudu, takže se s těmito hochy nemůžu ani v nejmenším měřit. Proto nemám, ke komu bych vzhlížel.
Děkuji ti za tvůj čas a přeji ti mnoho větrných a bezúhonných dní strávených na vodě.
