Martin Klose Satanismus měl dlouho stejný status jako čarodějnictví nebo jiná hereze – najít, odsoudit, upálit. S nástupem moderní doby šla ovšem veškerá náboženství do ústraní, a tyto vedlejší myšlenkové proudy utrpěly o to více. Přesto ve své době vyvolala kniha Antona Szandora LaVeye, velekněze Církve Satanovy, více než pozdvižení. Proč? Částečně si za to LaVey mohl sám. Kniha vyšla v době, kdy byla společnost stále konzervativní, a otevřený rozbor řekněme přirozené stránky člověka vyvolal stejný rozruch jako by vyvolalo porno s Barrackem Obamou.
Vše začíná Satanským devaterem. Člověk nemusí být génius, aby mu neušla určitá myšlenka parodizování křesťanského desatera. Respektive se jedná o jakési překroucení jeho zásad. „Satan znamená živoucí existenci, nikoli vymyšlené spirituální báchorky!“ jak říká například druhé přikázání. Celé devatero má ovšem strukturu podání hotové věci. Takhle to prostě je a basta! Je to paradoxní, když v díle o protestu vůči víře rebelové užívají podobné, ne-li stejné, zbraně.
„Bohem, kterého chráníte, můžete být vy sami.“
Následuje samotný obsah bible rozdělený do čtyř knih – kniha Satanova, Luciferova, Belialova a Leviathanova. Kniha Satanova bývá nejčastěji kritizovaná, zřejmě čistě pro očividné používání formátu bible. Ono šlapat zarputilým křesťanům na kuří oko se nevyplácí, Jan Hus o tom ví svoje. Dokonce i LaVey se spálil. Bourat zažité přímým útokem se obvykle nesetkává s příznivými ohlasy a řádky této části Satanovy bible nejsou nic jiného. Jakkoli je nenásilná myšlenka tohoto manifestu, podání je asi tak nenásilné jako bombardování Drážďan.
Spolu s knihou Luciferovou se zde LaVey totiž věnuje samotné filozofii satanismu. Je škoda, že je kniha Satanova sepsaná tak, jak je, protože kniha Luciferova bourá představu autora jako okultního šarlatána. Druhá část prezentuje základní hodnoty satanismu, ovšem místo metafyzického pojednání to zní jako stránky učebnice sociologie. Tady už se nešťourá do Boha, ale do církve a některých paradoxů, které v ní LaVey vidí. Kdyby se v tomto duchu nesla celá kniha, mohla by být mnohem sympatičtější. Tady se vysvětlují nedostatky a ukazuje se na ně, neútočí na víru. Jedině dobře.
„Buďte vděční za vše, čeho se vám díky magii dostane!“
Kdo věří v magii, jistě ocení třetí a čtvrtou část – kompletní příručku pro začínající mágy! Přitažené za vlasy? Možná. Pokud totiž autor zakomponovává do knihy kouzla, u čtenáře to většinou vyvolává pochyby o příčetnosti spisovatele, pokud tedy nepíše fantasy. Kniha Belialova a kniha Leviathanova je pouze o rituálech a magii. Dost detailní. Nejen o průběhu a přípravě, ale i o možných důsledcích, rozebírá se dokonce i přírodní řád. Kniha Leviathanova je poté plná invokací a překladů starých vyvolávacích frází. Jako překladatel odvedl LaVeye dobrou práci. Jenže člověk odchází od knihy s pocitem nerozhodnosti. Má ji brát vážně, nebo nemá?
Odpověď si musí každý najít sám, jako u knihy s otevřeným koncem. Záleží na interpretaci a přesvědčení. Mnoho lidí si satanismus spojuje s obětováním panen a rituály plných krve. LaVey v Satanské bibli podává jiný pohled. Pohled racionality. Satanova bible ovšem zjevně neví, jestli chce útočit na určitá náboženství, nebo převychovat lidi ze sociologického hlediska. Kombinovat se to dobře nedá. Působí to divně, když LaVeye v jedné části horlivě káže strhnout něčí idol ze stěny a v druhé poklidně vysvětlujete co a jak. Sto čtenářů, sto výkladů. Je to na každém z nich. Koneckonců, každ je pánem svého osudu a svým bohem.
foto: http://ravensblog.blog.cz/1101/kdo-to-jsou-sataniste
