Karolína Marková 
Po více než půl roku trvajících protestech v Hongkongu, které přerušila až koronavirová krize, se Peking rozhodl k zásadnímu kroku. Tamní parlament 2878 hlasy přijal hongkongský bezpečnostní zákon. Proti byl jediný poslanec. Zákon má krom potlačování separatistických a teroristických aktivit také zamezit činnosti podrývající autoritu Pekingu nebo zahraniční vměšování. Mimo jiné také umožňuje, aby si pevninská Čína v případě potřeby mohla zřídit na ostrově i své vlastní donucovací orgány.
Peking tak zasadil tvrdou ránu všem tamním protestujícím. Protesty začaly po přestavení návrhu zákona, díky němuž by bylo možné vydávat hongkongské občany podezřelé ze spáchání trestného činu pevninské Číně. Tamní vláda stáhla návrh zákona, protestující však pokračovali v demonstracích a požadovali rozsáhlejší demokratické reformy.
Tímto krokem však Čína porušuje svou dohodu z roku 1997 týkající se předání Hongkongu z britské zpět pod čínskou správu. Ta Hongkongu a sousednímu Macau, které bylo předáno zpět z portugalské vlády, zaručovala, že obě území si minimálně po dobu padesáti let ponechají demokratický systém vlády. To zahrnuje třeba částečně volenou místní vládu, vlastní měnu, svobodná média nebo nezávislé soudnictví.
Čína tuto dohodu však již delší dobu překračuje a postupně svůj vliv v Hongkongu upevňuje. První protesty proti systému čínské vlády proběhly již roku 2003. Následovaly poté v roce 2014, známé jako deštníková revoluce, kdy se lidé bouřili proti návrhu, podle kterého by měli být kandidáti do místních voleb schvalování komisí pod dohledem čínských úřadů. Největší protesty pak proběhly minulý rok.
Bezpečnostním zákonem však Peking porušuje tuto smlouvu nejvíce za celou dobu. Podle expertů může zákon výrazně ohrozit jak nezávislé soudnictví, tak nezávislá média. Centrální vláda si tak porušila svou vlastní dohodu. Tím se rozplývá sen o tom, že systém „jedna země, dva systémy“ by mohl v rámci země jakou Čína je skutečně fungovat. Sen o tom, že demokratický systém může fungovat bok po boku s tím komunistickým. A také sen, že s tamními komunisty se lze dohodnout. Peking tak porušuje svou dohodu již dvacet tři let od svého uzavření. Hongkongu by však správně mělo zbývat ještě minimálně dvacet sedm let svobody.
Čína tak světu ukazuje svou důvěryhodnost. A také to, jak je tamní vláda připravena dodržet smlouvy a podmínky. Rozhodnutí Pekingu však nezůstalo bez odezvy. Kritika přišla záhy z Velké Británie, původnho správce oblasti a spolutvůrce dohody. Stejně tak z Taiwanu, který má s agresí ze strany Číny bohaté zkušenosti. Obě země slíbily přijetí hongkongských občanů, kteří se rozhodnou ostrovy opustit. Ke kritice se přidala i USA, Austrálie a Kanada, které Čínu obvinili za porušení mezinárodních závazků. Proti se také vyjádřila Evropská unie.
Po zatajování informací ohledně koronaviru tak tento krok značně prohloubil otázku o důvěryhodnosti čínské komunistické vlády.
