ne., 22. listopad 2009 22:59

Sněženky a machři po 25 letech

Dlouho očekávaný a diskutovaný film, který po uvedení do kin vzbudil značně rozporuplné, ba spíše záporné reakce, jsme měli všichni v sobotu možnost zhlédnout v televizi a utvořit si vlastní názor.

Po víceméně jednolitých zvěstech, že jde o divácké zklamání těžící pouze z původního filmu a jeho už zlidovělých hlášek, jsem nečekala zhola nic. Ale již po pár minutách jsem byla příjemně překvapena.
Myslím, že základní chybou distributorů bylo, že celou propagandu vystavěli na tom, že novinka má pokračovat v duchu kultovní komedie z 80. let. Nikde třeba nevyzdvihovali, že jde o hořkou komedii nebo spíš tragikomedii, což by asi úplně změnilo divákův pohled na věc. Jenže propagátoři si nejspíš byli vědomi, že kdyby dali na vědomí ladění filmu, změnila by se skladba návštěvníků kina a tržba by nebyla tak vysoká.

Navzdory těmto praktikám v propagaci, kdy byly již tradičně nejlepší hlášky z celého filmu v reklamním videu, snímek naprosto postrádal prvky masové zábavy a podbízivost tuctovému diváku. Jediné, co bychom snad mohli označit za komerční, byly takzvané skryté reklamy na výrobky sponzorů. Ale ty nebyly až tak násilné, takže si jich běžní diváci ani nevšimnou.

Když se nad hlavní myšlenkou Sněženek zamyslím, vychází mi, že ani nemohou být další kultovní komedií. Cožpak může být třídní sraz po 25 letech na tomtéž místě, kde se odehrál lyžařský výcvik, tak zábavnou a potřeštěnou akcí jako tenkrát, když hrdinům táhlo na osmnáct?
Stejně tak, když se z nás každý zamyslí a promítne si v hlavě scénu, kdy se vzpomínalo na nějaký super zájezd, nebo jede-li se na stejné místo se stejnou partou, opakují se ve vhodnou chvíli tatáž slova, tytéž výroky, které nám tenkrát připadaly vtipné.

Zkrátka – scénář i celý film mi přišel promyšlený a zpracovaný tak, jak by to asi opravdu mohlo být. Jak by asi sraz Sněženek a Machrů vypadal. Řekla bych, že má vše, co by takovýto snímek měl mít. Nese nostalgii, zamyšlení a snad i poučení v tom, jak skončí ti frajeři a jak ti hodní. Kdo to v životě dotáhne daleko a kdo vlastně nikam.

Asi to není natolik vytříbený kousek na to, abych se k němu několikrát vrátila, ale pro sobotní večer byl víc než dobrý, hlavně v rámci té béčkové nebo reprízové kvality, kterou jsme poslední měsíce bombardování od našich domácích TV stanic.

Zobrazeno 2125 krát
Naposledy upraveno: út., 2. prosinec 2014 21:36

Související články

Pro psaní komentářů se přihlaste