Matěj Vetešník Koníček to není nikterak lehký. I po letech provozu se i při generální opravě a uvedení vozu do původního stavu musí neustále udržovat a řádně o něj pečovat. Většina veteránistů svá auta ovšem natolik miluje, že jim obětuje většinu volného času a nemálo financí. Jsou pro ně téměř jako vlastní děti. Mnozí došli dokonce tak daleko, že své miláčky pojmenovali a chlubí se s každou opravou nebo fotkou na speciálních diskusních fórech a webech, jako Trabime.cz,Skoda.virt.cz nebo Ladaklub.com. Pro šťastného vlastníka čtyřkolového výdobytku minulé doby znamená jeho vůz všechno.
Ještě v nedávné minulosti přitom tato vozidla běžně jezdila v každodenním provozu. Často byla (a mnohdy stále jsou) synonymem předpotopního jízdního komfortu, bezpečnosti a nikdy nekončícím terčem vtípků a narážek na jejich charakteristické vlastnosti. Bez diskuze však ukázala většině českých domácností krásu motorizace. Stala se těžko dosažitelným snem každé hlavy rodiny v šedých normalizačních dnech a levným vozítkem mládeže na přelomu milénia. Poté však začala ze silnic pomalu mizet. Zhoršující se stav dvacet až třicet let starých vozů donutil jejich majitele přesedlat na novější produkci a rodinné miláčky poslat na vrakoviště. Především na venkově se ale stále našli řidiči, kteří na robustnost a nenáročnost socialistických automobilů nedali dopustit. Smrtelnou ránu nakonec zasadila až proklínaná ekologická daň, která učinila z posledních pohrobků socialistického automobilového průmyslu prakticky neprodejné kusy šrotu. Nezbylo než s nimi dojezdit do konce platnosti technické prohlídky a poté je rozprodat na díly či likvidaci. Zdálo se, že staré koráby v Česku dostaly definitivně červenou.
Kolem roku 2009 však začalo přibývat členů ve veteránských klubech a místních komunitách. Ti si navzájem vyměňovali zkušenosti a cenné rady, stejně jako vždy potřebné součástky. O existenci klubů se tak dozvídali i lidé nezainteresovaní do automobilového hobby. Dokumenty a cestovatelské expedice typu Trabantem hedvábnou stezkou, Na embéčku kolem světa či Škodovkou na hranice Číny získaly široké publikum a nastartovaly novou vlnu veteránského nadšení. Klasické „stodvacítky“, „žigulíci“, trabanti a řada dalších se ve velkém počtu do každodenního provozu již nikdy nevrátí. Jejich sláva ale zůstane uchována v garážích hrdých majitelů, nadšenců.
Toužíte–li si i vy vyzkoušet, jaké je držet tenký věnec obrovského volantu bez posilovače, dávkovat v chladných ránech správný poměr benzínu ručním sytičem a zapomenout na zhýralosti, jako klimatizaci, airbagy či centrální zamykání, můžete vyzkoušet jednu z několika půjčoven starých aut. Jen na Hané jich existuje celá řada. Stačí zapátrat na internetu a sociálních sítích. Pokud budete pevně rozhodnuti se starým vozům nadále věnovat, je nejvyšší čas poohlédnout se po nabídce na trhu. Cena za zachovalý vůz bez úprav za poslední léta prudce roste a očekává se, že se z nich brzy stane cenná sběratelská komodita. Z ošklivých čtyřkolových káčátek se zkrátka klubou youngtimery s vysokým potenciálem a dlouholetí majitelé konečně začínají namísto úšklebků sklízet zasloužený respekt nad hodinami práce strávenými v garáži.
