Eliška Šťastná 
V Turecku působil jako univerzitní profesor a poradce v oblasti zahraniční politiky a situace na Středním východě. Rovněž byl členem turecké akademie věd. Poté se ovšem změnila politická situace. Profesor Bacik se stal jednou z obětí vládních čistek. Jinými slovy byl obviněn ze spolupráce s teroristickou organizací. Změnu svého statusu přirovnal ke Kafkově Proměně, kdy se stejně jako Řehoř Samsa, jednoho dne změnil v obtížný hmyz.
V případě zadržení by přišel o práci, pas a byl by odsouzen na více než šest let odnětí svobody. S vědomím tohoto rizika se i s rodinou rozhodl pro emigraci. „Odletěl jsem posledním možným letadlem. Nastoupil jsem a dvacet minut poté uzavřeli letiště,“ přiblížil doktor Bacik okolnosti svého odchodu z rodné země.
Po emigraci z Turecka vystřídal několik dočasných domovů, než se v roce 2017 na pozvání Univerzity Palackého přestěhoval do Olomouce, kde žije a pracuje dosud. Odjet z rodné země ale nebylo vůbec jednoduché. Podle profesora Bacika je prchající člověk neustále pod tlakem, což vede k tomu, že mysl je bystřejší a únava se téměř nedostavuje. „Stal jsem se životním minimalistou, protože v exilu jsem si uvědomil, že jedna postel pro čtyři lidi vlastně stačí“ shrnul.
Projevy autoritářského režimu
Změn v turecké společnosti si profesor Bacik všímal od roku 2009. Od prvních náznaků se časem projevy přechodu k autoritářskému režimu proměnily až v rozsáhlé represe, které postihly hlavně liberálně smýšlející inteligenci. Zatčeno bylo více než 70 tisíc studentů a mnoho akademiků a vědců přišlo o práci, přičemž jejich možnost bránit se právní cestou je minimální, neboť často ani neznají důvod obvinění. Další postiženou skupinou jsou novináři, vězněno jich je zde více než třeba v Číně i Egyptě.
Na druhou stranu mnoho lidí je s aktuální situací spokojeno. „Jsou-li lidé spokojeni s ekonomikou, často se vzdají demokratických zájmů, stejné je to, pokud upřednostňují krátkodobé štěstí před dlouhodobými řešeními,“ vysvětlil Bacik. Určující je podle něj i množství lidí zajímajících se o dění ve společnosti. Spousta lidí se totiž nezaobírá mnoha věcmi mimo každodenní rutinu, a právě proto je nejefektivnějším způsobem zavádění autoritářského režimu jeho implementace do běžného života. S tím souvisí také monopolizace médií vedoucí ke zvýhodňování určitých politických stran a aktérů, která jde ruku v ruce s ovlivňováním voleb.
Profesor Bacik varuje, že postup zavádění represivních prvků je napříč státy a kulturami takřka identický. Je proto nutné hlídat svobodu médií a pravomoci politiků. Aktuální míru svobody je možné zjistit například díky zprávě organizace Freedom House. Ta shromažďuje data o politických právech, občanských svobodách a nezávislosti médií, z nichž následně sestavuje hodnotící tabulku. „Chtěl bych podotknout, že Česko je krásná země a co se svobody týče je na tom skoro stejně jako Německo. Jestli máte být na co hrdí, tak je to tato tabulka,“ uzavřel své povídání Bacik.
