Adam Kučatý 
Zimní sport, spojený s lyžemi a puškami má hlavní zázemí v Evropě, zejména se jedná o Norsko, Francii a Německo. Počátky tohoto sportu sahají až do středověku, kdy se horští myslivci snažili ulovit zvěř na lyžích. Biatlon, jak jej známe dnes, je finální update několikanásobných úprav sportu, kterému byl kdysi přidělen název „běh vojenských hlídek“. Právě běh vojenských hlídek byl poprvé roku 1924 zařazen na olympijské hry jako ukázková disciplína. Po několika letech byla sepsána pravidla. Netrvalo to dlouho a sport si vzala pod svá křídla Mezinárodní unie moderního pětiboje a stala se tak Mezinárodní unií moderního pětiboje a biatlonu. Biatlon stále více nabýval na atraktivitě pro oko diváka, čemuž přispívalo neustálé zmenšování terčů, bruslařský styl v běhu na lyžích a přidávání atraktivnějších závodů. Když v roce 1992 byl na program olympijských her zařazen i závod žen, nic nebránilo tomu, aby především média zpopularizovala tento sport až do doby, ve které ho známe dnes.
Biatlon a jeho problémy
Čím více se biatlon stával populárnějším, tím více se vymýšlely nápady, jak pravidla „obejít“. Jednou z možností je užívání zakázaných látek (doping). V historii tohoto sportu byla již celá řada dopingových skandálů, a i přes veškerou snahu Světové antidopingové agentury (WADA) se stále najdou takoví, kteří tento morální zákon poruší.
Provinil se v ruských barvách, teď trpí Jižní Korea
Rusové často hostují „slabší“ reprezentace. Příkladem je i Timofej Lapšin, který v roce 2017 začal závodit právě za Jižní Koreu. Debutoval na Světovém poháru v roce 2011 v rakouském Hochfilzenu. Získal stříbrnou medaili na juniorském mistrovství světa. Kromě úspěchu juniorského vicemistra světa se zapsal do historie biatlonu i dalším způsobem, ne už tak šťastným. Když byly v roce 2019 znovu přezkoumávány vzorky z roku 2013. Zpětná analýza jeho vzorku, odebraného při kontrole v prosinci 2013 na závodech v Iževsku, našla u jeho osoby pozitivní vzorky. Ty obsahovaly Tuaminoheptan. Jejím zdrojem byl nosní sprej. Lapšin nesmí rok závodit, rozhodla tak Mezinárodní sportovní arbitráž (CAS). Jedná se pouze o menší trest, protože nebylo značně prokázáno úmyslné užití nosního spreje s cílem zvýšit svůj výkon a podvádět, jak informuje Jakub Martinovský (TN.cz) v jednom ze svých textů. Obdobný názor má také samotná CAS, která zhodnotila, že Lapšin dokázal věrohodně vysvětlit, jak se zakázaná látka do jeho těla dostala (z nosního spreje) a bylo zřejmé, že neměl v úmyslu podvádět. Ruský reprezentant v barvách Jižní Koreje tak může pomýšlet až na olympijskou sezonu 2021/2022.
Obrovský skandál olympijských her v Soči 2014
Jednalo se o jednu z největších dopingových kauz. WADA zjistila, že Rusko krylo doping v Soči téměř ve všech sportech. Celý program řídilo ruské ministerstvo sportu. Během olympiády umožňoval státní program manipulaci se vzorky ruských sportovců. A nejen tam, podle WADA byl zaveden už po hrách ve Vancouveru v roce 2010. Celá zpráva WADA ve svých závěrech potvrzuje zjištění listu New York Times, který v květnu 2016 zveřejnil svědectví bývalého ředitele moskevské laboratoře Grigorije Rodčenkova. Laboratoř vedená Rodčenkovem byla důležitým článkem státem řízeného programu, který chránil před odhalením ruské sportovce. "Je nepředstavitelné, že by o státním programu nevěděl ministr sportu Vitalij Mutko," uvedl šéf vyšetřovací komise WADA Richard McLaren. Zničené vzorky nebyly jen z atletiky. Ruská antidopingová agentura totiž zpracovávala testy pro minimálně 20 dalších sportů. A mezi nimi byl také biatlon. Impuls ke kontrole ruských biatlonistů vzešel od viceprezidenta IBU Jima Carrabreho. Ten se opíral o zprávu Světové antidopingové laboratoře WADA. Podle této zprávy se měly obávat všechny federace zimních sportů, které byly v Soči zastoupeny. „Nedělá se tolik testů, a přesto bývá dost pozitivních výsledků. Rusové jich udělali stovky a jen malé množství bylo pozitivních. To mi nesedí,“ řekl Carrabre. Ruští představitelé se samozřejmě bránili. Podle bývalého šéfa Ruské biatlonové unie (RBU) Sergeje Kuščenka byly tyto informace nepodložené. „Pokud jde o ruský tým, tak můžu s jistotou říct, že naši sportovci takové problémy neměli.“ Nebylo to však nic platné, a nakonec se objevil ne jeden pozitivní vzorek.
Původně druhé Rusky musely vrátit medaile a byly diskvalifikovány kvůli dopingu Jany Romanovové, Olgy Viluchinové a Olgy Zajcevové. Biatlonistky figurovaly na seznamu ruských sportovců zapletených do dopingu. Mezinárodní olympijský výbor jim rovněž udělil doživotní zákaz startu na olympijských hrách. Na ten se ale sportovkyně odvolaly u Sportovního arbitrážního soudu (CAS) v Lausanne a požadovali navrácení stříbrných madailí. CAS se případu věnovala při dvoudenním slyšení, kterého se biatlonistky osobně účastnily. Romanovová a Viluchinová kvůli nedostatků důkazů uspěly a trest jim byl zkrácen na zákaz sportovní činnosti po dobu dvou let. Rusky ovšem dříve ukončily kariéru. Jejich diskvalifikace ze štafety na 4x6 km, v níž dojely druhé, však kvůli dopingovému provinění Zajcevové platila dál. U Ruské reprezentantky se podle CAS prokázala manipulace se vzorkem moči. České reprezentantky se tak posunuly na třetí místo.
Ruský biatlon přišel o jeden ze svých největších triumfů. Opět se jednalo o štafetu, tentokrát mužů. Mezinárodní biatlonová unie kvůli dopingu diskvalifikovala v roce 2018 Jevgenije Usťugova, který byl součástí zlaté štafety na olympiádě v Soči. Usťugov byl diskvalifikován za užití anabolického steroidu Oxandrolonu. Za tento čin dostal dvouletý trest, který ho však nepostihne, neboť ukončil kariéru. Musel ale uhradit veškeré náklady spojené se svým vyšetřováním. Také mu byly odebrány dvě třetí místa z pohárů. Zlato připadlo Německu.
Stejný muž, další problém
Další ruský případ dopingu, který se již táhl řadu měsíců nabral svého konce. Olympijský vítěz v závodu s hromadným startem a bronzová příčka ve štafetě mužů. Tohle byly chvályhodné výsledky Jevgenije Usťugova na zimních olympijských hrách ve Vancouveru v roce 2010. Všechno je minulostí. O cenné výsledky přišel kvůli dopingu. Usťugov prohrál odvolání u sportovní arbitráže CAS. Kauza kolem zimních olympijských her ve Vancouveru souvisela s nestandardními nálezy v jeho biologickém pase, které vykazovaly vysoké hladiny hemoglobinu. Mezinárodní biatlonová unie (IBU) na základě důkazů ruského biatlonistu obvinila. Výsledky prokazují užívání zakázané látky Erytropoetinu (EPO). Ke stejnému verdiktu se přiklonila také CAS, která odvolání ruského reprezentanta zamítla. Usťugov se hájil tím, že zvýšené hodnoty červených krvinek má vrozené. Podle něj jsou na tom stejně i jeho rodiče. CAS uznala ruského biatlonistu vinným z porušení antidopingových pravidel a zrušila jeho výsledky od ledna 2010 do konce sezóny 2013/14. To mimo jiné znamená šesté zlato pro Martina Fourcada. Agentura AFP uvedla, že Rus také přijde o dvě stříbrné medaile, které vybojoval na Mistrovství světa 2011 v Chanty-Mansijsku.
Velká kauza založená na zprávě Richarda McLarena
V roce 2016 obdržela Mezinárodní biatlonová unie (IBU) od Světové antidopingové agentury (WADA) seznam 31 ruských biatlonistů podezřelých z dopingu. Podle zprávy vyšetřovatele Richarda McLarena těžilo mezi roky 2011 a 2015 ze systematického dopingu v Rusku více než tisíc sportovců. K podvodům docházelo také na zimních olympijských hrách v Soči 2014, kde ruští biatlonisté získali jednu zlatou a dvě stříbrné medaile. Tehdejší prezident IBU Anders Besseberg potvrdil, že jsou mezi nimi i aktivní závodníci. „Někteří z těch 31 biatlonistů jsou už potrestáni, jiní ukončili kariéru. Nyní dostane prioritu prověření těch, kteří se stále účastní našich mezinárodních soutěží,“ řekl Besseberg norskému listu Verdens Gang. Kvůli obří dopingové kauze IBU reagovala sestavením pětičlenné extérní skupiny, která se skládala z právníků a odborníků na antidopingovou problematiku. Vedle suspendace ruských závodníků tady byla šance přijít o organizování mistrovství světa juniorů v Ostrově a předposledního dílu světového poháru 2017/2018 v Ťumeňi. Vzhledem k rozrůstajícímu se skandálu v ruském sportu nebylo ani vyloučeno, že Ťumeň přijde o biatlonové mistrovství světa v roce 2021.
Nezasloužená volba destinace mistrovství světa 2021
Zvolení ruské Ťumeně jako pořadatele Mistrovství světa v roce 2021 budilo velké emoce. Jeden z největších kritiků byl šéf norského biatlonu. „Jsme zklamaní, je to země, která je předmětem vyšetřování. Mezinárodní olympijský výbor navíc varoval před udělením pořadatelství. Když polovina delegátů nechápe, co to znamená pro pověst světového biatlonu, tak je to zklamání.“ Reagoval na volbu pořadatele mistrovství pro rok 2021. Na svém Facebooku zareagoval slovy: „Skandál je na světě. Rusku bylo uděleno pořadatelství MS v biatlonu v roce 2021. Zemi, která nemá schválený antidopingový program.“ Ostrá slova volil také Ondřej Moravec: „Areál mají úchvatný, ale ubytování špatné, to jsou však věci, které mě tolik nepálí. Mně vadí ruský doping. Z toho pohledu si Ťumeň vůbec nezaslouží být zvolená.“ Nepříjemného vyjádření se ihned chytli ruští novináři, od kterých Moravec schytal urážky jako „oběť propagandy“ nebo „hlupák. Někteří biatlonisté byli na druhé straně „barikády“ Francouz Simon Fourcade Rusku pogratuloval. Pro Ťumeň v prvním kole hlasovala nadpoloviční většina. Šlo hlavně o menší asijské země a země bývalého východního bloku. Norský šéf zároveň kritizoval i volební systém, kde má každá země jeden hlas. Význam ani velikost země tak nehráli roli.
Návrh na bojkot předposledního světového poháru
15. prosince 2016 se po sprintu mužů v Novém městě na Moravě neřešily pouze výsledky. Novináře hlavně zajímal názor závodníků na vývoj dopingového skandálu kolem ruského biatlonu. Tehdejší nejlepší biatlonista světa Martin Fourcade, který do té doby vystupoval hodně rezervovaně, se v jednom ze svých rozhovorů vyjádřil poměrně razantně. „Není to jen jeden nebo dva případy, je jich třicet jedna. Pokud nebude mít sama federace koule na to, aby problém vyřešila, tak by to měli udělat sami biatlonisté.“ Zároveň přišel s řešením: „Když to nebude vyřešené do ledna, tak požádám mé kolegy z Norska, Německa, Česka a zkrátka všech zemí, aby nezávodili. Udělal bych to s hrdostí, aby byl náš sport čistý.“ Ještě více radikálněji se k situaci postavil Johannes Bø: „Je to dramatické. Jsou nevinní, dokud jim to nebude prokázáno, takže doufám v silné důkazy. Pak bych podporoval zákaz pro Rusko.“ Anton Šipulin musel na tiskové konferenci odpovídat na velmi nepříjemné otázky: „Doufám, že sport nebude spojován s politikou. Já sám jsem přesvědčen, že jsem čistý, takže nemám problém.“ Poněkud diplomaticky se k situaci vyjádřila legenda biatlonu Ole Einar Bjørndalen: „Pro mě jsou všichni čistí, dokud nejsou usvědčení, dokud biatlonisté startují, tak snad čistí jsou.“
Reakce trenérů ruských týmů
Muž, který měl k situaci rozhodně co říct a byl přímo u místa dění byl německý kouč Wolfgang Pichler. V letech 2011 až 2013 byl šéftrenérem ruských žen. „Můj tým byl čistý. Neměli jsme dobré výsledky, ale byli jsme čistí.“ Případný trest tehdy 65letý kouč podpořil. Už před začátkem sezony se k podvádění vyjádřil tehdejší trenér ruského týmu Ricco Groß, který vedl muže až do roku 2018. Prohlásil: „Jasně jsme se shodli, že kdo podvádí, ten z týmu letí. Dokonce stačí pouhý pokus o podvod.“
Michal Šlesingr
Teď už bývalý český biatlonista Michal Šlesingr dlouhodobě bojoval za fair-play svého sportu. Už v minulosti poukazoval například na Ukrajince. Po zveřejnění reportu profesora McLarena se i mimo jiné zmínil o tom, jak by mohli biatlonisté proti dopingu bojovat. Kauzu řešil Šlesingr hodně s Američanem Lowellem Baileym. Ten zasedal ve čtyřčlenné komisi sportů při Mezinárodní biatlonové unii a byl určitým prostředníkem mezi vedením světového biatlonu a sportovci. Oba si byli jistí svou silou: „Sportovci a média na ně mají asi největší páku. Když si potom stoupneme na start hromadného závodu a po výstřelu tam na protest zůstaneme pět minut stát, už to něco bude ukazovat.“ Kriticky se k dění v Rusku opakovaně vyjadřovali i Norové, Němci, Švédové, Kanaďané, Američané, či Češi. „Bohužel, vzhledem k systému, jaký je v Rusku nastavený, tam nemají sportovci na výběr,“ myslí si český biatlonista. I proto je pro něj obtížná otázka kolektivní viny. „Je možné, že to někdo z Rusů odnese. Ale do budoucna to pro jejich sportovce může být díky naší akci lepší. Pokud bychom naopak byli laxní a sportovci, kteří z dopingu benefitovali, by nám proklouzli, budou biti všichni ti, co byli čistí.“ Jak už to bývá zvykem, ani Michael Šlesingr neunikl kritice a výhružkám. „Ten protivný Čech si nedá pokoj. Začal se vztekat, když dali Ťumeni Mistrovství světa, a teď má nové téma,“ objevilo se na ruských fórech. Ruští fanoušci útočili i na český biatlon a samotnou Českou republiku. „Sami Češi v něčem jedou. Není možné, že v sezóně 2011/2012 byli na dně a pak šli najednou tak nahoru,“ hlásal jeden z nejlajkovanějších příspěvků.
Rusko se vzdalo jak Světového poháru, tak Mistrovství světa juniorů
Ruští pořadatelé se vzdali svých akcí, ještě den před zasedáním nejvyšších představitelů Mezinárodní biatlonové unie v Mnichově, které se konalo v prosinci 2016. Na tom padlo rozhodnutí o suspendaci dvou biatlonistů a zahájení vyšetřování u dalších 29. Na základě všech dosud známých dokumentů vydala IBU tato rozhodnutí: a) IBU vzala na vědomí, že Mezinárodní olympijský výbor zahájil disciplinární řízení se dvěma sportovci. b) Tito dva sportovci byli dočasně suspendováni. c) IBU zahájila vyšetřování proti RBU a 29 biatlonistům z McLarenova seznamu. d) K suspendování biatlonistů z McLarenova seznamu zatím nedošlo. Anders Besseberg ocenil ruskou spolupráci: „Ze strany RBU je to důležitý krok k tomu, aby IBU a světu ukázali, že současný problém berou velmi vážně.
Podraz z „vlastních řad“
Ředitelka Ruské národní antidopingové agentury (RUSADA) Anna Anceliovičová 2016 přiznala, že se v Rusku podvádělo. Anceliovicová uvedla, že se jednalo o spiknutí více organizací. Sama byla však mimo podezření, neboť na post šéfky RUSADA nastoupila až v prosinci roku 2015. Podle jejich slov byla po příchodu šokována. Celý program fungoval na několikaletém systematickém vyměňování vzorků moči a zároveň byly sportovcům dodávány „dopingové koktejly“. O výměnu vzorků se měla starat Federální služba bezpečnosti. Ministerstvo sportu potom mělo ruské sportovce krýt. Mluvčí Kremlu Dmytry Peskov, kromě toho, že zpochybnil šéfku RUSADA, reagoval způsobem, který všichni očekávali. Oni jsou přece nevinní: „Samozřejmě odmítáme jakékoliv zapojení státu, státních služeb nebo organizací v možném užívání dopingu.“ Obráceně reagoval bývalý ruský ministr sportu, který podvody uznal: „Z mého pohledu, jsme udělali mnoho chyb. Musíme najít důvody, proč mladí sportovci berou doping a proč souhlasí s tím, aby jim byl podáván.“ Částečné přiznání viny vzal na vědomí i profesor Richard McLaren, na jehož zprávě je celá kauza postavena. Šéf IBU Besseberg předtím argumentoval, že pouhé podezření nestačí na to, aby byla dotyčným zastavena závodní činnost. V souladu s Anceliovičovou se ale podezření ukázalo jako možná realita.
Výkonný výbor IBU – 21.1. 2017
Následující schůze výkonného výboru měla kauzi Rusko uklidnit. Opak je ale pravdou. Výkonný výbor rozhodl, že: a) Dojde k zastavení stíhání 22 z 29 biatlonistů pro nedostatek důkazů. b) IBU bude zkoumat vzorky všech ruských biatlonistů na všech mezinárodních závodech. c) Bylo formálně zahájeno vyšetřování proti Ruské biatlonové unii (RBU). Výsledky sobotního zasedání se nesetkaly u řady osobností s pochopením. Martina Fourcada s novými rozhodnutími tak moc nesouhlasil, že dokonce předčasně opustil tiskovou konferenci v Antholzi, kde se právě funkcionáři vyjadřovali k závěrům ze sobotního jednání. Kromě Fourcada byl nespokojený taky Ole Einar Bjørndalen: „Rozhodně nebudeme čekat rok a půl na kongres, který by mohl něco udělat. Chceme čisté Mistrovství světa. IBU na to musí zareagovat. Nemůžeme zkrátka tak dlouho čekat. Světový šampionát tu máme za tři týdny. Pokud tedy chceme čistý sport“. Naopak Rusové byli se sobotním jednáním spokojeni.
Reakce na petici biatlonistů
Na výkonném výboru se řešila také petice biatlonistů. Tu sice IBU ocenila, ale návrh „zametla pod koberec.“ Biatlonisty odezva na petici naštvala. Tvůrci petice byli Michal Šlesingr, Martin Fourcade a Lowell Bailey. Požadovali v ní mimo jiné delší tresty pro dopingové hříšníky (až 8 let), vyšší pokuty pro jejich federace (až milion Euro) a snížení startovních kvót. Pod návrh na zpřísnění trestů se podepsalo 157 biatlonistů a 56 koučů z 26 zemí. Prezident IBU Besseberg sice petici ocenil, ale moc její signatáře nepotěšil. „Chápu, že jsou sportovci netrpěliví. Ale musíme jednat v souladu s pravidly, která tu dnes jsou. Nemůžeme každý den přijmout nová pravidla.“
Český nesouhlas proti rozhodování IBU
Češi otevřeně kritizovali IBU kvůli laxnímu přístupu k dopingu už delší dobu. Příkladem může být Michal Šlesinger, který vytvořil s dalšími biatlonisty petici. Pořádnou „třešničku na dortu“ tomu přidala Gabriela Koukalová. Ta získala v roce 2017 malý křišťálový globus. Při jeho předávání ale odmítla podat ruku Bessebergovi. V rozhovoru přiznala, že se jedná o gesto nesouhlasu: „Ten člověk ve své funkci dávno nemá co dělat. Kdyby měl sebereflexi, odešel by. Jemu už nejde o sportovce, o naše práva ani o to, abychom měli férové podmínky. Jemu jde už výhradně jen o sebe. S čímž nemohu souhlasit.“ Zaskočený Besseberg později reagoval: „Pro mě to není nic, čím bych se měl zabývat. Uvědomil jsem si, že jen nevěděla všechno to, co víme my. Vysvětlil jsem jí to a myslím, že porozuměla naší situaci lépe.“ Besseberg se v rozhovoru opřel také do Českého svazu biatlonu. „Je tu něco, co je jen mým osobním názorem. Je to jen spekulace, ale pravděpodobně je za vším politika. Český svaz je nešťastný, že nedostal Mistrovství světa, to vám můžu říct. Není to tajemství.“ Na tento názor zareagoval šéf Českého biatlonu Jiří Hamza, který řekl, že Mistrovství světa 2021 je pro něho minulostí: „Pokud bude volba otevřená, určitě kandidovat nebudeme. Rozhodnutí vedení celé české federace je, že kandidovat nechceme.“
Bojkot v Ťumeni
Čeští biatlonisté se na protest proti řešení ruské dopingové kauzy a ponechání závodu ruské destinaci nevydali na předposlední díl Světového poháru, který se konal od 22. do 25. března 2018 v ruském Ťumeni. Na tomto podniku chyběli i další týmy, a to závodníci z USA, Kanady a Ukrajiny. „I za cenu nějakých obětí jsme se v tomto směru a v postoji proti ruskému dopingu vyhranili. Proto tam nepojedeme. Kdybychom to udělali, ustoupili bychom z našeho názoru. Chceme si zachovat vlastní tvář, v Rusku se podle nás mezinárodní akce za současného stavu konat nemají,“ řekl ještě před konáním podniku prezident Českého svazu biatlonu Hamza. Naopak Martin Fourcade, který byl jeden z hlavních aktérů pro bojkot, se do Ťumeně chystá. Hamzovi řekl, že zkrátka musí, bojuje o velký křišťálový glóbus.
Obvinění IBU
V dubnu 2018 zasáhla Rakouská policie v sídle IBU v Salcburku. Policejní zásah nařídila Hospodářská a protikorupční prokuratura. Vyšetřovatelé měli zajistit několik počítačů a dokumentů. Světová antidopingová agentura (WADA) potvrdila, že policejní zásah v sídle Mezinárodní biatlonové unie (IBU) souvisí s dopingem. Sama IBU pak v tiskové zprávě uvedla, že je s vyšetřováním spojen i Anders Besseberg. Policejní zásah se stal brzy po zveřejnění norské televize NRK, která poskytla rozhovor s Grigorijem Rodčenkovem, bývalým ředitelem ruské antidopingové agentury RUSADA. Ten přišel se závažným obviněním. IBU se podle něj již před olympiádou v Soči podílela na manipulaci s krevními vzorky, ignorovala abnormální hodnoty a po olympijských hrách pomáhala zakrývat stopy. V celém případu hrála roli korupce. Besseberg veškerá obvinění odmítl. Podivuhodné je svědectví, které přinesl francouzský list Le Monde. Popisoval událost z léta 2013. Jednalo se o Rodčenkova, který vešel do místnosti, kde se spolu bavili Alexandr Tichonov(tehdejší viceprezident IBU) a Alexandr Kravcov. Oba se domlouvali na částce 400 tisíc dolarů pro Besseberga, aby hájil ruské zájmy. Besseberg měl především prosazovat zájmy ruského biatlonu. Později rakouská policie potvrdila, že vyšetřuje dvanáct osob. Dvě jsou podezřelé z korupce, zbytek z dopingových podvodů. Domovní prohlídky probíhaly v Rakousku, Norsku a Německu. Několik lidí, včetně Besseberga mělo za úplatu krýt až 65 ruských dopingových případů od roku 2011. Nor se později vzdal své funkce. „Absolutně s tím nesouhlasím. Nedostal jsem od Rusů ani korunu, ani euro, ani dolar,“ řekl Besseberg norské televizi NRK. Výkonný výbor Mezinárodní biatlonové unie reagoval na skandální obvinění z korupce a zakrývání dopingu. Vrcholní funkcionáři IBU se na zasedání v rakouském Leogangu dohodli mimo jiné na zavedení etické komise. Nově vzniklá etická komise by měla dohlížet na správnost počínání vedoucích pracovníků IBU. Na 13. pravidelném kongresu Mezinárodní biatlonové unie v chorvatské Poreči v roce 2018 padlo mimo volbu prezidenta IBU zásadní rozhodnutí. Rusko neuspělo se svou snahou stát se opět plnohodnotným členem IBU. S provizorním členstvím Rusko ztratilo hlasovací právo na kongresu a také možnost nominovat své kandidáty do vedení IBU. Dalším důležitým rozhodnutím byla volba prezidenta. Zástupci národních federací zvolili nástupce Besseberga. Tím se stal Švéd Olle Dahlin, který by měl světový biatlon dostat z krize. Ve své kampani uvedl: „Věřím, že s jasným a efektivním vedením může být biatlon silnější než kdy dřív. Musíme tvrdě pracovat a obnovit co nejdřív důvěru všech zainteresovaných tím, že ukážeme dobré vedení a finanční transparentnost.“ To se biatlonu od té doby daří a snad dařit bude i nadále.
