Marek Kačmařík 
Proč jste si místo klasického studia jednooboru vybrala dvouobor?
Já jsem si už na střední škole pohrávala s myšlenkou, co budu v životě dělat, co budu studovat. Původně jsem chtěla jít na medicínu, což mi nevyšlo. Pak jsem se rozhodovala mezi žurnalistikou a španělštinou. Obojí mě bavilo, a tak jsem se dívala, že Univerzita Palackého umožňovala obě varianty najednou. Tak jsem si řekla, že to vyzkouším.
Přijde Vám studium dvouoboru těžší? Máte pocit, že máte více povinností než studenti s jednooborem?
Myslím si, že to těžší je, ale zároveň asi nemůžu úplně říct, že bych měla více povinností. Ten počet předmětů je totiž u obou zhruba stejný. U mě se to ale spíš liší v tom, že ty předměty jsou z úplně jiných skupin – v jednu chvíli se třeba zabývám médii a potom dělám překlady španělských knih. Je to něco úplně odlišného.
Setkáváte se při studiu dvouoboru s nějakými problémy nebo překážkami?
Určitě. Hlavně co se týče rozvrhu. Mám jiný STAG (systém pro zápis předmětů) než studenti, kteří mají jednoobor. Nabídku předmětů mám dost očesanou u obou oborů. Takže když se mi zrovna líbí nějaký předmět, tak ho tam třeba vůbec nevidím. Takže to musím různě dohledávat. Studenti jednooboru ten předmět mají například jako povinný, ale tím, že se mi neukazuje v hlavní nabídce, tak ho mám jako volitelný. Tím pádem za něj mám stejný počet kreditů jako ostatní, ale v jiné kategorii, tedy je mi ten předmět potom víceméně k ničemu. Takže když si skládám rozvrh, mám obrovský počet kreditů, ale víceméně se mi ty kredity potom nepočítají do toho celku. Kromě toho rozvrhu jsou pak problémem někdy i ty povinnosti. Když mám například zadané nějaké projekty, tak se mi občas stává, že se mi to kryje. Že mám být na nějaké akci v podstatě dvakrát. Jednou od žurnalistiky, pak musím přeběhnout zase na španělštinu. Vlastně pořád přemýšlím, co mi kde chybí, kde nejsem a podobně.
Připadá mi to docela vyčerpávající. Jak to zvládáte psychicky?
Já jsem hodně velký optimista, takže si vždycky říkám, že může být hůř, a že se všechno dá zvládnout. A celkově nesnáším neúspěch. Jsem i docela soutěživá. Takže si vždycky řeknu, že to zvládnu. Ano, občas se psychicky složím z toho, že už je toho opravdu hodně a nevím, co s tím mám dělat. Ale tak to má asi každý student, ať už má dvouobor nebo jednoobor. Když se toho nahrne hodně, tak je to těžké pro každého. Ale já si většinou řeknu, že to bude v pohodě, a většinou to tak pak je.
Kdybyste si znovu měla vybrat, zvolila byste si jednoobor nebo dvouobor?
To jsem upřímně řešila nedávno s rodiči. Líbí se mi ta kombinace, že studuji dva odlišné světy. To mi dává spoustu výhod potom v zaměstnání, protože můžu dělat jedno i druhé, nebo oboje. Asi bych si zase vybrala ten dvouobor, jelikož je to zajímavější. Kdybych se na to ale měla dívat z toho pohledu, co by pro mě bylo snazší, tak bych si vybrala jednoobor. A vybrala bych si žurnalistiku.
Je něco, co byste chtěla vzkázat lidem, kteří se právě rozhodují mezi tím, jestli jít na jednoobor nebo dvouobor? Čím se třeba řídit při výběru?
Asi aby se řídili tím, jestli je opravdu oba ty obory baví. Jestli jim to stojí za to potom sedět nad tím rozvrhem a mít v ruce dva zvýrazňovače a zoufat si: „Perfektní, zase se mi všechno překrývá.“ Co jsem se pak bavila s ostatními lidmi, co měli dvouobor, tak jim mnohem víc vyhovovalo, když studovali dva obory, ale byly to třeba dva jazyky. Dvě filologie, popřípadě když si vybrali například žurnalistiku a politologii. Obory, které byly nějakým způsobem příbuzné nebo podobné, ne něco úplně diametrálně odlišného.
