Matěj Hejduk 
V pondělí 27. listopadu se zastavila většina škol po celé republice. Odboráři podpoření pedagogy ze středních, základních i některých mateřských škol vyhlásili stávku. K takovému jednání je dohnal plán státního rozpočtu na příští rok. V původní podobě se mělo oproti letošku na Ministerstvu školství a tělovýchovy (MŠMT) ušetřit 29 miliard. Postupně se sněmovna dobrala až k růstu o čtyři miliardy. I tak ale působí takový plán od vlády, která mluví o školství jako o prioritě, trochu jako špatný vtip. Nebo alespoň v té podobě, v níž úspory ve školství politici prezentují.
Z vnějšku celá situace vypadá, jako že se učitelé hádají s politiky o čtyři nebo pět miliard. Jádro pudla ale nakonec nemusí být vůbec ve financích. Premiér Petr Fiala se nestačí divit, že učitelé stávkují, když jim slíbil 130 % průměrné mzdy a teď se ukazuje, že když to dobře půjde, někteří dosáhnou i na 113 %. Ministr školství sice chápe, že 130 a 113 jsou dvě rozdílná čísla, ale překvapuje ho, že to první vůbec někdo mohl brát vážně. Ředitelé zase zavřeli školy, ale nikdo vlastně pořádně neví, čeho by tím chtěli dosáhnout. Odboráři dávají najevo, že na pojem ekonomická krize ve škole asi chyběli. Stávku za vzdělávání si navíc spletli s protivládní demonstrací a školské odbory se tak musely od stávky nakonec distancovat. Je tak dost možné, že problém je především ve váznoucí komunikaci všech stran. Uspěchaná a zbytečná gesta zabraly místo konstruktivní debatě a opravdovým krokům k lepší budoucnosti.
Patří se zmínit, že současná ekonomická situace vystavuje vládu do pozice, ve které není možné vyhovět všem. Naopak, pokud se chce koalice zachovat zodpovědně vůči budoucím generacím, jen těžko si může získat na svou stranu větší část veřejnosti. I šetřit se ale dá rozumně a efektivně, a co už odbory příliš nepřipouštějí, dokonce i ve školství. Snížit počet proplacených hodin a říkat, že se to nestalo, není správná cesta. Vždyť většina vyspělého světa se dnes shoduje, že je důležitý individuální přístup k dětem. Největším pokrokem českých škol jsou profilační semináře, tandemová výuka a dělení dětí do skupin na jazyky, tak proč omezovat něco, v čem naše země vyniká?
Ministr školství Mikuláš Bek si stěžuje, že v České republice je na jednoho učitele méně žáků, než v jiných evropských zemích a není tak možné zajistit vyšší platy pro pedagogy. Jenže vyspělé země usilují o co nejnižší počet žáků na učitele, protože díky tomu má kantor možnost přistupovat k výuce mnohem více individuálně a využívat tak povedeného rámcového plánu. Pokud si ale takový luxus nemůžeme v současnosti dovolit, tak proč nezačíná MŠMT tam, kde vyjdou učitelé úplně „nejdráž“, tedy na malých školách? Vždy bude tvrdé, chtít po starostovi menšího městečka nebo vesnice, aby zavřel školu, kterou mají všichni místní tak rádi a tolik jim usnadňuje život. Ale z pragmatického hlediska jsou takové organizace ekonomicky extrémně náročné a děti, které je po páté třídě opouštějí, si musí zvykat na větší, neznámý kolektiv. Integraci do nového prostředí znesnadňuje i rámcový vzdělávací program, kvůli kterému se od sebe výuka na různých školách více liší. Učitelé na druhém stupni se pak musejí vracet k již probrané látce, nebo pro nové žáky využít právě tandemové výuky.
V obdobné situaci jsou i nepedagogičtí pracovníci, kvůli kterým se oficiálně stávkovalo. Zejména pro provoz jídelen platí jednoduchá nepřímá úměra mezi počtem strávníků a efektivitou. Ale i asistenti a psychologové jsou mnohem „udržitelnější“ na větších školách, kde jejich přítomnost vyžaduje i více než jedno dítě.
Zavírání škol si ale samozřejmě nepřejí ředitelé ani učitelé. A politici zase vědí, že by šlo o krok mimořádně nepopulární a bojí se, že by přišli o už tak mizernou podporu veřejnosti. Ze stejného důvodu nedojde ani ke zvýšení příjmů státní pokladny. V jiných resortech už se budou úspory hledat těžko. Pro každého ministra by znamenaly další škrty selhání. Zároveň je ale zjevné, že současná situace, a to zejména v oblasti platů nepedagogů, je neudržitelná. Nakonec tedy nejspíš nezbyde, než opět sáhnout do státních rezerv.
