Matěj Hejduk 
Svět hokeje je jen váš, vznikl ze záliby, dodnes si vše okolo děláte sám. Nikdy jste do profilu nijak finančně neinvestoval, jak si tedy vysvětlujete svůj úspěch (v březnu 2023 má Svět hokeje téměř 15 000 sledujících)?
Když se člověk chce věnovat nějakému konkrétnímu tématu, musí ho to doopravdy zajímat a bavit. Viděl jsem několik stránek, u kterých mě napadalo, že jsou lepší než ty moje, a pak na to autoři přestali mít čas. A to je právě to. Ten čas se najde vždycky. Když to má člověk správně nastavené, stačí mu pět minut volna na zpracování alespoň nějaké kratší zprávy. Prostě do toho dát srdce, ale to je tak se vším. Samozřejmě je také nutné se odlišit. Já se třeba snažím zaměřovat se na zajímavosti, naslouchat publiku a obměňovat obsah. Specifikem jsou memes. Sám od sebe bych asi některé příspěvky ani nezveřejňoval, ale lidem se to líbí. Není tak úplně pravda, že jsem nikdy do instagramu neinvestoval, jednou jsem platil poštovné, když jsem výherci soutěže posílal odměnu.
To znamená, že se snažíte stále vymýšlet nové typy příspěvků. Můžete přiblížit na příkladu, jak takový proces probíhá?
Například během covidu, kdy o hokeji nebylo co aktuálního psát, jsem vymyslel archivní příspěvky o nejvyšších soutěžích, o NHL, o olympiádách, o mistrovstvích světa a snažil jsem se tak fanoušky seznamovat i se zajímavými momenty z historie.
Jak jste vybíral okamžiky, které zařadíte? Není složité vytáhnout ty nejslavnější, ale covid trval dlouho a vy produkujete i několik příspěvků denně.
Snažil jsem se připomenout své vlastní nejoblíbenější vzpomínky, ale také sleduji zahraniční kolegy, a tak jsem v tomto případě některé příspěvky, na které jsem v češtině jinde nenarazil, přejímal a překládal z angličtiny. Vždy se ale snažím vytvořit vlastní, originální příspěvek. I u převzatých postů si dohledávám další informace a vše upravuji do vlastního stylu. Ideální je, když se mi podaří natrefit na nějaké téma, které nikdo dopodrobna nerozebíral a přitom by mohlo hokejové nadšence bavit a zajímat. Například jsem kdysi věnoval příspěvek gólu, který padl záhadným způsobem, a někdo mi napsal: „Jsem rád, že to u tebe vidím, protože tenhle gól tak zapadl v zapomnění, přitom to nikdo nikdy pořádně nevysvětlil,“ a právě o tohle se snažím.
Právě začalo play-off extraligy, máte k této příležitosti něco speciálního?
Už od roku 2020, kdy se nemohla kvůli pandemii uskutečnit vyřazovací část Extraligy, se držím formátu tzv. virtuálního play-off. O postupujících z jednotlivých sérií rozhodují fanoušci na instastories pomocí svých hlasů. Extraligu se letos chystám dělat počtvrté, nižší Chance ligu podruhé. Alespoň si tak udělám obrázek o tom, komu vlastně fandí moji sledující.
Vy se přece jen zaměřujete na nepříliš širokou cílovou skupinu českých hokejových fanoušků. Nepřemýšlel jste o obsahu v angličtině?
Přemýšlel jsem o tom. Musím se ale přiznat, že ne tak dalece abych si třeba sestavil list pro a proti. Do budoucna tuhle variantu určitě nezavrhuju. Zatím to ale není na pořadu dne.
Ale stejně, každý se chce posouvat. Tím spíš, když je to vidět na číslech. Máte v hlavě nápady? Nechcete k sobě třeba nějaké další lidi, kteří by mohli zajistit větší frekvenci nebo kvalitu příspěvků?
Variantou by pro mě bylo, že bych si sehnal několik lidí, kterým bych přiřadil různé „rubriky“, které sám nejsem schopný obsáhnout a dal tak své práci lepší systém. Jenže mám v sobě pořád ukotvený možná trochu absurdní strach. Na té stránce jsem za posledních pět let udělal opravdu hodně práce (přes 11 000 příspěvků) a prostě se bojím, že kdybych někomu dalšímu umožnil přístup k ní, mohl bych najednou o všechno přijít. Prozatím budu pokračovat sám.
A co ostatní možnosti? Nikdy jste nechtěl zkusit jinou platformou?
Ano, tohle je pro mě mnohem aktuálnější. Ještě než jsem začal s instagramem, moje první myšlenka byla YouTube. Že bych natáčel deníky, videa, něco komentoval, … Jenomže když člověk chce, aby to mělo nějakou úroveň, tak už je k tomu potřeba technika – kamera, mikrofon a další. Já jsem tehdy ještě nevydělával, a tak jsem musel najít něco vhodnějšího. V té době (2018) byl na vzestupu instagram, začali se na něm objevovat známí sportovci, objevily se jiné stránky věnující se hokeji. No a na správu instagramového profilu stačí jen telefon. Dnes se už nacházím v jiné situaci. Přemýšlím, co dál, a líbí se mi koncepce Newsroomu či Týdnu v kultuře. Chtěl bych udělat Týden o hokeji nebo něco podobného. Chtěl jsem s tím začít už letos, zatím jsem se k tomu nedostal, v plánu to ale určitě je. Mám už v tomto směru vše promyšlené, rád bych svou práci posunul ještě trochu někam dál a myslím, že tohle je ta cesta.
Vy jste sám nikdy hokej nehrál, jak se z vás stal hokejový nadšenec?
Zlom nastal v roce 2014 při zimní olympiádě v Soči. Chtěl jsem dát šanci nějakému sportu a vybral jsem si hokej. Dalším důležitým momentem byl postup Olomouce do Extraligy. Tenkrát jsem si začal dohledávat souvislosti, začal jsem studovat historii hokeje. Od té doby mě to baví čím dál víc. Dnes už mám přehled třeba i o „špecích z prostředí“. Když se mě někdo zeptá na nějakou událost, dám hned dohromady několik vět. Někteří o mně mluví jako o chodící encyklopedii.
Co vás na hokeji tak baví?
Líbí se mi rychlost hry. Stále se něco děje. Akce střídá akci a člověka to upoutá. Olomouckému hokeji jsem definitivně propadl v prosinci roce 2016. Tehdy jsem poprvé zamířil do kotle domácích a setkal se s těmi nejvěrnějšími fanoušky. Od té doby už v Plechárně (stadion HC Olomouc) chybím jen výjimečně.
Vědí vaši diváci, komu držíte palce? Snažíte se být vždy nestranný?
Když jsem dělal Q&A, patřila tato otázka k nejčastějším. Já to prozradil a úbytek fanoušků velký nebyl. Ať už s praxí, s poznatky získanými během studia žurnalistiky nebo i se sledováním sportovních médií, mám pocit, že se v zachovávání objektivity stále zdokonaluji.
Nikdy jste se nepřistihl, nebo jste nebyl přistižen, že byste u některých příspěvků nezachoval stoprocentní objektivitu?
Vyjádřil jsem se bohužel několikrát neobjektivně a pak jsem se za to styděl a byl jsem i pokárán sledujícími. Ani to nezpůsobilo odliv fanoušků a nyní si už dávám pozor. Chci si držet důstojnou a co nejprofesionálnější úroveň.
Co by se muselo stát, aby Svět hokeje skončil?
Asi bych musel zemřít. Je to má srdeční záležitost. Nechci se toho vzdávat. Baví mě to, miluji to a nehodlám končit. Už jsem obdržel několik nabídek na odkup své stránky, ale nic neberu. Mě si nikdo nekoupí, já tady budu, ať se děje, co se děje. Když miluješ, není co řešit.
