Politický a společenský časopis VOX

ÚVOD

Ve svém samostatném projektu jsem se rozhodl vypracovat návrh layoutu politického a společenského časopisu. Tato volba mi přišla logickým vyústěním z hlediska kombinace tematického zaměření na politickou žurnalistiku a absolvování praktika a workshopu DTP. Úspěšně vypracovaný výstup by měl být vhodným reprezentantem nabytých vědomostí, znalostí a dovedností.

Téma politického periodika, které by bylo poutavě pojato, je dle mého názoru pozoruhodným cílem. Velkou výhodou je fakt, že se jedná o fiktivní projekt, což zpřístupňuje takřka neomezené možnosti tvůrčího přístupu, v rámci kterého bych se chtěl zaměřit především na atraktivní ztvárnění koncepce.

Podle mého názoru je důležité, aby existovaly politické a společenské noviny či časopisy, které by se zevrubně věnovaly politickým tématům v širším kontextu a z mnoha zorných úhlů.

Politice, společnosti a kultuře se u nás několik periodik věnuje. Mému osobnímu vkusu je nejsympatičtější kulturní čtrnáctideník A2, který sám sebe definuje jako „časopis kultury a oddechu“, dále pak jako „jediný časopis pro pankáče i akademiky“. Myslím, že toto vyjádření, ačkoliv je možná trochu nadsazené, je velmi trefné. V časopise je mnoho různorodých textů. V málokterém prodejním periodiku je dnes k vidění např. báseň. Zde ano. Mimo jiné jsou tu publikovány rozsáhlé eseje, analýzy, recenze, názory, přehledy…

Za pozornost stojí do velké míry i formální podoba časopisu, který vlastně vypadá úplně jako noviny. Je tištěný na obyčejném novinovém papíru. Ačkoliv jsou použité barvy pouze dichromatické (černá a pantone orange), grafické zpracování je vždy unikátní. Je vidět, že časopis vyprodukují tvůrčí lidé s osobitým stylem. Nebojí se jít proti trendu, který spíš preferuje minimalističtější pojetí, a hojně využívá například koláží, jednoduchých kreseb atd. O profesionalitě časopisu svědčí to, že je přes různorodost svých prvků přehledný a srozumitelný. Mým nejoblíbenějším prvkem v tomto časopise je závěrečný tříokénkový strip Hovory z rezidence Schlechtfrend. 

Dalším periodikem, které se věnuje politickým a společenským tématům, jsou Literární noviny. Ty jsou z hlediska stylu takzvaně čistší a konvenčněji založené. Onou čistotou myslím to, že používají tenčí linie, nesnaží se mít příliš velké množství vyplněných sytých ploch, nevybočují z horizontální orientace textů, snaží se držet jednotný vzhled, působit dostatečně světle (čili nezaplňovat nadbytečně volné plochy) a tak dále. Musím však konstatovat, že nejsem čtenář těchto novin a ani s nimi nejsem nijak blíže obeznámen.

Za zmínku určitě stojí i časopis Respekt. Řekl bych, že jeho nejcharakterističtějším rozpoznávacím znakem jsou výborné originální kresby výhradního kreslíře Respektu Pavla Reisenauera. Z hlediska obsahu je podle mého mínění Respekt jedním z nejkomplexnějších a nejfundovanějších českých periodik. Zachovává si totiž jako jeden z mála odstup, svobodomyslnost a liberálnost. Ve svých tématech jde vždy do hloubky.

Periodikem, které sice není k dostání v běžné distribuci, ale které je taktéž pozoruhodné, je Nový prostor. Tento časopis je mi blízký svým originálním stylem prodeje, při kterém je k dispozici rovnou od pouličních prodejců, kteří si tímto způsobem přivydělávají. Toto alternativní pojetí koresponduje i s přístupem k volbě a zpracování témat a grafiky. První strana bývá, stejně jako u Respektu, autorsky ztvárněná. Co mě vždy na tomto časopise z grafického zpracování zaujalo, byl použitý font, který evokuje techniku stencil (streetartová metoda spočívající ve sprejování podle šablony). To odpovídá celkovému vyznění časopisu, který se často vymezuje proti establishmentu a má levicový charakter.

Setkal jsem se ale i s antagonistickým materiálem, například s časopisem, který vydávala přímo politická strana za účelem své pozitivní sebeprezentace. K tomuto PR stylu však nechci ve svém projektu směřovat.

Svůj projekt bych chtěl zhotovit v tradici intelektuálně, kriticky a nezávisle založených periodik, u kterých se snoubí jejich svobodomyslný obsah s formou. Tento směr jsem demonstroval na výše uvedených příkladech.
1. Ideový plán

Rozhodl jsem se vypracovat layout 4 stran časopisu (čili dvě dvojstrany), z nichž první bude úvodní. Zezačátku jsem váhal mezi formátem A3 a A4 (mám na mysli jednu stranu, ne celý dvojlist), ale nakonec jsem si určil, že projekt uskutečním ve formátu A4, abych se držel typické podoby časopisů. Výhoda menšího formátu je v jeho větší praktičnosti při čtení, při kterém není potřeba tolik prostoru. Navíc je snazší dosáhnout jednotného vzhledu stránek, protože se zde nevejde tolik různých prvků, které by bylo obtížnější vzájemně sladit.

Na titulní stránce je třeba vytvořit hlavičku časopisu, vymyslet pro něj nějaký příhodný název a nad rámec je možné ho obohatit o nějaký specifický symbol a mini logo. Text bych chtěl vzhledem k velikosti formátu rozčlenit do tří sloupců, přičemž bych si přál hned do první strany vkomponovat titulní článek a editorial. Jelikož by měla být první strana co nejpoutavější, aby zaujala k dalšímu čtení, neměla by být redukována jen čistě na textovou podobu. Proto bych sem chtěl začlenit i nějakou zajímavou ilustraci nebo fotografii.

Do další strany mám v úmyslu vložit článek, který by byl uveden jako téma a který by měl významový vztah k titulnímu článku. Článek by měl zaujímat dostatečný prostor a měl by být uveden opět obrazovým materiálem.

Oproti prvním dvěma dominantně zpravodajským stranám (když pominu editorial) je mým plánem udělat stranu názorovou. Co se týče doprovodných obrazových prvků, záleží na rozsahu textu.

Poslední strana by mohla pokračovat v názorovém duchu. Tentokrát ale ne v podobě rozsáhlé úvahy, ale v několika krátkých komentářích k uvedené problematice.

Co se týče časového vymezení průběhu práce, tak plánuji vypracovat projekt v průběhu cca pěti hodin. Tento čas mi musí být vzhledem k termínu dodání projektu dostačující. Vzhledem k mým předchozím praktickým zkušenostem s podobnými projekty si myslím, že je horizont několika hodin dostačující.

Je výhodou, že je práce pouze ke studijním účelům a nepůjde do reálného nákladu, protože se mi tak ulehčí má činnost. Nebudu muset řešit například spadávku nebo ořezové značky a další záležitosti, které by nesměly být při plánování tiskového výstupu opomenuty. Tisk provedu pouze simulovaně přes virtuální tiskárnu do formátu pdf.
2. Postup práce
2.1 Příprava podkladů

Základem, z kterého budu vycházet, budou texty, které využiji ve svém layoutu. I když budou texty převzaté, budu klást důraz na jejich koherenci. Nakonec jsem se rozhodl pro dva články a jeden blog.

První článek s názvem Bárta dvě hodiny vysvětloval policistům rozdávání půjček ze serveru Novinky.cz je o výslechu bývalého ministra dopravy Víta Bárty, na něhož podali trestní oznámení pro podezření z korupce poslanci Jaroslav Škárka a Kristýna Kočí.

Druhý článek je do jisté míry tematicky spřízněný, a proto bude moct být v rubrice „téma“. Článek mimo jiné vypovídá o spekulacích motivu Lukáše Vícha, který stojí za nahrávkou Kristýny Kočí, ve které se dotyčná zmiňuje například o plánovaném puči proti straně Věci Veřejné.

Jako třetí text využiji blogový příspěvek Jana Bendy o korupci ze serveru Aktualne.cz. I když se jedná o publicistiku, stále se držím hlavní linie tématu. Sekci krátkých názorů vytvořím z komentářů pod tímto blogem.

Editorial napíšu sám podle toho, jak se mi povede můj záměr realizovat. Záležet bude na tom, kolik pro něj zbude prostoru, kterému budu muset přizpůsobovat jeho rozsah.

Z obrazových materiálů jsem si našel fotografii Kristýny Kočí. Dále jsem udělal koláž z nakopírovaných výřezů obličejů z fotografie Víta Bárty. Tyto výřezy jsem pak nahradil hlavami Elvise Presleyho na slavném popartovém obrazu od Andyho Warhola. Ze svého vlastního digitálního fotografického archivu jsem vybral ilustrační fotografii pro téma korupce – streetartové kresbu postavy, která sestává z jednotlivých těl. Jako znak pro časopis jsem použil slavnou kresbu psa od malíře Keitha Haringa.

Ve chvíli, kdy mám již k dispozici potřebné materiály, je potřeba přistoupit k tvorbě špíglu, čili k rozpracování finální podoby dokumentu. U horního okraje první stránky bych chtěl mít hlavičku s názvem a podnázvem časopisu, včetně jeho znaku, označení ročníku a ceny. Pod hlavičkou by měl být titulek a titulní článek, na pravé straně editorial a vlevo dole koláž. Paginací (stránkováním) začnu až na následujících stranách. K mé vizi patří i mini logo časopisu, které by se nacházelo na úvodní straně v pravém dolním rohu, načež by se stalo leitmotivem pro celý časopis ve formě odrážky k uvedenému názvu sekce v levém horním rohu. Rozložení dalších stran si nechám až na samotný průběh práce, protože už zde nebude tolik prvků, které by vyžadovaly natolik složité kombinace jako u úvodní stránky.
2.2 Použitý grafický program

Jako program, ve kterém budu svůj projekt vytvářet, jsem si zvolil Adobe Photoshop CS3 Extended. Jsem si plně vědom, že se nejedná o sázečský program, ale o grafický. Dělat rozsáhlejší DTP projekt by nebylo ve Photoshopu možné.

Pro volbu tohoto programu jsem měl ale odůvodnění. Zkušební lhůta pro sázečský program Adobe InDesign mi vypršela a já jsem neměl finanční ani jiné možnosti pro získání tohoto programu. Zároveň jsem měl již zkušenosti s prací ve Photoshopu. Troufám si tvrdit, že již dokážu poměrně kvalitně využívat jeho možností a orientovat se v jeho uživatelském prostředí.
2.3 Font

Než přejdu například k tvorbě hlavičky, uvedu zde nejdřív náležitosti týkající se výběru fontu, který je základem celé grafické práce a mimo jiné i právě základním motivem hlavičky použité v mém projektu.

Rozhodl jsem se pro výběr dvou fontů. Kombinace více fontů by narušovala jednotné vyzření stránky. Pro hlavičku, nadpisy a podobně využiji font Helvetica. Z ní budu pro jednotnou formu využívat pouze verzálek. Helvetica je písmo s dlouhou tradicí. V běžném světě nás obklopuje téměř všude. Jeho použití je standardem pro vkusné písmo.

Jestliže se chci držet jednoho z pravidel, že je čtenářsky příjemnější použít ve výraznějších textových prvcích bezserifové písmo, je pro mě Helvetica jasnou volbou. Líbí se mi, jaké má čisté linie, jak je naprosto precizně technicky zvládnutá.

Ze serifového písma jsem si vybral Times New Roman. Odůvodněním je to, že písmo využiji v delších textových pasážích a uživatelé jsou již navyklí tento font číst, čili jim bude připadat přirozený. Argumentem pro výběr serifového písma obecně je jeho snazší čitelnost. U Times New Roman samozřejmě využiji jak verzálek, tak minusek.

Z řezu písem jsem aplikoval u Times New Roman v naprosté většině ten základní. Pouze v pár případech mezititulků jsem písmo zvýraznil řezem bold. Některé doplňující údaje jsou pak napsány kurzivou. U písma Helvetica jsem v celé práci použil pouze jeden druh řezu – medium.

Velikost fontu Times New Roman jsem sjednotil na 10 b. U písma Helvetica je velikost variabilní, nicméně velikost hlavních nadpisů je standardizovaná. Tyto nadpisy mají velikost 16 b. Velikost písem jsem určoval v závislosti na počtu sloupců, šířce sloupců, velikosti stránky a zaměření na cílového čtenáře. Velikost 10 b. není něčím atypickým. Tento rozměr se používá jak u novin a časopisů, tak u knih. Vycházel jsem i z toho, že u je u časopisů písmo obvykle větší než u novin.

Nechtěl jsem použít ani extrémně malou velikost písma, které by se špatně četlo, ale ani vytvořit dojem, že se jedná o dětskou knížku. V rámci typografie je v tomto případě lepší držet se ozkoušených postupů, které mají své logické opodstatnění. Pokud nemá mít text umělecký nebo jiný charakter, je vždy jeho prioritním účelem to, aby sděloval obsah. To jsem měl stále na paměti.
2.4 Sazba

Zvolil jsem sazbu na blok, jelikož prezentuji rozsáhlejší texty a chtěl jsem, aby celkový dojem působil „upraveně“. Zarovnání levého i pravého okraje navíc vyplňuje celou plochu sloupce a nenechává například na pravé straně volné plochy, pokud se udělá sazba s praporem napravo. Sazba na blok umožňuje pravidelné kontinuální čtení.

Šířka sazby je ovlivněná způsobem sazby, který jsem si zvolil. Při zpětném pohledu si uvědomuji, že jsem možná počet znaků na řádek, čili délku řádku, příliš redukoval. To možná znesnadní čitelnost. Z typografického hlediska je však pro mě zarovnání do bloku zajímavější, protože umožňuje různorodější možnosti zalamování.

U odstavců jsem využil odstavcových zarážek v prvním řádku odstavce s výjimkou toho prvního v článku. Použití odstavcových zarážek mi umožnilo udělat z textových částí jednolité plochy, jelikož jsem je nemusel prokládat mezerami. Toto pojetí opět napomáhá ucelenému a vizuálně srozumitelně strukturovanému vzhledu.
2.5 Barvy

Projekt jsem se rozhodl vypracovat monochromaticky v černobílém provedení s přidáním barvy PANTONE Hexachrome purpurová C. Barvu z univerzální škály odstínů PANTONE jsem si vybral proto, že se často užívá jako jasně definovaná a srozumitelná v případě, že by šla do tisku. V potaz jsem bral i to, že počítačový monitor barevnost zkresluje, a proto by bylo riskantní vybírat nějakou barvu, kterou bych si sám určil.

Důvodem pro výběr purpurové barvy bylo to, že jsem z předešlých pozorování různých grafik shledal její kombinaci s černou a bílou (případně se stupni šedí) jako vkusnou. Tato kombinace je v dnešní době moderní. Při volbě této barevnosti jsem se inspiroval časopisem A2, který také využívá stupňů šedi a jen jediné další barvy – oranžové.
2.6 Fotografie

Zvolil jsem jednu pérovku – štěkajícího psa Keitha Haringa. Další fotografie jsou již autky. Pérovku jsem vytvořil pasterizováním fotografie. Kostrbaté okraje jsem pak zahladil mírným gaussovským rozostřením. U koláže s Vítem Bártou jsem použil výřezů jeho obličeje, které jsem „nasadil“ místo obličejů z obrazu Elvise Preslyeho, který vytvořil Andy Warhol. Pozadí jsem v grafickém programu „vygumoval“.

Výřezu pro potřeby stránky jsem použil i u dalších dvou fotografií. Jednu jsem dále neupravoval, pouze jsem ji odbarvil do stupňů šedi, u druhé jsem použil zvýšení kontrastu a světlosti tak, aby byla fotografie zřetelnější. Jelikož se v případě této konkrétní fotografie jedná o zobrazení streetartového uměleckého díla, chtěl jsem posílit kontrast a linie i z tohoto důvodu. U fotografií nedodržuji okraje, ale umisťuji je až do spadávky. Inspirací mi byl časopis Cinepur, u kterého toto řešení působí velmi vkusně.
2.7 Hlavička a nadpisy

Tvorba hlavičky mi zabrala nejvíce času a námahy. Její podobu jsem promýšlel velmi dlouho a nejdříve jsem s ní nebyl vůbec spokojený. Rozhodl jsem se, že budu vycházet z verzálek fontu Helvetica. Vzhledem k tomu, že je název časopisu, který jsem zvolil pouze třípísmenný, usoudil jsem, že písmo musí mít velký rozměr. Kdybych však zvolil horizontální umístění písma, zabralo by mi v případě, že bych ho umístil rovnoměrně od levého k pravému okraji, neúměrně velké množství stránky.

Proto jsem se rozhodl, že budu hlavičku situovat do levého rohu (podle způsobu čtení v našem kulturním prostředí – zleva doprava). Abych hlavičku ozvláštnil, vychýlil jsem ji z horizontální polohy do šikmé. Tím jsem stále ještě neměl jasno, jak bude vypadat finální podoba hlavičky. Zatím jsem měl pouze černá tři písmena. Na bílé stránce to vypadalo sice vkusně, ale obával jsem se, že bude celkový dojem s přibývajícími prvky příliš tmavý. Zkusil jsem tedy změnit barvu písma na purpurovou, jenže hlavička by byla zase moc nevýrazná.

Nevzdání se purpurové barvy mi ale umožnil nápad udělat výřez tvaru písma z barevné purpurové plochy v pozadí. Stejným způsobem jsem pak ještě přidal vedle názvu menší velikostí i označení ceny.

Souznění nadpisů hlavičkou jsem docílil tak, že jsem použil stejný font Helvetica a také tím, že jsou všechny titulky k článkům ve stejné purpurové barvě jako pozadí hlavičky. Označení sekce je sice vyvedeno v černé barvě, aby se odlišilo od titulků, ale je zjemněno mini logem časopisu (viz níže).
2.8 Mini logo

Pro ještě větší preciznost provedení jsem se rozhodl vytvořit kromě grafické podoby hlavičky i malé mini logo časopisu, které by se v jeho průběhu objevovalo jako leitmotiv – především v podobě odrážek. Název časopisu je vepsán třikrát do tvaru čtverce. Opět jsem promýšlel, jestli tvar udělat čistě jen z kompozice černých písmen, nebo jestli přistoupit ke stejnému způsobu jako u hlavičky. Uvědomil jsem si, že by nebylo příhodné, aby byl takto detailní prvek příliš výrazný, a tak jsem se rozhodl pro druhou možnost.
2.9 Vypracování úvodní strany

Nebudu se rozepisovat jednotlivě o každé straně zvlášť, protože jsem se snažil, aby byly v ucelené stylové linii, takže to, co platí u jedné strany, by mělo přibližně stejně platit i u stran ostatních. Nejtěžším úkolem však bylo vytvoření úvodní strany. Proto bych se chtěl u postupu této činnost na chvíli pozastavit.

Po té, co jsem vytvořil zešikmenou hlavičku, se mi uvolnil prostor v pravé horní části. Tato volná plocha mi přišla vhod, protože jsem sem mohl umístit podtitul názvu časopisu a jeho číslo. Stále však zůstalo dostatek volného místa.  Nechtěl jsem tuto volnou plochu nechat prázdnou, protože celkový dojem pak působil nedodělaně. Rozhodl jsem se tedy, že sem přidám znak časopisu – pérovku psa.

Těmito prvky jsem srovnal celek horní strany časopisu ze zešikmené roviny, kterou určovala hlavička, do roviny horizontální, což bylo důležité pro napojení úvodníku.

Úvodník jsem rozložil přes všechny tři sloupce do středu stránky. V závislosti na tomto kroku mi zbylo ještě bezmála půl strany volného místa, které jsem využil na koláž a editorial. Koláž jsem situoval do spodního levého rohu v šířce dvou sloupců tak, aby mi zbyl v pravém spodním rohu ještě jeden sloupec pro zmíněný editorial.
2.10 Formální a obsahová spřízněnost

V průběhu celého projektu jsem se snažil neustále si odůvodňovat smysl kroků, které v rámci tvorby práce dělám. Nechtěl jsem v žádném případě udělat efektní formu, která by fungovala pouze sama pro sebe, ale nekorespondovala by s obsahem. Pro volbu každého jednotlivého prvku i celé podoby layoutu jsem nejdříve hledal smysluplné opodstatnění, které pro mě bylo důležitým kritériem.

Tento přístup zde budu na několika příkladech demonstrovat. Jedná se třeba o volbu loga časopisu – obrázku Haringova štěkajícího psa. Ten koresponduje s názvem časopisu (VOX je latinským slovem pro hlas). Mimo jiné ale evokuje i jeden z cílů médií – být hlídacím psem demokracie. Z čistě grafického hlediska je směr znázorněného rozptylu jeho štěkotu v protikladu ke směru vychýlení hlavičky a samotné umístění obrázku psa vyvažuje narušenou horizontálnost vrchní části stránky.

Čistě ilustrativní význam nemá ani koláž hlav Víta Bárty a zmnožené postavy Elvise. Tato koláž odkazuje na Bártovu bývalou bezpečnostní agenturu ABL (obrázek pistolníka).

Z celkového hlediska jsem kladl důraz na přehlednost, srozumitelné členění a zajímavost, která by ale neodpoutávala příliš mnoho pozornosti. Dalo by se říct, že jsem projekt vypracovával v duchu „méně je někdy více“. Tím nechci říct, že bych práci odbýval, právě naopak. Snažil jsem se důkladně promyslet jednotnou formu, která by působila na první pohled příjemným a atraktivním dojmem, ale která by se zároveň neoprošťovala od svého účelu.
ZÁVĚR

S realizací svého cíle jsem naprosto spokojený. Dokonce bych mohl říct, že finální výstup překonal má původní očekávání. Snížená důvěra v plnohodnotné zpracování projektu v mém případě nebyla způsobena nedostatkem tvůrčích schopností, ale přeci jen ne moc příznivým časovým horizontem, ve kterém jsem musel layout vytvořit. Tento časový stres však vznikl pouze v důsledku mého nedodržení časového plánu. Dovoluji si ale tvrdit, že můj zpracovaný layout návrhu politického a společenského časopisu Vox dosahuje poměrně vysokých kvalit a že se na zpracování projektu časová tíseň nijak výrazně neprojevila.

Nějaký zásadní problém jsem v průběhu práce neměl. Nejhůře jsem se ale vždy vypořádával s umístěním textu na stránce. Jeho rozsah totiž často neodpovídal mému odhadu, čímž se mi narušila celá koncepce špíglu. Toto úskalí jsem často řešil změnou velikosti fotografií, jež jsou po této stránce flexibilnější.

Ze zpětného hlediska mám ke své práci jednu výraznější výtku, a tou je šířka sazby. Možná by bylo vhodnější zvolit ještě o jeden bod menší velikost písma (čili z 10 b. na 9 b.) tak, aby se na řádek vešlo více znaků. Takto se možná snižuje čitelnost, protože je na jednom řádku příliš málo slov, což znesnadňuje plynulost čtení. Problém by šel vyřešit i snížením počtu sloupců ze tří na dva, ale to by byl z mého pohledu zásah, který by celkovou podobu časopisu znehodnotil po vizuální stránce.

Příčinu problému vidím v nedostatečné velikosti počítačové obrazovky, kterou používám. Při velkém zmenšení mi občas něco zásadního unikne. Naštěstí si nemyslím, že by měl zmíněný problém nějaký závažný charakter. Jedná se pouze o návrh na zlepšení.

Pokud mám uvést sebehodnocení svého projektu, myslím si, že je zdařilý. Povedlo se mi udělat výstup, který přesáhl má očekávání. S výsledkem jsem spokojený. Vytvořil jsem dle mého názoru layout uceleného stylu a zajímavého grafického zpracování. Formální podoba navíc neupozaďuje obsah a do určité míry s ním i souzní.
SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY
PRAMENY
Internetové zdroje

Bárta dvě hodiny vysvětloval policistům rozdávání půjček, Novinky.cz, (28. 4. 2011) http://www.novinky.cz/domaci/231925-barta-dve-hodiny-vysvetloval-policistum-rozdavani-pujcek.html

BENDA, Jan: Korupce. Blog na Aktualne.cz, (28. 4. 2011) http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-benda.php?itemid=10970

S Kočí trávil dovolené, přesto ji nahrál. Bárta pak pomohl jeho kamarádovi. iDnes.cz, (28. 4. 2011) http://zpravy.idnes.cz/s-koci-travil-dovolene-presto-ji-nahral-barta-pak-pomohl-jeho-kamaradovi-1aq-/domaci.asp?c=A110426_083420_domaci_cem
Filmografie

Helvetica (Gary Hustwit, Velká Británie 2007)
Výčet inspirativních titulů

A2

Cinepur

Konstrukt (internetový časopis)

Nový prostor

Respekt
LITERATURA

FORŠT, Jaroslav: Abc DTP. Praha, Grada 1995. 93 s. ISBN 8071692220.

RÁBOVÁ, Zdena a kol.: Jak publikovat na počítači. Veletiny, Science 1996. ISBN 80-901475-77.