Věra Rossová
Práce zachycuje průřez druhy i stupni péče a to jak věkově (lidé důchodového věku, postižené děti), tak i mírou postižení u jedinců. Fotografie jsou pořízeny nejen v konkrétních zařízeních, kde jsou lidé s handicapem sdružováni, ale zahrnují také konkrétní návštěvy domácností v doprovodu asistentky, případně zdravotní sestry. Projekt zahrnuje fotografie aktivní činnosti, ale i odpočinku.
Fotografie jsou rozděleny do dvou částí. V první části je zdokumentovaná činnost Oblastní charity Pardubice a ve druhé Základní a praktické školy svítání.
Cílem práce bylo zachycení průběhu všedního dne lidí, kteří se bez pomoci cizích neobejdou. Fotografie by měly zachycovat co největší škálu momentů, které by reprezentovaly jejich každodenní činnosti, ale přitom nezasahovaly do jejich soukromí a chodu zařízení.
Zdůvodnění volby tématu
K tématu mě přivedlo seznámení s ředitelkou Charity Svitavy Blankou Homolovou, která mi podala základní informace o fungování organizace Caritas. Tyto informace mě zaujaly jako vhodný námět pro fotoreportáž dokumentující její aktivity. Pro spolupráci jsem si vybrala Oblastní charitu Pardubice a to z důvodu umístění v místě mého trvalého bydliště. Fotografování v Základní a praktické škole Svítání mi bylo nabídnuto denní asistentkou jednoho z žáků školy.
Atraktivnost tématu podléhá rozdílům v důsledku toho, jedná – li se o děti a mládež ze Základní a speciální školy Svítání, nebo o osoby důchodového věku, jímž péči poskytuje Charita Pardubice.
Děti a mládež s mentálním, nebo kombinovaným postižením, je, co se týče médií atraktivnější materiál. Díky zvýšenému zájmu v oblasti speciálního školství a pomoci dětem i rodičům s postiženým dítětem, může být tento soubor fotografií použit jako ilustrační fotografie pro širokou škálu článků zabývající se pomoci postiženým dětem i odborným článkům zabývajících se mentálními a kombinovanými poruchami u dětí.
Atraktivita fotografování dětí je dána už samotnou podstatou fotografovaného. Fotografie dětí jsou po vizuální stránce atraktivnější hlavně vitalitou a prostředím ve kterém se pohybují. Tyto prvky fotografie lidí důchodového věku postrádají, ale výhodou může být to, že je často zachycují v jejich domácím prostředí.
Pokud dojde k proniknutí tohoto tématu do médií, jedná se o nějakou výjimečnou událost, nikoliv o jejich běžný život. Fotografie zúčastněných přiložených k psanému materiálu, jsou vybírané podle jejich vizuální atraktivity a neobvyklosti okamžiku. To má za následek, že jsou lidé zobrazováni v okamžicích odpovídajících pouze výjimečným situacím a nezachycují tak jejich přirozené chování.
Díky práci na tomto projektu jsem se dostala do prostředí, ve kterém se normální člověk pohybovat nemůže. Fotografie pochází nejen z prostředí Základní a praktické školy Svítání, kde se běžně pohybují pouze zaměstnanci a žáci školy případně s jejich asistenty, ale díky spolupráci s pardubickou charitou jsem měla možnost zachytit také osobní prostředí domovů fotografovaných. Různorodost takto pozorovaných lidí byla velmi zajímavá.
Stav problematiky
V rámci přípravy a v průběhu fotografování jsem byla seznamována s organizační strukturou i s druhem pomoci, na kterou se organizace zaměřují. Zde uvádím přehled informací získaných od Mgr. Hany Vostrovské asistentky ředitele Oblastní charity Pardubice a profesorského a zdravotnického personálu školy Svítání.
Oblastní charita Pardubice
Oblastní charita Pardubice byla zřízena arcibiskupem Karlem Otčenáškem v květnu 1992 a patří pod mezinárodní organizaci Caritas. Tyto zařízení jsou zřizovány katolickou církví na všech místech, kde působí a kde jich je třeba.
V současné době zaměstnává Oblastní charita Pardubice padesát devět osob na hlavní pracovní poměr a dvacet dobrovolníků pracujících bez nároku na odměnu. Momentálně poskytují služby tisíci sto osmnácti klientům.
Oblastní charita Pardubice poskytuje osm druhů služeb a to konkrétně:
• Domácí ošetřovatelská péče
• Domácí hospicová péče
• Charitní pečovatelská služba a osobní asistence
• Zařízení odlehčovacích služeb Červánky v Třebosicích
• Rodinné centrum DaR Luže, Rodinné a vzdělávací centrum Holoubek
• Sanace rodiny
• Dobrovolnické centrum
Domácí ošetřovatelská služba je na Pardubicku zajišťovány ze dvou center. Centrum Pardubice zajišťuje domácí péči v Pardubicích a okolí, druhé centrum Holice zajišťuje oblast Holicka. Oblast Přeloučska zajišťuje partnerská Farní charita Přelouč, což umožňuje pokrytí celého Pardubického kraje.
Jedná se o péči o staré a nemocné osoby, kterou provádí kvalifikovaný zdravotní personál. Zahrnuje všechny zdravotnické úkony, které jsou potřebné a které lze provést v domácím prostředí. Jako příklad uvádím převazy, injekční dávky včetně infuzí, prevenci proleženin, kontrola podávání léků, rehabilitaci atd. Kromě toho služby zahrnují také zapůjčení rehabilitačních a zdravotních pomůcek, například polohovací postele. Tuto péči předepisuje obvodní lékař a je hrazena pojišťovnou.
Domácí hospicová péče je poskytována pacientům v posledním terminálním stádiu nemoci, kteří si přejí strávit poslední chvíle života ve svém domově. Tato část služeb se stará nejen o fyzickou stránku péče (léčba symptomů nemoci), ale i o psychickou a sociální péči o pacienty. Tato služba je také hrazena pojišťovnou a k dispozici je zde kromě lékaře a zdravotní sestry i duchovní.
Charitativní pečovatelská služba ulehčuje rodinám, které se starají o nemocného v domácím prostředí. Snaží se jim pomoci zachovat status quo a nezávislost natolik, aby mohli zůstávat v domácím prostředí. Tyto služby jsou placené dle rozsahu poskytovaných služeb, je nabízena například pomoc s osobní hygienou, chodem domácnosti, nebo dodávkami jídla.
Osobní asistence je určena lidem se zdravotně sociálním handicapem. Od pečovatelské služby se liší tím, že je zde snaha např. pomocí poskytovaných rehabilitací stav pacienta zlepšovat, nebo alespoň zabraňovat zhoršení jeho fyzického i psychického stavu.
Zařízení odlehčovacích služeb Červánky v Třebosicích je určeno lidem, kteří pro svůj věk nebo zdravotní stav nemohou přebývat doma bez dozoru. Centrum slouží zároveň jako prostředek sociálního kontaktu s ostatními. Zajišťuje také převoz zákazníků z domu i zpět.
Rodinná centra slouží pro vzájemná setkávání matek na mateřské dovolené a jejich dětí. Zváni jsou i další rodinní příslušníci. Kromě sociální funkce plní i funkci výchovně vzdělávací, je zde pro ně připraven program.
Sanace rodiny je druhá ze služeb částečně zaměřená na děti. Jde o sociální pomoc rodinám v tíživé situaci, cílem je udržení základní funkce rodiny, zmírnění psychických dopadů na dítě a zajištění jeho zdravého vývoje. Do cílových skupin spadají i pěstounské rodiny a rodiny s dětmi vykazujícími delikvenci v chování.
Dobrovolnické centrum sdružuje a podporuje osoby, které jsou ochotni pomáhat potřebným, bez nároku na finanční odměnu.
Základní a praktická škola Svítání
Organizace Svítání je zaměřená na pomoc dětem, mládeži a dospělým s kombinovaným, nebo mentálním postižením. Jejich cílem je dodat jim to nejvyšší možné vzdělání s ohledem na jejich handicap, zajistit rozvoj jejich osobnosti a vést je k samostatnosti a začlenění se do společnosti.
Vzdělání je poskytováno v několika stupních škol:
• základní škola 1. stupeň
• základní škola praktická
• základní škola speciální
• praktická škola dvouletá
1. stupeň základní školy je zaměřen na žáky, kteří by nezvládli klasické vyučování. Pracují v malém kolektivu o 4- 6 osobách a po absolvování by se pokud možno měli zařadit do normálního školního kolektivu.
Základní škola praktická sdružuje děti s postižením, jehož součástí je i středně těžké až těžké mentální postižení a které jim neumožňuje začlenění do základní školy ani do praktické školy. Zde je cílem získání orientace v okolním světě a maximální samostatnosti.
Základní škola speciální je určena pro děti s kombinovaným postižením, jejichž součástí je i velmi těžké mentální postižení. Zde se učí základním hygienickým návykům, rozvíjí se jejich komunikační dovednosti a motorické schopnosti.
Praktická škola dvouletá zahrnuje přípravu dětí, co absolvovali základní školu praktickou a speciální na samostatný život. Rozvíjí se jejich schopnosti čtení psaní a počítání a manuální zručnost nutná pro zvládnutí běžných úkonů, také se zde učí základní předpoklady pro zvládnutí samostatné domácnosti jako je například vaření.
Kromě toho, organizace poskytuje i speciální třídu pro děti s autismem a kurzy pro osoby s postižením, které neměli dosud možnost získat vzdělání.
Organizace svítání zajišťuje kromě vzdělávacích institucí také denní centrum, které poskytuje ambulantní péči lidem od 19 do 64 let s mentálním postižením a speciálně pedagogické centrum zajišťující služby ambulantně i přímo v rodinách včetně psychologických služeb, logopedie a sociálních pracovnic.
Zobrazování v médiích
Články týkající se konkrétního zdravotního postižení, speciální pedagogiky, nebo ekonomické stránky zajišťování služeb se objeví spíše v odborně zaměřovaných periodikách. I zde je obrazová stránka pouze ilustrační.
Nespecializovaná média se zaměřují spíše na problémy obecně například otázky legislativy a financování, nebo v souvislosti s nějakou momentální situací:
• http://olomouc.idnes.cz/pro-nevidome-je-snih-a-ledovka-jako-pro-ostatni-zaplavy-jen-bez-clunu-a-vojaku-1wx-/olomouc-zpravy.asp?c=A101216_140950_olomouc-zpravy_sot
• Charita pomohla najít práci 68 lidem / (ČTK)
In: Mladá fronta Dnes Roč. 19, č. 181 (20080804)
• Zboří investor sídlo Charity? : radnice zatajila prostějovské Charitě, že chce prodat dům, v němž sídlí / Radim Havlík
In: Prostějovský deník Č. 19 (20090123), s. [1], 3
nebo v souvislosti s proběhnutou akcí:
• http://www.denik.cz/kratce_region/631000.html
• Snímky Martina Holíka ocenil i Jindřich Štreit : mladík z Přerova, který jako dobrovolník pomáhá Charitě Olomouc, uspěl v soutěži se svými fotografiemi dokumentujícími život Romů / (tk)
In: Olomoucký deník Č. 255 (20091102), s. 5
• http://www.denik.cz/kratce/526126.html
Vizuální zobrazení se objevuje sporadicky, zvláště v denním tisku. Zprávy, vydané v souvislosti se mnou fotografovaným prostředím, nedosahují takové důležitosti, aby byl na místo vyslán fotograf, případně aby byla dodána alespoň ilustrační fotografie. Pokud se redakce novin rozhodne přinést vlastní záběr je kvalita a druh zobrazovaného ovlivněn krátkým časovým obdobím, které může novinář na místě strávit.
Ideový plán
Mým cílem bylo zachytit živé osoby pokud možno nevytržené z jejich prostředí. Počítala jsem s krátkým časovým úsekem, který budu moct mezi focenými strávit, a proto jsem se snažila najít cestu mezi zachycením co nejobjektivnější skutečnosti, atraktivních záběrů a vzorku typického dne ve společnosti služeb charity, či ve škole Svítání.
Výsledný soubor fotografií měl představit různorodé činnosti a situace, kterých jsem byla svědkem a které mi byly umožněny vyfotografovat. Měly zahrnovat činnost i odpočinek, ale zachycené situace neměly být fingované, nebo nějakým způsobem přizpůsobované.
Informace o lidech, které mi bude umožněno fotografovat, jsem dostala předem, ale s lidmi samotnými stejně tak jako s prostředím, ve kterém budu fotografovat, jsem se seznamovala až na místě. Jako zprostředkovatel kontaktů mi sloužila Mgr. Vostrovská. Podrobné informace o fotografovaných jsem dostávala od zdravotních sester či asistentek přímo.
Postup práce
Při přístupu k práci jsem musela zohlednit podmínky, ve kterých budu pracovat. Věděla jsem, že velká část mé práce bude spočívat ve fotografování ve špatně osvětleném prostředí interiérů.
Projekt vznikl v časovém horizontu necelého jednoho měsíce a to včetně dohody s Oblastní charitou Pardubice.
Fotografovala jsem na vlastní fotoaparát značky Nikon typu D70 s objektivem Nikkor 18 – 55mm. Blesk jsem měla k dispozici pouze vestavěný a používala jsem ho jen v nejnutnějších případech.
Neprofesionálnost fotografické techniky a nedostatek přídavného příslušenství jako je náhradní objektiv nebo filtry, která by možná umožnila ještě lepší kvalitu fotografií pokud bych jí měla k dispozici, by mohla ztížit roli fotografa jako nestranného pozorovatele nutností časově náročné a nápadné manipulace. Vynechala jsem také použití stativu, který by mi bránil pohotově měnit pozice při fotografování.
Z technických možností fotoaparátu jsem využívala manuálního režimu i manuálního ostření. Kromě plného manuálního nastavení jsem využívala jen režim pro pevné nastavení clony s časovou automatikou. Světelné podmínky se měnily nejen se změnou místnosti, ale i při pohybu místností samotnou, proto bylo pro mě využití časové automatiky často výhodnější.
Manuální ostření jsem používala po celou dobu focení. Výhody, které by mi poskytovalo automatické ostření ve volném prostoru, se tady nemohly uplatnit. Popředí i pozadí fotografovaného prostředí bylo zaplněno nejrůznějšími předměty, díky kterým by ostřící automatika nerozpoznala skutečný objekt zájmu.
Výhodou byl při focení objektiv s funkcí zoom. Dovoloval tvořit dostatečně širokoúhlý záběr při nedostatečném odstupu, který jsem měla, aby mi umožnil zachytit celou situaci. Delší ohnisková vzdálenost zase umožnila vytváření portrétních a detailních fotografií bez toho, abych svou blízkostí narušovala probíhající činnost.
Jak jsem již zmiňovala, mým cílem bylo pokud možno nezasahovat a neměnit prostředí. Z nedostatku světla jsem si však vždy zažádala o zapnutí stropních světel. Toto nijak nenarušilo vlastní prostředí ani nevyrušovalo fotografované osoby.
Služby, které poskytuje Oblastní charita Pardubice, jsou různého druhu (viz výš). Úskalím pro získání fotografií byl souhlas, který jsem musela od osob pro jejich fotografování získat. Jako prostředník mi sloužila opět Mgr. Vostrovská, která mi přes zdravotní sestry zaměstnané charitou navštěvující v rámci asistenčních a pečovatelských služeb dotyčné osoby, domlouvala možnost focení.
Jako první jsem navštívila Odlehčovací centrum v Třebosicích. Zde byla práce nejlehčí. Místnosti byly dostatečně velké, aby umožňovaly i potřebný odstup. Toto centrum jsem navštívila po osmé hodině ranní, zrovna v době končící snídaně. Sice to znamenalo, že nezachytím jejich dopolední aktivity, jak jsem doufala (program v odlehčovacím centru je následující: ranní svoz, který zajišťují dvě dodávky patřící k centru, snídaně, dopolední program skládající se z nenáročných aktivit od hraní dekových her přes četbu, ale i ke kratším výletům v letním období, následuje oběd, polední klid a odvoz zpátky do místa bydliště), zato se mi podařilo zdokumentovat převoz jednoho ze zákazníků.
Dále mi bylo umožněno navštívit několik lidí přímo v jejich domácnostech. Jednalo se hlavně o asistenční služby a pečovatelské služby. Podmínky pro focení přímo v domácnostech byly horší, hlavně co se týče prostoru a světelných podmínek. Světlo, které pronikalo okny, nebylo dostačující, proto jsem vždy požádala o rozsvícení stropních světel. Pomáhalo mi také vyšší nastavení citlivosti ISO, které bylo však vykoupeno vyšší zrnitostí snímků.
Asistenční služba byla prováděna u muže důchodového věku, který byl před třemi lety zasažen mozkovou mrtvicí. Je v celodenní péči své manželky, třikrát týdně dochází zdravotní sestra a provádí s ním rehabilitační cvičení. Muž se pohybuje s obtížemi a má velké problémy s řečí. Cvičení se stává z posilování svalů a motorických cvičení pro zachování pohybových schopností. Cvičení probíhalo v ložnici, která mi svou velikostí dovolila pouhý metr a půl odstupu, proto jsem zde fotila pouze na krátkou ohniskovou vzdálenost. Naproti tomu světelné podmínky, přesto, že nebyly ideální, zde byly dostačující, jen jsem musela upravit vyvážení bílé barvy, abych se zbavila modrého nádechu způsobovaného zářivkovým světlem.
Pečovatelské služby povětšinou zahrnují rozvážku obědů do domácností, případně pomoc s úklidem a osobní hygienou. Oblastní charita Pardubice se denně postará o rozvážku šedesáti obědů po domácnostech, někdy dochází pouze k předání, někdy je třeba i oběd naservírovat, případně ohřát. Často je však oběd pouze předán mezi dveřmi a následuje rychlý přesun k dalšímu člověku.
Pod pečovatelskou službu se zahrnuje i celodenní péče o osoby, které nepotřebují zdravotnických služeb, pouze jsou v důsledku stáří neschopny se o sebe postarat. Jedná se o lidi, kteří jsou neschopni samostatného pohybu bez pomoci vozíčku a asistentky. Celodenní péče tudíž zahrnuje veškeré jejich potřeby, kromě přesunů také veškerou hygienu a přísun jídla a pití, případně zábavu. Focení v těchto domácnostech bylo o to obtížnější, že tito lidé žili v bytě či domě s jedním ze svých dětí a jeho rodinou, která se o něj starala, proto byl můj pohyb omezen tak, abych se sama nestala překážkou.
Díky kontaktu, který mezi sebou lidé zabývající péčí o druhé udržují, jsem dostala pozvání od pí. Boskové asistentky Pavla, chlapce s dětskou mozkovou obrnou, který navštěvuje školu Svítání, konkrétně třídu Základní školy praktické. Během jednoho dopoledne a jednoho odpoledne jsem měla možnost sledovat celý jejich průběh vyučování. Pavel navštěvuje třídu spolu s dalšími čtyřmi chlapci s různým stupněm a typem mentálního nebo kombinovaného postižení (škola nerozděluje třídy na chlapecké a dívčí, zde je to věc náhody), tři z nich včetně malého Pavla vyžadovali osobní asistenci. Zde jsem mohla pozorovat rozdíly v jejich schopnostech. Postižení každého se projevovalo jiným způsobem, nebyl tam nikdo, jehož úroveň se shodovala. To vyžaduje zcela individuální přístup ke každému z nich, což je díky nízkému počtu žáků ve třídě možné.
Každý s žáků měl svůj rozvrh hodin, ale jeho funkce nebyla přísně dodržována, byla jenom orientační. Vyučovací hodiny měly čtyřicet pět minut, stejně jako na normální škole, ale učitel jejich délku přizpůsoboval žákům. Součástí denního programu byly kromě normálního tělocviku i rehabilitace, případně různé druhy terapie.
Většina denní aktivity se odehrávala ve vyučovacích třídách, zde vzniklo nejvíce fotografií. Venkovní aktivity byly díky špatnému počasí odvolány. Podmínky pro fotografování ve třídě mi ztěžoval jednak opět prostor a jednak protisvětlo z oken zabírajících celou jednu stěnu třídy. Většina fotografií tak byla tvořena ze strany od oken směrem ke dveřím.
Z terapií, které poskytuje organizace Svítání, jsem měla možnost nafotit hmatovou terapii. Její součástí je rozvoj jemné motoriky, který pomáhá hlavně dětem s dětskou mozkovou obrnou. Její součástí je i tak na první pohled banální činnost jako je stavění dřevěných kostek na sebe, nebo skládání kostek lega, krájení kousků modelíny nebo zapínání knoflíků nebo zipu.
V době oběda jsem vzhledem k tomu, že by se tam mohli spolu s třídou, kterou jsem sledovala vyskytovat i děti, které nemají od zákonných zástupců souhlas k focení, nemohla fotit. Proto jsem strávila tuto dobu v místní tělocvičně, kde právě probíhalo za přítomnosti asistentů cvičení a různé druhy rehabilitace.
Odpoledne třída strávila u počítačů a interaktivní tabule, kde si žáci procvičovali psaní a na speciálních programech pravopis.
Následná úprava fotografií
Fotografie jsem upravovala pomocí programu Adobe Photoshop CS4. Vzhledem k dokumentární funkci fotografií jsem žádné zásadní zásahy do jejich podoby neprováděla. Přes to, že moderní programy na úpravu fotografií umožňují retuše, nebo dodatečné rozmazání pozadí, z vlastních zkušeností vím, že takovéto změny jsou pak na fotografiích rozpoznatelné. Navíc by se, jak už jsem zmínila, takovými úpravami narušila povaha fotografií jako odrazu skutečnosti.
Moje úpravy se týkaly hlavně doladěním histogramu, velmi jemné doladění křivek u příliš tmavých fotografií a vyvážení barev. Tyto chyby, které bylo třeba doladit až v počítači, vznikaly převážně špatnými světelnými podmínkami a nevyváženost barev umělým osvětlením. Dále jsem používala funkci doosření, která by měla zredukovat chyby vzniklé při úpravě.
Snímky jsem nechávala v původní barevné verzi, přesto, že by mě jejich převedení do stupňů šedi zbavilo nedokonalostí způsobených barevnou nevyvážeností způsobených špatnými světelnými podmínkami.
Sebehodnocení
V ohledech námětu se mi podařilo dosáhnout toho, co jsem od fotografií žádala. Bohužel v období, ve kterém jsem fotila, jsem měla smůlu na špatné počasí, musela jsem se tak neustále vyrovnávat se špatnými světelnými podmínkami. S tímto problémem jsem však už částečně počítala předem, vzhledem k tomu, že jsem věděla, že budu fotit převážně ve stísněných prostorách bytů, kde jsou všeobecně podmínky pro fotografování ztížené.
Překvapila mě vstřícnost Oblastní charity Pardubice k vytváření mého projektu. Mgr. Votrovská, která si vzala spolupráci se mnou na starost, převzala na sebe všechno zkontaktování s lidmi, kteří by byli ochotní nechat se mnou nafotit. Sice jsem ve výsledku měla možnost nafotit méně činnosti, než jsem doufala, ale vzhledem k tomu, že velkou součástí činnosti charity je pomoc s osobní hygienou, plně chápu nedostatek osob, kteří souhlasili s mým focením.
Tento nedostatek byl plně nahrazen vyučovacím dnem, který jsem mohla strávit ve společnosti žáků školy Svítání. Zdokumentování jejich činnosti bylo přinejmenším stejně zajímavě jako dokumentování činnosti Oblastní charity.
Během focení vzniklo 558 fotografií, ze kterých jsem vybrala těchto šestnáct. Snažila jsem se vybírat nejen fotografie kvalitní a zajímavé, ale i takové, které by splňovaly cíl tohoto projektu tj. reprezentace činnosti těchto zařízení.
Dobrá spolupráce s Oblastní charitou byla částečně podmíněna tím, že jsem jim slíbila všechny fotografie k dispozici pro jejich vlastní reprezentativní účely. To, že mé focení přesáhlo užitečnost jako školního projektu, dokazuje, že již byly umístěny na webové stránky Oblastní charity:
http://pardubice.charita.cz/nase-sluzby/pecovatelska-sluzba/
http://pardubice.charita.cz/nase-sluzby/odlehcovaci-zarizeni-cervanky/
Zdroje:
Petr Franiok, Renata Kovářová (eds.): Reflexe současných trendů ve speciální pedagogice: sborník příspěvků z konference s mezinárodní účastí, Ostrava: Pedagogická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, 2011
Pipeková, Jarmila: Kapitoly ze speciální pedagogiky, Brno: Paido, 2010
Internetové zdroje:
www.pardubicecharita.cz
www.svitani.cz
www.idnes.cz
www.denik.cz
www.mfdnes.newton.cz
