Brněnské sochy nevšedním úhlem pohledu

1. Cíle projektu

Cílem tohoto samostatného projektu je nastínit náhled na jádro Brna jakožto místa, kde se střetávají umělecké styly z nejrůznějších časových období. Prostřednictvím série fotografií z oblasti veřejně přístupného sochařského umění přineseme nový pohled na brněnské památky, kolem kterých denně projdou tisíce obyvatel i návštěvníků jednoho z kulturně nejrůznorodějších měst České republiky.

Existuje mnoho publikací, které Brno jakožto soubor kulturních památek přibližují. Naším cílem není obsáhnout vyčerpávající souhrn městských soch. Spíše než na výčet dostupných památek cílíme na selekci skupiny soch z různých historických období, které prostřednictvím fotografických snímků představíme z netypických úhlů pohledů.

Pro realizaci projektu jsme zvolili jak sochy známé, tak i takové kulturní památky z vybrané oblasti, o kterých veřejnost dosud nemá takový přehled. Jedním z cílů naší práce bylo hledat a zmapovat umění i v brněnských zákoutích a postranních uličkách a představit tak i méně známé sochařské památky.

2. Téma projektu

a. Zdůvodnění volby tématu

Téma brněnských soch jsem zvolila v závislosti na své tematické a profesní specializaci. Na základě kombinace studijního oboru s uměnovědnými studii jsem zvolila kulturní žurnalistiku jako svou tematickou specializaci. Fotografování mě jako koníček provází již od dětství a ve volbě fotografické specializace jsem tudíž viděla možnost zdokonalení se v tomto ohledu na základě tematicky volených studijních předmětů.

Téma Brněnské sochy považuji za vhodné z důvodu vzájemného propojení výše zmíněných studijních specializací. Sochařství jako kulturní odvětví představuje významnou tvůrčí oblast, která prostupuje dějinami národů a zanechává doklad o uměleckém cítění a vidění světa, kdy se v průběhu staletí od realistických zobrazení národních postav téma přesunulo do abstraktnějších rovin.

Brno je plnohodnotným důkazem předešlého tvrzení. V centru města nalezneme sochařské památky minulosti, oblasti však nechybí ani díla ztvárňující moderní pojetí sochařské práce, což si doložíme v praktické části tohoto projektu.

b. Zajímavost tématu a jeho využití

V roce 2011 proběhl v Brně již třetí ročník Brno Art Open, přehlídky moderního umění veřejně v brněnských ulicích. V důsledku této akce bylo město obohaceno o desítky moderních zpracování sochařské tematiky, která napomohla modernizaci Brna jakožto kulturního centra a zpřístupnila moderní umění široké veřejnosti.

Většina sochařských děl se v rámci přehlídky objevila na veřejně dostupných místech pouze na časově omezenou dobu, stále však můžeme v brněnských ulicích nalézt příklady moderního sochařství. Socha spravedlnosti před Nejvyšším správním soudem či Bublina Hanse Kuppelwiesera na nádvoří Domu pánů z Kunštátu doplňují klasická vyobrazení světců a vytváří tak nerušivý kulturně-dobový kontrast.

Fotografie brněnských soch lze dohledat v tištěných periodikách i na internetových zpravodajských či publicistických portálech. Lze je dohledat nejen v kulturních sekcích, ale zmíněné fotografie často doplňují text z oblasti kriminalistiky, okrajově (především ve funkci ilustrační fotografie) je můžeme nalézt také u článků s politickou či sportovní tematikou. Výraznější využití však předkládané fotografie naleznou v žánrově a tematicky vyhraněných časopisech. Snímky mohou dále využít tvůrci městských propagačních materiálů, především kulturně zaměřených publikací. Uplatnit je lze také jako doplněk mapových souborů či městských propagačních materiálů.

c. Zdroje a stav problematiky

Kromě výše zmíněných užití fotografií v periodických médiích můžeme další informace o sochách v Brně nalézt také v knižní podobě. Během tří ročníků Brno Art Open vydalo nakladatelství Dům umění města  Brna celkem tři publikace, které se vážou ke zmíněné přehlídce. Ač jsou publikace pojaty jako knižní svazky, jedná se o katalogy, které výstavy přibližují a seznamují s nimi veřejnost. Konkrétně jde o tituly Sochy v ulicích – komplet (1. ročník, 2008), Sochy v ulicích / Brno Art Open ´09 (2. ročník, 2009) a Stav věcí – Sochy v ulicích (3. ročník, 2011).

Tyto publikace jsou však pouze informačního charakteru a zmíněné soubory fotografií plně nekorespondují s mým pojetím tématu. Mým cílem daného projektu bylo hledat nové, kreativní a nevšední pohledy na věci, které mají tisíce lidí denně na očích. Z toho důvodu jsem v projektu volila užít i fotografie detailů, které tíhnou spíše k uměleckému ztvárnění. Při volbě tohoto fotografického pojetí jsem se řídila vlastní intuicí, zpracování nepředcházela žádná již existující práce.

3. Výběr objektů

Pro své téma jsem vybírala sochy kontrastní, které dokládají různorodost brněnských kulturních stylů. Předmětem mého zájmu se tak staly sochy klasické, vyobrazující z velké části významné světce české historie, ale zároveň  skrze hledáček fotoaparátu nahlížím také na současné pojetí sochařského umění. Výsledkem je tak soubor fotografií s různorodým obsahem, které mají za cíl ukázat objekty pohledem, kterým se na ně dosud mnoho lidí nepodívalo.

Se zmíněným cílem souvisí také pojetí, se kterým jsem k fotografovaným objektům přistupovala. V projektu lze nalézt fotografie informativní, zachycující sochy v plném rozsahu. Nicméně především moderní díla skýtají možnosti k neotřelému pohledu, který jsem se v projektu rozhodla také využít. Výsledku jsem dosáhla především zachycením detailů či fotografováním pod neobvyklým úhlem, důsledkem čehož se pozmění dynamičnost zobrazené sochy a tím pádem také percepce ze strany recipienta.

Fotografované objekty jsem volila na základě jejich dostupnosti v centru Brna.

4. Postup práce

a. Zdůvodnění způsobu zpracování

Pro své téma jsem zvolila externí objekty, které jsem fotografovala v březnu letošního roku. Z toho důvodu jsem byla závislá na aktuálním počasí. Objekty jsem nafotografovala během jednoho dne, nicméně během dne se počasí natolik měnilo, že výsledné fotografie vypadají jedinečně v důsledku rozdílné intenzity dopadajícího světla a měnící se obloze v pozadí.

Jak jsem již zmínila v úvodu projektu, mým cílem bylo dívat se na objekty tzv. skrze hledáček a hledat zajímavé úhly. V důsledku toho ve výsledné kolekci kromě klasických fotografií celých soch také detailní snímky a výřezy částí soch, které spíše vzbuzují dojem umělecké fotografie. Především moderní sochy z atypického materiálu a s moderním tvarem neevokujícím dojem sochy k tomuto zpracování vybízejí.

b. Technické údaje

Ke splnění praktické části tohoto projektu jsem využila vlastní fotoaparát, zrcadlovku Canon 1000D. K němu jsem měla k dispozici dva objektivy. Většinu výsledných fotografií jsem vyfotografovala se základním objektivem Canon s ohniskovou vzdáleností 28 – 80 mm. Na vzdálenější objekty jsem pak využila teleobjektiv Sigma 70 – 300 mm. Oba objektivy umožňují automatické i manuální zaostřování, ve svém projektu jsem však využila pouze automatické ostření. Jelikož se všechny fotografované objekty nachází venku, k fotografování jsem využila polarizační filtr, který zdůraznil barevnost oblohy v pozadí. Filtr jsem na objektivech nechala během fotografování klasických snímků, i při tvorbě HDR fotografií.

Objekty jsem fotografovala s využitím stativu Hama Star 63. Stativ je nutná podmínka pro tvorbu HDR fotografií, které jsou do výsledné kolekce také zakomponovány. Technika HDR mě zaujala především možností zvýraznit na fotografii detaily. HDR fotografování spočívá ve vyfocení třech shodných snímků s využitím různých expozic. Na fotoaparátu se nastaví tzv. auto bracketing (AEB) a přístroj tak automaticky vyfotí tři snímky – normální, přeexponovaný neboli přesvětlený a podexponovaný (tmavý). Když se všechny tři fotografie posléze spojí do jedné, výsledkem je viditelnost detailů po celém snímku. HDR je výhodné především při focení kontrastních fotografií, kde se při tvorbě běžných snímků tvoří hluboké stíny a výsledek může být v různých místech přesvětlen, nebo naopak ztmaven. Zmíněný stativ je při tvorbě HDR fotografií nutný kvůli potřebě zcela shodné trojice fotografií. Při držení fotoaparátu v ruce dojde k mírnému posunu i během vteřiny a výsledná fotografie tak není zcela přesná. Samozřejmě již existuje kvalitní počítačový software, který si s mírnými nepřesnostmi dokáže poradit, nicméně stále je největší výhodou mít po ruce stativ. Techniku HDR jsem využila u většiny fotografií. U zlomku z nich nebyla potřeba, jelikož samotná, správně exponovaná fotografie, byla kvalitní a všechny její detaily byly viditelné.

Během fotografování jsem se nesoustředila na citlivost (ISO), kterou jsem nastavila pevně na 200. Toto číslo představuje pravděpodobně nejvíce využívanou citlivost, jelikož neruší snímek zvýšeným výskytem šumu. Díky stativu jsem nemusela fotografování uzpůsobovat časové závěrce, mohla jsem pracovat i s delšími časy, jelikož fotoaparát zůstal ve statické poloze. Zaměřila jsem se proto na práci se clonou, pomocí které jsem určovala množství propuštěného světla a hloubku ostrosti.

c. Software pro editaci fotografií

Pro následnou úpravu vyfotografovaných snímků jsem zvolila základní program Adobe Photoshop 7.0. Tato verze Photoshopu nemá povolenou práci s HDR formátem, snímky focené HDR jsem proto dala dohromady v programu Photomatix. Photomatix nabízí desítky šablon pro výsledný HDR snímek, nicméně pro zachování reálnosti jsem všechny fotografie nechala neutrální (Fused).

Následně jsem snímky převedla do Photoshopu, kde jsem upravovala sytost barev a výsledný kontrast. Za klíčové považuji sjednocení modré oblohy u předložených snímků, kterého jsem docílila úpravou vyvážení barev (Color Balance). Výrazněji jsem experimentovala s kontrastem, pomocí kterého jsem se snažila zvýšit dramatičnost snímků. Nutné bylo hlídat hranici, kdy se kvůli velkému kontrastu začnou ztrácet detaily vyobrazených objektů.

U fotografie sochy Válečníka (obr. č. 5) jsem v Photoshopu upravila linie. Po následném náklonu fotografie jsem využila klonovací razítko (Clone Stamp Tool), kterým jsem doplnila vzniklá prázdná místa.

5. Realizace – sochy, místa a výsledné pojetí

Praktickou část projektu jsem začala na Muzejní ulici, kde se v Biskupském dvoře Dietrichsteinského paláce nachází sousoší Merkur (obr. č. 1). Objekt byl vytvořen v letech 1693–1699 sochařem Ignácem Janem Bendlem. Sousoší bylo v roce 1858 přeneseno z Náměstí Svobody a před čtyřmi lety s celým dvorem zrekonstruováno. Na výsledné fotografii je zachycena pouze nejvýše umístěná socha. Zaměřila jsem se na podhled a tím umocnila dojem nadřazenosti a mohutnosti vyobrazené postavy. Obloha byla šedá, fotografie tedy nebyla přesvětlená a na soše lze vidět detaily i bez využití techniky HDR. Jako nejvýraznější následnou úpravu jsem volila vyšší kontrast, který jsem nastavila v Photoshopu, v důsledku čehož je obloha téměř bílá a socha tak dle mého názoru působí umělečtěji, jako by byla vytržena z reality.

Následující trojice fotografií (obr. č. 2 – 4) je zobrazením Sousoší Nejsvětější Trojice. Objekt se nachází na Zelném trhu, kde vznikl v roce 1729. Na zmíněných fotografiích lze dobře vidět proměnlivost počasí. Fotografie svatého Konstantina (obr. č. 2), kterou jsem fotografovala jako první, je tvořena technikou HDR. Sytost modré oblohy v pozadí, která kontrastuje s neutrální šedou barvou zobrazeného objektu, jsem navíc umocnila užitím polarizačního filtru. Domy v pozadí mi neumožnily příliš experimentovat s kompozicí, proto jsem volila podstavec zasadit do pravého dolního rohu fotografie, přičemž hlava sochy se nachází přibližně uprostřed. I když zlatý řez není zachován, díky asymetrické kompozici sochy výsledná fotografie nepůsobí rušivě. Svatý Primativus, socha po pravici Nejsvětější Trojice, jsem fotila o několik minut později, kdy byla obloha zcela zatažená. Opět jsem zvolila techniku HDR, díky které obloha na fotografii získala dva barevné odstíny. I zde jsem zvolila pozici z výrazného podhledu, pomocí kterého vynikne především gesto, které socha vyobrazeného svatého zachycuje. Poslední z trojice, Sousoší Nejsvětější Trojice se svatým Janem Nepomuckým a svatou Immaculatou, obsahuje tři výrazné barevné oblasti – šedé sochy, zlaté doplňky a modrobílou oblohu v pozadí. Pomocí HDR jsem zachovala dobrou viditelnost všech tváří na fotografii.

Socha Válečníka (obr. č. 5) se nachází poblíž divadla Husa na provázku. Během fotografování jsem využila širokoúhlý objektiv, který mi umožnil sochu více přiblížit, jelikož se nachází na nedostupném místě (na okraji střechy budovy). Pro její zachycení jsem zvolila kreativnější způsob. Dominantou fotografie je pozadí modré oblohy s jemným nástinem bílých mračen. Sochu jsem kompozičně umístila do pravého dolního rohu. Nicméně její výrazný kontrast s dominantní oblohou na první pohled upoutá pohled recipienta. U této fotografie jsem se potýkala s nutností rozhodnout se, zda se budu v náklonu fotoaparátu řídit podstavcem, či samotnou sochou. Při rovnoběžnosti svislých linií podstavce s okraji snímku byla socha nakloněná a „padala“ směrem doleva. Rozhodla jsem se proto, že je primárně vhodnější mít vzpřímený hlavní objekt. Ve výsledku je tak podstavec nakloněn mírně na pravou stranu. Jelikož je objekt fotografován z dálky, jsou detaily sochy hůře rozeznatelné i přes použití HDR metody.

Socha Průrva času (obr. č. 6) umělce Jana Šimka spadá do kategorie moderního umění. Tato fotografie je jedním z nejosobitějších úhlů pohledu v mém projektu. Tato socha je tvořena dvěma dřevěnými polovinami dutého válce, do dřeva jsou udělány nepravidelné prohlubně. Na první pohled tato socha není příliš výrazná. K vytvoření výsledného snímku jsem si položila fotoaparát na podložku na zem těsně k soše a objektiv namířila téměř kolmo vzhůru. Ve výsledku tak socha působí prostorně a mohutně, téměř jako přírodní skála.

Následující fotografie zobrazuje sochu s názvem Hérakles s Kerberem (obr. č. 7), která je součástí kašny Parnas na Zelném trhu. Volba kompozice zde byla jasná. Socha se nachází uprostřed kašny a nabízí přímý průhled skrze ni. Při tom vynikne především socha tříhlavého psa Kerbera; postava Hérakla je schovaná téměř uvnitř kašny. Stejně jako u předchozí fotografie i zde se z původně jednolitě tmavé sochy pomocí HDR vznikla fotografie s jasně viditelnými detaily.

U sochy Mozarta (obr. č. 8) jsem se rozhodla nedodržet pravidlo zlatého řezu. Jelikož je objekt z obou stran orámován přilehlými budovami, jako nejlepší možnost pro zachycení jsem zvolila umístění sochy do středu snímku. Budovy tak vytvářejí rámovací sbíhající se linie, které fotografii zasadí do prostoru. V kombinaci s modrou oblohou s mraky a nevinné pozice vyobrazeného umělce tak fotografie působí nevinným, téměř andělským dojmem.

Na obr. č. 9 je zobrazen další zástupce moderního umění. Socha, která vypadá jako igelitová nebo plechová koule, nese název Leskymoid  a vytvořil ji v roce 2009 Milan Houser při příležitosti přehlídky Brno Art Open 09. Socha je reinterpretací díla Hanse Kupelwiesera, Bublina. Pro svou vlastní interpretaci prostřednictvím fotografického snímku jsem zvolila velký detail. Objekt přetéká všechny linie fotografie. Důvod, proč jsem do výsledné kolekce zvolila právě tuto fotografii, je ten, že právě zde je patrný zcela odlišný úhel pohledu. Představovaný snímek ve mně evokuje obraz ptáka, tedy obraz, který bych při zběžném pohledu na tuto sochu jako celek neobjevila, jelikož Leskymoid vypadá jako po bocích splasknutá koule. Tento snímek dokládá, že se předměty v mnoha případech dají interpretovat mnoha unikátními způsoby, jen je potřeba ten osobitý úhel pohledu nalézt.

Jako zástupce bust jsem zvolila sochu Karla staršího ze Žerotína (obr. č. 10), která je umístěna na nádvoří Nové radnice na Dominikánském náměstí. U této fotografie bylo velmi problematické pozadí, jelikož ze všech stran bustu obklopují zdi domu s horizontálními liniemi, které procházely hlavou busty a narušovaly výsledný snímek. Proto jsem zvolila mírný podhled a maximální přiblížení objektu, díky kterému jsem docílila výrazně rozostřeného pozadí a tím zjemnila linie v pozadí. Podhled opět dodává výslednému snímku dramatičnost, socha působí nadřazeným dojmem.  Problematickou oblastí je zde krk, který při zvýšení kontrastu ztrácí prokreslenost detailů.

Socha s názvem Dívka se džbány (obr. č. 11) mi naskytla několik možností kreativního kompozičního ztvárnění. V pozadí za sochou jsou sice postaveny domy, které působí mírně rušivě. Naopak větve stromu se k postavení sochy hodí a dodávají ji jakýsi prostor, do kterého jsem sochu na snímku „ponořila“. Druhou výraznou částí představuje nízký zelený keř, který sochu obklopuje. Pro kompozici jsem zvolila nástin tohoto keře, který na fotografii nepřevažuje, nicméně je znatelný a snímek budí dojem, že socha z tohoto keře vyrůstá. Celkově tmavší ladění fotografie vyvažuje pravá horní část, kterou jsem nechala volnou pro zamračenou oblohu, která s přidáním kontrastu nabyla téměř bílé barvy.

Mim (obr. č. 12, obr. č. 13) je jediným zástupcem, který se v mém projektu vyskytuje dvakrát. Obě fotografie jsem do projektu zařadila záměrně proto, že ač se jedná o stejný objekt, oba výsledné snímky u recipienta vyvolávají zcela odlišnou reakci, což dokazuje mé tvrzení v úvodu, že lze najít několik různých úhlů pohledu, pokud se na objekt hlouběji zaměříme. První snímek je zachycen ve větším detailu a jeho dominantou je ruka mima. Zaťatá pěst evokuje nadřazeného člověka a ze snímku čiší autorita. Dominantou druhé fotografie je plášť sochy, který je zvýrazněn díky kompozici fotografie a zabírá její velkou část. Obličej sochy i vztyčená ruka ustupují do pozadí. Objekt na snímku vypadá monumentálně, velmi prostorně a objemněji, než ve skutečnosti je.

Vertikálně na sebe naskládaná vajíčka na soše Dialog (obr. č. 14) vznikla v roce 1997 k příležitosti mezinárodního sochařského sympozia Kámen 1997. Na celé soše mě právě zmíněná vajíčka zaujala bezesporu nejvíce. Rozhodla jsem se je proto udělat dominantou fotografie. Fotoaparát jsem položila až na zem přímo k soše. Na fotografii je pěkně rozložená hloubka ostrosti – vajíčka blízko objektivu jsou zaostřená a s postupným vzdalováním se fotografie rozostřuje. Opět zatažená obloha tvoří kontrast k šedé soše, který jsem ještě zdůraznila dodatečně v Photoshopu.

Socha Časoprostor (obr. č. 15) se na brněnském náměstí nachází od roku 2010, kdy byla odhalena k příležitosti 365. výročí odolání města Brna při švédském obléhání v době třicetileté války. Socha ve tvaru symbolické kulky je vyrobena z africké žuly, ve které se odráží okolní budovy. Právě odraz se stal námětem snímku č. 17. Rozhodla jsem se sochu využít pouze jako zrcadlo. Abych zůstala věrná tématu práce, kompozičně jsem zvolila umístění vybraného výřezu sochy přes tři čtvrtiny fotografie. Nicméně jsem chtěla zobrazit nejen odraz, ale také originální objekt, čehož jsem docílila v pravé části snímku, kde je v pozadí možno vidět žlutou budovu, jež je zrcadlově vyobrazena také v soše. Odraz ostatních budov, které již nejsou na snímku viditelné, podněcuje fantazii a představivost recipienta.

Výřez detailu jsem volila také u následujícího snímku, na kterém je zobrazena socha s názvem Pocta Edisonovi (obr. č. 16). Socha ve tvaru žárovek není jednolitá, skrze ni lze vidět pozadí. Fotografii jsem volila záměrně kvůli kontrastu umění s okolním světem, který je zde znázorněn ve spodní části snímku přítomným kanálem a nepořádkem z ulice. U této fotografie jsem také experimentovala s hloubkou ostrosti, kdy jsem ostřila na vzdálenější část sochy, přičemž část nejblíže k objektivu zůstala rozostřená.

Závěrečná socha Jiřího Mahena (obr. č. 17) se nachází v parku u Janáčkova divadla. Opět jsem zde zvolila fotografii z podhledu, která mění dynamiku snímku. Socha je orámovaná větvemi stromů, které do ní však nezasahují a nenarušují tedy hlavní objekt snímku. U snímku jsem opět využila techniku HDR, jelikož při focení proti přesvětlené obloze socha na klasické fotografii vyšla velmi tmavě. Jak jsem již zmínila, kompozičně jsem sochu do snímku vložila mezi větve stromů, přičemž spodní části fotografie jsem vyplnila kabátem postavy a využila jsem takového úhlu, aby hlava ve výsledku vyplnila zlatý řez.

6. Sebehodnocení

Cílem mého samostatného projektu bylo poskytnout nový pohled na běžně dostupné sochy v centru Brna. Myslím si, že se mi cíl splnit podařilo. Část fotografií je vytvořena využitím atypického úhlu záběru nebo využitím detailů, kterých si člověk většinou při běžném prohlížení objektu nevšimne. Část výsledných snímků je pak pojata jako klasické vyobrazení soch, které však inovuju využitím fotografické techniky HDR, tedy složením snímků tří různých expozic.

Můj projekt však jistě má i slabší místa. Využitý fotoaparát Canon 1000D je opravdu základem v kategorii zrcadlovek, proto i přes využití nízkého čísla citlivosti lze na fotografiích spatřit mírné zrnění. I přes snahu o originální pohled vidím na zlomku výsledných fotografií nedostatky v oblasti kompozice snímku. Nicméně výslednou kolekci považuju celkově za kvalitní a myslím si, že jsem těmito fotografiemi svůj vytyčený cíl naplnila.

Tento samostatný projekt byl pro mě zcela určitě přínosem. Během realizace praktické části jsem se zdokonalila v práci se svým fotoaparátem a podrobněji poznala jeho možnosti. Fotografování považuji za vhodnou činnost ke kreativnímu vyjádření se a rozhodně hodlám v této činnosti pokračovat dál, ať už amatérsky, nebo profesně. S prací v Photoshopu jsem již dříve měla zkušenosti, u samostatného projektu jsem tak již šla na jistotu a snažila jsem se fotografiím dodat nádech něčeho navíc, co recipienty zaujme. Podle mého názoru jsem toho dosáhla, a to především přidáním kontrastu a prací se sytostí barev.

Téma Brněnské sochy nevšedním úhlem pohledu určitě neopouštím. V budoucnosti bych na něj ráda navázala a doplnila ho o fotografie soch v interiéru, především v brněnských kostelech.

7. Seznam fotografovaných objektů

Obr. č. 1: Sousoší Merkur, Biskupský dvůr Dietrichsteinského paláce, Muzejní 1, Brno.
Obr. č. 2: Sv. Konstantin ze sousoší Nejsvětější trojice, Zelný trh 9, Brno.
Obr. č. 3: Sv. Primativus ze sousoší Nejsvětější trojice, Zelný trh 9, Brno.
Obr. č. 4: Sousoší Nejsvětější trojice se sv. Janem Nepomuckým a sv. Immaculatou, Zelný trh 9, Brno.
Obr. č. 5: Válečník, na budově v blízkosti divadla Husa na provázku, Zelný trh 9, Brno.
Obr. č. 6: Průrva času, v prostoru mezi divadlem Husa na provázku a Moravským zemským muzeem, Brno.
Obr. č. 7: Hérakles s Kerberem, součást kašny Parnas, Zelný trh, Brno.
Obr. č. 8: Mozart, před divadlem Reduta, Zelný trh 4, Brno.
Obr. č. 9: Leskymoid, Dům pánů z Kunštátu, Dominikánská 9, Brno.
Obr. č. 10: Busta Karla staršího ze Žerotína, nádvoří Nové radnice, Dominikánské náměstí 1/02, Brno.
Obr. č. 11: Dívka se džbány, Obilní trh, Brno.
Obr. č. 12: Mim (Pierot), prostranství před Bílým domem, Žerotínovo náměstí 6/03, Brno.
Obr. č. 13: Mim (Pierot), prostranství před Bílým domem, Žerotínovo náměstí 6/03, Brno.
Obr. č. 14: Dialog (Biologická nika), prostranství nádvoří Kounicova paláce (rektorát Masarykovy univerzity), Žerotínovo náměstí 9/01, Brno.
Obr. č. 15: Časostroj, náměstí Svobody, Brno.
Obr. č. 16: Pocta Edisonovi (Žárovky), Malinovského náměstí, Brno.
Obr. č. 17: Jiří Mahen, park v Roosveltově ulici u Janáčkova divadla, Brno.

8. Zdroje

ORSÁGOVÁ, Dana. Monumentální umění v Brně : diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, 2012. 80 s., 7 s. příloh. Vedoucí diplomové práce PhDr. Radovan Rybář, Ph.D.

http://encyklopedie.brna.cz
http://www.dum-umeni.cz
http://brnensky.denik.cz