Druhá tvář herců Moravského divadla Olomouc

• 1
• Zobrazení: 731

• 2
• Zobrazení: 698

• 3
• Zobrazení: 716

• 4
• Zobrazení: 743

• 5
• Zobrazení: 680

• 6
• Zobrazení: 714

• 7
• Zobrazení: 701

• 8
• Zobrazení: 717

• 9
• Zobrazení: 744

• 10
• Zobrazení: 671

• 11
• Zobrazení: 701

• 12
• Zobrazení: 721

• 13
• Zobrazení: 792

• 14
• Zobrazení: 716

CÍL PRÁCE
Projekt Druhá tvář herců Moravského divadla Olomouc si klade za cíl odhalit kontrast mezi hereckým povoláním a životem mimo divadlo. Projekt chce ukázat, že i herectví je pouhým zaměstnáním, za které je na konci měsíce výplata. Snažím se v něm zobrazit herce z Moravského divadla Olomouc (MDO) jako obyčejné pracující lidi, kteří svůj volný čas vyplňují činnostmi, jež nemusí nutně zahrnovat divadlo. Fotografie zachycují jejich zájmy, koníčky a zároveň ukazují, jak vypadá jejich život v divadle. Projekt v sobě skloubí dvě specializace, kterým jsem se v rámci studia žurnalistiky věnovala – tematickou specializaci kulturní a technickou specializaci fotožurnalistiku.
Součástí fotografií je také krátký medailonek herce, který vysvětluje jeho vztah k divadlu a k focenému zájmu. Dozvíme se v něm, jak lze tento koníček skloubit s divadlem, jaké jsou jeho další koníčky apod.

ZDŮVODNĚNÍ VOLBY TÉMATU
K divadlu jsem měla vždycky blízko. Už jako malá jsem navštěvovala různorodá představení – od činohry a muzikálu, přes balet, až po operetu a operu. Sen stát se divadelní herečkou se mi nesplnil, a tak jsem chtěla herecké povolání alespoň nějakým způsobem prozkoumat. Lidé v mém okolí často vnímají povolání herce jako něco prestižního či výjimečného. Na druhou stranu málokdo herectví, ať už v činohře, baletu či opeře, považuje za plnohodnotné zaměstnání. Samozřejmě nelze srovnávat operního pěvce například s prodavačem v obchodě, pošťákem či bankovním úředníkem. Nemůžu tedy říct, že se jedná o povolání jako každé jiné, avšak stále se i herectví řadí mezi zaměstnání, a přestože je mnoho herců, kteří tuto činnost dělají pouze ze zájmu, bez nároku na honorář, je velké množství těch, kteří na konci měsíce dostanou výplatu za svá odehraná představení stejně jako ten pošťák či bankovní úředník.

V této sérii představuji herce ve dvou prostředích. Prvním z nich je divadlo – prostředí, které často veřejnost vnímá jako pro herce přirozené. Pozorujeme jejich výkony, vžíváme se do jejich rolí a už si neuvědomujeme, že za maskou se skrývá obyčejný muž či žena, který po skončení představení přijde stejně jako vy domů, pustí si televizi, půjde si hrát s dětmi, číst si nebo se bude věnovat svým zájmům. Z tohoto důvodu vybrané herce představuji také v jejich skutečném přirozeném prostředí. Snímky pak vytvářejí kontrast mezi životem v divadle a životem mimo divadlo. Spojení fotografií a krátkých textových medailonků jednotlivých herců dotváří celkový pohled na práci herce.

Herce Moravského divadla Olomouc jsem zvolila, protože jsem chtěla fotografovat nejen činoherní herce, ale také tanečníky a operní pěvce. Kromě toho jsem potřebovala výrazné a promyšlené kostýmy a scénu, aby na fotografiích šlo na první pohled poznat, které snímky jsou fotografované v divadle a které ne.

Myslím, že téma je aktuální a zajímavé, jelikož odkrývá zákulisí divadelního umění a odhaluje povahu vybraných herců. O divadle se v obecně zaměřených tradičních médiích (tisk, rozhlas, TV) příliš nemluví a prostor je mu věnován spíše ve specializovaných časopisech či televizních stanicích, např. ČT art. Projektem jsem tedy divadlo chtěla i nějakým způsobem zviditelnit a upozornit na jeho důležitost.

ZDROJE/STAV PROBLEMATIKY

Projekt na stejné téma jsem nikde nenašla. Domnívám se tedy, že nic podobného zatím zpracováno nebylo, případně pokud ano, není mi známo, kdo a kde. Nicméně jsem narazila na několik podobných projektů, fotoreportáží či fotografických cyklů. Jedním z nich je série fotografií Honzy Sakaře s názvem Prague Burlesque, která se stala vítěznou sérií v soutěži Czech Press Photo 2016 v kategorii Umění. Svůj projekt nechci s tímto srovnávat, a to nejen z důvodů kvality, ale zejména kvůli toho, že série Honzy Sakaře je spíše dokumentární, na rozdíl od mého projektu, který je víceméně jen portrétní.

Na stejně zpracované téma jsem nenarazila ani v dostupných samostatných projektech. Co se týče podobných projektů, pak musím zmínit sérii fotografií Veroniky Krejčí Nevšední a zajímavá povolání, u které jsem se inspirovala zejména fotografiemi v interiéru. Dále pak projekt Co snídají české ženy? Barbory Navrátilové, u kterého jsem se inspirovala hlavně způsobem zpracování – tedy fotografií doplněnou textem o vyfotografované osobě. Podobný námět zpracovává projekt První práce absolventa Univerzity Palackého Denisy Gumbírové, ačkoliv zobrazuje lidi v odlišném prostředí.

IDEOVÝ PLÁN

Jak je uvedeno výše, cílem práce je představit herce MDO mimo-divadelní prostředí a zároveň ukázat, jak vypadá jejich přirozené prostředí či co dělají ve volném čase. Fotografie mají za úkol znázornit kontrast mezi povoláním herce a jeho volnočasovými aktivitami, i když jsem počítala s tím, že ne vždy to bude v rozporu. Počítala jsem tedy i s tím, že pokud někdo zpívá v divadle, bude pravděpodobně zpívat i mimo něj apod. Což se také u některých případů potvrdilo, např. fotografie tenoristy Jakuba Rouska. V kontrastu jsou například fotografie Romana Vencla.

POSTUP PRÁCE

Před samotným focením jsem potřebovala vybrat herce, které budu fotit. Jelikož jsem nepotřebovala žádnou vyváženou skladbu herců, nevytvářela jsem žádné podmínky a kritéria pro výběr herců na focení. Nesnažila jsem se rovnoměrně pokrýt všechny oblasti divadla (činohra, balet, opera). Jedinou podmínkou bylo, aby se skutečně jednalo o aktivně hrajícího herce. Zbytek závisel hlavně na ochotě a časové flexibilitě jedince. Na základě informací uvedených na webových stránkách MDO jsem opravdu náhodně vybrala několik herců ze všech divadelních souborů. S jejich kontaktováním mi pomohl tiskový mluvčí divadla pan David Kresta, tímto mu velmi děkuji. Prvotní komunikace probíhala výhradně přes e-mail, poté v některých případech také pomocí mobilního telefonu. Focení včetně fáze výběru herců, domlouvání a hledání společných termínů probíhalo zhruba od února 2017 až do dubna 2017.

Nakonec jsem měla k dispozici šest členů divadelního souboru MOD, z toho dva členy opery, jednoho člena baletního souboru a tři činoherní herce. Skupina není tedy vyvážena, co se týče zastoupení jednotlivých souborů, avšak se mi podařilo vytvořit alespoň genderově vyváženou skupinu – fotografováni byli tři muži a tři ženy.

Všechny fotografie z divadelního prostředí jsou foceny těsně před konkrétním představením, až na jednu výjimku – fotografie Antonína Blahuty byla vyfocena během jeho individuálního tréninku v baletním sále. Fotografie znázorňují herce buď v přípravě na představení – zkouška či úprava vizáže ve vlásenkárně – nebo chvilku před začátkem představení v kostýmu na jevišti. Fotky z vlásenkárny odhalují divadelní zákulisí, kdežto jevištní snímky zobrazují herce tak, jak jej vidí diváci v hledišti. Druhý typ fotografií odkazuje ke konkrétnímu představení – herec je již připravený a vciťuje se do své role. Je zde tedy zachycen okamžik, kdy se z matky dětí, rockera tělem i duší či vášnivého entomologa stává někdo jiný.

Zájmové fotografie mají za úkol ukázat přirozenost a zachycují herce ve chvíli, kdy už není hercem, ale je sám sebou. Cílem nebylo nafotit strojené fotografie ve správných pózách, mnohem důležitější pro mne bylo vyfotit „momentku“, resp. zachytit jedince v jeho běžné, obyčejné póze; tak, jak se on cítí dobře. Z toho důvodu jsem nikomu z nich neříkala: „Udělejte tohle a tamto. Postavte se tam a dejte ruku takto.“

Fotografie jsou pořízeny digitální zrcadlovkou Canon EOS 100D a základním setovým objektivem Canon EF-S 18-55mm f/3,5-5,6 IS STM. Fotoaparát disponuje osmnácti megapixelovým snímačem CMOS formátu APS-C, optickým hledáčkem, dotykovým displejem a citlivostí v rozsahu od ISO 100 do ISO 12 800 (rozšiřitelná až na ISO 25 600). Nebylo použité žádné další příslušenství, tzn. fotografie byly foceny bez blesku, bez použití stativu, filtrů apod. Fotoaparát má k dispozici plně automatické, poloautomatické i manuální režimy. Já jsem většinou fotografovala na prioritu závěrky, která umožňuje nastavit si vlastní citlivost ISO, čas aj. a na základě toho dopočítává clonové číslo.

U divadelních fotografií jsem se často velmi potýkala se špatnými světelnými podmínkami, které jsem nemohla ovlivnit. Musela jsem tedy zvyšovat citlivost ISO. Pouze v případech, kdy jsem fotila v maskérně (vlásenkárně) byly světelné podmínky dostačující. Situace u zájmových fotografií se lišila případ od případu. U fotografií focených v exteriéru, byly světelné podmínky dány zejména aktuálním počasím. Ve třech případech jsem fotila v interiéru, který byl však vždy osvětlen přijatelně.

Výsledné snímky jsem na závěr upravovala v programu Adobe Photoshop CS6, a to ve formátu RAW, do kterého jsem všechny fotografie pořizovala. Po finálních úpravách jsem snímky převedla do formátu JPEG. Fotografie jsem v postprocesu upravovala jen minimálně. Pro zachování věrohodnosti jsem ani nechtěla snímky převádět do černobílé barvy, proto jsem pouze udělala základní úpravy, jako je korekce jasu, barev, kontrastu, posunutí černých či bílých tónů, korekce sytost, jednoduché ořezy aj.

POPIS FOTOGRAFIÍ
Bylo vyfoceno šest herců z Moravského divadla Olomouc. Každý z nich je vyobrazen minimálně na dvou fotografiích vždy z jiného prostředí, u některých je třetí fotografie dokreslující divadelní prostředí a atmosféru. Fotografie jsou doplněné krátkým medailonkem herců. Informace jsem získala rozhovory s herci.

Fotografie č. 1 a 2 – Antonín Blahuta

Fotografie číslo 1 zachycuje demisólistu baletu Antonín Blahuta během tréninku na jedno z jeho představení. Antonín vystudoval Janáčkovu konzervatoř a gymnázium v Ostravě a už během studia účinkoval v inscenacích Národního divadla Moravskoslezského. V Moravském divadle Olomouc působí druhou sezónu, tedy od roku 2015. Na svém kontě má už několik rolí v nejrůznějších představeních, včetně nejnovější inscenace Othello. Nejvíce je mu blízká role Basila v baletu Don Quijote a role Armanda v baletu Dáma s kaméliemi. Fotografie číslo 1 jej zachycuje během jeho individuálního tréninku.

Když nemá představení nebo zkoušky, tráví svůj volný čas na inline bruslích (viz fotografie číslo 2). V minulosti hrál hokej, ke kterému se tímto způsobem trochu vrací. Přestože svému koníčku věnuje mnoho času, práce tanečníka je pro něj důležitější. Sám říká: „V mé práci se nedá jen válet, takže se baletu věnuji naplno. Brusle jsou pro mne koníček a zároveň doplnění fyzické kondice.“ Doplňuje, že jej práce tanečníka-herce baví, ale také vnímá tu zodpovědnost, kterou má například ve chvíli, kdy vede představení v hlavní roli.

Exif fotografie č.1:
Foceno na režim priorita závěrky.
Clona: f/4
Délka expozice: 1/125 s
Citlivost: ISO 800
Ohnisková vzdálenost: 27 mm

Exif fotografie č.2:
Foceno na režim sport.
Clona: f/5.6
Délka expozice: 1/800 s
Citlivost: ISO 640
Ohnisková vzdálenost: 52 mm

Fotografie č. 3 a 4 – Daniela Krahulcová

Rodačka z Boskovic, Daniela Krahulcová, vystudovala konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze, obor muzikálové herectví. Od roku 2016 působí v Moravském divadle Olomouc, momentálně ji můžete vidět v inscenacích Mistr a Markétka či Rodinná slavnost. Fotografie číslo 3 pochází z představení Úplné zatmění. V současné době ještě studuje Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého, obor hudební kultura a česká literatura.

Kromě hudby miluje přírodu, les, knížky a nejradši svůj volný čas tráví někde v klidném prostředí, nejlépe tam, kde si v nerušeně může psát svůj deník nebo číst dobrou knížku (fotografie číslo 4).

Exif fotografie č.3:
Foceno na režim priorita závěrky.
Clona: f/3.5
Délka expozice: 1/30 s
Citlivost: ISO 1600
Ohnisková vzdálenost: 18 mm
Expoziční hodnota: -0.3EV

Exif fotografie č.4:
Foceno na režim priorita závěrky.
Clona: f/9
Délka expozice: 1/50 s
Citlivost: ISO 400
Ohnisková vzdálenost: 32 mm

Fotografie č. 5, 6 a 7– Jakub Rousek

Tenorista Jakub Rousek v Moravském divadle Olomouc působí již 13 let. V roce 2005 dostal angažmá jako člen operního souboru divadla a o čtyři roky později se stal sólistou souboru opery a operety. Za dobu svého účinkování si zazpíval nejednu vysněnou roli, z aktuálně hraných inscenací mu nejvíce k srdci přirostla role Manoliose z opery Řecké Pašije Bohuslava Martinů. Tou největší „srdcovkou“ je však Kalaf v opeře Turandot, ve které je zobrazen na fotografii číslo 5. Další fotografie (číslo 6) pak znázorňuje přípravu na operu Rigoletto, ve které ztvárňuje roli Vévody z Mantovy.

Jakub Rousek chtěl vždy zpívat, ale více než k opeře jej to táhlo k rockové hudbě. Životní okolnosti jej přinutily jít jinou cestou a dal se k opeře, ale jak on sám říká: „V srdci jsem ale dál zůstal rockerem. Jsem zkrátka sólista opery s rockovým srdcem.“ S hudbou je spojený i jeho koníček, a to hra na kytaru a syntezátory. Hraje v kapele, ale rád si zabrnká i jen tak pro radost. Tento hudební koníček jsme spojili na fotografii číslo 7 s jeho láskou k vlakům. V minulosti hrával také hokej a fotbal, po četných zraněních zůstal pouze u hudby.
Jeho koníček se mu zatím, dle jeho slov, dá docela dobře skloubit i s divadlem a doufá, že to tak zůstane i nadále. Divadlo nebere jen jako profesi, ale být hercem jej baví. „Každý večer na představení mohu být tři hodiny někým jiným a prožívat jeho radosti, starosti a problémy; zkrátka celý jeho život a k tomu zpívat krásnou hudbu – to je ta magie divadla,“ dodává.

Exif fotografie č.5:
Foceno na režim priorita závěrky.
Clona: f/3.5
Délka expozice: 1/30 s
Citlivost: ISO 1600
Ohnisková vzdálenost: 18 mm
Expoziční hodnota: -0.3EV

Exif fotografie č.6:
Foceno na režim priorita clony.
Clona: f/3.5
Délka expozice: 1/50 s
Citlivost: ISO 200
Ohnisková vzdálenost: 50 mm
Expoziční hodnota: -0.7EV

Exif fotografie č.7:
Foceno na režim priorita závěrky.
Clona: f/5
Délka expozice: 1/80 s
Citlivost: ISO 125
Ohnisková vzdálenost: 39 mm
Expoziční hodnota: +0.3EV

Fotografie č. 8, 9 a 10 – Radoslava Mičová

Radoslava Mičová působí v Moravském divadle Olomouc jako host od roku 2015. Od ledna 2017 nastoupila do divadelního souboru opery a operety jako sólistka. V současné době účinkuje ve třech inscenacích a každá je pro ni velmi důležitá. Fotografie číslo 8 a 9 vznikaly před představením Řecké pašije.

Volný čas Radka nejčastěji tráví v kuchyni nebo na kole, na kterém poznává krásy Olomouce. Péct začala už na vysoké škole a nejdůležitější je pro ni, aby všem chutnalo. Když byla smutná nebo měla špatnou náladu, začala péct a hned se všechno zlepšilo. V kuchyni je dle jejích slov často a ráda, jak dokazuje i fotografie číslo 10. Jejím koníčkem je i její práce, vše zvládá jednoduše skloubit, stačí prý jen plánovat. Zpěv je její splněný sen, kterému se věnuje naplno. Nejvíce ji na divadle baví, možnost být někým jiným. Kromě toho všeho miluje cestování, módu, výlety, plavání, knihy, filmy a sama o sobě tvrdí, že je hodně zážitkový člověk.

Exif fotografie č.8:

Foceno na režim priorita závěrky.
Clona: f/4.5
Délka expozice: 1/30 s
Citlivost: ISO 1600
Ohnisková vzdálenost: 35 mm
Expoziční hodnota: +0.3EV

Exif fotografie č.9:
Foceno na režim priorita závěrky.
Clona: f/4.5
Délka expozice: 1/80 s
Citlivost: ISO 400
Ohnisková vzdálenost: 18 mm
Expoziční hodnota: +0.3EV

Exif fotografie č.10:
Foceno na režim priorita závěrky.
Clona: f/5
Délka expozice: 1/30 s
Citlivost: ISO 400
Ohnisková vzdálenost: 24 mm
Expoziční hodnota: +0.3EV

Fotografie č. 11 a 12 – Roman Vencl

Šéf souboru činohry Roman Vencl vystudoval obor činoherní herectví na brněnské JAMU. Od roku 2009 hraje v souboru Moravského divadla Olomouc, za tu dobu ztvárnil více než třicet rolí. Od sezóny 2016/2017 pracuje také jako umělecký šéf činoherního souboru. Největší srdcovkou je pro něj role sluhy Truffaldina ve hře Sluha dvou pánů, jehož osmdesáté představení divadlo nedávno odehrálo. Z něj také pochází fotografie číslo 11.

Kromě herectví se věnuje také psaní divadelních her a je vášnivým entomologem. Fotografie číslo 12 znázorňuje pouze hrstku z jeho početné sbírky motýlů, která obsahuje přes tři tisíce kusů motýlů.

Exif fotografie č.11:
Foceno na režim priorita závěrky.
Clona: f/4
Délka expozice: 1/30 s
Citlivost: ISO 800
Ohnisková vzdálenost: 50 mm
Expoziční hodnota: -0.7EV

Exif fotografie č.12:
Foceno na režim priorita závěrky.
Clona: f/3.5
Délka expozice: 1/30 s
Citlivost: ISO 400
Ohnisková vzdálenost: 18 mm
Expoziční hodnota: +0.3EV

Fotografie č. 13 a 14 – Vladimíra Včelná

Členka činohry Moravského divadla Olomouc Vladimíra Včelná nastoupila do divadla ihned po skončení konzervatoře v roce 1998. Všechny role, které zde ztvárnila, ji nějakým způsobem obohatily. Fotografie číslo 13 zobrazuje přípravu Vladimíry na roli služky Smeraldiny v inscenaci Sluha dvou pánů.

Když má volno, tak veškerý svůj čas věnuje dětem. Avšak je pro ni velmi složité skloubit práci v divadle s výchovou a péčí o děti, které vyžadují neustálou pozornost. Nemůže si vzít volno kdykoliv potřebuji, například kvůli besídce nebo třeba během jarních prázdnin. Nicméně ji práce v divadle baví. „Nejste pánem svého času, emocionálně vás to nabíjí, často i vyčerpá, ale je to práce rozmanitá, pokaždé jiná a zajímavá,“ vysvětluje. Také se ji líbí být každý večer někým jiným. Podle svých slov, pak doma nemá potřebu si na něco hrát a je sama sebou.

Exif fotografie č.13:
Foceno na režim priorita závěrky.
Clona: f/5.6
Délka expozice: 1/60 s
Citlivost: ISO 400
Ohnisková vzdálenost: 55 mm
Expoziční hodnota: +1EV

Exif fotografie č.14:
Foceno na režim priorita závěrky.
Clona: f/5.6
Délka expozice: 1/60 s
Citlivost: ISO 400
Ohnisková vzdálenost: 55 mm
Expoziční hodnota: +1EV

SEBEHODNOCENÍ

V průběhu realizace projektu jsem usoudila, že jsem si na sebe naložila poměrně těžké sousto. Jak už jsem psala výše, světelné podmínky nebyly v divadle dostačující a potýkala jsem se tedy s nepříliš velkými zkušenostmi s focením v takovémto prostředí. Projekt byl i celkově poměrně časově náročný, jelikož práce s lidmi vyžaduje zejména velkou časovou flexibilitu, která bohužel nebyla ani na straně herců, ani na straně mé. Z čehož vyplývá, že obvykle nebylo během focení příliš mnoho času, a to hlavně u divadelních fotografií. Ty se většinou fotily cca patnáct až dvacet minut před představení, takže jsem neměla moc času na promyšlení kompozice apod. S problémy jsem se potýkala také během kontaktování herců, jelikož ze zhruba patnácti oslovených lidí, se zpět ozvalo pouze pět, kteří měli zájem o spolupráci se mnou. Většina se neozvala vůbec a já poté ještě na poslední chvíli sháněla náhradníky.

Fotografie jistě nejsou dokonalé a já sama zde vidím mnoho chyb a prostorů pro zlepšení. Pro příště bych se určitě vybavila externím bleskem. Ačkoliv mé představy o fotkách byly jiné, myslím, že jsem cíl projektu naplnila. Chtěla jsem touto sérií fotografií poukázat na to, že i herec má život mimo divadlo, ačkoliv si mnoho lidí myslí pravý opak. Měla jsem také štěstí na získání lidí se skutečně zajímavými zájmy (viz fotografie Romana Vencla), které se vůbec netýkají divadla.

Focení projektu mi však dalo cenné zkušenosti, vyzkoušela jsem něco nového a zjistila jsem, jak jsem na tom s fotografickými dovednostmi ve ztížených podmínkách. Kromě toho jsem potkala spoustu zajímavých a inspirativních lidí, poslechla jsem si neuvěřitelné životní příběhy a aspoň na chvíli jsem se stala součástí divadelního života. Nahlédla jsem do zákulisí a poznala odvrácenou stranu divadla, ke které bych se nikdy jako divák nedostala. Velké pozitivum vidím v tom, že mi mnoho lidí řeklo, jak se jim téma projektu líbí a přijde mi zajímavé. Dokonce jsem dostala nabídku projekt více rozpracovat do formy výstavy, která by byla umístěna v divadle. Tudíž je zde určitě prostor pro rozšíření a další rozpracování projektu.

Přínos projektu vidím zejména v tom, že odkrývá zákulisí divadla a odhaluje osobnost a zájmy členů divadelního souboru. Jelikož jsem nenašla podobné téma nikde zpracované, vidím jedinečnost právě v tomto faktu.

LITERATURA + ZDROJE
Zdroje:

Členové uměleckého souboru opera a opereta. In: Moravské divadlo. Dostupné online z: http://www.moravskedivadlo.cz/opera-a-opereta/umelci/ [cit. 27-04-2017]
Členové uměleckého souboru balet. In: Moravské divadlo. Dostupné online z: http://www.moravskedivadlo.cz/balet/umelci/ [cit. 27-04-2017]
Členové uměleckého souboru činohra. In: Moravské divadlo. Dostupné online z: http://www.moravskedivadlo.cz/cinohra/umelci/ [cit. 27-04-2017]
DICKMAN, Jay a Jay KINGHORN. Mistrovství digitální fotografie s DSLR: rady a tipy skutečných profesionálů. Brno: Computer Press, 2010. ISBN 978-80-251-2816-9.
DOBROVODSKÝ, Jan. Test fotoaparátu Canon EOS 100D. In: Fotoaparát.cz. 1. 7. 2013. Dostupné online z: https://www.fotoaparat.cz/clanek/1112/test-fotoaparatu-canon-eos-100d-11268/ [cit. 27-04-2017]
DOORHOF, Frank. Modelingová fotografie – mistrovství. Brno: Computer Press, 2015. ISBN 978-80-251-4349-0.
PIHAN, Roman. Mistrovství práce s DSLR: vše, co jste chtěli vědět o digitální zrcadlovce a nikdo vám to neuměl vysvětlit. Vydání deváté. Praha: IDIF, 2014. ISBN 978-80-905601-3-0.
PIHAN, Roman. Mistrovství práce se světlem: průvodce fotografa pro každou světelnou situaci. Praha: IDIF, c2008. ISBN 978-80-87155-02-8.
SAKAŘ, Honza. Prague Burlesque. In: Saki.cz. 2017. Dostupné online z: http://www.saki.cz/fullscreen/prague_burlesque/ [cit. 27-04-2017]
Projekty:
GUMBÍROVÁ, Denisa. První práce absolventa Univerzity Palackého. 27. 4. 2015, Olomouc. Dostupné online z: http://pres.upmedia.cz/samostatne-projekty/fotozurnalistika/prvni-prace-absolventa-univerzity-palackeho [cit. 27-04-2017]
KREJČÍ, Veronika. Nevšední a zajímavá povolání. 8. 5. 2016, Olomouc. Dostupné online z: http://pres.upmedia.cz/samostatne-projekty/fotozurnalistika/nevsedni-a-zajimava-povolani-2 [cit. 27-04-2017]
NAVRÁTILOVÁ, Barbora. Co snídají české ženy?. 8. 5. 2016, Olomouc. Dostupné online z: http://pres.upmedia.cz/samostatne-projekty/fotozurnalistika/co-snidaji-ceske-zeny [cit. 27-04-2017]