st., 1. květen 2019 21:44

iQLANDIA - science centrum nejen pro děti

Samostatný projekt vědecká specializace/fotožurnalistika

1. Cíl práce

Cílem tohoto projektu je prostřednictvím souboru dvaceti fotografií ukázat, že se seberozvoj v oblasti vědy netýká pouze mladé generace, nýbrž i seniorů. Vzdělávání je u dětí v dnešní době samozřejmostí, na podporu potenciálu našich prarodičů však často zapomínáme. Mnoho z nich je přitom i v pokročilém věku stále aktivní, mají zájem o seberozvoj a učení nových věcí, pouze se třeba stydí a přijde jim to vzhledem k jejich věku nevhodné, či zbytečné. Povzbuzení jejich zájmu nejen o vědu, ale celkové dění kolem, je přitom velmi důležité jednak pro jejich mentální zdraví, jednak také pro pohled na svět a utváření názorů.
Popularizaci vědy se věnují, kromě jiného, tzv. science centra. Jedním z nich je i liberecká iQLANDIA, cílí však primárně na dětské návštěvníky. Dle mého názoru se zde ale mohou mnohé naučit a dozvědět i dospělí a senioři. Rozhodla jsem se proto do iQLANDIE vzít svoji babičku, provést ji expozicemi, nechat ji si vyzkoušet různé interaktivní exponáty a toto vše zdokumentovat. Chci tak demonstrovat fakt, že jsou science centra popularizující vědu určena pro všechny, ne pouze pro děti. V projektu kombinuji mé dvě specializace – vědeckou a fotografickou.

 

2. Zdůvodnění volby tématu
Téma práce jsem zvolila, jelikož je mi popularizace vědy velmi blízká, zejména pak ta týkající se astronomie a kosmologie. Snažím se sledovat aktuální dění a také odborníky, kteří se popularizaci vědy věnují. Z českých zástupců mezi mé oblíbené patří například Jiří Grygar, Petr Kulhánek nebo moderátor Daniel Stach. Co se týče zahraničních popularizátorů, sleduji třeba evolučního biologa Richarda Dawkinse, fyzika Lawrence M. Krausse nebo astronoma Neila deGrasse Tysona. Všichni tito lidé se snaží šířit vědu po povědomí veřejnosti, v ideálním případě v ní probudit zájem o daný obor. Toho se snaží docílit mnoha způsoby, třeba publikováním popularizačně-vědecké literatury, či tvorbou televizních a rozhlasových pořadů o vědeckých tématech. Nejsou to však pouze osobnosti, které se snaží dostat vědu mezi populaci. Vznikají různé akce, projekty a vědecká centra, kde se člověk může rovněž spoustu věcí naučit. Jedním z nich je právě i science centrum iQLANDIA v Liberci.
Dalším faktorem pro volbu tématu mé práce byly určitě specializace, které jsem v rámci studia absolvovala. Jak jsem již avizovala, věda mne vždy zajímala, a proto pro mě byla vědecká specializace jasnou volbou. Rozšířila jsem si díky ní obzory v popularizačně-vědecké literatuře a jejích autorech a získala všeobecný vhled do jednotlivých oborů, které tolik nesleduji, jako například matematika. Fotografické zaměření jsem zvolila proto, že mi vždy imponovala nejen psaná, ale i vizuální forma žurnalistiky. Jsem toho názoru, že dobrou fotografií se dá mnohdy vyjádřit mnohem víc než sáhodlouhým textem.
Tento samostatný projekt měl být původně pouhou dokumentací toho, jak to v science centru chodí. Před několika měsíci jsem však spolu se svou babičkou sledovala naši regionální televizní stanici RTM plus, kde zrovna běžela reklama na iQLANDII. Babička poznamenala, že se jí smysl science centra moc líbí, jen je škoda, že je na tyto věci už příliš stará. Rozhodla jsem se proto, že jí dokážu opak a spojila jsem příjemné s užitečným. Senioři mívají často pocit, že se jich jakékoliv vzdělávání netýká, což je velikou chybou. Ráda bych tímto projektem demonstrovala, že bychom se měli rozvíjet a učit novému bez ohledu na náš věk.


3. Téma v médiích
Média jsou odjakživa v popularizaci vědy a v osvětě veřejnosti velmi mocným nástrojem. Dalo by se říci, že s technologickým pokrokem roste i zájem médií o vědeckou oblast. Věda je vedle informování o politice, kultuře nebo ekonomii nejčastěji objevovaným mediálním tématem.
Existují média, která se věnují přímo a pouze vědě. V českém prostředí k nim patří například časopis 21. století, měsíčník o vědě a technice vycházející od roku 2003 pod vydavatelstvím RF-Hobby. Dále musíme zmínit časopis Vesmír. Jedná se o nejdéle vycházející český měsíčník, a to od roku 1871, popularizující vědecký výzkum. Jeho redakční radu tvoří přední čeští vědci a popularizátoři. Čtrnáctideník 100+1 zahraniční zajímavost se rovněž věnuje vědeckým tématům, ne však v celém svém rozsahu. V tištěné podobě jí věnuje rubriku „Věda a technika“, více se o ní pak zmiňuje na svém webu a sociálních sítích, kde jí věnuje velký prostor.
Lidové noviny každou středu obsahují přílohu Medicína & věda, MF Dnes pak provozuje web Technet.cz. I ostatní média, jako třeba Český rozhlas mají rubriky, které se věnují vědě. Česká televize od roku 2016 vysílá každou neděli pořad Věda24, který shrnuje to nejpodstatnější, co se za uplynulý týden odehrálo ve vědeckém prostředí. Moderuje jej Jaroslav Zoula a Daniel Stach, který je rovněž moderátorem pořadu Hyde Park Civilizace. Ten je vždy založený na rozhovoru s hostem, ať už českým nebo zahraničním, který zpravidla bývá špičkou ve svém oboru. Stach se netají tím, že příprava na vysílání vyžaduje náročnou přípravu, na každé vysílání musí přečíst přes 400 stran vědeckého textu. Toto úsilí se mu však vyplatilo, v 27 letech se stal nejmladším laureátem, kterému Akademie věd České republiky udělila Medaili Vojtěcha Náprstka za zásluhy v popularizaci vědy.

 

4. Zdroje a stav problematiky
4.1 Science centrum iQLANDIA
Moderní science centrum iQLANDIA vzniklo 28. března 2014 v Liberci, tento rok tudíž oslavilo pět let své existence. Stojí hned vedle zábavního Centra Babylon, kde se nachází iQPARK. Ten byl jejím předchůdcem, prvním science centrem v České republice. Od iQLANDIE se liší jednak mnohem menší velikostí, jednak takové cílovou věkovou skupinou. Je určený i pro ty nejmenší děti, iQLANDIA oproti tomu pro návštěvníky od 8 let výše. Výstavba tohoto gigantu o rozloze téměř 10 000 m2 trvala přes dva roky. Spolu s vědeckými centry v Brně, Ostravě a Plzni je jedním ze čtyř projektů, které byly v České republice vybudovány za přispění evropských dotací. Ročně sem zavítá přes čtyři sta tisíc turistů, a to nejen z Česka, ale i ze zahraničí. iQLANDIA rovněž pořádá popularizační akce, debaty, science show a programy pro školy.
Na pěti podlažích, včetně sklepa budovy, návštěvníci aktuálně naleznou přes deset expozic obsahujících stovky interaktivních exponátů týkajících se astronomie, biologie, fyziky, chemie, zeměpisu, technologie anebo například matematiky. Ve střešní kopuli se pak nachází 3D planetárium. Jednotlivá patra jsou propojena vysokým proskleným atriem se zatočeným chodníkem, jsou tudíž snadno přístupna i vozíčkáři bez nutnosti použití výtahu.
Cesta za poznáním začíná už ve sklepení iQLANDIE, kde se nalézá GEOlab – interaktivní expozice zasvěcená geologii České republiky, stavbě Země a všemu, co se nalézá pod jejím povrchem. Další podzemní expozicí jsou Překonané vynálezy.
V přízemí se nachází vstupní hala s pokladnami a turnikety, šatna, informační pult, tzv. iQSHOP s reklamními předměty centra a iQCAFÉ, kde se návštěvníci mohou občerstvit. Kromě toho zde nalezneme expozici s názvem Vodní svět. Návštěvníci si mohou ověřit zákony hydrostatiky a hydromechaniky v praxi, a to prostřednictvím trysek, trubek a mlýnků ve vodním korytu. Pochopí tak princip, na kterém je založené zdymadlo nebo třeba vodní turbíny. Součástí Vodního světa je i vodní stěna a interaktivní fontána, která tryská do výšky osmi metrů.
V prvním patře jsou expozice tři – TULaborka, GEO a Živly. TULaborka vznikla ve spolupráci s Technickou univerzitou Liberec a prezentuje všechny objevy a projekty, na kterých se na univerzitě aktuálně pracuje. Patří mezi ně stroj na výrobu nanovláken nebo mapa zobrazující Liberecký kraj v mnoha vrstvách. GEO zase nabízí vhled do tajů záhad vesmíru a kosmických objevů. Jeho nejzajímavějším exponátem je rozhodně gyroskop – simulátor kosmického výcviku. Další zajímavostí je Kleinova bezedná láhev, kterou se dá donekonečna prolézat, nebo simulace fungování atmosféry při skleníkovém efektu. Expozice Živly je pak věnována rozmanitosti projevů přírody a přírodních katastrof. Její dominantou je Teslův transformátor. Jedná se o vysokofrekvenční vzduchový transformátor generující velmi vysoké napětí. Součástí expozice je i koutek, kde si návštěvníci mohou vyzkoušet vliv detergentu na povrchové napětí kapaliny v praxi a tvořit obří bubliny.
Třetí patro je věnováno člověku a všemu, co se jej týká. Na ploše o velikosti více než 600 m2 je vystaveno přes 80 interaktivních exponátů. První část je zasvěcena lidským smyslům, druhá pak lidskému tělu jako takovému. Návštěvníci si mohou vyzkoušet to, jak pracují vnitřní orgány, třeba změřit objem svých plic. Zajímavostí je tzv. mindball, exponát, na kterém se dá otestovat vlastní mozková aktivita. Největším lákadlem expozice je však humanoidní robot Thespian, první takový exponát v České republice. Mluví, a to i ve vícero jazycích, mrká, nebo pohybuje končetinami. Speciální součástí „člověčího“ poschodí je i Sexmise, odvážná expozice, která je přístupná až od 12 let. Jak již její název napovídá, odkrývá mnohá sexuální tabu a mýty. Byla postavena ve spolupráci se sexuology a dětskými psychology, hravým nenásilným způsobem odpovídá na spoustu otázek týkajících se sexuálního života. Není však pouze pro mladší návštěvníky, i dospělý člověk se zde může mnohé dozvědět a přiučit.
Ve čtvrtém patře se nachází Kosmo, které návštěvníky přenáší 80 milionů kilometrů daleko od naší planety. Vysvětluje všechny souvislosti a důležité informace týkající se vesmíru. Ukazuje, jaká je vzájemná poloha Země s Měsícem a se Sluncem a jak se vzájemně ovlivňují, případně jak vypadá povrch Marsu a vozítko Mars Rover, které ho prozkoumává. Další expozicí je Věda v domě, která dokazuje, že nás věda provází každým okamžikem našeho života, který strávíme doma. Že i splachovací záchod, který je pro nás zcela běžný, je velkým vynálezem. Zajímavým exponátem je malometrážní byt, který je ponořen do naprosté tmy. Návštěvníci si tak mohou vyzkoušet, jak se žije nevidomým lidem.
O poschodí výš se potom nalézá solární terasa a kopule planetária. Kromě jednotlivých expozic jsou ve všech poschodích relaxační zóny, na chodbách prvního až třetího patra 29 bannerů na téma Češi světu. Každý z bannerů vypráví o významném českém vynálezci, devět z nich potom o talentovaných českých studentech, kteří již v mladém věku dosáhli úspěchu ve vědecké oblasti. Ještě tento rok vzniknul další projekt – FABLAB, moderní digitální dílna, kde nechybí 3D tiskárny, lasery, laminátory a CNC stroje.
Na podobný samostatný projekt se stejným záměrem podobným tomu mému jsem v rámci fotožurnalistiky nenarazila. Fotografické projekty se většinou snaží spíše popsat samotný chod v dané instituci a seznámit s ním veřejnost než pomocí fotodokumentace něco jiného dokázat. V tom, dle mého názoru, spočívá hlavní plus tohoto projektu. Co se týče projektů dokumentujících vědecké instituce, můžeme zmínit „Ostravský Svět techniky“ Moniky Durajové, nebo „Hvězdárna Valašské Meziříčí“ Ivety Křenkové.


5. Ideový plán
Jak jsem již uvedla na začátku, cílem projektu je demonstrovat, že se popularizace vědy dotýká i starší generace, a může ji dokonce bavit. Zpočátku jsem uvažovala nad tím, že fotografiemi pouze popíšu běžný chod iQLANDIE a jednotlivé expozice. Moje babička mne však přivedla na nápad, jak dát mému projektu nový rozměr a smysl. Kontrast moderního science centra, původně koncipovaného pro děti, se seniorem nejlépe vystihuje fakt, který bych chtěla dokázat – a to že popularizace vědy je skutečně pro každého.
Kontaktovala jsem proto samotnou iQLANDII a její pracovníky a vysvětlila jsem jim můj nápad a záměr. Vyšli mi velmi velkoryse vstříc a umožnili projekt zrealizovat. Samotné fotografování pro mne bylo spíše zábavou než povinností, a stejně tak pro babičku. Její prvotní nervozita se po chvíli změnila v radost a začala si prohlídku centra užívat. Dokonce sama od sebe zkoušela jednotlivé exponáty a vůbec se nestyděla, jak ji zprvu myslela. Na fotografiích jsem se snažila zachytit přesně tuto její radost a pozitivní emoce, které tvoří jistou přidanou, nepostradatelnou hodnotu fotografií mého projektu.


6. Postup práce
6.1 Realizace v terénu a vybavení
Před samotným zrealizováním focení jsem emailem kontaktovala science centrum iQLANDIA, ve kterém jsem jim projekt představila. Popsala jsem důvod tvorby projektu a také svůj záměr, načež se mi dostalo kladné odpovědi a projekt mi umožnili v jejich prostorách nafotit. Zjistila jsem si proto informace o jednotlivých expozicích, abych nešla úplně nepřipravená a „naslepo“. V iQLANDII jsem však byla poprvé v životě, z toho důvodu jsem většinu kompozic a nápadů na fotografie realizovala až na místě v terénu.
Středobodem všech mých fotografií je moje babička. Focení s ní jsem naplánovala na sobotní dopoledne, abychom měly na focení klid, což mi moc dobře nevyšlo. I když jsme přišly zhruba půl hodiny po otevírací době, v objektu už byla spousta návštěvníků, zejména dětí, které všude pobíhaly a ztěžovaly tak podmínky pro focení. Přesto jsme si však s babičkou poradily, jedinou nevýhodou bylo to, že na prohlédnutí a vyzkoušení jednotlivých exponátů jsme si musely počkat. Návštěva iQLANDIE nám zabrala cca 2 a půl hodiny, ale zdaleka jsme neprošly všechny expozice. Abychom to stihly, musely bychom si na prohlídku vyhradit nejméně dvakrát tolik času. I tak jsme si však společně strávený čas v iQLANDII velmi užily. Zatímco babička prozkoumávala exponáty, já její počínání dokumentovala.
Všechny fotografie byly pořízeny digitálním fotoaparátem Nikon D3400 s objektivem Nikkor 18-55 mm AF-P VR. Sice se jedná o základní setový objektiv, který je však schopen pořídit i detailní fotografie. Jeho rozsah světelnosti je bohužel pouze f/3,5–5,6, což z něj dělá objektiv nevhodný do špatných světelných podmínek. Shodou okolností byla iQLANDIA z velké části ponořená do tmy, osvětleny byly pouze exponáty. To poměrně výrazně ovlivnilo výsledné fotografie, v postprodukci je však šlo upravit a nedostatky způsobené objektivem doladit.


6.2 Práce v postprodukci
Celkem jsem v iQLANDII pořídila 164 fotografií. Ty bylo pochopitelně nutné roztřídit, promazat a vybrat z nich 20 nejlepších, které by nejlépe vystihovaly záměr tohoto projektu. Rovněž jsem musela zohlednit kvalitu fotografií, díky špatné světelnosti objektivu byla spousta fotografií nepoužitelných. Jednu rozostřenou fotografii jsem však v souboru výsledných fotografií ponechala, a to kvůli její vtipné myšlence, která je v tomto případě, dle mého názoru, mnohem důležitější než ostrost.
K úpravě fotografií jsem použila Zoner Photo Studio 17. Přesto, že to není nejprofesionálnější fotografický editor, pracuji s ním už dlouho a jsem na něj zvyklá. Všechny fotografie jsem se rozhodla ponechat v jejich původní, barevné podobě. Co se týče úprav, pracovala jsem zejména s úpravou a zvýrazněním barev, kontrastem, jasem nebo stíny. U poloviny pořízených snímků jsem provedla decentní ořez. Specifické světelné podmínky iQLANDIE fotografie natolik zajímavě dotvořily, že nebylo potřeba nějakých větších zásahů a úprav.

 

7. Popis fotografií

Odkaz na galerii: https://photos.app.goo.gl/Y4JsGahwbaPYaCv37


Fotografie č. 1
Tato fotografie byla pořízena hned po příchodu do budovy. Znázorňuje babičku, jak vzhlíží směrem nahoru točitou chodníkovou spirálou, na jejímž vrcholu je zavěšena molekula. Budova je postavena velmi moderně a originálně, což se nám oběma velmi líbilo.


Fotografie č. 2
Expozice Živly v prvním patře nabízela vše od počasí, přírodních katastrof až po výrobu elektřiny. Podařilo se mi babičku zachytit, zrovna když si se zaujetím prohlížela jeden z exponátů, konkrétně to byl koloběh vody. U této fotografie jsem musela poměrně dost zvýraznit barvy a přidat kontrast, aby babička v pozadí za sklem vynikla.


Fotografie č. 3
Tato fotografie byla rovněž pořízena v expozici Živly, konkrétně v sekci věnované vlivu detergentů na povrch kapalin a tvorbu bublin. Musely jsme sice celkem dlouho čekat na moment, kdy u bublin nebyly žádné děti ani jejich rodiče, ale vyplatilo se. Bylo velmi zajímavé sledovat, co všechno jde s bublinami dělat a do jakých rozměrů se dají tvořit. To, že je fotografie laděná do modra, tentokrát vůbec nevadí, jelikož byla pořízena v sekci věnované vodě. Tematicky to spolu tudíž rezonuje.


Fotografie č. 4
Co je to televizní obrazovka? Z fyzikálního hlediska urychlovač elektronů. Přesně to znázorňovala tato stěna tvořená modro bílými kostkami, kterými se dalo různě otáčet a tvořit obrazce.


Fotografie č. 5
Tato fotografie znázorňuje Crookesův mlýnek, také v expozici Živly. Jedná se o jednoduché fyzikální zařízení pracující s působením energie elektromagnetického záření. Je tvořen skleněnou baňkou, uvnitř které je vakuum a mlýnek se čtyřmi listy. Ty mají jednu stranu černou (pohlcující záření), druhou bílou (odrážející záření). Když na tento mlýnek babička posvítila, začal se otáčet. Tmavé strany listů se totiž rozpohybují od zdroje záření.


Fotografie č. 6
Simulátor tornáda a poslední fotografie z expozice Živly. Stačilo pouze zmáčknout tlačítko a mohly jsme sledovat proces vzniku tornáda.


Fotografie č. 7
Tato obtiskávací stěna byla umístěna na chodbě, když jsme přecházely mezi expozicemi. Byla tvořena tyčinkami, člověk do ní proto mohl obtisknout co ho napadlo, například dlaň, obličej, nebo i celé tělo. Babička se snažila vepsat dovnitř moje jméno, více než „KAČ“ se jí tam bohužel nevešlo.


Fotografie č. 8
I tato fotografie byla pořízena při přechodu mezi expozicemi. Jednalo se o časovou osu. Na obrovském kusu kmene stromu byla umístěna železná tyč s touto lupou, kterou šlo pohybovat. Okolo byly rozmístěny všechny důležité vynálezy podle toho, kdy vznikly.


Fotografie č. 9
Od vynálezů k hlavolamům. Bylo jich tam mnohem více než tento jeden. I když se může zdát, že se jednalo o triviální dřevěné hračky pro děti, zdání klame. Některé z nich byly opravdu složité, ale zároveň moc zábavné na chvíli potrápit mozkové závity. Za babičkou v pozadí je vidět jeden z bannerů představujících medailonky českých vynálezců.


Fotografie č. 10
Tato fotografie byla pořízena v expozici Sexmise, kam jsme se následně přesunuly. V této expozici jsme s babičkou strávily asi nejvíce času, jelikož to bylo jediné místo, kde nepobíhaly malé děti a dalo se fotit. Kromě toho byla tato expozice velmi poučná. Na této fotografii si babička čte citáty o lásce.


Fotografie č. 11
Jaké sexuální polohy vlastně existují? I to jsme se zde dozvěděly. Sexmise byla opravdu poučná ve všech směrech, a i zkušená žena v letech, jako moje babička, se zde opravdu bavila.

 

Fotografie č. 12
Tento přístroj sledoval a měřil, kam se při pohledu na stejné i opačné pohlaví díváme. Samotnou mne překvapilo, že se nejčastěji dívám lidem do obličeje a na ruce. Babička měla výsledek stejný. Tato fotografie je lehce rozmazaná, vzhledem k její pointě jsem jí však v souboru fotografií ponechala.


Fotografie č. 13
Poslední fotografie z expozice Sexmise zobrazuje detail sexuálních hraček a pomůcek. I tyto bizarní exponáty zde byly k vidění. Babička se zde dokonce rozpovídala o vlastních zkušenostech a ač jsem se toho nejprve bála, bylo to ve finále příjemné a úsměvné povídání.


Fotografie č. 14
Tato fotografie byla pořízena ve stejném patře, v expozici Člověk – smysly. Tento exponát testoval, jak je na tom dotyčný se sluchem a jestli poznáme, ze kterého hlásiče zvuk vychází.


Fotografie č. 15
Lidský zrak je skutečně lehce oklamatelný. Pochopitelně se nejednalo o nekonečně hlubokou šachtu, jen šikovně nastavená zrcadla. I s tímto vědomím však bylo velmi nepříjemné se nad exponát nahnout. Babička trpí fóbií z výšek, proto se ho jen opatrně dotýkala, stála však v bezpečné vzdálenosti.


Fotografie č. 16
Fotografie vznikla ve světelném tunelu v expozici Kosmo. Babičce se z tolika barev až točila hlava a když vyšla ven, musela se na chvíli posadit. Bylo však fascinující tam chvíli strávit, i pro mne jako fotografku. Babiččin výraz je na této fotografii ze všeho nejdůležitější, mluví za vše.


Fotografie č. 17
Sledovat plazmovou kouli bylo až hypnotizující. Je naplněna inertním plynem, v jejím středu se pak nachází kovová elektroda pracující se střídavým proudem. Elektrony uvnitř se srážejí s atomy, dochází k několika fyzikálním procesům a vzniká světlo. Když se babička koule dotkla, světelný blesk se k její ruce automaticky přesunul.


Fotografie č. 18
Je všeobecně známé, že ženy dají na horoskopy. Jaké však bylo postavení země a okolních planet, když jsme se narodily do našeho znamení? Pochopit to pomohl tento exponát v expozici Kosmo.


Fotografie č. 19

Tento exponát se nacházel až v posledním poschodí, před vstupem na solární terasu. Měl vydávat zvuk, bohužel se nám ho nepodařilo zprovoznit. Přesto však babičku zaujal, řekla si, že na jeho princip přijde a zkoumala ho téměř 10 minut. Naši prohlídku iQLANDIE jsme zakončily zde.

 

Fotografie č. 20
Soubor fotografií jsme začali pohledem do výšky, uzavřeme ji proto pohledem dolů do přízemí. Fotografie zobrazuje osvětlenou vodní stěnu. Takto ze shora se zdá malá, můžeme si ale všimnout, že sahá do dvou pater a kolem chodí lidé, kteří jsou ve srovnání s ní zcela miniaturní.


8. Sebehodnocení
S finální podobou a výsledkem projektu jsem, i přes určité technické nedostatky, spokojená. Dle mého názoru se mi podařilo naplnit cíl, který jsem si v úvodu stanovila, a to dokázat, že science centra popularizující vědu nejsou pro seniory tabu. Babičku prohlídka velmi bavila, strávily jsme velmi příjemné dopoledne a spoustu nového se dozvěděly. Z časového důvodu jsme bohužel nestihly projít všechny expozice, na důkladné prohlédnutí a vyzkoušení veškerých exponátů si člověk musí vyhradit skutečně polovinu dne, i tak se mi však z mého pohledu podařilo fotografiemi vyjádřit to, co jsem původně zamýšlela. Světelné podmínky v budově sice nebyly ideální, nezvolila jsem správný objektiv, což mi ztížilo práci, nicméně i přesto jsem s výsledkem spokojená. Věda je opravdu pro každého a kdo tomu nevěří, měl by iQLANDII navštívit.

 

9. Zdroje

http://www.iqlandia.cz/

http://www.iqlandia.cz/cz/iqpark

https://www.tyden.cz/rubriky/relax/zabava/libereckymi-centry-iqlandia-a-iqpark-proslo-pres-pul-milionu-lidi_508568.html

https://www.libereckadrbna.cz/zpravy/vzdelani/18249-iqlandia-slavi-pate-narozeniny-za-tu-dobu-ji-navstivilo-pres-dva-miliony-lidi.html

Zobrazeno 912 krát
Naposledy upraveno: pá., 3. květen 2019 00:41
Pro psaní komentářů se přihlaste