Martina Pavloušková Pro svůj projekt jsem si vybrala téma Jací jsme a koho volíme. Cílem práce je zmapovat (nejen) politické smýšlení lidí, kteří sympatizují s Dělnickou stranou sociální spravedlnosti.
Téma
Každá politická strana má určitou cílovou skupinu občanů, kteří ji volí. Podle mediální kampaně, kterou strana nasadí, si ji voliči buď vyberou, nebo dají přednost jiné politické straně s jinými prioritami. Nejdříve jsem chtěla udělat typologii voličů všech stran, které se v současné době nacházejí v Parlamentu České republiky a následně v nich najít společné rysy.
To by však byla práce příliš obsáhlá a neobjektivní, proto jsem se rozhodla soustředit se pouze na jednu politickou stranu. Vybrala jsem si kontroverzní Dělnickou stranu, která však byla v průběhu vypracovávání projektu (dne 17.2.2010) rozpuštěna Nejvyšším státním soudem z důvodu rasismu a vyvolávání nesnášenlivosti včetně sympatií k totalitním režimům. To vyvolalo silnou vlnu nevole v řadách jejích přívrženců a obratem si založili nástupnickou stranu, tedy Dělnickou stranu sociální spravedlnosti (DSSS). Proto jsem v tomto politicky rušném předvolebním období zkontaktovala několik přívrženců DS (potažmo DSSS) a chtěla jsem si s nimi domluvit schůzku.
Na sociální síti Facebook se vyselektovalo velké množství skupin, do kterých se tito rozhořčení voliči nashromáždili. Jen pro ukázku uvedu skupiny jako Dělnická strana, Dělnická strana sociální spravedlnosti, Národní socialismus, Jsem nacionalista a nestydím se za svoji rasu, Bulharsko má Černé moře a co máme my? Moře černých!, Cigáni jsou jako rakovina, jednou se jich zbavíš a oni se zase vrátí atd.
Z těchto skupin jsem kontaktovala několik desítek přívrženců a očekávala jsem, že budou nadšeni tím, že jim nabízím médium, skrze které si mohou postěžovat nahlas. K mému překvapení se tak nestalo a drtivá většina z nich tuto nabídku odmítla. Na jednu stranu silná slova a radikální názory, na druhou stranu strach objevit se před fotoaparátem a dát svůj názor veřejně najevo mě zarazil.
Přesto se však našel jeden odvážlivec, který se nemá proč skrývat a souhlasil se schůzkou. Stanislav Vodička se mnou začal spolupracovat a dohodli jsme se, že se nechá vyfotografovat a pohovoří se mnou o tom, proč preferuje právě zmíněnou Dělnickou stranu sociální spravedlnosti.
Zdroje a stav problematiky
Ve své práci vycházím především ze svého vlastního zkoumání, jinou odbornou práci, která by se konkrétně dotýkala tématu typologie voličů, jsem nenalezla. V různých internetových časopisech a blozích jsou články na toto téma (například ve studentském časopisu Prostor, článek Volby aneb konflikt averze typologie voličů, publikovaný 17.8.2009), ale tyto texty nepovažuji za odborné a tedy vhodné k citacím.
Dalšími pracemi, které mi mohou napovědět při výzkumu a ve kterých se autoři zabývají podobným tématem, jsou texty především zaměřené na volební systémy (například bakalářská práce Bc. Martiny Blahoutové s názvem Volební systém a složení poslanecké sněmovny a parlamentu ČR, Masarykova univerzita, 2008). Stejně tak mi v mé analýze pomohly knihy o předvolebních kampaních a chování voličů, například Volební kampaň v České republice od Vojtěcha Šimáčka nebo Politický marketing – teorie a praxe autora Andrzeje W. Jabłońského.
Stejného úkolu, tedy charakteristiky voliče Dělnické strany sociální spravedlnosti, se tedy ještě nezhostil nikdo přede mnou.
Ideový plán
Ve svém výzkumu čerpám především z předvolební kampaně DSSS. Nejprve popíšu volební systém v České republice. Soustředím na požadavky DSSS, priority a na to, proč si volič vybere právě tuto stranu. Zjistím, zdali je Stanislav Vodička v cílové skupině lidí, na které se DSSS zaměřuje, proč k ní inklinuje a co jej vede k rozhodnutí neskrývat svoji identitu a hrdě se hlásit k názorům, které proklamuje DSSS. Dále zjistím, koho bude volit v letošních květnových volbách a co si myslí o současné politické situaci v Česku.
Fotografická část bude dokládat politickou orientaci pana Vodičky, jeho přesvědčení a názory. Projdeme spolu důležitá místa v Brně, které je pro něj „hlavním městem Česka“. Vyfotografuji jej u Nejvyššího státního soudu, jenž nese svůj význam, s českou vlajkou a dalšími symboly, které zobrazují jeho politické smýšlení. Celková fotoreportáž bude tedy mapovat politický názor pana Vodičky.
Volební systém v České republice
V roce 1995 byl přijat nový volební zákon o volbách do Parlamentu České republiky č. 247/1995 Sb. „Ústavní úprava České republiky určuje, že poslanci Poslanecké sněmovny jsou voleni na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva tajným hlasováním podle zásad poměrného zastoupení (čl. 18 Ústavy České republiky). Členové Senátu mají být voleni také přímou volbou podle zásad většinového systému. “ [1] Volební právo má každý občan ČR, který dosáhl 18 let. Pasivní volební právo pro Poslaneckou sněmovnu vzniká v 21 letech, pasivní volební právo do Senátu je od 40 let.
Volby v České republice
„Pro volební kampaň může starosta obce vyhradit plochu pro vylepení volebních plakátů, a to 16 dnů přede dnem voleb. Možnost jejího využívání musí odpovídat zásadě rovnosti kandidujících politických stran a koalic, popřípadě kandidátů při volbách do Senátu.mají volby v době začínající 16 dnů a končící 48 hodin před zahájením voleb kandidující politické strany, politická hnutí a koalice, jejichž kandidátní listina byla zaregistrována, vyhrazeno v Českém rozhlase celkem 14 hodin a v České televizi celkem 14 hodin v rámci jejich vysílacích okruhů bezplatně poskytnutého vysílacího času, který se rozdělí kandidujícím politickým stranám, politickým hnutím a koalicím rovným dílem. V den voleb je zakázána volební agitace pro politické strany, koalice a kandidáty v objektu, v němž je umístěna volební místnost, a v jeho bezprostředním okolí. “[2]
Organizace voleb je následující. Prezident republiky vyhlašuje volby nejpozději 90 dnů před jejich konáním. Pro hlasování do Poslanecké sněmovny je vytvořeno 14 volebních krajů. Pro hlasování do Senátu 81 volebních obvodů. Volby jsou řízeny volební komisí. Výsledky voleb zpracovává Český statistický úřad.
Volební kampaň
Důležitým prvkem v mé práci je politický marketing, který proniká do předvolební kampaně a stává se její součástí. Analýza preferencí občanů se provádí na základě segmentace trhu a je hlavním předpokladem pro plánování marketingových strategií. Je založena na vymezení toho, kterým sociálním skupinám má být určena politická nabídka a jaké jsou jejich potřeby. Marketingová strategie, který je spojena s politickou nabídkou, ovlivňuje charakter politické kampaně a týká se jak kandidáta, tak jeho politických příznivců a občanů, tedy voličů samotných. „Vytvoření politické nabídky vede k aplikaci strategie distribuce, což se uskutečňuje za pomoci dvou technik. První je technika „tlaku“ (push marketing), druhou představuje technika „tahu“ (pull marketing). V případě techniky „tlaku“ jsou akcentovány především tradiční kanály distribuce nabídky neboli celý soubor místních a celonárodních stranických mechanizmů, u nichž se kandidáti spoléhají především na vlastní štáb profesionálů a specialistů, kteří tvoří jejich image, na dobrovolníky a aktivní členy strany. Technika „tahu“ souvisí především s tím, že subjekty politické soutěže využívají masových médií, jako jsou televize, rozhlas, tisk a internet. “[3] Můžeme shrnout, že podle politického marketingu kandidáti iniciují odborný přístup k politickým kampaním. Politický marketing využívá marketingový průzkum k pochopení politického prostředí a chování konkurentů. Nabízí svůj „produkt“ potenciálnímu „zákazníkovi“. Pomocí marketingových strategií se snaží „prodat“ svou politickou nabídku a proniká na trh pomocí masových médií.
Způsoby politické reklamy
Každá politická strana má mnoho způsobů, kterými se může dostat do povědomí občanů. Od reklamy vizuální, tedy prostřednictvím denního tisku, stranických časopisů, brožur a bulletinů, přes plakáty, letáky, billboardy, mobilní reklamu na dopravních prostředcích (tu v letošní kampani využívá především ČSSD) a transparenty. Audiovizuální reklamu zajistí televizní vysílání, audio potom rozhlasové vysílání. Kampaně a upoutávky na internetu mají narůstající vliv především v poslední době.
Politické strany mohou uplatňovat také přímý marketing v podobě tisku katalogů profilů svých kandidátů, dopisů voličům a neposledně také prostřednictvím aktivních internetových stránek kandidátů nebo politických stran. Dárky a reklamní předměty, koncerty za účasti politiků jsou také častým marketingovým tahem na potenciální voliče.
Také pomocí public relations si politická strana může vylepšit obrázek, publikuje-li informace pro tisk, projevy, pořádá-li dobročinné akce, dále pokud se podílí na sponzorství, publikuje biografie nebo paměti svých politiků, pořádá různé besedy.
V letošní předvolební kampani politici sázejí také na osobní prodej, neboli osobní setkání s kandidátem, na mítinzích se vedou osobní rozhovory s voliči a konference jsou veřejně přístupné.
Volební kampaň Dělnické strany sociální spravedlnosti
DSSS je dle svých oficiálních webových stránek znechucená současnou politickou situací, jež je prorostlá korupcí, její členové se chtějí orientovat na národ, ale v rámci EU podporují spolupráci obdobných subjektů. Jejich posláním je hájit zájmy občanů Česka, přičemž nepovažují přistěhovalectví za alternativu větší plodnosti národa. Jasně z toho tedy vyplývá, že neschvalují „míchání české rasy“ s jinými národnostmi. Přitom hned v dalším bodě svého programu DSSS zdůrazňuje, že odmítá diskriminaci.
Jejím hlavním cílem je: „vytvářet demokratickou společnost na principech sociální spravedlnosti pro všechny občany našeho státu, a to bez rozdílu rasy, věku a pohlaví. “[4] DSSS upřednostňuje rozvoj domácích podniků a firem před přílivem zahraničního kapitálu, dále také podporuje řemeslo a manuální práci. Sympatizuje s patriotismem a tradicionalismem českého národa, zároveň odsuzuje totalitní ideologie jako je nacismus a komunismus. Bojujeza nezávislost proti byrokracii v EU.
DSSS má ve své kampani pro rok 2010 mnoho bodů, kterými chce oslovit své voliče. Pod pojmem Ochrana identity shrnuje požadavky na suverenitu České republiky, vypovězení imigrantů, kteří u nás nelegálně přebývají, a požadavek na to, že český národ musí mít vždy za jakýchkoliv podmínek přednost v politických a kulturních otázkách před menšinami. Chtějí soběstačnost, tedy omezení cizího kapitálu a podporu pro domácí podnikatele, živnostníky a výrobce, kteří se mají stát páteří české ekonomiky. Dále podporují prestiž řemesel, uplatnění učebních oborů a řemesla jako takového. S tím souvisí podpora ryze českého zemědělství. „Dělnická strana nepovažuje zemědělskou, ale i jinou půdu České republiky za zboží, a proto odmítá jakoukoliv spekulaci s ní, jakož i její prodej cizincům. Soběstačnost našeho státu ve výrobě potravin je naším hlavním cílem. Rozvoj zemědělství a kvalitní podmínky pro kultivaci krajiny a prostředí venkova musí být jedním z hlavních národních zájmů.“ [5] DSSS by také zaručila efektivní stát, tedy reformu institucí, které úřadují. „Dělnická strana požaduje zavedení jednokomorového parlamentu o počtu dvou set zákonodárců, zrušení imunity vyjma politické činnosti. Zrušení státních dotací pro politické strany za mandáty poslanců a senátorů. Politické strany musí hospodařit pouze s členskými příspěvky či dary od svých členů a příznivců. Zavedení imperativního mandátu umožní voličům odvolat svého poslance, pokud odmítne prosazovat volební program, díky němuž byl do funkce zvolen.“[6] Chtějí také omezit byrokracii a zařídit, že úřední místa budou obsazována pouze na základě kvalifikace, nikoliv politickým protežováním. DSSS by ráda zavedla trest smrti především za násilí páchané na dětech. Kdyby DSSS zvítězila, zakázala by všechny drogy i jejich distribuci a léčbu pro narkomany by si každý hradil sám. Zaměřují se i na rodinný život, tady chtějí podporovat mladé rodiny a jejich snadné bydlení a obnovit stavbu státních bytů. Zdravotní péče by byla zdarma a zajistili by důstojné stáří pro důchodce, jejichž důchody by byly každoročně valorizovány tak, aby byla pokryta míra zdražení ve všech oblastech.
Zajímavé je, že své názory neprezentují pomocí billboardů jako ostatní strany (ČSSD, ODS, TOP09, VV, SPOZ, KDU-ČSL, SZ nebo KSČM). Roznášejí však letáky a mají své noviny – Dělnické listy. Na stránkách www.dsss.cz se dne 2.4.2010 objevila výzva od samotného předsedy Tomáše Vandase k finanční podpoře politické kampaně před nadcházejícími volbami. „Chci proto vás všechny, kteří do tohoto nelehkého boje jdete s námi, požádat o finanční podporu. Nemáme za sebou žádné podnikatelské kruhy ani lobbistické skupiny. Na rozdíl od parlamentních dojnic jsme obdrželi od státu peníze pouze za evropské volby, což je částka naprosto minimální. Proto je každá finanční podpora, a to v jakékoliv výši, velmi vítanou pomocí na probíhající tisk propagačních materiálů, letáků, plakátů a Dělnických listů.“
Profil Stanislava Vodičky
Narodil se v roce 1969 v Brně, kde stále žije. Vystudoval střední zdravotnickou školu, pracoval jako zdravotník v nemocnici. Dnes se podle svých slov věnuje charitě a pomáhá otci v jeho práci. Je voličem a sympatizantem Dělnické strany. Poté, co ji letos Nejvyšší správní soud zakázal, podporuje Dělnickou stranu sociální spravedlnosti, protože je nespokojen se současnou politickou situací v České republice.
Pan Vodička přišel na focení v šusťákové bundě, starých teniskách a v brýlích. Podle svého vzhledu rozhodně nevypadal na takto radikálně smýšlejícího občana, spíše na obyčejného Čecha. Po rozhovoru jsme se vydali na cestu po Brně, které je pro něj „tím pravým“ hlavním městem. Fotografie jsou pořízeny z míst, která mají určitý význam pro politické smýšlení pana Vodičky a samy tedy představují symboly s určitými významy. Na náměstí Svobody během našeho fotografování probíhal míting Strany práv občanů s lídrem Milošem Zemanem. Toho jsem využila a udělala jsem několik fotografií, kdy pan Vodička s nezájmem prochází kolem místa konání. Další fotografie jsou například z rozhledny na Petrově, kde má pan Vodička pod sebou celé Brno, u sídla MF DNES a Lidových novin v souvislosti s mediokracií, jež podle slov pana Vodičky vládne v Česku. Použila jsem také fotografie u Nejvyššího správního soudu, který zakázal DS. Fotili jsme přistěhovalce a pouliční umělce, kteří si vydělávají různými způsoby, a také vliv globalizace v podobě kasina, vietnamské tržnice nebo asijského bistra.
Rozhovor:
Jaké pohnutky vás přivedly k tomu, že podporujete Dělnickou stranu, resp. Dělnickou stranu sociální spravedlnosti?
Sousedi od nás z ulice znají šéfa Dělnické strany Tomáše Vandase osobně a říkali mi, že je to velice slušný člověk. Pak mě oslovily jejich webové stránky, na kterých nebylo nic rasistického nebo nacistického. Neútočili ani na Cikány, jak by se mohlo zdát. Zkrátka jenom pojmenovávali věci pravými jmény. Dělnická strana má také dobrý program, co se týče sociální politiky. Myslím si, že kdyby se s ním seznámilo více lidí, zjistili by, že nejde o žádné fašouny. Vadí mi, že se k sympatizantům Dělnické strany často připojí i lidé s vyholenou hlavou a v bomberu, kteří vykřikují hesla jako Nic než národ. Když pak takové lidi uvidí někdo v televizi, pak je mediální obraz Dělnické strany takový, jaký je.
Jaké věci pojmenovává Dělnická strana pravými jmény? A co se vám líbí z jejich programu?
Řeknu to takhle: když máš dům, pustíš si tam jenom toho, koho chceš ty. Asi bys nechtěl, aby se ti tam coural kde kdo. Je dobře, že republika není uzavřený koncentrák, ale myslím si, že kontrola hranic by tady měla být. Lidé k nám mohou přicestovat, ale chtěl bych, aby byla kontrola nad tím, kdo k nám přichází. Dále bych rád řekl, že nezáleží na tom, jaké je kdo barvy pleti, ale každý by měl respektovat zákony této země. Osobně nezazlívám Cikánům, že využívají sociálních výhod a zákonů našeho systému. Kdybych na to měl povahu, jdu si dávky taky vyřvávat. Oni jenom při své mentalitě využívají systém, který jim to dovolí. Je to jako bych šel k nějakému podnikateli, aby mě zaměstnal. On by mi řekl, že nemá práci, ačkoliv zaměstnává sto Vietnamců. Já těm Vietnamcům nezazlívám, že tam jsou. Oni stejně jako třeba Češi v Německu využívají výhod, které pro ně plynou. Ani tomu podnikateli to nezazlívám. Pro něho je výhodnější zaměstnat tyhle lidi, protože jsou levnější. Ryba ale smrdí od hlavy a smrad pochází od systému. Až systém nastaví takové zákony, aby zaměstnavatel byl motivován zaměstnat Čechy, potom by se měla situace zlepšit.
Mluvil jste o tom, že se na Dělnickou stranu nabalují lidé, které nezajímá její politika. To mají být většinou ti s vyholenou hlavou. Že ale lidé s radikálními názory, které často spojuje právě holá hlava, podporují Dělnickou stranu, to můžeme vidět například na Facebooku. Jaké procento takových lidí v řadách DS najdeme?
Zrovna u tohohle případu si myslím, že jde o pubertální děcka, která o ničem nevědí. Vím, že na Facebooku podporuje Dělnickou stranu nějaký čtrnáctiletý kluk Křivan, který má na profilové fotce helmu. A plácá na své Zdi nesmysly.
Možná že ses koukala, v jakých jsem skupinách. Musím ale říct, že tam nic nepíšu. Jednu dobu jsem byl ve skupině Cikáni do plynu, ale také jsem tam nic nepsal. Byl jsem tam jenom ze zajímavosti. Také si myslím, že roli hraje i jistá anonymita Facebooku. Každý tam může plácnout jakýkoliv blábol a při osobním setkání mluví normálně. Alespoň já jsem si s takovými lidmi při osobním styku vždycky inteligentně popovídal.
Tohle tedy nejsou typičtí voliči Dělnické strany?
Mohou Dělnickou stranu volit, ale veřejnost si je pak bude s Dělnickou stranou spojovat. Je nutné, aby sympatizant jakékoliv strany vystupoval inteligentně a vyslechl si názor, se kterým nemusí souhlasit, ale snaží se jej pochopit. Někdy jde jenom o hru se slovíčky a dojdeme k tomu, že nám jde o to samé, ale každý to nazýváme jinými slovy.
Co si myslíte o současné politické scéně v České republice?
Je to všechno jedna a tatáž pakáž. Každá strana naslibuje hory doly. Co politické strany po takzvané revoluci v roce 1989 tady udělaly? Jaké mají výsledky? Žádné. Jsou to klientelistické bandy prorostlé s mafií. Miloš Zeman? Myslím si, že ten ochlasta by se měl držet svojí becherovky a zůstat si v chalupě na Vysočině. Strana zelených? K té můžu říct akorát tak to, že se mi líbí zelená barva jako taková. Nic víc. Stejná banda jsou takzvaní lidovci. A ODS a ČSSD? O těch se nemá cenu vůbec bavit. Jsou to všechno lidé, kteří byli jistým způsobem u moci i před rokem 1989. Třeba Topolánek nebo bratr Jiří Paroubek, šéf socialistického podniku Restaurace a jídelny. V podstatě tady k žádnému politickému převratu nedošlo, jenom určití lidé převlékli kabát.
Jste frustrován z vývoje po roce 1989?
Podívej se, ono se v podstatě nic nezměnilo. V osmdesátých letech jsem krátce pracoval ve fabrice. A její vedoucí ještě v prosinci 1989 vyřvával, že Havlovi rozbije držku. Když jsem jej potkal v roce 1994, povídal mi s úsměvem, že on byl přece vždycky největší zastánce tržní ekonomiky. Takže tak.
Co vy a víra?
Takhle. Já si myslím, že jsme řízeni nějakou vyšší silou. A záleží pak na výkladu. Křesťané tu sílu nazývají Hospodin, muslimové Alláh. Myslím, že studenti, jako jsi třeba ty, budou zase věřit v něco technického. Ale já si myslím, že něco nad námi skutečně je a řídí osudy lidstva. Vezmi si Atlantidu, která ovlivnila naší civilizaci. Po zániku Atlantidy se její obyvatelé rozprchli do různých koutů světa, aby tam budovali nové civilizace – příklady známe třeba ze Sumeru nebo z Egypta. Dodnes nevíme, jak se třeba stavěly pyramidy. Takže lze předpokládat, že jejich civilizace byla vyspělejší než ta současná naše. Podle mne tohle všechno někdo řídí shora. Nějaká vyšší síla. A ta rozhoduje, jakým směrem se lidstvo bude ubírat. Asi to souvisí i s tím, že jsem třikrát zažil klinickou smrt.
Jaká je to zkušenost?
Poprvé se mi to stalo v deseti letech. Učili mne plavat, a to tím způsobem, že mě hodili do vody. Já se ale začal topit. Najednou jsem viděl sám sebe, respektive svoji fyzickou schránku, jak se nad ní vznáším a vzdaluji se. Podruhé se mi to stalo, když mne srazila v patnácti letech motorka. A když mi bylo dvaatřicet, stalo se mi to potřetí. Mám slabé srdíčko a ležel jsem v nemocnici U sv. Anny v Brně. Oživovali mne elektrickými šoky. Vzpomínám si, že jsem před sebou viděl světlo a dokážu pochopit, že věřící člověk může místo toho světla vidět třeba Ježíše. Bylo mi příjemně, ale najednou jsem si uvědomil, že na tomto světě mám mamku a že ještě nenastal čas odejít. Že zkrátka ještě chci být s ní. Tak jsem se vrátil.
Věříte v minulé životy?
Ano. Já byl v minulém životě německým důstojníkem v koncentračním táboře. Podařilo se mi ale zachránit jednu Židovku, které jsem se pak ujal a stala se z ní moje přítelkyně.
Jsou podle vás Češi vlastenci?
Nejsou a vychází to z naší historie. Už v roce 1867, kdy došlo k rakousko – uherskému dualismu a Maďaři si vydupali svá práva, se Čechům nepodařilo vyjednat vůbec nic. To zkrátka ti Češi, kteří ještě vlastenci byli, dostali velkou facku. Další facka přišla s Mnichovem a další v roce 1968. Dnes pokračujeme v letargii, která byla dokonána právě po 21. srpnu 1968. Národ se dokáže vyburcovat akorát tehdy, když fotbalisté nebo hokejisté vyhrají olympiádu, jinak nic. Ale to se změní, jakmile tady bude silný národně socialistický stát.
Věříte tomu?
Samozřejmě, vždyť už dnes se prosazují národně socialistické strany jako DSSS, která se dostala na radnici v Litvínově! Jednoznačně to bude gradovat. Pokračovat to bude tím, až se dostaneme do sněmovny. Víš, já si totiž myslím, že stát potřebuje silného vůdce. A je pak o slovíčkaření, jestli tomu říkáme král, prezident nebo jako Němci führer. Věřím, že někoho takového najdeme a on bude pro lidi autoritou. Něco jako byl Masaryk v době první republiky. I když ani ten nebyl bez chybičky.
Závěr
Po odpoledni stráveném ve společnosti Stanislava Vodičky jsem si uvědomila několik věcí. Dělnická strana sociální spravedlnosti je stranou pro občany, kteří nejsou spokojení se současnou politickou situací a inklinují k tradicím. Oslavují Česko a všechno, co je nacionální a původně české, a to za jakýchkoliv okolností.
Sám pan Vodička na první pohled nevypadá na voliče takto „extrémní“ známé politické strany. Fyzicky slabý člověk (sám poukazoval na své slabé srdce), který žije sám se dvěma psy a kočkami a pracuje pro charitu, vyhledává vládu silné ruky. Je nespokojený se vším kolem, nejen s politikou, ale také s postupnou amerikanizací a především islamizací Evropy. Tomu by chtěl zabránit s pomocí jednoho vůdce, který bude stát nad českým státem a naprosto jej ovládat.
Podle mého názoru je takovýto člověk ukázkovým příkladem příznivce DSSS. Ve svém životě hledá silnou ruku, která by ho mohla vést a dovést k silnému národně sociálnímu státu. S jistotou práce, financí, ale především „rasově čistého Česka“, zbaveného všech přistěhovalců. Jak ostatně říká volební program DSSS na rok 2010: „Nechceme být „žumpou Evropy“ a zemí plnou imigrantů, přistěhovalců ze států bývalého Sovětského svazu, Balkánu, Asie, Dálného východu apod. Požadujeme zrušení přistěhovaleckých táborů a zrušení všech podpor pro přistěhovalce.“[7]
Příznivci a voliči DSSS pevně věří v to, že se v budoucnu ujmou vlády a body svého programu vyplní do posledního detailu. Česko bude mít svého vůdce a ten nastolí „pořádek“. Otázkou však zůstává, jestli se by se tyto na první pohled „nevinné“ požadavky nezvrátily v něco mnohem radikálnějšího a neposunuli bychom se i s naším státem někam úplně jinam.
Poznámky pod čarou:
[1] Poslanecká sněmovna ČR. 1995. Volby do Parlamentu České republiky [online, cit. 1. 4. 2010]. Dostupné z WWW: <http://www.psp.cz/docs/texts/elections.html>
[2] Poslanecká sněmovna ČR. 1995. Volby do Parlamentu České republiky [online, cit. 6. 4. 2010]. Dostupné z WWW: <http://www.psp.cz/docs/texts/elections.html>
[3] JABŁOŃSKI, Andrzej W. Politický marketing – teorie a praxe. 1. vyd. Brno: Barrister & Principial, 2006. s 23. ISBN 80-7364-011-2.
[4] Dělnická strana sociální spravedlnosti. Praha 2010. Programová listina [online, cit. 6. 4. 2010]. Dostupné z WWW: <http://www.dsss.cz/programova-listina>
[5] Dělnická strana sociální spravedlnosti, Volební servis Dělnických listů a DSSS. 2010. Volební program dělnické strany [online, cit. 6. 4. 2010]. Dostupné z WWW: <http://volby.delnickelisty.cz/program>
[6] Dělnická strana sociální spravedlnosti, Volební servis Dělnických listů a DSSS. 2010. Volební program dělnické strany [online, cit. 6. 4. 2010]. Dostupné z WWW: <http://volby.delnickelisty.cz/program>
[7] Dělnická strana sociální spravedlnosti, Volební servis Dělnických listů a DSSS. 2010. Volební program dělnické strany [online, cit. 6. 4. 2010]. Dostupné z WWW: <http://volby.delnickelisty.cz/program>
Použitá literatura:
JABŁOŃSKI, Andrzej W. Politický marketing – teorie a praxe. 1. vyd. Brno: Barrister & Principial, 2006. ISBN 80-7364-011-2.
ŠIMÍČEK, Vojtěch. Volební kampaň v České republice. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2000. ISBN 80-210-2352-X.
Internetové zdroje:
http://volby.delnickelisty.cz/program
http://www.dsss.cz/programova-listina
http://psp.cz/
