Natálie Krejčová 
1 CÍL PRÁCE
Cílem předkládaného samostatného projektu je prostřednictvím série fotografií prezentovat žáky s různými stupni mentálního postižení, Downovým syndromem a autismem při normálním školním dni. Mým cílem je tedy vytvořit komplexní sérií fotografií, která umožní nahlédnout do vyučování mentálně postižených jedinců. Kromě výše uvedeného bych chtěla také ukázat, že jakákoliv odlišnost by neměla být brána jako něco tabuizovaného či zvláštního. Na každého člověka, který se nějakým způsobem vymyká tomu, co je veřejností vnímáno jako normální, by se nemělo nahlížet jako na zvláštní, někdy až méněcennou bytost. Mým cílem tak bude navíc i přimět širší veřejnost k určité sebereflexi, která je v dnešní době velmi potřebná.
2 TÉMA PRÁCE
2.1 ZDŮVODNĚNÍ VOLBY TÉMATU
Téma této práce jsem si zvolila z toho důvodu, že odpovídá mé tematické profilaci během studia na Katedře žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Během studia jsem absolvovala dvousemestrální kurz fotožurnalistiky, psanou žurnalistiku a zvolila jsem si zdravotně-sociální zaměření. Těmto zaměřením tak odpovídá předkládaný projekt. To však nebylo jediným a primárním důvodem. Téma je mi velmi blízké, protože velká část mé rodiny pracuje ve zdravotnictví a školství, a proto zrealizovat fotoreportáž v základní škole s mentálně postiženými dětmi bylo vhodným spojením těchto dvou oblastí, ve kterých se moje rodina pohybuje.
Projekt jsem zrealizovala ve Speciální základní a praktické škole Vysoké Mýto, a to proto, že jde o školu v místě mého bydliště, a zároveň se jedná o pracoviště jednoho rodinného příslušníka, a proto bylo snazší tuto fotoreportáž zrealizovat.
Podle mého názoru tento projekt prezentuje zajímavé téma, a to především proto, že nabízí pohled na mentálně postižené studenty, kteří se, i přes nelehký osud, snaží vzdělávat a na fotografiích jsou zachyceni naprosto upřímně, ve velké většině navíc s pozitivním přístupem ke studiu. Zároveň si myslím, že téma mentálně postižení a vzdělávání nemá v médiích moc velké zastoupení, a proto bych jej ráda zviditelnila prostřednictvím tohoto projektu.
Dalším důvodem, proč jsem se rozhodla zrealizovat tento projekt, je, že je toto téma blízké mé bakalářské práci s názvem Osobnost české pouliční fotografie – Jan Jirkovský. Pouliční fotografie má úzké vztahy s reportážní fotografií a autor, kterého prezentuji v bakalářské práci se navíc reportážní fotografii, sociálním tématům a postiženým jedincům ve velké míře také věnuje. Tento projekt tak byl vhodným doplněním bakalářské práce.
2.2 TÉMA V MÉDIÍCH
Zdravotně-sociální tematika se zaměřením na vzdělávání mentálně postižených osob není v médiích výrazně zastoupena. To, že není tato tematika častým předmětem zájmu médií, jsem si uvědomila zejména při tvorbě rešerše k analyzovanému tématu. Mezi českými médii jsem objevila jednu podobnou fotoreportáž na webu Aktuálně.cz, nebyly zde ale přiblíženy příběhy konkrétních žáků, šlo pouze o „povrchovou“ reportáž (dostupné z: https://zpravy.aktualne.cz/galerie-a-videa/obrazem-tak-se-vzdelavaji-mentalne-postizeni/r~43401038000c11ea8776ac1f6b220ee8/). Našla jsem také články, které se zabývaly tím, že mentálně postižené žáky není z čeho učit (dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/ucebnice-specka-chybi-msmt-pedagogove.A181218_120454_domaci_brzy).
V zahraničních médiích jsem našla spíše články o tom, jak takové studenty učit či čemu všemu musí učitelé mentálně postižených žáků čelit. Objevila jsem například výzkum z roku 2005 od M. A. J. Oliviera a E. E. Williams s názvem Teaching the mentally handicapped child: challenges teachers are facing. Tento kvalitativní výzkum analyzoval zkušenosti učitelů s mentálně postiženými studenty a zkoumal, čemu všemu musí čelit.
Samotná Speciální základní a praktická škola Vysoké Mýto se v českých médiích vyskytuje minimálně. Z toho důvodu jsem ji také zvolila pro svůj projekt, jelikož si myslím, že si určité zviditelnění zasluhuje. Jako taková byla součástí několika dalších projektů, například EU peníze školám či Tablety do škol.
3 ZDROJE A STAV PROBLEMATIKY
Při vyhledávání zdrojů k této problematice jsem si nejprve ověřila, zda již takový projekt nebyl na Katedře žurnalistiky zrealizován. Žádný identický jsem neobjevila, našla jsem ale takové, které byly podobné zejména tím, že se věnovaly taktéž zdravotně-sociální tematice (jmenovitě Fotoreportáž z Rehabilitačního ústavu Hrabyně – Postavit se znovu na nohy od Terezy Košařové či Jak se žije ženám s mentálním postižením od Sabiny Stehnové – tento projekt byl tomu mému asi nejbližší).
Zároveň musím zmínit, že primárním a nejdůležitějším zdrojem pro mě byla návštěva samotné školy. Od ředitelky Aleny Černé jsem zjistila informace o žácích, škole, způsobu výuky a výhledů do budoucna a dalším směřování této školy. Informace jsem získala i od pedagogů a asistentů pedagoga, kteří mi vylíčili, jak studium probíhá a popsali, jak se s jednotlivými žáky pracuje.
Jelikož v projektu pracuji s některými odbornými termíny, je nutné si je v následující části projektu vymezit, neboť bezprostředně souvisí se zaměřením projektu. Následující odstavce věnuji definicím mentálního postižení, Downova syndromu a autismu a představím Speciální základní a praktickou školu Vysoké Mýto, ve které byl projekt zrealizován.
3.1 MENTÁLNÍ POSTIŽENÍ
Definice pojmu mentální postižení je v odborné literatuře nejednotná. Podle Valenty a kol. je mentální postižení „širší a zastřešující pojem zahrnující kromě mentální retardace i takové hraniční pásmo kognitivně-sociální disability, které znevýhodňuje klienta především při vzdělávání na běžném typu škol a indikuje vyrovnávací či podpůrná opatření edukativního (popř. psychosociálního) charakteru“. (Valenta a kol. 2012: 30) Jde o pojem, který zahrnuje všechny jedince s IQ pod 85.
Pivarč k tomuto pojmu přistupuje jako k postižení vývoje rozumových schopností. Podle něj je mentální postižení vrozené nebo často získané a podmiňuje omezení adaptivního fungování dítěte v jeho sociální prostředí. K této definici dodává, že je ale nutné k diagnostikování mentálního postižení posoudit i například to, jaké jsou schopnosti postiženého jedince v sociálním prostředí či do jaké míry postižená osoba selhává v očekávání svého prostředí. (Pivarč 2017: 13) Mentální postižení pak rozděluje do několika stupňů: lehké mentální postižení (IQ 69-50), střední mentální postižení (IQ 49-35), těžké mentální postižení (IQ 34-20), hluboké mentální postižení (IQ 19-0), jiné mentální postižení a neurčené mentální postižení. (Pivarč 2017: 15)
3.2 DOWNŮV SYNDROM
Ve Slovníku speciální pedagogiky je Downův syndrom definován jako „chromozomálně podmíněné rozumové postižení“. (Valenta a kol. 2015: 287) Syndrom může mít symptomy jako: sešikmení postavení očí, větší jazyk, krátký krk či srdeční vady. Osoby s Downovým syndromem jsou převážně pozitivně citově naladěny. (Valenta a kol. 2015: 203-204)
3.3 AUTISMUS
Z pedagogického pohledu je autismus možné definovat jako vývojovou poruchu, která se projevuje neschopností jedince komunikovat s okolím. Postižená osoba s těžkostí vyjadřuje svá přání a potřeby. Uzavírá se do vlastního světa a projevuje se jako extrémně osamělá bytost. Tento jedinec je zároveň neschopný vyjadřovat emoce jako například radost a smutek. (Průcha a kol. 2013: 23)
3.4 SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ A PRAKTICKÁ ŠKOLA VYSOKÉ MÝTO
Speciální základní a praktická škola Vysoké Mýto zajišťuje základní vzdělání pro žáky se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním. Je určena pro děti s lehkým, středně těžkým a těžkým mentálním postižením, autistické děti a děti se souběžným postižením více vadami.
Škola je státní, pro žáky je tedy zdarma. Má moderní vybavení, počítačovou učebnu, tělocvičnu, školní dílnu a kuchyňku. Ve škole je v současnosti 61 žáků a 28 pedagogických pracovníků. Cílem všech pedagogických pracovníků je studenty socializovat, připravit je pro další vzdělávání, naučit je ohleduplně a asertivně jednat a komunikovat se svým okolím. Žáci zde absolvují povinnou školní docházku a připravují se buď na volbu budoucího povolání nebo získávají základní vzdělání či schopnost sebeobsluhy.
4 IDEOVÝ PLÁN
Mým plánem bylo zrealizovat fotoreportáž, která se bude snažit prostřednictvím fotografií především prezentovat žáky při normálním školním dni, zachytit jejich emoce a přístup k životu. Chtěla jsem také vybrané žáky představit blíže, zmínit jejich příběh a proniknout tak více „do hloubky“ tomuto tématu.
Tímto projektem bych chtěla ukázat, jak důležité je, aby se i mentálně postižení žáci neustále vzdělávali, jelikož se tímto způsobem mohou také lépe začlenit do společnosti, což je pro budoucí kvalitu jejich života velmi důležité. Zároveň bych chtěla na veřejnost přenést prostřednictvím fotografií pozitivní přístup k životu, energii a bezprostřednost jednotlivých žáků.
5 POSTUP PRÁCE
5.1 REALIZACE V TERÉNU
Před realizací projektu jsem musela zkontaktovat vedení Speciální základní a praktické školy Vysoké Mýto a dojednat, jak bude celý postup práce vypadat. Zároveň jsem byla seznámena se zásadami General Data Protection Regulation (GDPR). Vedení školy mi ale ve všem vyšlo maximálně vstříc, jediné, co odmítlo, bylo poskytnout celá jména studentů.
Před samotným focením tohoto projektu jsem musela školu jednou navštívit, abych se seznámila se zdejší atmosférou, prostředím a studenty školy a naplánovala si tak, jak bude focení probíhat. Už při první návštěvě školy jsem zjistila, že fotografování nebude vůbec jednoduché. Většina žáků byla mou přítomností naprosto paralyzována, někteří se začali dokonce předvádět a vykřikovat.
Následně jsem se s vedením školy dohodla, že v průběhu jednoho dne, konkrétně 9. října 2020, budu mít volný přístup do všech místností v celé škole a budu moci fotografovat všechny žáky. V případě, že bych nebyla spokojena s výslednými fotografiemi, jsem měla možnost navštívit školu znovu. Výsledný materiál ale vcelku naplnil moje požadavky, které jsem si vytyčila před samotnou realizací projektu a tak postačilo pouze jedno navštívení školy.
Velmi náročné bylo zachytit především spontánní a autentické snímky, jelikož, jak jsem již uvedla, žáci byli přítomností fotoaparátu a mé osoby naprosto paralyzováni a fotoaparát nedokázali spustit z očí. Vznikla tak kolekce fotografií, ve které převažovaly portréty jednotlivých žáků, ale podařilo se mi zachytit i naprosto spontánní snímky, které zobrazují upřímné emoce jednotlivých žáků.
Všechny fotografie jsem pořídila na digitální zrcadlovku Nikon D3200 s objektivem Nikon AF-S DX Zoom-Nikkor 18-55mm f/3.5-5.6G ED II. Snímky jsem fotila na automatický režim bez blesku.
Celkové focení byl vcelku náročný proces, a to především po psychické stránce. Ovšem píle a odhodlání některých žáků mě opravdu překvapily. Nejvíce mě zaujalo, že se většina z nich s radostí vzdělávala a vnímala učení jako něco, co je prospěšné a zkrátka potřebné. Celé focení byl pro mě velmi emotivní zážitek, který přenastavil některé mé hodnoty, které jsem dříve vyznávala.
5.2 REALIZACE V POSTPRODUKCI
Celkově jsem vyfotografovala 200 snímků, ze kterých jsem vymazala ty, které byly velmi rozmazané a pro projekt nepoužitelné. Ponechala jsem tak přes 120 snímků, ze kterých jsem následně vybrala 12 těch, které mi připadaly nejautentičtější a nejkvalitnější. Snímky jsem následně upravovala v programu Adobe Lightroom CC, se kterým pracuji na denní bázi a jsem s ním naprosto spokojená.
Měnila jsem především hodnoty expozice a kontrastu. Snažila jsem se o vyjádření emocí a zachycení dynamických a autentických snímků. Toho jsem docílila právě i pomocí zvýrazněného kontrastu. Využila jsem také efektů, které program nabízí – a to struktury a zaostření. Všechny snímky jsem převedla do černobílého provedení. Myslím si, že bez přítomnosti barev více vynikne atmosféra a emoce, které z fotografií vyzařují. Navíc se divák bude více soustředit na samotný obsah, který je u fotografií se sociální tematikou významný. Obsah je zde totiž důležitější než kvalita fotografie.
5.3 JEDNOTLIVÉ FOTOGRAFIE
V následující pasáži budou představeny jednotlivé fotografie, ke kterým bude přiřazen příslušný text. U každé fotografie bude zasazena výpověď ředitelky školy Aleny Černé. Se samotnými studenty nebylo možné zrealizovat smysluplný rozhovor, protože většina z nich špatně mluví nebo nemluví vůbec a nepochopila by moje otázky a můj záměr.
„Do školy všichni chodí moc rádi. Je to pro ně něco jako rodina. Snažím se zřídit sociálně terapeutickou dílnu pro dospělé, aby u nás mohli zůstat, až dokončí školu. Uvidíme, jestli se to podaří,“ sdělila Alena Černá.
Fotografie č. 1 – Míša, 21 let
Míša byla moc příjemně naladěná. Na fotografii je zachycena naprosto upřímná situace, kdy si Míša všimne, že se jí z umělého vajíčka rodí zvíře. Měla z toho opravdu velikou radost, což je vidět i na fotografii. Ukázala mi celou třídu, vyprávěla, co ji ve škole baví a sdělila, že velmi ráda maluje. Byla velmi komunikativní, přátelská a vnímavá.
„Míša se narodila s oběma pohlavími. Rodiče ji nechali přeoperovat, takže dnes je z ní dívka. Má středně těžké mentální postižení, a navíc má souběžné postižení více vadami, takže má špatný zrak a sluch, má naslouchadla a silné brýle. Je neskutečně komunikativní a snaživá. Vedle své třídy má ještě jednu místnost, ve které má svou „kancelář“, chodí tam „psát“ na počítač, „vyřizuje“ hovory na dětském telefonu a hraje si na sekretářku. Ve škole ji mají všichni rádi.“
Technické parametry: f/5.6, 1/125, ISO 320
Fotografie č. 2 – Fanda, 26 let
Fotografovat Fandu bylo, stejně jako u Míši, moc příjemným zážitkem. Na první pohled bylo patrné, že je naprosto bezprostřední a pozitivně naladěný. Ihned, jak mě uviděl, mi musel ukázat svůj nový hrnek s rapperem Eminemem, kterého má moc rád. Bylo vidět, že si užívá, že je středem pozornosti, takže na fotoaparát přímo pózoval.
„Fanda už je dospělák. Má Downův syndrom a těžké mentální postižení. Miluje řízky a pivo. Bohužel neví, že dostává pito. Je velmi komunikativní a milý. Všechno dělá s radostí, je nekonfliktní. On je na tom mentálně tak na pět let. Přečte svoje jméno a napočítá do pěti. Více toho nezvládne. Ale umí dobře manuálně pomáhat. Míchá například polévku, jednodušší věci zvládá sám. Na to těžké mentální postižení je docela samostatný.“
Technické parametry: f/5.6, 1/60, ISO 140
Fotografie č. 3 – Vojta, 9 let
Vojta je ve škole považován za velmi málo komunikativního jedince. To se potvrdilo i při focení. Nejprve jsem se ho zeptala, jaký má dnes den a co ho ve škole baví. On se na mě ale pouze usmíval, celou dobu měl stejný výraz ve tváři a z fotoaparátu nemohl spustit oči. Bylo ale vidět, že má z tohoto oživení v podobě fotografování radost.
„Vojta má středně těžké mentální postižení a autismus. Žije si ve svém světě. Není vůbec komunikativní, straní se dětí. On k životu společnost nepotřebuje. Má ale úžasné zázemí, takže se díky tomu rozvíjí a vzdělává se podle programu pro lehké mentální postižení. Jeho rodiče se mu věnují úplně maximálně, jak mohou. Ale má krátkodobou paměť a nic si na dlouho nezapamatuje. Má opravdu rád pochvalu. Jak jsem řekla, potřebuje stále chválit, aby ho to motivovalo k další práci. A potřebuje svůj řád, na lavici má vždy připravený rozvrh, aby věděl, co ho čeká.“
Technické parametry: f/5.0, 1/30, ISO 1400
Fotografie č. 4 – Dominik, 7 let
Dominik byl mou přítomností značně zaskočen. Již předem mi bylo řečeno, že má autismus a mutismus a vůbec nemluví. Bylo těžší s ním navázat určité pouto, jelikož bylo zbytečné vyptávat se ho na to, jak se má či co ho ve škole baví, jelikož by tyto otázky zůstaly bez odpovědi. V podstatě jenom pozoroval fotoaparát a v jeho očích byla vidět určitá nervozita.
„Dominik má lehké mentální postižení, autismus a mutismus, to znamená, že vůbec nemluví. Ten je ale celkem neverbálně komunikativní a nežije si pouze ve svém světě, ostatní děti má rád. Ale tím, že nemluví, tak je velmi těžké se s ním nějak dohodnout. Není na tom mentálně úplně špatně. Ale bez mluvení se vše rozvíjí velmi špatně a pomalu. Dominik je v základní škole speciální, ale učí se podle programu základní školy.“
Technické parametry: f/4.5, 1/100, ISO 400
Fotografie č. 5 – Péťa, 12 let a Vašek, 10 let
Péťa a Vašek byli z fotoaparátu unešení. Ihned, když mě spatřili se začali předvádět, poskakovat a prát se na zemi. U nich byl opačný problém než u přechozích žáků, prakticky nebylo možné je zachytit jinak než v pohybu. Několik fotografií jsem tak měla rozmazaných, ale nakonec se mi podařilo je vcelku slušně zachytit v momentě, kdy se na chvíli uklidnili. Oba byli ale po celou dobu focení značně rozdivočelí a musím uznat, že se jednalo asi o nejnáročnější focení.
„Péťa má středně těžké mentální postižení. Má velmi rád Avengers. Vašek má těžké mentální postižení a je to autista. S tím je to náročnější. Neustále sklápí hlavu a nikomu se nechce podívat do očí. Je ale z vesnice, a tak je zvyklý pomáhat a je vcelku manuálně zručný.“
Technické parametry: f/5.6, 1/60, ISO 400
Fotografie č. 6 – Daniel, 12 let
Daniela jsem fotografovala při výuce matematiky. Mou přítomnost si prakticky neuvědomoval a soustředil se na počítání příkladů, u čehož si pomáhal vlastníma rukama. Focení ho nějak nepřekvapilo, spíše bych řekla, že pro něj bylo trochu obtěžující. Na výuku se opravdu plně soustředil a snažil se plnit úkoly, které mu učitel vytyčil.
„Daniel má lehké mentální postižení. Dojíždí, je zamlklý, je to introvert. Matematika mu zrovna moc nejde. Nemá na to moc hlavu.“
Technické parametry: f/5.6, 1/60, ISO 280
Fotografie č. 7 – Ondřej, 24 let
S Ondrou jsem se setkala při přestávce na svačinu. Mou přítomností byl výrazně zaskočen. Stejně jako někteří jmenovaní spolužáci se prakticky jen díval do objektivu, na moje otázky nereagoval. Spolužáci se na něj usmívali a říkali mu, ať mi pózuje.
„Ondra má středně těžké mentální postižení a tělesné postižení. Sám moc nechodí, musí mít buď před sebou vozítko, anebo se musí o někoho opírat, takže má i asistenta, který mu pomáhá s pohybem. Ondru strašně baví hokej, fandí Pardubicím. Když je nějaký zápas a vyhrají Pardubice, tak vždy oznamuje kolegovi, že vyhrály.“
Technické parametry: f/5.6, 1/60, ISO 360
Fotografie č. 8 – Martina, 9 let
Martina měla z focení radost. Hned, jak spatřila mě a fotoaparát, tak ze země zvedla svého plyšového oslíka a ukázala ho do objektivu. Celou dobu ho měla v ruce. Měla jsem pocit, že se za něj tak trochu schovává, bylo na ní vidět, že se vcelku stydí. Byla milá, usměvavá, ale trochu zamlklá.
„Martina má lehké mentální postižení a opakuje první třídu. Má ráda šaty, plyšáky, ráda si maluje. Je jako normální holka, ale je více dětská, je spíš jako taková holčička ze školky. Je to hodná dívka a nejsou s ní žádné problémy.“
Technické parametry: f/5.0, 1/30, ISO 900
Fotografie č. 9 – Roman, 18 let
Romana jsem zastihla při tom, když psal dopis o narozeninovém turnaji v šipkách. Již předem mi učitelky sdělily, že je to velmi milý a usměvavý chlapec. To se také potvrdilo při focení. Celou dobu se na mě hezky usmíval, kreslil si a do objektivu mi ukázal dopis, který zrovna tvoří.
„Roman má středně těžké mentální postižení. Moc toho neumí. A to ani co se týče manuální práce, některé děti třeba zametají. On je pohodlný, ale pořád se usmívá. Je hrozně hodný a milý. Má krátkodobou paměť a moc si toho nepamatuje.“
Technické parametry: f/5.6, 1/60, ISO 160
Fotografie č. 10 – Tina, 11 let
Se slečnou Tinou jsem se setkala při hodině matematiky. Ihned jsem poznala, že je velmi pracovitá a důsledná, všechny úkoly plnila s pílí a naplno. Ukázala mi svoje fixy a pastelky a zmínila, že velmi ráda kreslí. Z fotografování byla překvapená, ale to, že jsem na ni mířila objektivem, ji nijak nevyrušovalo při práci.
„Tina k nám jako jediná přišla až ve třetí třídě. Neuměla nic. Přečetla jen písmeno A. Pomalu všechno dohání. Má lehké mentální postižení a je to hodná a snaživá dívka. Ve škole je ráda, učitelky jí občas i přinesou nějaké oblečení.“
Technické parametry: f/5.6, 1/60, ISO 250
Fotografie č. 11 – Kryšpín, 5 let
Když jsem se setkala s Kryšpínem, tak vypadal velmi mile a přátelsky, což se potvrdilo i při focení. Jakmile spatřil fotoaparát, tak začal pracovat na úkolech, které plnil velmi poctivě. Bylo na něm vidět, že je opravdu bystrý a emancipovaný. Zároveň byl i roztomile stydlivý.
„Kryšpín neplní povinnou školní docházku. Dělá u nás Přípravný stupeň základní školy speciální. Jedná se o předškolní přípravu, která může trvat až do 8 let. Tím, že je takhle malý, tak se u něj ještě neurčuje stupeň mentálního postižení. Diagnostikuje se až v 6 letech. Je to bystrý a živý žák. Je v pěstounské péči.“
Technické parametry: f/5.0, 1/100, ISO 400
Fotografie č. 12 – Prostředí školy
Do školy jsem šla fotografovat i s cílem, že zachytím atmosféru a prostředí, které ve škole panuje. Vyfotografovala jsem tedy i ručníky žáků, nad kterými byly jejich fotografie. Myslím, že tento snímek dobře dokresluje celou fotoreportáž. Všem zobrazeným žákům je 5 let a jsou v Přípravném stupni základní školy speciální, a zároveň jsou spolu ve třídě. Ve škole byl ale v ten den jen Kryšpín, o kterém se zmiňuji u předešlé fotografie.
Technické parametry: f/5.0, 1/30, ISO 400
Fotografie č. 13 – Žáci při uvítání učitele
Tuto fotografii jsem pořídila proto, abych ukázala, kolik je ve třídě žáků a jak je třída koncipovaná. Snímek jsem vyfotila ve chvíli, kdy do třídy vstoupil učitel. Je tedy patrné, že vítání učitele je zde stejné jako v normálních základních a středních školách.
Technické parametry: f/5.6, 1/60, ISO 320
6 SEBEHODNOCENÍ
Dle mého názoru je tento projekt zdařilým výsledným výstupem mého studia na Katedře žurnalistiky Univerzity Palackého v Olomouci. Domnívám se, že problematika vzdělávání mentálně postižených je signifikantním tématem, jenž není častým předmětem zájmu médií. Myslím si tedy, že je výsledný projekt přínosný pro společnost, jelikož tak může širší veřejnost nahlédnout do vyučování mentálně postižených žáků. Podle mě jsem vytvořila zdařilou kolekci snímků, která zachycuje realitu a upřímné tváře mentálně postižených jedinců. S kvalitou fotografií a způsobem fotografování jsem spokojena, ale jsem toho názoru, že s fotoaparátem vyšší třídy bych možná zachytila více snímků s lepší kvalitou. Zastávám ale názor, že v případě takovéto fotoreportáže je nejdůležitější obsah, který je zachycen na snímku a emoce, které z něj vyzařují. Nedokonalost je totiž přirozená a je součástí každodenního života.
Cíl, který jsem si na začátku projektu stanovila, tedy prezentovat mentálně postižené žáky ve škole, jsem, dle mého názoru, naplnila. Cílila jsem zejména na zobrazení emocí a autentických snímků, čehož jsem také docílila.
Velký obdiv adresuji všem pedagogům a jejich asistentům. Jejich profese je psychicky velmi náročná, ale zároveň také naprosto nezbytná. Tímto projektem jim chci také vyjádřit poděkování, podporu a uznání. Naučit totiž některé mentálně postižené jedince počítat například do dvaceti není vůbec jednoduchý úkol, ale přesto je tak důležitý pro to, aby se mohli jednodušeji socializovat. Vyžaduje to píli, vytrvalost, ale i vzájemné souznění ze strany učitele i mentálně postiženého žáka. Domnívám se, že když všechny tyto zmíněné body fungují, tak je možné konkrétního jedince naučit mnoho věcí, díky kterým se pak může i snadněji zařadit do společnosti a celkově tak prožít mnohem kvalitnější a plnohodnotnější život.
LITERATURA/ZDROJE
BRZYBOHATÁ, Anna. Děti s mentálním postižením není z čeho učit, stěžují si kantoři. Idnes.cz [online]. 19. 12. 2018 19:37 [cit. 2021-04-28]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/ucebnice-specka-chybi-msmt-pedagogove.A181218_120454_domaci_brzy
HRONOVÁ, Zuzana. Obrazem: Tak se vzdělávají mentálně postižení. Učí se češtinu, úklid i pomazánky. Zprávy.aktualne.cz [online]. 7. 11. 2019 17:59 [cit. 2021-04-28]. Dostupné z: https://zpravy.aktualne.cz/galerie-a-videa/obrazem-tak-se-vzdelavaji-mentalne-postizeni/r~43401038000c11ea8776ac1f6b220ee8/
OLIVIER, M. A. J. a E. E. WILLIAMS. Teaching the Mentally Handicapped Child: Challenges Teachers Are Facing. International Journal of Special Education [online]. 2005, 20(2), s. 19-31, [cit. 2021-04-28]. ISSN 0827-3383. Dostupné z: https://eric.ed.gov/?id=EJ846931
PIVARČ, Jakub. Poznatky o žákovských prekoncepcích mentálního postižení v kontextu proměny paradigmatu současného vzdělávání. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2017. ISBN 978-80-7290-952-0.
PRŮCHA, Jan a kol. Pedagogický slovník. 7. vyd. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0403-9.
SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A PRAKTICKÁ ŠKOLA VYSOKÉ MÝTO. O speciální a praktické škole. Szs-vysokemyto.cz [online]. ©2021 [cit. 2021-04-20]. Dostupné z: https://szs-vysokemyto.cz/
VALENTA, Martin a kol. Mentální postižení v pedagogickém, psychologickém a sociálně právním kontextu.1. vyd. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-3829-1.
VALENTA, Martin a kol. Slovník speciální pedagogiky. 1. vyd. Praha: Portál, 2015. ISBN 978-80-262-0937-9. ´
KONKURENČNÍ PROJEKTY
KOŠAŘOVÁ, Tereza. Fotoreportáž z Rehabilitačního ústavu Hrabyně – Postavit se znovu na nohy
STEHNOVÁ, Sabina. Jak se žije ženám s mentálním postižením
