1. CÍL PRÁCE
Cílem tohoto samostatného projektu je vytvoření série minimálně dvaceti fotografií, které by bylo možné použít jako ilustrační obrazové materiály k žurnalistickým textům zabývajícím se ekonomickou tematikou, konkrétně tématy jako je práce, zaměstnání, zaměstnanost a další. V případě tohoto projektu se jedná o spojení dvou specializací, které jsem v rámci studia oboru Žurnalistiky na Univerzitě Palackého absolvovala, a to fotografické praktikum a workshop a ekonomickou žurnalistiku.
Věřím, že konečný soubor fotografií by mohl být použitelný jako doprovodný materiál k textům v redakcích jak tištěných, tak internetových médií. Jak již napovídá název projektu („Jeden pracovní den“), při tvorbě fotografií jsem se zaměřila na jeden pracovní den různých profesí, a to převážně manuálních prací (čtyři z pěti zvolených profesí). Mým cílem bylo dosáhnout co největší pestrosti tohoto souboru fotografií. Proto jsem zvolila jako cílový počet minimum dvaceti fotografií a zaměřila se na pět různých zaměstnání, z nichž každé zachycuji na nejméně třech snímcích. Zaměstnání, která jsem vybrala do tohoto projektu, jsem měla v plánu zvolit navzájem od sebe velmi odlišná, aby případně fotografie různých profesí nebyly zaměnitelné, z organizačních důvodů se však taková rozdílnost, jakou jsem měla původně na mysli, zajistit nedala.
2. VOLBA TÉMATU
Téma „Jeden pracovní den“ vyplynulo z mého zaměření na ekonomickou žurnalistiku. Hledala jsem téma, které by bylo jedním z klíčových prvků mediálního obrazu ekonomie. Domnívám se, že „práce“ je jedním z nejčastěji prezentovaných ekonomických témat a je také jedním ze základních stavebních kamenů ekonomiky.
2.1 POJEM PRÁCE V RÁMCI EKONOMIE
Práce je jedním ze základních výrobních faktorů. Z historického hlediska se dá říci, že nebýt práce, nevznikla by v podstatě žádná ekonomika a ekonomie. Práce je součástí ekonomiky od počátku lidské společnosti a doby první dělby práce, kdy lidé začali směňovat výrobky.
Trh práce je řízen stejně jako ostatní výrobní faktory, tedy nabídkou a poptávkou. Nabídku vytváří pracovníci, poptávku po pracovní síle tvoří zaměstnavatelé. Na vyvážení těchto dvou faktorů potom závisí zaměstnanost. Protože ideální stav dokonalé konkurence a perfektního vyvážní křivek nabídky a poptávky na pracovním trhu je v reálném světě ekonomiky nedosažitelný, dochází v důsledku nedokonalosti pracovního trhu a jeho poruch k nezaměstnanosti.
Domnívám se, že fotografie vzniklé v mém projektu lze použít jako ilustrace jak k tématům různých vyobrazených profesí a jejich průmyslových odvětví, tak právě také jako doprovodné obrazové materiály k článkům o (ne)zaměstnanosti, mzdách a vlastně všeobecně o trhu práce.
2.2 PROČ SOUBOR FOTOGRAFIÍ?
Soubor ilustračních fotografií jsem zvolila jako cílovou podobu svého projektu především díky poznatkům z vlastní žurnalistické zkušenosti. Po roce práce v regionálním Deníku a roce stráveném v regionálním kulturně-společenském magazínu jsem dospěla k názoru, že je neustále potřeba mít k dispozici různé typy ilustračních fotografií, které mnohdy zjednoduší práci (autor nemusí vyrazit pořizovat fotografie „do terénu“), ale také ušetří čas a starosti (například když na poslední chvíli před uzávěrkou dojde k náhlé změně nějakého tématu a je nutné jej rychle doplnit o obrazový materiál). Ilustrační fotografie, jejichž tvorbě je věnovaná patřičná příprava a pečlivost, bývají mnohdy nesrovnatelně kvalitnější, než narychlo vyfocené snímky „z terénu“, nemluvě o tom, že ne vždy je možné „v terénu“ najít potřebné téma.
Při své žurnalistické praxi ráda spoléhám na vlastní materiály. Samozřejmě je možné čerpat fotografie z různých zdrojů, v případě Deníku je to kromě jejich vlastního archivu i ČTK nebo Profimedia. Velkou nevýhodou ovšem je, že převážná většina těchto zdrojů je zpoplatněna. Osobně preferuji mít archiv vlastních ilustračních fotografií, ke kterým mám kdykoliv přístup a navíc zcela bezplatně. Vlastní archiv fotografií jsem využila nesčetněkrát, ovšem v rámci tohoto projektu je to poprvé, kdy záměrně vytvářím soubor ilustračních fotografií s jednotnou tematikou. Myslím, že do budoucna bych mohla podobných souborů vytvořit více, protože vyhledávání fotografií a práce s nimi bude podle mého názoru snazší, budu-li fotografie tvořit i třídit s ohledem na jejich téma.
Téma „pracovní den“ jsem volila z několika důvodů. Tím první a hlavním je, že se v tomto případě podle mého názoru jedná o jedno z nejdůležitějších témat v rámci ekonomie, které se v médiích vyskytuje velice často. Právě z důvodu častého výskytu textů s podobným obsahem na téma práce je podle mě důležité zachovat různorodost v doprovodných fotografických materiálech. Navíc se domnívám, že mé konkrétní pojetí tématu „práce“ se neomezuje pouze na ekonomické rubriky. Zaměstnání, která jsem zvolila do svého projektu, jsou: učitel, automechanik, zahradník, specialista na výškové práce, pracovník v zemědělství. Věřím tedy, že takové ilustrační fotografie najdou uplatnění i u jiných témat, jako je například školství, stavitelství, průmysl a zemědělství.
3. ORGANIZACE PRÁCE, PŘEKÁŽKY A TVORBA
Zpočátku jsem se domnívala, že mnou zvolené téma bude vhodné i díky relativně snadnému přístupu k dané problematice - každý má ve svém okolí osoby různých profesí a byla jsem přesvědčená, že dostat se do zajímavého pracovního prostředí, kde bych mohla fotografie pořizovat, bude snadné. V tomto ohledu jsem se bohužel mýlila a svou původní sestavu vybraných profesí (učitel, pracovník technické výroby, pracovník IT, specialista na výškové práce a pracovník zemědělství) jsem musela během tvorby projektu změnit ve dvou bodech. Kvůli bezpečnostním a protikonkurenčním opatřením se mi nepodařilo dostat se do technické výroby automobilky Škoda v Kvasinách a z organizačních důvodů jsem musela najít náhradu i za pracovníka IT. Namísto dělníka ve výrobě jsem nakonec fotografovala automechanika, čímž se mi podařilo alespoň zachovat technický ráz zvolené profese. Zámecký zahradník a pracovník IT sice mnoho společného nemají, ale manuální práce zahradníka se k mému tématu hodí možná i lépe, než kancelářské prostředí.
Konkrétní výběr oslovených osob probíhal na základě přátelských vztahů. Výhodou byla ochota ze strany oslovených. Ani dobrá domluva však nebyla zárukou hladkého průběhu tvorby projektu a já musela z některých svých představ ustoupit.
Prvním fotografovaným zaměstnáním byl učitel. S prosbou o spolupráci jsem se obrátila na dobrého přítele, který působí jako učitel v malé soukromé základní škole v Orlických horách. Přátelská atmosféra, omezený počet žáků ve třídách a vstřícný přístup osloveného učitele se z počátku zdály být zárukou úspěchu. Musela jsem se však vypořádat hned se dvěma problémy. Tím prvním bylo světlo – s ohledem na malý počet žáků jsou i třídy relativně malé, venku bylo navíc v den mé návštěvy zataženo a ve třídách bylo pro fotografování bez blesku šero. Musela jsem fotit na delší čas a vysokou ISO hodnotu, fotografie tedy zdaleka nedosahovaly takové kvality, v jakou jsem původně doufala.
Navíc hned u tohoto prvního zaměstnání jsem si uvědomila, že pokud bych chtěla autenticky zachytit na čtyřech fotografiích průběh jednoho pracovního dne v dané profesi, musela bych skutečně strávit celý den s jedním osloveným člověkem. Což bylo z organizačních důvodů velmi náročné a také jsem se obávala, že bych mohla fotografované značně v práci omezovat. Rozhodla jsem se tedy, že budu muset od své původní představy projektu poněkud ustoupit a dokumentovala jsem práci oslovených lidí jako takovou.
Tak tomu bylo i v případě automechanika. Dotyčný byl velmi vstřícný a snažil se zajistit mi různorodost záběrů alespoň tím, že v dílně vystřídal mnoho odlišných pracovních úkonů. Práci mi však opět stěžovalo světlo, v tomto případě však šlo o jeho nadbytek. Dílna, kde jsem fotografovala, je ze tří stran prosklená a ve většině případů jsem bojovala s tím, že jsem fotila prosti ostrému dennímu světlu.
Jako třetí v pořadí bylo fotografování pracovníka v zemědělství. Ani tentokrát mi nepřálo štěstí v případě světla. V prostorách kravína byl extrémní nedostatek světla, několik málo oken, ze kterých dopadalo světlo, situaci nijak nezlepšovalo, naopak ostrý světelný kontrast podmínky ještě ztížil.
I v tomto případě jsem musela řešit stejný problém jako u předchozích dvou – nemohla jsem dokumentovat celý den. Dotyčný pracovník mimo jiné s veškerou prací velice spěchal, protože ten den musel pracovat i za svého kolegu. Radost mi však udělala možnost vyfotografovat osloveného v krátké chvíli klidu, kdy vychutnával cigaretu, zatímco nakládal siláž na nákladní automobil. Podařilo se mi tak vytvořit fotografii zachycující i pracovní přestávku, které je také nedílnou součástí pracovního dne.
Předposledním fotografovaným byl výškový specialista, za kterým jsem se vydala do veřejnosti nepřístupné nejvyšší části věže renesančního zámku v Novém Městě nad Metují. Dotyčný na věži kontroloval stav problémové antény. Anténa byla umístěna na straně věže, která byla ve chvíli, kdy jsme na místo dorazili, přímo proti slunci. Navzdory tomu se vydařily relativně dobré záběry. V případě výškového specialisty bylo na práci o něco více času než v ostatních případech, takže se mi podařilo zachytit i přípravu k práci – výstup na věž a výběr potřebného vybavení k jištění a slanění k anténě. Fotografování výškového specialisty bylo ve srovnání s ostatními asi nejplodnější, na práci byl relativní klid a světelné podmínky byly příznivější než v předchozích třech případech.
Naopak zřejmě nejvíce problematické bylo fotografování zahradníka. Ačkoli počasí přálo dobrému světlu, časově omezená návštěva a velký ostych fotografovaného se ukázaly být klíčovými problematickými faktory. Domnívám se však, že vybrané záběry zachycující toto zaměstnání splňují podmínky, které jsem si předsevzala – vystihují danou profesi a jsou relativně pestré.
4. STAV PROBLEMATIKY
Podobných ilustračních fotografií a z nich vytvořených souborů vzniká velké množství. Můj projekt v tomto směru není nijak zvláště výjimečný nebo ojedinělý, ani na žádný jiný podobný projekt či soubor fotografií nenavazuje. Jeho užitečnost však spočívá v tom, že na základě tohoto projektu plánuji vytvářet další podobné tematicky laděné soubory fotografií a sestavit z nich postupně obsáhlý a námětově uspořádaný archiv, který bude k dispozici nejen mně, ale i mým pracovním kolegům.
Před zahájením tvorby svého projektu jsem uvažovala o nahlédnutí do některé z fotobank či o prohlédnutí si alespoň nějakých ilustračních fotografií z rubriky ekonomie na téma práce. To jsem však později zavrhla, přibližnou představu o tom, jak by měla taková ilustrační fotografie, jsem díky pravidelnému sledování médií rozhodně měla a nechtěla jsem svou vizi a své plány nijak ovlivňovat „inspirativními“ vlivy.
5. IDEOVÝ PLÁN
Mým cílem, jak již bylo uvedeno výše, je vytvoření souboru přibližně dvaceti fotografií na téma „Jeden pracovní den“. Tento soubor by byl základním stavebním kamenem mého zamýšleného archivu tematicky laděných souborů fotografií. V tomto projektu jsem zvolila jsem pět různých profesí, z nichž každou zachytím na zhruba třech a více fotografiích. Fotografie by měly být různorodé, výstižné a obsahově srozumitelné. Jako vlastní podmínku jsem si určila autentičnost – záleželo mi na tom, aby fotografie opravdu zachycovaly vybrané osoby při práci a nebyly nijak stylizované. Při fotografování vybraných profesí jsem tedy skutečně zavítala do práce za lidmi, se kterými jsem se předem dohodla a fotografovala dotyčné osoby bez jakéhokoliv manévrování je do příslušných záběrů.
Původně jsem v projektu neplánovala provádět úpravy fotografií v počítači, nikdy jsem dodatečným úpravám příliš nehověla, ačkoli je to v dnešní době běžná praxe. Později jsem se však této činnosti nevyhnula, a to zvláště v důsledku špatných světelných podmínek, které panovaly při pořizování většiny fotografií.
6. POSTUP PRÁCE
Ačkoli jsem již značnou část průběhu tvorby projektu uvedla v kapitole č. 3, ráda bych se k této problematice ještě jednou vrátila, a to podrobněji a s ohledem na některé jednotlivosti, které jsem v kapitole č. 3 nezmiňovala.
Jak bylo uvedeno výše, výběr konkrétních osob vznikal na základě přátelských vztahů. Vybrané osoby jsem kontaktovala telefonicky nebo osobně, každého jsem v zaměstnání navštívila pouze jednou a veškeré fotografování na místě trvalo od patnácti minut (v případě zahradníka) po maximálně hodinu a půl (automechanik a výškový specialista). Tvorba projektu se tedy skládala z pěti různých fotografických návštěv. Celkově jsem pracovala přibližně v horizontu dvou týdnů.
Fotografovala jsem s digitální zrcadlovkou Olympus E 520 a dvěma různými objektivy (14-42 mm a 40-150 mm). Při fotografování jsem nepoužívala blesk a ve všech případech jsem fotila s manuálním nastavením. Po příchodu na každé pracoviště jsem se snažila rychle zorientovat, abych kromě vysledování všech stávajících podmínek pochopila i postup prací a přizpůsobila mu tak i fotografování. Důležitým prvkem bylo objevit nějaký netradiční a zajímavý záběr, což v pro mě neznámém prostředí nebylo vždy snadné. Při fotografování jsem se snažila o originalitu, ale současně i srozumitelnost a výstižnost fotografií.
Zároveň jsem se snažila nerušit fotografováním dotyčné osoby při práci. V případě spolupráce s učitelem jsem zvláště dbala na to, aby fotografování nijak nerozrušovalo žáky a neodpoutávalo jejich pozornost od výuky. I při spolupráci s ostatními oslovenými jsem se snažila jejich práci dokumentovat nenápadně, díky čemuž je v záběrech zachována i autenticita.
Celkově jsem během všech pěti focení vytvořila přibližně tři sta snímků. Každý soubor jsem ihned po fotografování stáhla do počítače a udělala první výběr, při kterém jsem smazala především fotografie, které byly nekvalitní po technické stránce (rozmazané v důsledku použití příliš dlouhého času, zrnité kvůli vysoké hodnotě ISO, příliš tmavé nebo naopak přesvícené). Ke každému dokumentovanému zaměstnání jsem vytvořila soubor, kam jsem umístila výběr fotografií. Ty jsem postupně upravovala a stále také promazávala.
Úpravy byly ve většině případů zaměřené na světlo, kontrast a ostrost, a to v důsledku již výše uvedených ne zcela příznivých světelných podmínek. Pracovala jsem v programu Zoner Photo Studio 14. Používala jsem manuální úpravy pomocí výběrů, práce s křivkami a úrovněmi. V některých případech jsem použila efekt doostření nebo redukce šumu. U některých fotografií jsem prováděla výřezy, a to dvojího typu. Buď jsem zachovala aktuální formát, nebo jsem použila formát 15:10.
Nakonec jsem ze všech pěti zaměstnání vytvořila soubor fotografií, které jsem považovala za nejlepší. Jejich počet byl přesně padesát. Vzhledem k tomu, že můj původní cíl, byl soubor o počtu dvaceti fotografií, rozhodla jsem se, že tento výběr musím zredukovat alespoň o polovinu. Nakonec jsem tedy dosáhla počtu dvaceti čtyř fotografií ve svém finálním výběru. Fotografie jsem vybírala podle kvality technického provedení, podle zajímavosti záběru a srozumitelnosti obsahu. Záběry jsem volila především takové, kde měl obraz více plánů, snažila jsem se, aby každá vrstva něco vyjadřovala.
Za podstatnou jsem považovala i výše uvedenou srozumitelnost obsahu, chtěla jsem, aby bylo zřejmé, o jaké povolání nebo alespoň pracovní odvětví se jedná. Proto jsem se soustředila i na předměty a prostředí, jež jsou pro danou profesi typické, „nepohrdla“ jsem ani zobrazováním některých stereotypů (plakát s erotickými záběry v dílně automechanika).
Do tohoto postupu práce bych ráda zahrnula i to, že jsem vybrané fotografie pro jistotu zaslala všem foceným osobám, aby mi dotyční potvrdili, zda s použitím vybraných fotografií souhlasí. Souhlasili všichni.
7. SEBEHODNOCENÍ
Vznik tohoto samostatného projektu byl pro mě velkým přínosem. Jedním z důvodů, proč jsem se rozhodla fotografovat různé lidi při práci, byl fakt, že jsem měla velké zábrany a ostych fotografovat osoby. Domnívám se, že tento problém jsem při tvorbě svého projektu překonala, což je pro mě rozhodující. Fotograf, který neumí fotit lidské bytosti, není podle mého názoru fotograf.
V minulosti jsem se také snažila vyhýbat pozdějším úpravám fotografií v počítači. Pokoušela jsem se zkrátka fotografovat tak, abych snímky následně upravovat vůbec nemusela. To je zdánlivě chvályhodné, ale vhledem k tomu, že mé fotografické schopnosti nejsou nijak závratné, jsem se mnohdy musela smířit s tím, že z nepříznivých podmínek se mi nepodaří vytvořit žádné kvalitní fotografie. I tuto překážku jsem díky projektu překonala, protože špatné světelné podmínky při většině focení mě donutily k tomu, abych začala pracovat s programem Zoner Photo Studio.
Při žádném předchozím fotografování jsem také nikdy nevytvářela soubor s jednotným námětem. Musím uznat, že zaměření se na jedno téma mě bavilo a pro smysluplné uspořádání mého zamýšleného archivu je takový postup i přístup naprosto ideální.
Bohužel musím přiznat, že můj původní záměr vystihnout v každém zaměstnání jeden pracovní den, se mi zcela nevydařil. Nebylo to proveditelné z organizačních důvodů. I přesto se však domnívám, že vybraný soubor fotografií vystihuje můj hlavní cíl, tedy ilustrační fotografie s pracovní tematikou. Myslím, že se mi zdárně podařilo zdokumentovat a jasně odlišit všech pět fotografovaných zaměstnání. Jsem ráda, že ve výběru snímků mám zachycenu i přípravu na práci (specialista na výškové práce) a pracovní pauzu (pracovník v zemědělství).
Je mi líto, že se mi nepodařilo zdokumentovat původní pětici zamýšlených zaměstnání. Věřila jsem, že výrobna automobilky Škoda bude velice fotogenická a i od prostředí pracovníka IT jsem si slibovala výmluvnost záběrů. Tyto dvě profese jsem musela bohužel vynechat a nahradit jinými, důvody jsem uváděla již v kapitole č. 3. Avšak domnívám se, že jsem projevila určité improvizační schopnosti, když jsem těmto dvěma zaměstnáním dokázala zajistit náhradu během jediného dne.
Snažila jsem se soustředit na zajímavé záběry, které by měly více vrstev, byly výstižné a srozumitelné. Nepodařilo se tak u všech fotografií, ale domnívám se, že většina je přeci jen jasně čitelná a má i patřičnou hloubku a dynamiku.
Domnívám se, že s ohledem na mé nepříliš velké zkušenosti s fotografováním, je konečný soubor fotografií vcelku zdařilý. Podle mého názoru vystihuje danou tematiku a snímky by byla vhodné k použití jak v tištěných a internetových médiích, tak i jako reklamní či reprezentativní záběry vhodné například na webové stránky daných profesí (škola, kde učitel působí, salon, ve kterém pracuje automechanik nebo webové stránky živnostníka pracujícího jako výškový specialista). Také věřím, že v médiích by mnou vytvořené snímky nebyly nutně omezené pro ekonomickou rubriku, ačkoli jsou na ni zaměřené a pro ekonomické náměty týkající se práce by byly vhodné. Myslím, že některé z mých snímků by šly vztáhnout k mnoha dalším tématům, jako bylo již na začátku zmiňované školství, zemědělství, automobilový průmysl a podobně. Záběry z prostředí školy by se daly jistě použít i k tak vzdáleným tématům jako je psychologie (psychika dítěte, vliv školy na dítě, apod.).
Podle mého názoru byl celý projekt velmi užitečný pro další rozvíjení mých schopností v oblasti fotografie. Byl také velkou inspirací a motivací, která mě provokuje k další tvorbě. Ráda bych pokračovala ve vytváření tematicky laděných souborů, protože je to užitečné nejen díky fotografické praxi, ale i pro rozšíření vlastního kvalitního archivu. Na tento projekt bych tedy v budoucnu ráda navázala podobným druhem tvorby odlišnými náměty.
8. POUŽITÉ ZDROJE
Blažek, Jiří. Základy ekonomie. Brno: Masarykova univerzita, 1993.
