Korfbal

1) cíl práce

Cílem mého projektu nejsou technicky dokonalé fotografie, ale spíše přiblížení v naší zemi nepříliš známé míčové hry korfbal. Od prvního korfbalového zápasu sice uplynulo již více než sto let, ale masovou oblibu si získal zatím jen v Nizozemsku a Belgii, i když se hraje téměř na celém světě. Pokud se dá obliba sportu srovnávat například s reprezentačními úspěchy, Česká republika by patřila alespoň mezi pět korfbalových velmocí, i když hráčská základna není široká a korfbal je považován za menšinový sport.

Historie a současnost

V současnosti se v České republice hraje korfbal na nejvyšší extraligové úrovni v Brně, Kolíně, Českých Budějovicích, Znojmě a Prostějově. Od letošní sezony 2012/2013 je součástí české ligy i tým ze slovenské Prievidzy.

Korfbalový klub Prostějov, kterému se práce věnuje, byl založen v roce 1990. V současnosti ho hráči reprezentují na všech úrovních – od nejmladších žáků po seniorský výběr. Nejlepší hráči jsou zváni do české reprezentace. Prostějov se zaměřuje především na práci s mládeží. Může se pyšnit několika reprezentanty do devatenácti let, kteří jsou již v tomto věku stabilní součástí prostějovského seniorského týmu.

Historie korfbalu začala na počátku 20. století v Nizozemsku. V té době proběhla v zemi radikální změna ve školství – byla zavedena školní výuka společná pro chlapce a dívky. Změnu bylo nutné řešit tedy i v hodinách tělesné výchovy. Tehdy známé hry (házená, basketbal) neumožňovaly dívkám rovnocenné zapojení do hry. Za „otce“ korfbalu je považován amsterdamský učitel Nico Broekhuijsen, který se inspiroval švédskou hrou „ringböll“, kterou hráli společně muži i ženy. Kovový kruh používaný ve švédské hře nahradil kruhem proutěným a umístil ho na stojan do výšky tři a půl metru. Pravidla byla nastavená tak, aby podporovala kolektivní způsob hry a byla zajištěná rovnocennost všech hráčů. Název sportu byl odvozen od slova „korf“, který v nizozemštině označuje koš.

První nizozemské kluby přidružené především ke školám začínají vznikat již od roku 1902, o rok později vzniká Nizozemská korfbalová asociace. V roce 1980 se stal korfbal v Nizozemí druhým nejoblíbenějším sportem po fotbalu, když počet registrovaných hráčů dosáhl 100 tisíc. V korfbalu se pravidelně pořádají Mistrovství světa nebo evropské klubové poháry.

Do Československa se korfbal dostal v roce 1988, kdy skupina nadšenců zorganizovala první propagační akce odborníků z Nizozemska a v roce 1990 vzniká sekce korfbalu v Českém svazu rekreačního sportu. Na Slovensku vzniká první oddíl v Prievidzi a koncem roku 1992 začíná hrát v 2. české korfbalové lize.

V loňském roce získaly titul České Budějovice, které v rozhodujícím zápase porazily Kolín 21:17. Letošní soutěž v těchto dnech vrcholí (konec dubna) a první finálové místo si opět zajistil tým Kolína, který v semifinále zdolal Znojmo. O druhé finálové místo se utká Brno s loňským vítězem z Českých Budějovic. Složení semifinále se už nějaký čas nemění, Prostějov končí těsně pátý.

Reprezentace

Česká korfbalová reprezentace patří ke světové korfbalové špičce. Z většiny velkých turnajů si přiváží bronz – obyčejně za suverénními týmy z Nizozemska a Belgie. Korfbalová reprezentace může navazovat na několik úspěchů. Třetí místa reprezentace vybojovala například na Mistrovství světa 2003, Světových hrách 2005 či na Mistrovství Evropy 2000 a 2006. Největší úspěch si reprezentace připsala na Mistrovství Evropy 2002, které se konalo ve Španělsku. Poprvé v historii se český výběr dostal do finále přes silnou Belgii. Ve finále poté podlehl Nizozemsku, které v současném korfbalu nemá konkurenci. České kluby se také umisťují na nejvyšších pozicích na turnaji Europa Cup, korfbalovém poháru mistrů evropských zemí.

Organizace

Mezinárodní korfbalová federace (International Korfball Federation – IKF) byla založena ještě před druhou světovou válkou, a to v roce 1933, tehdy ještě podle francouzského označení pod zkratkou FIK. První mistrovství světa bylo zorganizováno v roce 1978 a účastnilo se ho osm reprezentačních družstev a od roku 1987 se mistrovství koná každé čtyři roky. Od roku 1985 je korfbal pravidelně na programu Světových her, které jsou pořádány ve čtyřletých cyklech. Patří rovněž mezi sportovní hry, které jsou uznávány Mezinárodním olympijským výborem. Byl také představen na olympijských hrách v roce 1920 v Antverpách a v roce 1928 v Amsterdamu.

V roce 2006 bylo v Mezinárodní korfbalové federaci zapojeno již 50 zemí z pěti kontinentů. Korfbal se prosazuje v Austrálii, Indii, Rusku, Jihoafrické republice nebo na Taiwanu.

Pravidla

Pravidla vycházejí ze tří základních myšlenek korfbalu: maximálně možná rovnoprávnost všech hráčů na hřišti, rozvoj kolektivního způsobu hry a omezení fyzického kontaktu při hře.

Nejcharakterističtější a zároveň nejzajímavější znak korfbalu představují smíšená družstva. Společné soutěžení mužů a žen je upraveno několika pravidly. Každé družstvo je zastoupeno osmi hráči – čtyřmi ženami a čtyřmi muži, kteří smí nastupovat pouze proti sobě (nelze, aby muž bránil ženu a naopak). Na každé polovině hřiště tak společně hrají dvě ženy a dva muži z jednoho týmu, kteří mají buď za úkol útočit, nebo bránit. Po dvou dosažených koších (tedy když se skóre mění o dva body, ať už je získá jakýkoliv tým) si hráči zóny vymění – obránci se stanou útočníky a naopak. Pokud je družstvo nekompletní, hra může začít jen v případě, že v žádné zóně nebude hrát méně než tři hráči v jednom družstvu a nenastane případ, že bude v jednom družstvu hrát jedna žena a dva muži proti jednomu muži a dvěma ženám.

Mezi další zvláštnosti této míčové hry patří omezení pohybu hráčů do zón – útočné a obranné, které se víceméně pravidelně během hry mění. Hřiště je tedy rozdělenou na dvě čtvercové poloviny. Korfbalový koš je umístěn v 1/6 délky hřiště, 3,5 metru nad zemí a na rozdíl od basketbalového u něj chybí deska, hráči tak mohou střílet z jakékoliv pozice. Tomu napovídá i umístění košů uprostřed zóny, ne po krajích hřiště.

Korfbal je možné hrát na venkovním hřišti i v hale. Hřiště má rozměry 60 x 30 metrů (venkovní hřiště) nebo 40 x 20 metrů v hale. Soutěžní zápasy se odehrávají v hale. Hřiště je rozděleno na poloviny, jak je uvedeno výše – vytváří tzv. zóny.

Na rozdíl od basketbalu nemá vzdálenost od koše vliv na bodování – jeden proměněný koš má hodnotu jednoho bodu, stejně jako koš z volného nebo trestného hodu.

Hru řídí rozhodčí, porušení pravidel trestá napomenutím, žlutou kartou nebo vyloučením do konce zápasu. Trest se pojí s přiznáním volného hodu nebo trestného hodu soupeřovi.

Korfbalová pravidla obsahují i několik zákazů a nedovolených zákroků. Hráč se nesmí dotknout míčem nohou od kolena dolů (výjimkou je dotyk neúmyslný, který podstatně neovlivní hru), nesmí udeřit pěstí do míče, pokoušet se zmocnit míče vleže, běžet s míčem, vyhýbat se souhře (např. odhodit míč s úmyslem jej opět získat samostatně nebo driblovat, ale je možné uplatnit tzv. míč v běhu, jestliže je chycení a odehrání míče spojeno v jednu plynulou a krátkou akci, obdoba dvojtaktu v basketbalu), zdržovat hru, brát soupeři míč z ruky, nebo mu jej vyrážet, nesmí omezovat soupeře přímým fyzickým kontaktem, bránit soupeře opačného pohlaví, hrát mimo zónu, ovlivňovat hod na koš pohybem stojanu, chytat se stojanu za běhu, při skoku nebo se od něj odrážet, nerespektovat platné podmínky při provádění volného nebo trestného hodu a další.

Hráč může střílet, i když je bráněn soupeřem, ale pokud tato pozice bude rozhodčím uznána jako bráněná, případný koš nebude platit. Střelba je považována za bráněnou, a tudíž podle pravidel nepřípustnou, jestliže bránící hráč splňuje současně všechny tři následující podmínky: je mezi útočícím soupeřem a vlastním košem, je čelem k bráněnému soupeři na dosah paže a pokouší se střelu útočníka zdvižením paží blokovat. Střílet na koš není povoleno ani po odclonění obránce jiným útočníkem („přebrání hráče“).

Pravidla podporují jednak neustálý pohyb všech útočníků a jejich součinnost při přihrávání, jednak umožňují úspěšnou obranu také hráčům s menší výškou (stačí správné postavení a natažená paže).

Standardní situace:

- výhoz: výhoz se provádí od středu hřiště na začátku poločasů a po obdržení koše. Provádí ho jeden z aktuálně útočících hráčů. Přímo z výhozu nelze střílet na koš, bod z výhozu by nebyl uznán. Všichni ostatní hráči musí být vzdáleni od místa výhozu nejméně dva a půl metru

- volný hod: volný hod je nařizován za méně závažné a běžné přestupky proti pravidlům, především pokud jde o hraní míče nebo o nedovolené chování k soupeři. Dále je volný hod nařizován, pokud se míč dostane mimo hrací prostor, tzn. dotkne-li se podlahy nebo jiného předmětu či osoby mimo hřiště, nebo dotkne-li se stropu. Hráč rozehrávající volný hod, musí přihrát nejpozději do čtyř vteřin po pokynu rozhodčího. Nelze, aby rozehrávající hráč střílel do koše a získal tak bod.

- trestný hod: trestný hod je nařizován za přestupky, které měly za následek nedovolené zmaření možnosti dosáhnout koše a tím bodového zisku. Provádí se bez časového limitu od značky trestného hodu jako přímý hod na koš.

- hod rozhodčího: hod rozhodčího následuje poté, kdy dva soupeři uchopili současně míč. Rozhodčí vyhazuje míč do výšky mezi dva protihráče stejného pohlaví a ze stejné zóny. Ostatní hráči musí být vzdáleni opět dva a půl metru.

2) zdůvodnění volby tématu (zajímavost/důležitost/atraktivita tématu, jeho místo v rámci dané tematické mediální oblasti, vztah k ní)

Svoje téma jsem zvolila na základě absolvovaných specializačních předmětů, které v mém případě byly sportovní a foto žurnalistika a také kvůli mému už několikaletému zájmu o tento sport. Absolvování foto žurnalistiky ovlivnilo moji práci nejvíce, tato specializace byla pro mě primární inspirací. Od téměř nulových zkušeností s fotografováním jsem se dostala až k vypracování závěrečného projektu, ve kterém jsem se pokusila o sérii sportovních fotografií.

Atraktivitu tématu vidím v tom, že korfbal je v současnosti v České republice velmi málo známým sportem a běžné fotografie například fotbalu nebo hokeje by pro člověka, který se obecně zajímá o sport, nebyly tak zajímavé. V tomto je také určité specifické postavení této série fotografií mezi ostatními. Korfbalové zápasy v České republice fotografují pouze amatérští fotografové. Pokud nejde o fotografie z mezinárodních akcí, ještě nikdy jsem se nesetkala na domácí úrovni s profesionálními fotografiemi. Důležitost mé práce musí ohodnotit ti, kdo o korfbalu nikdy neslyšeli, ale fotky zhlédli. Pokud si alespoň jeden z nich zapamatuje sport, ve kterém nastupují muži i ženy společně, budu tuto práci považovat za důležitou.

3) zdroje/stav problematiky (už to někdo někdy dělal? jak postupoval? k čemu dospěl? na co a jak projekt navazuje?


S ohledem na to, že korfbal není v České republice masově rozšířený, neexistuje mnoho prací na toto téma. Pokud se korfbalu věnuje někdo po teoretické stránce, jde o práce zaměřující se na sportovní aspekty hry např. techniku hodů nebo využití tohoto sportu na školách. Podpora a propagace korfbalu se omezuje jen na materiály Českého korfbalového svazu a nečetné články ve sportovních časopisech. Jak již bylo uvedeno výše, navazuji pouze na amatérské fotografie.

Toto téma projektu jsem si vybrala i kvůli propagaci korfbalu, protože v tak malém sportovním svazu nejsou finanční prostředky na masivní reklamní kampaň nebo jiné formy propagace. Korfbalový svaz vidím (a on ve své podstatě také je) jako skupinu nadšenců, kteří si tento sport oblíbili a snaží se všemi dostupnými prostředky získávat další spoluhráče nebo pomocníky do svých řad. 

4) ideový plán (rozpracování cíle práce: čeho se chce dosáhnout? zasazení projektu do souvislostí již existující reflexe žánrově a technologicky spřízněných realizací tématu apod.)

Sportovní fotografie představuje zvláštní fotografický žánr. Zahrnuje v sobě mnoho prvků od jedinečného zachycení okamžiku přes emoce až k dynamice a pohybu. Velký rozvoj sportovní fotografie přinesla 30. léta 20. století. Technický rozvoj na přelomu 50. a 60. let přinesl teleobjektivy a s nimi i nové možnosti. Česká sportovní fotografie zaznamenala vrchol v 60. letech 20. století.

Ve své práci jsem se snažila zachytit jak dynamiku a zvláštnost vybraného sportu, tak také detaily či emoce. Tento úkol určitě není snadný pro profesionála, jako začátečník jsem s tím tak měla nemalé problémy. Myšlenkou a cílem práce je dosáhnout širšího seznámení veřejnosti s tímto sportem, i když toto seznámení bude mít minimální dosah.

5) postup práce + zdůvodnění způsobu zpracování, volby jednotlivých řešení apod.

(jakým způsobem bude projekt realizován, v jakém časovém horizontu a za pomocí jakých nástrojů)

Fotografie vznikaly během tréninků a zápasů v Prostějově. Konkrétně se jednalo o tréninky seniorů a dorostenců. I když v Prostějově působí i mladší kategorie, neměla jsem z časových důvodů možnost fotograficky zachytit i je. Sada fotografií ze soutěžního zápasu sleduje dvojzápas s týmem Kolína (v rámci jednoho kola soupeři odehrají vždy dva zápasy – jeden zápas v extraligové soutěži a druhý v lize rezerv).

S korfbalem jsem spojena již od střední školy, místní klub totiž působí pod Reálným gymnáziem, které jsem navštěvovala. Užší spolupráci s klubem jsem navázala až při studiu na vysoké škole, třetím rokem tedy spolupracuji na článcích a fotografiích pro Český korfbalový svaz.

Co se týče sady fotografií zachycujících soutěžní zápas, byla jsem omezena prostorem pro fotografování. Všechny tyto fotografie tak vznikly pohledem z tribuny. Fotografie během tréninků by nemohly zase vzniknout bez ochoty hráčů, kteří si svoji hru nechali narušovat jenom proto, abych mohla vytvořit tuto práci. V tomto případě jsem se mohla pohybovat po celé délce hřiště.

Všechny snímky byly pořízeny digitální zrcadlovkou Pentax K-r a setovým teleobjektivem (ohnisková vzdálenost 50 – 200 mm). Vybavení považuji za jedno z mých největších omezení při práci na tomto projektu, protože jsem mohla pracovat pouze s jedním objektivem, který se dal použít pro zachycení sportu. Pokud jde o sportovní fotografii, nestačí fotografovi talent nebo cit pro okamžik. Je třeba i vybavení, které tento okamžik dokáže zachytit, i když úplně nezaručí kvalitu fotografie. Technické vybavení pro sportovní fotografii je tak značně finančně nákladné.

Práci také narušovalo nesourodé pozadí kolem celé haly (z pohledu od tribun po celé délce žebřiny, z druhé strany právě tribuny, po šířce sítě nebo mříže). Tento problém jsem se snažila řešit buď nadhledem z tribun, podhledem ze hřiště, nebo pokusem o detail.

Do samotných fotografií jsem počítačovými úpravami zasahovala pouze minimálně. Zvýraznila jsem barvy a fotografie zesvětlila. Některé z fotografií jsem ořízla do takového formátu, abych zdůraznila probíhající akci (např. fotografie 08 z tréninku).

6) „sebehodnocení“ (jak se podařilo cíle dosáhnout; v čem byly problémy, úskalí; co by se dalo v budoucnu rozpracovat, na co by se dalo navázat, v čem je přínos/jedinečnost projektu apod.) + okomentování/vyhodnocení vlastní praktické části

I přes značné omezení v technickém vybavení, se mi snad podařilo alespoň v základech představit korfbal po téměř všech stránkách, které nabízí. Sice jsem nenafotila dokonalé snímky po technické stránce, ale věřím, že jsem alespoň nějakým způsobem přispěla k dalšímu rozšíření korfbalu. V České republice není finanční podpora menšinových sportů velká, malá je i mediální podpora, která se omezuje na regionální úroveň.

Práce by se určitě dala rozšiřovat v rámci ostatních týmů a nejen v dospělých kategoriích. Zajímavé by bylo nafotit zápasy dětí, které mají také určitá specifika.

Doufám, že přínos mé práce bude spočívat v rozšíření povědomí o tomto sportu a menšinových sportů vůbec. Sice je méně snadné tyto sporty vyhledávat, ale pokud se to podaří, zaručí to originalitu námětu. 

Měla jsem štěstí tvořit svoji praktickou část v přátelském kolektivu, který mi ve všem vyhověl, i když problémy byly především v časové náročnosti a nutnosti cestovat.

Fotografie:


Sada 1 – fotografie ze soutěžního zápasu:


Podle mého názoru nejlepší fotografie vznikly při zápase Prostějova a Kolína v letošní sezoně nejvyšší české soutěže – korfbalové extraligy, z toho také vyplývá určitý posun, co se týče kvality fotografií. V tomto případě jsem se snažila zachytit specifičnosti této hry a alespoň mírně přiblížit podstatu korfbalu.


1. Povzbuzení před zápasem

Snad každý sportovní tým má nějaký rituál před zápasem, který tým povzbudí. Ať je to originální pokřik nebo zvláštní gesto. K Prostějovu tak neodmyslitelně patří pokřik odkazující na jeden z nejznámějších prostějovských produktů a následné „plácnutí si“ se všemi členy týmu.


2. Přihrávka

Korfbal je založen na spolupráci všech členů týmu. Je to taktická a dynamická hra, při které musí být všichni hráči ve střehu. Přihrávající hráč se nesmí dlouho rozhodovat, ke komu jeho přihrávka poputuje. Další hráči svým pohybem, kterým se snaží uvolnit bránícímu hráči, zároveň pomáhají přihrávajícímu hráči v rychlém rozhodování.


3. Reakce

V korfbalu je rychlá reakce klíčová. Především jde o situace po střele, kdy se míč může odrazit od koše a nečekaně změnit směr. Odhadnout trajektorii míče není nikdy snadné ani pro zkušené hráče. Pro zajištění odražených míčů se používá tzv. doskok (hráč je v postavení těsně pod košem).


4. Doskok

Pokud jde o tzv. doskok pod košem, kterým tým může získat míč po neúspěšné střele, mají výhodu vyšší a mrštnější hráči. Ale i v tomto případě platí, že daný hráč nemůže omezovat soupeře opačného pohlaví. Proto je důležitá obrana i v těchto situacích. Úspěšným doskokem si útočící tým může zajistit pokračování v útoku, pokud se podaří doskočit míč obráncům, hra se přestěhuje do druhé zóny.


5. Souboj

Jediný možný souboj, který mohou absolvovat hráči opačného pohlaví je například souboj o odražený míč nebo pokud dojde k nepřesné přihrávce a míč směřuje do volného prostoru. Pokud je míč ve hře, tato situace nemůže nastat.


6. Rozehrávka

Rozehrávka následuje většinou po obdrženém koši, hra se takto přesunuje do druhé zóny. Na fotografii je rozehrávka po obdrženém koši, do které soupeř nezasahuje.


Sada 2 – fotografie z tréninků:


Atmosféra, která panuje na prostějovských trénincích, se promítla i do mého fotografování. Bezproblémový průběh vzniku fotografií tak záležel především na hráčích a jejich vstřícném přístupu. Proto jsem tuto část práce pojala volněji než předešlou zápasovou část.


1. Dva koše, tři míče

Při tréninku mohou vznikat situace, které při zápasu určitě neuvidíte. Při tréninku jsou koše rozestavěny po délce hřiště a střely létají všemi směry. Pouze v případě tréninkového zápasu jsou koše rozestavěny klasicky.


2., 3. Vypilovaný dvojtakt

Dvojtakt patří k nejsnazším způsobům jak bodovat. Jsou při něm povoleny dva rychlé kroky při držení míče a zakončován je výskokem směrem na koš. Je tedy důležitá správná technika. „Čistý“ dvojtakt se podaří téměř jen na tréninku, v zápase je to vzácnost, protože většinu času u sebe máte bránícího hráče.


4. Další spolupráce a zase spolupráce.

Také na tréninku neexistuje žádná diskriminace, co se týče pohlaví nebo schopností. Pokud je to možné, tréninkové skupiny jsou složeny podle předpokládané soutěžní sestavy. V zápase také nebudete hrát se samými muži. Zajímavostí je, že muži nejsou upřednostňováni při výběru kapitána družstva, a tak tuto pozici často zastávají ženy.


5. Spadne mi to tam?

Hodně tréninkových cvičení je založeno na počtu dosažených košů. Uplatňuje se tedy princip „budete to dělat tak dlouho, dokud to nezvládnete“. Tato cvičení však probíhají s velkým nasazením, protože skupinky hráčů kolem košů většinou soutěží o co nejrychlejší čas.


6. Uvolněná atmosféra

Na tréninku si můžete dovolit věci, které by v zápase byly nemyslitelné. Například v klidu si počkat na dobíhající spoluhráče a ignorovat bránícího hráče, který stojí za zády.


7. Zápal pro hru

Uvolněná atmosféra při trénincích ještě neznamená snížení koncentrace. Přihrávky musí být přesné, pohyb rychlý. Pokud to bránící hráč nestihne, je to jenom výhoda. Rychlost hráči ale není k ničemu, pokud nehraje týmově (v korfbalu je zakázáno se pohybovat s míčem).


8. Neobvyklá střelba

Pravidla neupravují, z jakého úhlu má jít správná střela. Na tréninku hráči zkoušejí i neobvyklé varianty, které bez problémů mohou zužitkovat v některých situacích i při zápase.


9. Soustředění

Korfbalový koš je zasazen do docela velké výšky a chybí mu jakákoliv pomocná odrazná plocha (obroučka koše většinou funkci odrazné plochy plní naopak – všechny střely se odrážej ven od koše). Důležitá je proto přesná koordinace všeho – rukou, nohou i očí.


10. Technika střelby

I korfbal má svoji techniku střelby, při které se plní zároveň několik podmínek. Správná technika má hráči střelbu usnadnit takovým způsobem, aby spotřeboval co nejmíň energie na co nejlepší hod.


11. Detail přihrávky

Rychlost přihrávek v korfbalu musí doplňovat jejich milimetrová přesnost. Základním postavením je hra okolo koše (rozestavění do tvaru čtverce), při které jsou chyby v přihrávkách trestány ztrátou míče.


12. Přihrát nebo střílet?

Pokud před hráčem neposkakuje protihráč s nataženou paží, může se v klidu rozhodnout, jestli si vybere přihrávku nebo zvolí střelbu na koš. Při trénincích jsou velmi oblíbené střely z co největší dálky.


13. Pozornost

Taktická porada patří ke korfbalu tak jako ke každému jinému sportu. Protože poslouchat trenéra je snad to nejdůležitější.



7) literatura, zdroje + „konkurenční“ projekty

www.korfbal.prostejov.cz

www.korfbalbrno.cz

Kačer, J.: Pravidla netradičních rekreačních sportů III. Mravenec, Brno 2010.

Tábroský, F.: Sportovní hry. Grada, Praha 2004.

Kozák, M.: Velká kniha sportovní fotografie. Computer Press, Brno 2010.