pá., 25. duben 2014 11:03

Noční Praha

Samostatný projekt: kulturní specializace/fotožurnalistika  

 

 

Cíl práce

Cílů tohoto samostatného projektu je několik. Za hlavní se dá považovat snaha vytvořit kvalitní fotografie, které se dají použít jako ilustrační snímky ke sdělením pojednávajícím o Praze, potažmo nočních krásách Prahy. Dílčím cílem je uplatnění vědomostí a zkušeností nabytých v praktiku a workshopu fotografie, které jsem na univerzitě v rámci studia absolvovala. Posledním, čistě osobním, cílem bylo poznat zajímavá místa, která často bohužel navštěvují pouze turisti a my, kteří v Praze žijeme, často ani netušíme, že existují.

 

Zdůvodnění volby tématu

Typ a téma tohoto projektu jsem si vybrala záměrně v návaznosti na předměty, které jsem během studia absolvovala. V rámci výběru specializací jsem si vybrala specializaci kulturní. Z praktik a workshopů jsem úspěšně absolvovala psanou žurnalistiku a fotografii. Pozitivní vztah k fotografii se ve mně začal utvářet už před mnoha lety a odborné kurzy s panem ing. Zatloukalem vedly k dalšímu prohloubení mé záliby. Se spolužáky jsme se učili porozumět procesu vzniku fotografie, technickým náležitostem, učili jsme se zacházet s vlastními, nebo na katedře zapůjčenými fotoaparáty a získávali tak praktické dovednosti. Plnili jsme pravidelné domácí úlohy, zpracovávali různá témata a následně jsme od pana vyučujícího dostávali zpětnou vazbu, která sice nebyla vždy pozitivní, ale zato byla vždy velkým přínosem, který nás posunul dál.


To, že se fotografie stala mou velkou zálibou a součástí mého života, dokládá i skutečnost, že jsem jí zasvětila i svou bakalářskou diplomovou práci. Mým tématem bylo zobrazování smrti ve fotografiích. V práci jsem se zabývala historickým vývojem samotné fotografie, tedy i prvními pokusy o vytvoření reálného obrazu reality, dále problematikou zobrazování smrti a závěrečnou částí práce byla analýza fotografií amerického reportážního fotografa Jamese Nachtweye.


Praha se předmětem mého projekty stala hned z několika důvodů. Není žádným tajemstvím, že patří k nejkrásnějším historickým městům nejen v České republice. Já osobně k ní mám velký vztah a momentálně je i mým domovem. Jednou z mála chyb, které podle mě Praha má, jsou nekonečné zástupy turistů, kvůli kterým si atmosféru historického města téměř vůbec nevychutnáte. Proto jsem objevila krásu procházek po setmění, kdy davy turistů mizí do hotelů, nebo barů a ulice se vylidňují. Existují samozřejmě části města, ve kterých se to lidmi hemží i v noci, jako například Václavské náměstí. Ale na druhé straně můžete objevit i velké množství míst, na kterých budete téměř, nebo úplně sami a budete moct plnými doušky nasávat atmosféru Prahy zvelebenou nočním osvětlením.


Zdroje/stav problematiky (Už to někdo někdy dělal? Jak postupoval? K čemu dospěl? Na co a jak projekt navazuje?)

Můj samostatný projekt nenavazuje na žádné dílo, ve kterém by podobná problematika byla zpracována. Přesto je logické, že fotografií noční Prahy existuje nespočetné množství. Vybrala jsem si sice objekty, na které jsou objektivy namířené v jednom kuse, ale pokusila jsem se je zachytit svým vlastním stylem. Mé fotografie zachycují zpravidla části objektů, jsou jakýmsi výřezem z celku. Rozhodně netvrdím, že tradiční zobrazování je špatné. Pouze jsem se pokusila vtisknout fotografiím svůj styl a zachytit situace podle toho, jak to já sama cítím.

 

Ideový plán

Mým plánem bylo splnit výše uvedené cíle, tedy vytvořit kvalitní fotografie, které budou dokumentární, ale zároveň budou vybočovat svou jedinečností a budou se tedy částečně řadit i k fotografii umělecké. Dalším cílem bylo uplatnění teoretických i praktických znalostí, které jsem získala absolvováním fotografických kurzů na katedře žurnalistiky na Univerzitě Palackého v Olomouci.


Postup práce

Fotografované objekty jsem si vybírala dle svého vlastního uvážení, neměla jsem předem daný seznam. Na fotografiích tedy určitě nejsou všechny významné objekty, nebo místa. Vzhledem k rozsahu tohoto samostatného projektu by bylo nemožné vytvořit fotografie všech důležitých míst, nehledě na to, že jejich důležitost je pro každého jedince jiná. Výběr fotografovaných míst je tedy zcela subjektivní. Soustředila jsem se především na pražské centrum, můj projekt obsahuje fotografie z městských částí Staré Město, Malá Strana, Smíchov, Vinohrady, Vršovice a Žižkov.

 

Focení probíhalo v dlouhém časovém období, což mi dalo možnost do výsledného projektu zahrnout fotografie z léta, podzimu a jara. Všechny vybrané objekty jsem fotila z různých perspektiv a na několik pokusů, až doma jsem po zkopírování fotografií do počítače vybírala, které snímky jsou nejlepší. Kritérií bylo několik, tím zásadním byla kvalita a ostrost snímku, dalším, neméně důležitým byla umělecká hodnota. Jak už jsem se zmiňovala v předchozí kapitole, chtěla jsem se svými snímky odlišit a nefotit takové fotografie, které se nachází v každém průvodci.

 

Výsledkem náročného výběru je dvanáct fotografií, na kterých je například Karlův most, Rudolfinum, kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad, kostel svatého Václava na Čechově náměstí nebo sochy umělce Davida Černého.

 

Technika

Všechny fotografie v tomto samostatném projektu byly vyfoceny zrcadlovkou Canon 600D. Při focení jsem používala dva objektivy. Prvním byl základní Canon EFS 18-55mm dodávaný většinou při nákupu s tělem fotoaparátu a druhým Canon EFS 55-250mm. Při fotografování nočních scén se jako lepší ukázal objektiv Canon EFS 18-55mm, s jeho použitím vznikaly fotografie výrazně lepších barev. S druhým jmenovaným objektivem se objevoval problém se stabilizací, při velkém přiblížení bylo složité udržet fotoaparát v klidu tak dlouho, aby vznikl plně zaostřený snímek.

Stativ jsem při focení používala jen v několika málo situacích. Většina fotografií byla pořízena klasicky „z ruky“, u některých převzaly roli stativu okolní předměty. Všechny snímky byly focené bez blesku, abych zůstala zachovaná atmosféra a autentičnost fotografovaných situací. Žádné snímky jsem neupravovala, tak, jak byly vyfoceny, tak je předkládám.

 

Sebehodnocení

Dle mého názoru jsem téma a ztvárnění uchopila zodpovědně a vytvořila jsem v rámci mých amatérských možností kvalitní fotografie, které mohou sloužit jako ilustrace k tématice noční Prahy. Během focení jsem uplatnila vědomosti, které jsem získala z absolvovaných praktik a workshopů. V praxi jsem využila jak teoretické znalosti, tak i praktické zkušenosti z pravidelného vypracovávání velkého množství úkolů. U všech fotografovaných objektů jsem se snažila najít netradiční perspektivu, z každého místa jsem tak měla celou řadu fotografií z různých pohledů, ze kterých jsem následně dlouze vybírala ty, které byly podle mého názoru nejlepší a nejzajímavější.

 

Přesto, že disponuji pouze neprofesionálním vybavením, jsem se snažila vytvořit co nejkvalitnější snímky, které se pochopitelně nedají srovnávat se snímky profesionálních fotografů, ale i tak, doufám, že z nich jde vyčíst snaha a úsilí, které jsem při jejich vytváření vynaložila.

 

Kdyby se jednalo o projekt většího rozsahu, zaměřila bych se rozhodně i na další místa a objekty, mezi kterými by nechybělo například Národní divadlo, pavilon Grébovka, Petřínská rozhledna, kyvadlo na Letné, hřbitov na Vyšehradě, park Stromovka nebo hlavní vlakové nádraží. Z množství míst, které jsem nezachytila, pro mě plyne ponaučení, že je lepší si vybírat konkrétnější témata. Během realizace jsem pochopila, že mnou vybrané téma bylo příliš obecné a proto může výsledek působit neuceleným dojmem.

 

Vybrané fotografie

1. Pomník obětem komunismu

Na první fotografii je zachycený Pomník obětem komunismu, který stojí na Újezdě na hranici městských částí Malá Strana a Smíchov. Originální ztvárnění pochází z dílny architektů Hölzela a Kerela a sochaře Olbrama Zoubka. Pomník je tvořen dlouhým schodištěm stoupajícím od křižovatky ke svahu Petřína a bronzovými sochami. Dominantním prvkem postava muže v mírně nadživotní velikosti, který stojí na jednom schodě s rukama mírně nataženýma dopředu. Další sochy pak znázorňují stejného muže, ale jeho tělo se pomalu ztrácí. S každým dalším schodem se destrukce prohlubuje. Na nejvyšším schodě je pak už jenom kus nohy. Pomník znázorňuje tzv. muže určeného k likvidaci, který je postupně ničen, ale přesto odolává a stále stojí. Středem schodiště se táhne dlouhý bronzový pás, na kterém se opakují údaje o počtech obětí komunismu – „Oběti komunismu 1948 – 1989: 205 486 odsouzeno – 248 popraveno – 4500 zemřelo ve věznicích – 327 zahynulo na hranicích – 170 938 občanů emigrovalo“.


Tento originální monumentální pomník láká turisty nejen ve dne, ale i v noci, kdy mu spodní osvětlení dodává děsivý nádech. I při mém focení jsem se o sochy musela podělit se třemi dalšími fotografy. Slavnostní odhalení pomníku proběhlo 22. května roku 2002.

 

2. Rudolfinum

Následující snímek ukazuje čelní pohled na budovu Rudolfina, která stojí na náměstí Jana Palacha na Starém Městě. Tato impozantní budova je okrasou pravého břehu Vltavy už od druhé poloviny 19. století. Její slavnostní otevření se konalo 7. února 1885. Dodnes je vyhledávaným místem a to především z toho důvodu, že je sídlem Galerie Rudolfinum a také České filharmonie.

 

Rudolfinum je budovou, která ve dne každého nadchne svou velikostí, noční osvětlení jí pak dodá na slavnostní vzhled, od kterého nemůžou kolemjdoucí odtrhnout oči. I na tomto místě budete v jakoukoliv dobu potkávat turisty s fotoaparáty. To, že je můj snímek vyfocený na šikmo je jedním ze způsobů, jak se odlišit od zbylých tisíců fotografií, které tu každodenně vznikají. Neustálá přítomnost kolemjdoucích je zachycena i na popisované fotografii.

 

3. Rudolfinum, socha Antonína Dvořáka

Snímek nabízí netradiční pohled na budovu pražského Rudolfina. V popředí fotografie stojí nepřehlédnutelná socha skladatele Antonína Dvořáka, který s trochou představivosti vypadá, jako by chtěl sestoupit ze svého stojanu a vydat se po schodech přímo ke vchodu.

Ke slavnostnímu odhalení sochy Antonína Dvořáka došlo 3. června roku 2000.

 

4. Karlův most

Čtvrtá fotografie byla pořízena z levého břehu řeky, z Malé Strany. Je na ní vidět hejno labutí, které si tu užívají pozdní večeři z rukou kolemjdoucích a za odměnu jim vytrvale pózují. V okamžiku focení stáli u břehu další tři fotografové s připravenými stativy a objektivy namířenými na nedaleký Karlův most. Abych svůj snímek alespoň minimálně odlišila, zaměřila jsem se více na siluety labutí a Karlův most a Staroměstskou mosteckou věž jsem odsunula do pozadí. Tato stavba je natolik známá, že se na snímku stane dominantou, přestože původně byla pouhým doplňkem.


Karlův most patří k nejvyhledávanějším pražským místům, což dokládají i davy turistů, které po něm denně proudí z jedné strany na druhou a zpět. Tomu přispívá i fakt, že leží na hlavní trase k Pražskému hradu – je součástí tzv. Královské cesty, která vede od Prašné brány na Starém Městě až ke katedrále svatého Víta.


Historie Karlova mostu sahá na přelom 14. a 15. století. Na jeho místě stával původně most Juditin, který byl v roce 1342 stržen. Karlův most je nejstarším mostem přes řeku Vltavu na území Prahy. Jeho strany jsou od konce 17. století osázené třiceti převážně barokními sochami.

 

5. Na Karlově mostě

Pátý snímek je focený přímo na Karlově mostě, poblíž pravého břehu a Staroměstské mostecké věže. Snímek zachycuje ruch na mostě. Malíři portrétů mají stále plné ruce práce. Na snímku vidíme velkou pouliční lampu, která vyfotografovanému malíři dovoluje pracovat i po setmění. Za lampou žlutě září věž Staroměstské vodárny, vedle které z mraků vystupuje měsíc v úplňku, který pomyslně uklidňuje hektickou atmosféru situace.

 

6. Kostel svatého Václava na Čechově náměstí

Na šesté fotografii je zachycena věž netradičního kostela, který je dominantou vršovického Čechova náměstí. Bíle osvícená věž sahající až do výšky 52 metrů rozráží černé nebe. Jednoduše řešená věž navozuje dojem moderní stavby. Kdyby nebyl na jejím vrcholu umístěný kříž, nejspíš bychom netipovali, že se jedná o budovu kostela.


Na Čechově náměstí v pražských Vršovicích stojí nad upravovaným parčíkem s rozkvetlými záhony v mírném svahu kostel svatého Václava. Železobetonová stavba architekta Josefa Gočára je považována za jednu z nejpovedenějších funkcionalistických církevních staveb v celé České republice.


V kostele se vedle tradičních mší pořádají také koncerty. V rámci ukončení Dnů evropského dědictví tu vystoupila i Hudba Hradní stráže a Policie České republiky.

 

7. Pražský hrad


Fotografie zachycuje mladou dívku, která soustředěně hledá do dalekohledu. Její obraz je záměrně rozostřený, protože hlavním motivem fotografie je asi nejslavnější budova celé Prahy, cíl Královské cesty - Pražský hrad.  Jeho poloha na skalnatém ostrohu v kombinaci se zářivým osvětlením jsou zárukou toho, že se k němu stočí pohled každého kolemjdoucího. Katedrála svatého Víta tyčící se nad všemi okolními budovami v nás vyvolává dojem nedosažitelnosti, přestože ve skutečnosti není vůbec daleko.


Pražský hrad vznikl na místě původního hradiště z 9. století. Už v té době byl sídlem knížat a později i králů. Od roku 1918 je hlavním sídlem prezidenta České republiky.


Katedrála sv. Víta (celým názvem katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha), která na fotografii vyčnívá nad budovou Hradu, je gotickou stavbou, ve které sídlí arcibiskup pražský. Zajímavostí je, že se v katedrále nachází hrobka českých králů. Místo posledního odpočinku tu našel například Karel IV., Jiří z Poděbrad, Ladislav Pohrobek, Václav IV. nebo Rudolf II.

 

8. Staroměstské náměstí


Na osmém snímku je vyobrazena skupina mladých lidí ve věku kolem patnácti let, kteří odpočívají po vyčerpávající prohlídce Prahy, sedí v kruhu na zemi a povídají si. Výrazy v jejich tvářích jsou klidné a nevzrušené, jako by si ani neuvědomovali, že se právě usadili na zem v jednom z nejfrekventovanějších míst z celého hlavního města. Za skupinkou mladistvých vidíme další uskupení lidí, která se tu vyskytují snad v každou denní a noční hodinu. Prvkem, který zabírá velkou část fotografie, a podle kterého poznáváme, kde je fotografie pořízená, je Staroměstská radnice stojící opodál.


Ke Staroměstské radnici putují každodenně davy turistů, shromažďují se před ní a čekají, až odbije celá hodina a dvanáct apoštolů se vydá na svou obvyklou trasu kolem dvou okýnek. Paradoxem této fotografie je to, kousek od budovy, která sem láká každým dnem tisíce a tisíce lidí z celého světa, sedí skupinka výše zmiňovaných dětí, které nejeví nejmenší zájem o radnici, orloj, nebo apoštoly.


Radnice stojí na Staroměstském náměstí od roku 1338 a je komplexem různých budov, které se k sobě postupně dle potřeby připojovaly. Na jižní straně radnice je umístěný Pražský orloj. Kromě radnice stojí na Staroměstském náměstí například také Týnský chrám, kostel svatého Mikuláše nebo pomník mistra Jana Husa. Z náměstí směrem k Vltavě se táhne nejdražší ulice Prahy – Pařížská ulice plná luxusních obchodů a podniků.

 

9. Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně

Fotografie s číslem devět zachycuje část osvětleného kostela Nejsvětějšího Srdce Páně, který stojí na náměstí Jiřího z Poděbrad v pražských Vinohradech. na snímku je vidět věž kostela, která se tyčí až do výšky 42 metrů, zakončena je čtyřmetrovým křížem. Na věži je vidět obří ciferník, který byl původně velkým kulatým oknem, kterým do kostela proudilo ranní světlo, průměr hodin je 7, 6 metrů. Věž je do tří třetin osázená polévanými cihlami, zbytek tvoří ochoz a nízký štít.


Stavba římskokatolického kostela proběhla v letech 1928 – 1932 podle plánů slovinského architekta Josipa Plečnika. Od roku 2010 patří kostel Nejsvětějšího Srdce Páně k národním kulturním památkám.

 

10. Čůrající postavy/ Čurající fontána

Na této fotografii je dílo českého kontroverzního umělce Davida Černého, který se do povědomí mnoha lidí dostal svou satirickou plastikou Entropa, kterou stvořil k příležitosti českého předsednictví v Radě Evropské unie, a která se neshledala s příliš pozitivními ohlasy. Na tomto snímku vidíme sochu s názvem Čůrající postavy, nebo také Čurající fontána, která od roku 2004 stojí ve dvoře Hergertovy cihelny na Malé Straně. Dvě bronzové sochy stojící v jezírku ve tvaru České republiky v sobě mají zabudované elektronické zařízení, které umožňuje pohyb boků a penisů, proud vody pak do jezírka vpisuje jednotlivá písmena, která tvoří celé citáty. Stále se opakující řada citátů může být přerušena zasláním SMS zprávy se vzkazem, který pak postavy vyčůrají do jezírka.

 

11. Žižkovská věž/  Tower Park Praha

Předposlední, jedenáctá fotografie byla pořízena v městské části Žižkov a je na ní zachycená nejvyšší vyhlídková plošina nejen v rámci Prahy, ale v celé České republice, Žižkovská věž. V noci trojbarevně nasvícená věž je viditelná už z dáli. Stavbu, která je považovaná za jednu z nejošklivějších na celém světě, zdobí deset obřích miminek uznávaného českého umělce Davida Černého, o kterém jsem se zmiňovala už u předchozí fotografie Čurající fontány. Černá mimina šplhají po věži nahoru a dolů už od roku 2000, původně měla na věži pobýt jen krátce, ale nakonec se jejich přítomnost stala tak populární, že na svých místech už zůstala.

 

Žižkovská věž je v současnosti známá pod názvem Tower park Praha a nachází se v ní restaurace, bar a dokonce i jednopokojový hotel, ze kterého mají hosté luxusní výhled na celé hlavní město.

 

12. Bronzová miminka

Na pražské Kampě před Muzeem moderního umění se batolí tři obří bronzová miminka. Na přiložené fotografii jsou zachycena dvě z nich, třetí se nachází napravo od nich. Jsou to repliky mimin šplhajících po Žižkovské věži a jejich autor je totožný – je jím opět David Černý. Nápad na vytvoření těchto tří soch se zrodil už v roce 1995, realizace ale přišla až v dalším století, v roce 2008. Mimina Černému přebývala a tak je po domluvě s Medou Mládkovou umístil do parku Kampa. Původně se tu měla batolit pouze půl roku, maximálně rok, ale vydržela zde dodnes. V současnosti jsou atrakcí, kterou si fotí téměř každý kolemjdoucí.

 

V roce 2011 byly před mimina v rámci akce Kniha pro sochu instalovány velké knihy a batolící se nemluvňata se tak rázem proměnila ve vášnivé čtenáře. Mimina byla úplně prvními sochami, které knihy dostaly.

 

Literatura, zdroje, „konkurenční“ projekty

Za konkurenční projekty by se trochou nadsázky dalo považovat dílo každého turisty, který se v noci vydá s fotoaparátem do ulic našeho hlavního města. Focení osvětlené Prahy probíhá také často za účelem vytváření různých příruček, průvodců nebo kalendářů. Pokud budu konkrétní, tak by se jako konkurenční projekt dala vnímat internetová stránka Krásy přírody, kde je celá galerie založená na fotografiích z noční Prahy. Fotograf se orientoval především na nejnavštěvovanější místa, která fotil ze všech možných stran a ve všech možných situacích – k vidění tu jsou například fotografie z novoročního ohňostroje.

 

Fototuristika [online]. 2014 [cit. 2014-4-24]. Dostupné z: http://www.fototuristika.cz

Kudyznudy.cz [online]. 2013 [cit. 2013-11-28]. Dostupné z: http://www.kudyznudy.cz/

Česká filharmonie. [online]. 2014 [cit. 2014-04-24]. Dostupné z:  http://www.ceskafilharmonie.cz

Farnost Vršovice. [online]. 2014 [cit. 2014-04-24]. Dostupné z: http://www.farnostvrsovice.cz/

Pražský hrad. [online]. 2014 [cit. 2014-04-24]. Dostupné z: https://www.hrad.cz/

Srdce Páně. [online]. 2014 [cit. 2014-04-24]. Dostupné z: http://srdcepane.cz/

Tower park Praha. [online]. 2014 [cit. 2014-04-24]. Dostupné z: http://www.towerpark.cz

David Černý. [online]. 2014 [cit. 2014-04-24]. Dostupné z: http://www.davidcerny.cz/

Zobrazeno 2165 krát
Naposledy upraveno: út., 2. prosinec 2014 21:47
Pro psaní komentářů se přihlaste