Jitka Šteflová
CÍL PRÁCE
Cílem mého projektu je propojit vědomosti a praktické dovednosti, které jsem získala díky absolvování fotografického praktika a workshopu s ekonomickou tematikou. Jako svůj druhý obor v rámci bakalářského studia na Univerzitě Palackého v Olomouci jsem si vybrala aplikovaná ekonomická studia. Proto jsem si také v rámci studia žurnalistiky zvolila ekonomickou specializaci. Přišlo mi to jako velmi dobrá příležitost, jak prakticky propojit dva naprosto rozdílné studijní obory.
S přihlédnutím k ekonomické specializaci jsem také musela vybírat téma projektu. Nakonec jsem se rozhodla formulovat ho velmi obecně – PENÍZE.
Můj samostatný projekt má tedy za cíl vytvořit kolekci ilustrativně-doprovodných fotografií s tématikou peněz, k ekonomicky laděným článkům.
Ve všech případech jsou fotografovány české mince a bankovky.
PŘEDVÝBĚR TÉMATU
Když jsem stála před rozhodnutím, jaké téma vybrat tak, abych spojila fotografii a ekonomiku, nemohla jsem se rozhodnout, co by bylo nejlepší volbou. Hlavní problém také byl, že mě vlastně ani nenapadaly možnosti, jak vyjádřit ekonomiku skrze fotografii. Přišlo mi, že ekonomika je natolik specifická věda, tak málo symbolická věda, že vyjádřit ekonomickou myšlenku či problematiku prostřednictvím fotografie je téměř nemožné. Alespoň pro mě určitě.
Fotograf by možná protestoval. Ale já se za fotografa nepovažuji. Fotografem se člověk nestane po absolvování dvousemestrálního kurzu, stejně tak jako se člověk nestane žurnalistou po absolvování bakalářského studia žurnalistiky. Fotografem, novinářem, filmařem a podobně se pracovitý člověk stává postupně. Podle mě je tento proces přímo úměrný množství nabitých zkušeností. Taková suma zkušeností se získává řadu let.
Vyjádřit ekonomické závislosti, problematiky, zákonitosti fotografií, to znamená beze slova, mi tedy přišlo jako velmi obtížné. Například televizní nebo rozhlasová reportáž, případně novinový článek by to určitě zvládli lépe.
ZDŮVODNĚNÍ VOLBY TÉMATU
Když jsem se tedy zamyslela nad tím, co by bylo možné symbolicky vyjádřit fotografií tak, aby ten, kdo se bude na fotografii dívat, věděl, co jí bylo myšleno, napadalo mě vyfotit důsledky hospodářské krize. Poté co v roce 2007 „bouchla“ americká hypotéční bublina, se důsledky ekonomické krize začaly rozlévat do celého světa. Ekonomiky jednotlivých států prudce padaly dolů, vývoj se zastavil, za čas stagnovat, následovala deprese. Postupně se zdá, že se jednotlivé národní ekonomiky opět začínají dostávat do fáze růstu. HDP většiny například evropských zemí začíná růst. Takže, kdo by si chtěl krizi ještě připomínat?
Moje myšlenkové pochody byly asi následující: Krize. → Ne, té už bylo všude dost. → Něco pozitivnějšího. → Krize končí, co to znamená? → Jednoduše laicky řečeno, lidé opět začínají mít na útratu. → Útrata? K tomu musí mít peníze. → Ano, krize skončila, lidé opět mají peníze a mohou si pořídit to co dřív. → Tak tedy peníze.
Jak již jsem zmínila výše, rozhodla jsem se téma naformulovat obecně jako PENÍZE. Důvodem obecného formulování bylo na jednu stranu zajistit si manévrovací prostor. Na druhou stranu nepříliš konkrétně formulované zadání umožňuje pozorovateli vytvořit si svůj vlastní možný náhled na věc a zkonfrontovat ho s mým výsledným setem. Mě osobně docela baví, když si můžu vymýšlet k různým fotografiím a obrázkům své příběhy. Když diváka předen nezahltím přesnými informacemi, co mají od mých fotografií očekávat, tak mu právě tohle umožním.
Pokud si prohlédneme ekonomicky laděné články, fotografický doprovod k nim zobrazuje buď konkrétní předmět (například problematika Jančurových žlutých vlaků – fotografie konkrétních vlaků, nebo jejich modelů), nebo článek doprovází portrét dotyčné osoby. Ale samostatnou kategorií jsou pak články o financích. Takové články jsou často doprovázeny ilustračními fotografiemi peněz, nezřídka výtvarně pojatých. Obdobě je tomu i u článků sociálně, právně, či vládně laděných. Myslím tím zejména témata jako vládní škrty, nejrůznější vládní finanční balíčky, zvyšování, snižování podpory na vše možné, problematika sociálně slabých a jiné.
Právě pro takové články jsou moje fotografie míněny. A těmto fotografiím jsem se chtěla při zpracování přiblížit. Záměrem se tedy nakonec stalo vytvořit kolekci fotografií, lehce výtvarně laděných. Jednotlivé fotografie by měly sloužit jako ilustrační fotografie k nejrůznějším článkům o osobních financích, o peněžnictví, případně bankovnictví a byznysu obecně. Využití by našly nejenom v ekonomických časopisech, novinách nebo na ekonomických serverech, ale i v tematicky laděných článcích například lifestylových magazínů.
Finance a business je poměrně hodně atraktivní téma. Využití pro takové fotografie by se určitě našlo mnoho.
K ČESKÝM BANKOVKÁM A MINCÍM
V souladu se zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance (ČNB) má pouze ČNB výhradní právo vydávat do oběhu bankovky a mince, včetně mincí pamětních, a řídit peněžní oběh. ČNB dbá o plynulý a hospodárný peněžní oběh. Prostřednictvím svých sedmi poboček spravuje zásoby bankovek a mincí, stahuje z oběhu a ničí opotřebované bankovky a mince a vyměňuje poškozené peníze za nové. Zajišťuje uměleckou a technickou přípravu platidel, jejich výrobu a dodávky. Podílí se na přípravě právní a technické ochrany platidel proti padělání a na jejich realizaci. Zkoumá platnost platidel a eviduje padělané a pozměněné bankovky a mince zadržené na území České republiky.[1]
České bankovky obsahují tzv. bezpečnostní prvky, díky kterým je možné snadno ověřit, zde je jedná o originální bankovku. Na všech hodnotách bankovek se nevyskytují všechny. Dle metodiky ČNB[2] jsou jimi:
1) Vodoznak: Je zřetelně viditelný, jestliže se na bankovku podíváme proti světlu. Je umístěný ve střední části širokého nepotištěného okraje a tvoří ho portrét osobnosti vyobrazené na bankovce, případně i číslice označující hodnotu bankovky.
2) Ochranný okénkový proužek: Proužek z umělé metalizované hmoty zapuštěný do papíru, široký 3 mm, který na lícní straně vystupuje na čtyřech místech na povrch papíru.
3) Ochranná vlákna: V papíru zapuštěná okem viditelná vlákna oranžové barvy v délce 6 mm. Nejlépe zřetelná jsou na bílých okrajích bankovky.
4) Soutisková značka: Z jedné strany bankovky je viditelná pouze jedna část značky, z druhé strany část zbývající. V průhledu proti světlu je značka vidět celá a její jednotlivé linky na sebe přesně navazují. Soutisková značka je kruhová a tvoří ji písmena "ČR".
5) Skrytý obrazec: Stane se viditelným tehdy, sklopíme-li bankovku ve výši očí do vodorovné polohy proti zdroji světla. Tvoří ho vždy číslo označující nominální hodnotu bankovky.
6) Opticky proměnlivá barva: Segment vytištěný speciální tiskovou barvou mění své zbarvení v závislosti na tom, v jakém úhlu se bankovka sklopí proti dopadajícímu světlu.
7) Iridiscentní pruh: (iridiscentní = duhově proměnlivý) je umístěn na lícní straně blíže pravému okraji bankovky. Při běžném pohledu na bankovku se jeví jako průhledný, při sklopení bankovky proti světlu získává barevný nádech.
8) Mikrotext: Jeho umístění u jednotlivých bankovek je individuální. Mikrotext číselně označující hodnotu bankovky (s výjimkou 50 Kč vzoru 1993, kde se Mikrotext skládá z písmen "A").
Ukázka jednotlivých ochranných prvků
zdroj: ČNB
Některé z těchto bezpečnostních prvků, i když to není cílem ani záměrem práce, budou dobře patrné i na mých fotografiích v tomto samostatném projektu. Zejména pak ochranný okénkový proužek nebo vodoznak.
PRÁVNÍ PŘEDPISY TÝKAJÍCÍ SE REPRODUKCE BANKOVEK A MINCÍ
Reprodukce bankovek a mincí je v České republice přísně dohlížena. Celkem snadno se může kdokoliv dostat do rozporu se zákonem, aniž by si uvědomoval, že činí něco protiprávního. Pro moji práci tedy bylo potřeba se s příslušným zákonem seznámit.
Pro reprodukci bankovek, mincí a jiných symbolů peněz platí vyhláška č. 553/2006 Sb. a vztahuje se na ni zákon č. 121/2000 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Podle § 2 vyhlášky č. 553/2006 Sb. lze vyrábět hmotné reprodukce platných bankovek a bankovek, které mohou být za platné vyměněny, (dále jen „bankovky“) a vyrábět předměty, které bankovky úpravou napodobují, (dále jen „napodobeniny bankovek“) pouze, jde-li o:
a) jednostranné reprodukce bankovek a napodobeniny bankovek, jejichž délka při zachování poměru stran činí nejvýše 75 % délky a šířky bankovky nebo nejméně 125 % délky a šířky bankovky,
b) oboustranné reprodukce bankovek a napodobeniny bankovek, jejichž délka při zachování poměru stran činí nejvýše 50 % délky a šířky bankovky nebo nejméně 200 % délky a šířky bankovky,
c) jednostranné reprodukce bankovek a napodobeniny částí bankovek nepřesahující 33 % plochy bankovky tak, aby z jednotlivých částí nebylo možné složit bankovku celou,
d) jednostranné reprodukce bankovek a napodobeniny bankovek, na kterých delší a kratší strana svírají úhel o 20 stupňů větší nebo menší než 90 stupňů,
e) reprodukce bankovek a napodobeniny bankovek z materiálu nezaměnitelného s materiálem, z něhož je bankovka vyrobena,
f) reprodukce jednotlivých grafických prvků bankovek, pokud není tento grafický prvek zobrazen na pozadí připomínajícím bankovku.
(2) Vyrábět nehmotné reprodukce bankovek a napodobeniny bankovek lze, jestliže mají při zachování velikosti bankovky rozlišení nejvýše 72 obrazových bodů na palec a jsou opatřeny úhlopříčně ve vrstvě neoddělitelné od zobrazení bankovky nápisem „Specimen“ provedeným neprůhlednou barvou o délce nejméně 75 % delší strany bankovky a výšce nejméně 15 % kratší strany bankovky nebo jiným nápisem shodných rozměrů s obdobným významem.[3]
Při fotografování svého samostatného projektu jsem se tedy zákon nepřekročila, což jeho výše citovaný výňatek potvrzuje.
ZDROJE/STAV PROBLEMATIKY
Jak již jsem tedy zmínila, podobně laděných fotografií existují desítky, stovky, tisíce. Toto téma je poměrně široké a s využitím peněz a případně dalších rekvizit je možné nafotit celou řadu nejrůznějších fotografií.
Moje práce na žádnou takovou kolekci nenavazuje, ani se neinspirovala nějakou kolekcí jako celkem. Není mi známo, jestli taková série fotografií vznikla. Ale považuji to za velmi pravděpodobné. Bohužel se mi nepodařilo dohledat žádného autora. Inspirací pro mě bylo několik doprovodných fotografií u ekonomických článků v nejrůznějších médiích. Zejména pak na internetovém portálu Aktuálně.cz[4].
Poté, co jsem měla vše nafoceno i vytisknuto, napadlo mě podívat se, jaká je vlastně vůbec nabídka podobných fotografií ve fotobance[5]. V jejich vyhledávači jsem si tedy zadala stejný pojem, jako je název tohoto projektu – peníze. Odkaz pak hlásil, že bylo nalezeno přes 3 tisíce fotografií, které měly ve svých klíčových slovech uvedeno heslo peníze.
Ve fotobance by tedy moje fotografie měly velkou konkurenci. Objevila jsem tu i několik podobných téma, například peníze pověšené na šňůře jako prádlo (fotografie
č. 7), nebo kreditní karta s notebookem (fotografie č. 14). Ale zároveň i mezi takovým množstvím fotografií by ty moje byly originální. Namátkově zmíním třeba fotografii peněženky v zadní kapse u riflí (fotografie č. 11), peníze v převržené skleničce (fotografie č. 6), nebo co mě velmi překvapilo, peníze položené a vysypané v dlani (fotografie č. 8 a č. 9).
PŘEKÁŽKY A NÁSTRAHY
Začala jsem tím, že jsem vyfotila několik zátiší v „ateliéru“[6], ale chtěla jsem něco víc. Přemýšlela jsem, jak do fotografií dostat trochu víc opravdovosti, víc skutečnosti a každodennosti při kontaktu s penězi. Pohrávala jsem si s myšlenkou jít fotit na ulici. Chtěla jsem přinést zajímavé fotografie z akce, z neobvyklého místa. Možná si tak trochu zahrát na investigativního žurnalistu.
Napadaly mne náměty jako fronta před bankomatem, placení zboží například
na tržnici. Toto ale mělo své úskalí. Při zkušební obchůzce mi brzy došlo, že něco takového bych musela složitě aranžovat s dobrovolníky. Vyfotit peníze v rukou obchodníka či zákazníka nejde jen tak. Zaprvé, musela bych u něho být velmi blízko. Jinak než jako detail nebo polodetail se tento námět fotit nedá. Nebylo by pak čitelné, co vlastně na fotografii je. Zadruhé, chování většiny lidí při placení je až křečovité. Honem najít v peněžence požadovaný obnos, předat ho prodavači, vzít si nazpět
a peněženku zase rychle schovat. Proto jsem od tohoto záměru upustila.
Druhá myšlenka byla domluvit spolupráci v některé bance. Přišlo mi to jako skvělý nápad, i když jsem měla jisté obavy, že to z bezpečnostního hlediska nebude jen tak. Shodou okolností jsem byla pozvána do mé banky, abychom si popovídali, jak jsem spokojená s jejich službou. Všechno jsem jim tedy vychválila a pak se začala ptát já. Poté, co jsem slečně za přepážkou objasnila, že jsem studentka posledního ročníku žurnalistiky a že zpracovávám tento projekt, jsem jí poprosila, zda by bylo možné v jejich pobočce pořídit nějaké záběry. Slečna na mě nejdříve udiveně hleděla. Rozvedla jsem tedy svoji myšlenku dál. Vysvětlovala jsem, že bych například ráda nafotila více balíčků bankovek, počítací stroj na bankovky, nebo třeba trezor? Klidně jen z venku samozřejmě. Když jsem pak vzpomínala na slečny udivený výraz, došlo mi, že to nejspíš byl velmi naivní nápad. Nutno ale dodat, že slečna za přepážkou se opravdu snažila přijít na způsob, jak mi pomoc. Možná v tom velkou roli sehrál fakt, že jsme zjistily, že se známe z dětství ze skauta. Přemýšlela, kde by mi mohla dovolit fotit. Vše ztroskotalo na bezpečnostním kamerovém systému, kterým je pochopitelně celá pobočka pokrytá. Přísný pohled příslušníka security mi taky nedopřál moc nadějí. Bohužel tedy i tato idea ztroskotala. Další banky jsem už obcházet nezkoušela. Předpokládám, že bych všude dopadla naprosto stejně.
Do třetice jsem si tedy řekla, že zůstanu věrná svému ateliéru. Fotografie tedy převážně vznikaly v interiéru pod umělým nasvícením. Některé fotografie jako například peníze a bankovky na dlani (fotografie č. 8 a č. 9) nebo peníze, které se suší na šňůře (fotografie č. 7) pak vznikly v exteriéru na přímém slunečním světle.
Abych si trochu kompenzovala neúspěch z terénu, rozhodla jsem se alespoň poprosit nějakého obchodníka, aby mi dovolil vyfotografovat otevřenou kasu s penězi. To se mi nakonec podařilo v jedné zelenině v centu Litomyšle (fotografie č. 14).
IDEOVÝ PLÁN
Práce v ateliéru se nakonec stala jistou výhodou pro můj samostatný projekt. Zejména v tom, že jsem na jednotlivé fotografování měla relativně dostatek času, bez tlaků možných vnějších vlivů (případná otevírací doba banky a podobně). Můj plán při fotografování vypadal následovně: Zejména na internetu jsem si prohlídla několik ekonomických rubrik. Zaměřila jsem se konkrétně na doprovodné ilustrační fotografie, které mi posloužili jako inspirace. V hlavě jsem měla jistou představu, jak by měly moje fotografie vypadat. Zejména, co se motivů týče. Pak už jen zbývalo naaranžovat ten který konkrétní záběr a pohrát si se světlem a úhlem pohledu fotoaparátu.
POSTUP PRÁCE
Poté, co jsem si ujasnila počáteční nejasnosti, jako například výše popisované potíže s focením v terénu, pustila jsem se do tvorby v exteriéru.
Celé focení probíhalo s přestávkami během více jak dvou měsíců. Důvodů bylo několik. Zejména bylo potřeba skloubit fotografování s jinými školními a pracovními povinnostmi, což se ukázalo jako jeden z největších problémů. Také jsem občas s nápadem musela čekat na vhodné počasí. I když při fotografování v interiéru se to může jevit jako bych si protiřečila. Ale jak jsem již zmínila, pro některé fotografie bylo potřeba přímé sluneční světlo.
K fotografování jsem používala dva přístroje. Na katedře zapůjčenou digitální EVF zrcadlovku Fuji FinePix S6500fd a svůj domácí digitální fotoaparát Olympus Camedia C-765. Samozřejmostí bylo fotografování ze stativu.
Ve většině případů jsem fotila pomocí režimu makro. Takto vznikla například první fotografie, kde jsem využila ještě i speciální funkci zrcadlovky Fuji, která dokáže udělat maximální detail.
V některých případech jsem nepoužila makro režim, ale záměrně jsem využívala různou hloubku ostrosti. Samozřejmě režim makro již sám pracuje s malou hloubkou ostrosti, ale pro některé účely si vyžadovaly fotit s jejím manuálním nastavením. Názorně je to vidět například u fotografie 2. Při fotografování tohoto obrazu jsem využívala různou hloubku ostrosti. Výsledkem pak bylo několik fotografií, které se lišily pouze v ostré části. Do svého projektu jsem se rozhodla použít fotografii, kde jsou v popředí ostré padesátníky, a pozadí je rozmazané, ale v hrubém materiálu jsou
i fotografie zcela opačné. Popředí je rozmazané a zaostřená je až věžička mincí v pozadí. Variantou bylo také neostré popředí i pozadí a z toho vystupující střed. Záměrně malá hloubka ostrosti je také dobře patrné na fotografii č. 6 a č. 14.
Začala jsem fotografiemi mincí aranžovaných do komínku (fotografie č. 1
a č. 2). Mince jsem si spojila s dojmem starých časů. Proto je použito velmi měkké světlo. Podle mého pohledu to navozuje atmosféru starší fotografie, lehce zažloutlé.
Na obou fotografiích jsou sice použity aktuálně platné mince, ale na první z nich je jasně rozeznatelný dávno vyřazený desetník, na té druhé jsou přímo v popředí detailně zobrazeny rovněž vyřazené padesátníky.
Třetí fotografie je opět aranžmá mincí. Tentokrát jsou pojaty moderněji. Je použito jiné světlo a mince tak vypadají aktuálněji. I když bystrý pozorovatel si i zde povšimne několika již vyřazených mincí. Zároveň bylo u této fotografie záměrem komponovat ji do formátu, řekla bych tzv. „falešné panoramatické fotografie“ (= úzký dlouhý obdélník).
Abych pokračovala v modernějším pojetí fotografií, jako další jsem zařadila bankovky. Někdo by mohl namítnout, že jsou nelogicky srovnané, že toto není běžné použití bankovek. Tomu neodporuju, spíš bych bylo namístě vysvětlit kompozici této fotografie. Jak jsem zmínila, první fotografie měly alespoň částečně vyvolat dojem starších časů (měkké světlo, aranžování do kupiček – mělo evokovat éru zlatých mincí), tato fotografie již měla být protikladem. Moderní bankovky. Možná nelogickým aranžováním jsem chtěla docílit pocitu dynamiky. Bankovky jsou stavěny do tvaru „véčka“ či „špice“ což mělo evokovat pohyb, vyvolat pocit napjatosti a rychlosti.
Zklidnění pak měla přinést pátá fotografie. V detailu je tady vyfotografován jeden z bezpečnostních prvků bankovek. Na této fotografii je dobře patrný rozdíl mezi staršími a novými bezpečnostními prvky současných bankovek. Bystrý pozorovatel si jistě povšimne rozdílnosti ve zlatém proužku – v ochranném okénkovém proužku
na obou tisícikorunových bankovkách. Nejedná se o nekvalitu fotografie, ale o skutečný rozdíl mezi dříve používanými bezpečnostními prvky a těmi novějšími.
Tímto končí série fotografií, které byly pořízeny bez použití rekvizit.
První fotografií s rekvizitou je fotografie č. 6. Tato fotografie, sic nejsou použity velké bankovky, má znázorňovat, kolik peněz proteče ekonomikou státu jen díky alkoholu, cigaretám a jiným neřestem.
Na to navazuje fotografie č. 7. Nese název praní špinavých peněz. Symbolika
i název jsou myslím naprosto jasné. Čili k významu fotografie není potřeba dále nic dodávat. Fotografie je vytvořená v protisvětle přímého slunečního světla. Ráda bych upozornila na detaily, které využití protisvětla přineslo. Na všech bankovkách jsou krásně znatelné bezpečnostní prvky – vodoznak a ochranný okénkový proužek.
U bankovky hodnoty 500 je zřetelný i číselný vodoznak.
Další fotografie jsou znázornění kontrastu chuďas/boháč. Fotografie č. 8 má znázorňovat ruce manuálně pracujícího člověka. Následující fotografie pak spíše duševně pracujícího. I symbol výdělku je myslím obdobný, jaký se vyskytuje skutečně ve společnosti. Fotografie č. 8 není nikterak upravována. Veškerá poranění kůže, a prasklinky jsou autentické.
Fotografie č. 10 a č. 11 pak pokračují v duchu velkých peněz. Opět mají znázorňovat svět, ve kterém se točí peníze. Kde s dvoutisícovkou je počínáno jako se stovkou.
Fotografie č. 12 je pak mezistupněm k posledním dvěma fotografií.
Má znázorňovat platbu. Jak jsem již vysvětlila výše, tak původně jsem chtěla jít fotit nějakou akci ven. Ale zjistila jsem, že by bylo téměř nemožné zachytit opravdovou akci, nenaaranžovanou s pomocí dobrovolníků. Toto je právě aranžovaná fotografie skutečného dennodenního použití peněz.
Poslední dvě fotografie se svým pojetím velmi vymykají zbytku kolekce fotografií mého samostatného projektu. Jedná se o již zmiňovanou touhu fotografovat v akci. Na začátku jsem již předznamenala, že výsledkem fotografování v terénu je pouze fotografie kasy v obchodě. I když se svým zpracováním fotografie vymaňuje ostatním v souboru, chtěla jsem jí zde ponechat. Po různých symbolických znázorněních je toto konečně fotografie skutečného, nearanžovaného využití peněz
ve skutečném životě. Čtrnáctá fotografie je pak variantou třinácté. V dnešní době se stále více rozmáhá platba pomocí platebních karet. Ať již přímo v obchodech nebo pomocí internetu. Tato fotografie má znárodňovat právě trend dnešní doby, kdy se
od používání skutečných mincí nebo bankovek velmi upouští a nahrazují je v podstatě imaginární peníze, které zastupuje platební karta.
ÚPRAVA FOTOGRAFIÍ
Fotografie jsem upravovala pomocí programu Zoner Photo Studio 11. Myslím si, že dodatečná úprava fotografií je v dnešní době zcela běžná a nejedná se o žádný podvod na diváky. Pokud ovšem není zcela změněno vyfotografované téma. Zároveň tyto fotografie nemají dokumentární povahu, proto jsem se jejich následné počítačové úpravě nijak nebránila.
Nejčastější úpravou, která byla na fotografie použita, byla funkce výřez. Pomocí této funkce jsem mohla dodatečně změnit zarámování kompozice fotografie, které není prostřednictvím fotoaparátu možné udělat. Jako konkrétní případ uvedu fotografii č. 7, č. 8, nebo č. 13. Tyto tři fotografie jsou následně záměrně formátovány do čtverce. Jinak například byla rámována fotografie č. 3. Ta byla následně upravena do formátu dlouhého, úzkého obdélníku.
U některých fotografií jsem také upravovala jas a kontrast. Případně sytost barev.
Posledním krokem úpravy bylo použití funkce přechodový filtr. Pomocí této funkce jsem ztmavila okolní partie hlavního motivu daná fotografie tak, aby z fotografie více vystoupl, aby na sebe více upoutal pozornost, tak jak bylo mým záměrem. Zároveň si myslím, že fotografie tak dostaly jakousi dávku tajemna, určitou dynamiku a větší hloubku.
SEBEHODNOCENÍ
Zpracování samostatného projektu pro mě určitě nebyla lehká práce. Jak jsem napsala již na začátku, nepovažuji se za fotografa, nemám takové množství zejména zkušeností ale i vědomostí, aby mým produktem mohly být bezchybné fotografie. Některé fotografie vznikaly metodou pokus omyl, protože mi chvíli trvalo, než jsem přišla na ten správný postup ztvárnění. Ale to považuji za naprosto přirozený vývoj. Myslím si, že pro moji další fotografickou práci to určitě nebylo na škodu.
Do této doby přede mnou také nestálo za úkol, vytvořit sérii fotografií. Doteď jsem vždy zpracovávala úkol, který obsahoval vytvoření pár fotografií s rozdílným zadáním. Nikoliv vytvořit kolekci fotografií s jedním zadáním. Což je určitě mnohem lehčí, i proto se samostatný projekt ukázal jako nesnadný úkol.
Ale nakonec si myslím, že v tomto samostatném projektu předkládám poměrně vyrovnanou sérii fotografií. Nachází se v ní několik, dle mého pohledu, velmi pěkných fotografií. Konkrétně za nejlepší považuji fotografie č. 1 – 3 a č. 7 – 11.
Jednotlivé fotografie by našly využití jako doprovodné ilustrační fotografie k ekonomicky laděným článkům například na aktuálně.cz i v jiných internetových médiích. Zároveň si myslím, že by jejich použití bylo bezproblémové i v tištěných periodikách. Další možností využití některých fotografií zejména fotografií č. 1 - 3 a případně dalších podobně pojatých, by mohlo být využití jako dekorativních fotografií na stěnách finančních ústavů (bank, úřadů), či v jejich propagačních materiálech.
Pokud bych tedy měla shrnout své vlastní hodnocení, mohla bych konstatovat, že předkládaná kolekce fotografií je poměrně zdařilá. A podařilo se v ní dosáhnout cíle, tedy vytvořit lehce výtvarně laděnou kolekci ilustrativně-doprovodných fotografií s tématikou peněz, k ekonomicky laděným článkům. I když je samozřejmě možné najít jisté rezervy ve zpracování, dané zejména mými dosavadními nevelkými zkušenostmi. To ale, doufám, není tolik na škodu, naopak je tak otevřený prostor se dále zdokonalovat a tuto sérii fotografií v budoucnu rozpracovat a nabídnou případným zájemcům ze stran ekonomických redakcí, či zmiňovaných bank a úřadů.
POUŽITÉ ZDROJE
[1] Dostupné z WWW: [cit. 2011-04-24].
[2] Dostupné z WWW: [cit. 2011-04-24].
[3] Dostupné z WWW: [cit. 2011-04-24].
[4] http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/
[5] www.fotobanka.cz
[6] Pojem ateliér je tu nejspíš hodně nadnesený, protože v tomto ohledu fotografie vznikaly tzv. na koleni. Jako ateliér mi posloužil můj dětský pokoj. Vhodný podklad pro zátiší nahradilo damaškové povlečení a potřebné osvětlení zabezpečily všemožné svítilny od stolní lampičky, přes světlo na kolo, čelovku, až po montážní světlo. Tímto výčtem jsem jen chtěla upřesnit prostředí, ve kterém fotografie vznikaly a objasnit, co si představit pod pojmem ateliér.
