Prezident v našich rukách

1. Cíl projektu

Cílem tohoto samostatného projektu je vytvoření 12 fotografii, které by dokazovaly kompetenci získanou po absolvování vybraného praktika a workshopu, kterými je fotožurnalistika, a také byly tematicky propojeny s politickou specializací.

Leden 2013 byl pro mnoho občanů velmi významný, jelikož jsme poprvé dostali šanci zvolit si vlastního prezidenta. V tomto čase na povrch vyplynulo mnoho rozličných názorů a přesvědčení, které občany mezi sebou spojovaly, ale i rozdělovaly. Proto jsem se rozhodla zdokumentovat pohled občanů na prezidentské volby 2013 a hlavně na jejich kandidáty.

Cílem mého samostatného projektu je tedy vyjádřit osobní politické přesvědčení několika osob skrze fotografické portréry, aby bylo na první pohled jasné, koho daný člověk volí nebo i ke komu cítí nechuť. Tento politický názor bude vyjádřen skrze různé předměty, které nesou jméno nebo podobu daného kandidáta. Název práce zní „Prezident v našich rukách”, jelikož podle mého názoru přesně vystihuje situaci, ve které se jako národ ocitáme - máme v rukách volbu, která bude modelovat tvář a směřování našeho státu.


2. Zdůvodnění volby tématu

Jak již bylo řečeno, volba téma práce záležela v prvé řadě na směřování mé žurnalistické specializace, čímž je politická žurnalistika. Specializace a technika zpracování byly jedinými pevnými body, ze kterých jsem vycházela. Následovalo rozhodování, jakým směrem by samostatný projekt měl směřovat.

Volba tematického zaměření v případě mé práce vyplynula z období, ve kterém probíhalo zadání práce. V listopadu roku 2012 celá Česká republika očekávala prezidentské volby a jelikož se tato událost stala jedním z hlavních témat jak politických, tak i občanských, diskuzí, rozhodla jsem se zabývat se tímto obdobím.

Zároveň téma prezidentských voleb (ale ani jiných) ještě nebylo fotograficky zpracováno z osobního hlediska fotografa, tedy mě, tak ani voličů. V případě mého samostatného projektu volič dostává prostor vyjádřit své preference a názory, které jsem se pokusila explicitně zachytit pomocí fotky jako média.

3. Zdroje/ stav problematiky

Při všech druzích voleb, které se v České republice odehrávají, bývá kladen důraz převážně na verbalizované či psané vyjádření preferencí voličů, které je dále zpracováváno do statistik. Volebními průzkumy se zabývá hned několik firem, například CVVM (Centrum pro výzkum veřejného mínění), Median s.r.o. a STEM (Středisko empirických výzkumů).

Nejčastějším vizualizovaným prvkem nejrůznějších voleb jsou fotografie kandidátů. Ať už ty, které mají persuazivní nebo propagační účel, nebo reportážní fotografie. Na voliče se mnoho médií z jiných než statistických účelů nesoustředí. Existuje ovšem několik projektů, které se zajímají o tváře lidí, kteří mají v rukou lokální nebo národní politickou scénu. Můžeme jmenovat napříkla projekt Voter Portraits - Los Angeles 2012. Tento projekt vytvořili a fotografovali David Vincent Wolf a Joe Schmelzer a jejich snahou je „zdokumentovat a oslavit diverzitu voličů” během jednoho volebního dne, 6. listopadu 2012, přičemž fotografie byly pořízeny přímo před volebními místnostmi. Na volby USA 2012 se zaměřuje i více lidí, například Marco Grob, který fotil portréty latinskoamerických voličů. Tímto typem fotografií se ovšem ve vypjatém období prezidentských voleb nezabývají pouze Američané, ale podobný projekt zrealizovali dohromady ruská Reuters TV, fotografický tým a regionální šéf-fotografové spolu s fotografem Augustem Sanderem. Jejich cílem bylo též ukázat obyčejné ruské obyvatele a v jejich typologii nacházet rozdíly nebo podobnosti. Stejně jako u projektu Marco Graba byli voliči foceni na bílém pozadí, tentokrát ale v reálech a ne ve studiu.

V českém prostředí jsem prozatím nenarazila na žádný podobný projekt, který by zobrazoval voliče prezidentských, nebo i jiných voleb, jiným než reportážním způsobem (například při samotném vhazování volebního lístku do urny apod.).

4. Ideový plán

Volba prezidenta České Republiky 2013 byla historicky první přímou volbou u nás. Zákon č. 71/2012 Sb., jímž se přímá volba prezidenta zavádí, byl schválen Poslaneckou směnovnou 14. prosince 2011. 8. února 2012 návrh přijal Senát a 17. února jej podepsal prezident Václav Klaus. „Kromě toho byl dodatečně přijat i prováděcí zákon č. 275/2012 Sb., který stanoví podrobnosti navrhování kandidátů, vyhlašování a provádění volby, vyhlašování jejího výsledku a možnost soudního přezkumu. Návrh takového prováděcího zákona podala vláda dne 27. února 2012, bez větších potíží byl schválen Poslaneckou sněmovnou dne 13. června, Senátem dne 18. července a prezident republiky jej podepsal 1. srpna 2012.”

První kolo volby se konalo 11. a 12. ledna 2013 a druhé kolo o dva týdny později, tedy 25. a 26. ledna. Do klání o prezidentské křeslo vstoupilo celkem 9 kandidátů, kteří splnili podmínku zisku 50 tisíc podpisů občanů, kteří podpořili jejich kandidaturu. Jmenovitě kandidáty byli (řazeno dle pořadového čísla, které jim bylo vylosováno Státní volební komisí): Zuzana Roithová, Jan Fischer, Jana Bobošíková, Taťana Fischerová, Přemysl Sobotka, Miloš Zeman, Vladimír Franz, Jiří Dientsbier a Karel Schwarzenberg.

Jelikož občané České Republiky do této doby neměli žádné zkušenosti s přímou volbou prezidenta, která je pro naše zřízení jako parlamentní republiky neobvyklé, vyskytly se ve společnosti nejrůznější fenomény, které by pravděpodobně byly i velmi zajímavé z hlediska sociologie společnosti - rozdělení společnosti na několik táborů, vulgarita směřována k voličům protikandidáta apod. Změna systému tedy nepřinesla pouze změnu v zákonech, ale také ve smýšlení lidí a v míře jejich zájmu a angažovanosti.

V této době jsme všichni zároveň byli součástí tohoto důležitého rozhodovacího procesu, ale také jsme měli šanci pozorovat, jakým způsobem lidé reagují na které politické kandidáty a porovnávat politické názory ostatních. Ovšem, jedním z hlavních činitelů při výběru ideálního kandidáta na post prezidenta republiky očividně nebyly pouze jeho politické ideály, ale též naše osobní sympatie nebo antipatie.

Předvolební období, ve kterém probíhaly volební kampaně kandidátů bylo jiskrné z hlediska názorových rozporů občanů. Lidé se rozdělili na několik táborů, přičemž každý ostře podporoval svého vyvoleného kandidáta. Ačkoliv lidé svoje vášně projevovali jak veřejně, nebáli se hádat s ostatními, tak i na internetu pod rouškou anonymity, kde se jejich vyjádření ještě přiostřila, nebyli si tolik jistí tím, že by chtěli vyjadřovat své smýšlení na internetu tím způsobem, že by k politickému názoru byla zároveň přiřazena jejich tvář. Přičemž právě toto zosobnění je hlavním cílem mého samostatného projektu. 

5. Postup práce, zdůvodnění způsobu zpracování, volby jednotlivých řešení apod.

V této části práce se zaměřím na postupy samotného procesu vzniku fotografií k tématu „Prezident v našich rukách”. V podkapitole 5.1 vysvětlím způsob a kritéria výběru osob, se kterými pracuji, v 5.2 přiblížím průběh spolupráce s portrétovanými osobami a faktory, které hrály v této spolupráci roli, jako je míra jejich ochoty a s tím spojený čas, který jsem danou činností strávila, a v podkapitole 5.3 popíši své pracovní technické vybavení společně s faktickými situacemi, které se vyskytly na místě spolupráce a se kterými jsem se musela vypořádat.

5.1 Výběr portrétovaných osob

Po výběru a a zadání téma nastala situace, kdy jsem musela rozmýšlet, jakým způsobem budu vybírat osoby, které by se staly objektem tohoto fotografického projektu. Z volebního práva platného v Česku vyplývá, že volit může svéprávná osoba české národnosti, která již dosáhla věku 18 let. Prvním kritériem výběru je tedy věk. Mým původním záměrem bylo vybrat několik osob napříč věkovým spektrem, ale tento plán se ukázal jako nemožný. Při výběru lidí jsem se setkala s velkou neochotou vyjádřit svůj politický názor. Někteří z oslovených občanů argumentovali tím, že svůj názor vyjádřený skrze fotografii nechtějí rozšiřovat a dávat na odiv na internetu, kam hotový projekt bude umístěn. Jiní lidé odmítli spolupráci z důvodu nechuti k samotnému aktu fotografování a jejich obav ze své „nefotogeničnosti” a „trapnosti”.

Nakonec jsem tedy vybrala 6 lidí ze svého okolí, kteří byli ochotni podělit se se mnou o své názory na kandidáty prezidentských voleb 2013. Jsou to členové mé rodiny, kamarádi či známí: Kateřina (22 let), studentka; Marie (51 let), úřednice; Lukáš (26 let) programátor; Marie (77 let) důchodkyně; Pavel (19 let), učeň; Markéta (19 let), studentka.

5.2 Průběh spolupráce

Jak již bylo řečeno výše, mým cílem bylo zobrazit voliče prezidentských voleb 2013 a to v jejich přirozeném prostředí spolu s proprietami, které by určitým způsobem vystihovaly jejich vztah, ať už pozitivní, či negativní, k určitým kandidátům. Pracovala jsem celkem se šesti lidmi, přičemž každému jsou věnovány dvě fotografie - jedna je portrét voliče a druhá se určitým způsobem zaměřuje na předmět vystihující konkrétního kandidáta. Dohromady tedy projekt sestává ze 12 fotografií a byl realizován v rozmezí několika měsíců (leden - duben 2013).

Jelikož mým cílem bylo vystihnout voliče jako individuality, které mají své vlastní názory na svět okolo sebe, rozhodla jsem se ubírat se v realizaci projektu cestou portrétní fotografie. Voliče jsem fotografovala v jejich přirozeném prostředí, tam, kde se cítí dobře a není na ně vyvíjen tlak oficiálnosti a pocitu svázanosti, který mnoho lidí při focení zažívá. Ne všichni se cítí před objektivem dobře a já se snažila jim tuto zkušenost co nejvíce zpříjemnit právě zasazením fotografií do jejich osobního přirozeného prostředí.

Focení tedy probíhalo na různých místech a v různý čas. Kateřinu jsem vzala do knihovny, kde jako studentka posledního ročníku Filozofické fakulty Univerzity Palackého tráví dosti času. Důchodkyni Marii jsem fotila v jejím vlastním obývacím pokoji, kde prožila většinu svého dosavadního života a vychovala čtyři děti. A tak tato místnost byla podle mého uvážení nejvhodnější k fotografování. Za úřednicí, též Marii, jsem přišla do práce na obecním úřadě po skončení úředních hodin, během kterých by samozřejmě neměla čas se mi věnovat. Programátora Lukáše jsem zachytila v domácím prostředí a i domácky oblečeného, spolu s počítačem, který je hlavním nástrojem v jeho práci. Doma jsem fotila i učně Pavla a studentku střední školy Markétu.

Všem svým fotografickým „objektům” jsem zdůrazňovala, že se jedná o portrétní fotografie, jež mají působit co nejpřirozeněji. Tak jsem jim ulehčila od pocitu trapnosti před fotoaparátem i tím, že jsem je nenutila dívat se přímo do objektivu, ale naopak jsem je všechny nabádala, ať pokračují ve své činnosti, jako bych na místě ani nebyla. Pro tento postup jsem se rozhodla převážně proto, aby výsledné snímky nepůsobily příliš křečovitě, což se při portrétování osob, které si nejsou jisté samy sebou před objektivem, může stát.

Míra ochoty a trpělivosti byla u všech portrétovaných různá. Nejvíce času jsem strávila s 22letou Kateřinou, která byla velmi ochotná k focení a nezdráhala se zkoušet několik různých věcí, jako jsou různé pozice, zařazení do kompozice, použití více rekvizit atd. Katka se nedala ani znervóznit dalšími lidmi, kteří se věnovali v knihovně četbě či studiu. Sama přinášela čerstvý pohled a nápady do projektu, které sice nebyly použity pro finální podobu fotografií, ale bylo osvěžující slyšet názor fotografované osoby. Dalšími velmi trpělivými a ochotnými byly úřednice Marie a studentka Markéta. Obě dvě poslouchaly moje pokyny a snažily se je co nejlépe zrealizovat. Marie byla omezena malým prostorem kanceláře a tak jsme tedy nemohly zkusit více typů záběrů. Jelikož jsem již u všech měla předem vymyšlen koncept, moc prostoru pro improvizaci nebylo ani u Markéty. Pouze jsem jí dala do ruky fixu a nechala ji samotnou obálku s volebními lístky pokreslit. Důchodkyně Marie se stejně jako předchozí voličky nenechala příliš dlouho přemlouvat k focení, ale elán, do kterého s tím vstoupila jí příliš dlouho nevydržel. Ukázala se netrpělivost, která zkrátila plánované focení a také se projevila na snímcích, kterých se několik nepovedlo, protože se Marie příliš pohybovala a gestikulovala. Ovšem, výsledný portrét vystihuje její dobrosrdečnou povahu, díky které v prvé řadě s focením souhlasila. Nejméně ochoty projevili jediní dva fotografovaní muži - Lukáš a Pavel. S účastí na projekty souhlasili po dlouhém přemlouvání a ujištění, že nebudou muset pózovat. Programátor Lukáš se jako jediný rozhodl nevyjádřit svou sympatii k jednomu z prezidentských kandidátů, jako tak učinili ostatní, ale otočil se opačným směrem a dal explicitním činem najevo svou antipatii k Miloši Zemanovi. Roztrhal jeho volební lístek na kusy. Učeň Pavel souhlasil s focením pouze v tom případě, že se nebude muset dívat do objektivu, ba ani přímo vzhůru. Po prvních rozpacích se Pavel více uvolnil a nakonec jsme spolu focením strávili více času, než jsem původně očekávala.

5.3 Technické vybavení, podmínky focení a postproces

Celý projekt jsem realizovala za pomocí jediného fotoaparátu a tím je digitální zrcadlovka Canon EOS 1000D. Pracovala jsem se dvěma objektivy značky Canon. Prvním je základní, setový objektiv EF-S 18-55mm a druhým je EF 50mm f/1,8 II. Díky druhému jmenovanému objektivu jsem byla schopna dosáhnout nízké hloubky ostrosti a požadovaného rozostření pozadí při třech fotografií z výsledného setu.

Prostorové i světelné podmínky se lišily u každé portrétované osoby. Jako první jsem pracovala s Kateřinou. Rozhodla jsem se fotit v Knihovně UP. Naštěstí studentům ještě nezačalo zkouškové období a tak jsme byly schopny usadit se do relativně prázdné části knihovny. Světelné podmínky byly kolem 15 hodin ideální i díky velkému oknu, ke kterému jsme se strategicky posadily. Na obou fotografiích dominuje volební lístek Taťany Fisherové, přičemž jeden snímek je zaostřen na lístek samotný a druhý na obličej Kateřiny. Nízké hloubky ostrosti a rozmazaného pozadí jsem docílila díky vlastnostem objektivu EF 50mm f/1,8 II a použití velké ohniskové vzdálenosti a velké clony. V tomto případě hrají důležitou roli i knihy, protože jsou předmětem, který si člověk spojí se studentskými povinnostmi a také plní i praktickou funkci jako „držák” volebního lístku.

Druhou portrétovanou osobou v pořadí byla úřednice Marie. Již jsem poznamenala, že jsem ji v práci navštívila až po pracovní době, abychom nebyly rušeny dalšími lidmi. Ale svou roli ve výsledném vzhledu a kompozici fotek sehrálo hlavně rozložení pracovního prostoru, kde se focení konalo. Místnost je zaplněna několika skříněmi a velký prostor zabírají i stoly Marie a její spolupracovnice, se kterou sdílí kancelář. Mým cílem bylo dát najevo, že Marie volila Karla Schwarzenberga. Na prvním snímku tedy můžeme viděl Mariinu tvář z bočního pohledu z pravé strany. Na druhém snímku vidíme fotografii pana Schwarzenberga, na niž se Marie dívá na monitoru svého počítače. Je zde zachováno pravidlo osy - nepřekračuje se pomyslná osa kontaktu mezi subjektem a předmětem jeho pozorování.

Další osobou, na kterou jsem se zaměřila byla důchodkyně Marie. Za Marií jsem přišla domů, do prostředí, které kvůli náledí v období zimy opouští jen minimálně. Interiér obývacího pokoje je poměrně tmavý a v odpoledních hodinách přímému slunečnímu svitu brání i les, pod kterým se dům nachází. Marii jsem usadila naproti oknu a já sama jsem se posadila pod něj, aby přirozené světlo šlo směrem ode mne. První fotografie zobrazuje voličku v hovoru se svou dcerou, které se nacházela mimo rám fotografie a ke které je Marie otočena bokem. Volný prostor mezi Marií a pravou stranou rámu je záměrně větší než volný prostor na levé straně. Naznačujeme tak směr soustředění objektu, fakt, že hlavní činnost paní Marie není pózování pro fotografii, ale konverzace s jinou osobou. Tato pozice a kompozice snímku jsou dle mého názoru ideální pro onen ležérní postoj, kterého jsem se snažila na všech fotografiích docílit. Na první fotce tedy vidíme voličku s oficiálním odznakem Karla Schwarzenberga „Karel for PreSident”, jehož design vytvořil známý výtvarník David Černý. Druhý snímek zobrazuje již jen tento odznak v detailu.

Čtvrtým fotografovaným voličem byl programátor Lukáš. Rozhodla jsem jej vyfotit opět v domácím prostředí, ale tentokrát při práci. Když zrovna Lukáš pracuje doma, neomezuje se pouze na jednu místnost. Zasedne k práci tam, kde se v ten moment cítí nejlépe nebo tam, kde se má s kým bavit. Tentokrát pracoval k jídelně, kam se přesunul i kvůli nedostatku prostoru k focení v ložnici, kde má místo jeho pracovní stůl. Na prvním snímku je Lukáš vyfocen za stolem, na němž leží roztrhaný volení lístek. Jeho detail si můžeme prohlédnout na snímku číslo 2, kde v pozadí vidíme i kousek Lukášova notebooku a jeho ruky.

Další voličkou, která souhlasila s focením byla studentka Markéta. Markétu jsem se rozhodla fotit v prostředí pokoje jejího bratra, kde se nachází počítač, na kterém tráví poměrně dost času. Markéta je v tomto projektu již třetím voličem, jehož proprietou, která souvisí s běžným životem, je počítač. V tomto případě pohled na obrazovku znemožňuje úhel, ve kterém jsem se jako fotograf nacházela a také světlo, které přichází skrze okno a balkonové dveře. Stejně jako u Lukáše (a naopak v kontrastu s úřednicí Marií), to, co se děje na monitoru počítače není důležité. Tím důležitějším předmětem je obálka s volebními lístky, na kterou Markéta nakreslila velký červený otazník. Ten nese význam nerozhodnosti, protože Markéta ještě nemá jasno, kterého prezidentského kandidáta zvolí. V tomto předposledním případě již malý prostor nebyl problémem, zbývalo jen zkusit několik různých úhlů a najít ten, který působí nejpřirozeněji. Zvolila jsem záběr ve výšce očí, aby nedošlo k deformaci Markétiny postavy usazené za stolem.

Posledním voličem, který se stal objektem mého samostatného projektu je učeň Pavel. Pavel se rozhodl, že nechce, aby mu bylo vidět přímo do tváře, ale souhlasil s focením pod podmínkou, že bude mít na hlavě kapuci. Na tuto podmínku jsem přistoupila, protože se domnívám, že jeho výsledný zjev koresponduje s celkovým vyzněním snímku, kde jako rekvizitu Pavel používá svou jednoruční činku. Náladu fotografií ještě podtrhuje omezený zdroj světla. Při pořizování druhého snímku, který je zaostřen na Pavlovu pěst, na které má fixou napsáno příjmení prezidetského kandidáta Vladimíra Franze, jsem použila stejný postup jako u Kateřiny - malou hloubku ostrosti.

Postproces většiny fotografií byl pouze minimální. Prováděla jsem lehké úpravy kontrastu a barev pomocí nástrojů křivka a úrovně. V případech Marie (51 let), Lukáše a Markéty bylo třeba snímky ztmavit, u Pavla a Marie (77 let) jsem naopak snímky zesvětlila. U dvou fotek, které jsou zaměřeny na Kateřinu jsem pouze zvýšila kontrast. U fotografií jsem záměrně ponechávala přirozené barvy a neměnila nijak výrazně jejich tonalitu, aby byla zachována jejich realističnost. Výsledné portréty Pavla a Lukáše jsem ještě trochu ořízla, abych se tak zbavila rušivých elementů, které se dostaly do rámu snímku a které kvůli prostorovým dispozicím při fotografování nebylo možné manuálně odstranit. Všechny úpravy jsem prováděla v editoru Gimp 2.8, což je grafický editor vhodný k úpravě fotek volně distribuovaný na internetu.

6. Sebehodnocení

Ačkoliv jsem se snažila o co největší přirozenost v portrétování voličů, nebylo lehké propojit snahu o ležérnost spolu s proprietami, které by měly připomínat prezidentské kandidáty. Ovšem, čistě z logistického a časového hlediska, není možné čekat na reálný moment, kdy si zrovna bude volič na internetu prohlížet seznamy kandidátů, atd. Proto bylo nutné tyto momenty „zinscenovat”. Domnívám se, že tento fakt není nedostatkem práce, ale vyjadřuje snahu o propojení dvou prvků, které výslovně a explicitně ukazují názory a přesvědčení voličů, které jinak než verbálně či písemně zprostředkovány nebyly.

Dle mého názoru jsem dosáhla předem stanoveného cíle - explicitně zobrazit názory voličů na první přímé prezidentské volby roku 2013 skrze portrétní fotografii. Jelikož se prozatím žádný fotografický projekt nezabýval volbou prezidenta ze subjektivního hlediska, je tato práce ojedinělá.

Někdo by mohl namítnout, že vyjádření politických názorů těchto šesti osob je v mém podání značně explicitní a jednoznačné. Ovšem, nešlo mi o tajemno ani o umělecký dojem, ale o propojení propriet připomínajících prezidentské kandidáty a jejich zařazení do běžné činnosti voliče tak, aby vyjádřily jeho názor.

Tento projekt pro mne byl prospěšný, jelikož jsem takto měla první možnost pracovat na cyklu fotografií, které jsou propojeny hlubším tématem, což mě nutilo mít neustále na paměti cíl a nenechat se odvést z původní cesty. Také jsem si zkusila pracovat s různými typy lidí, jejichž povahy ovlivnily výsledný zjev snímků - kompozici jejich činností a pohybem; počet fotografií, z nichž jsem posléze vybírala, netrpělivostí apod. Musela jsem se těmto lidem podřídit a vytěžit co nejvíce z času, co mi věnovali.

Zároveň projekt „Prezident v našich rukách” otevřel zajímavé možnosti pro další zpracování. Jistě by se toto téma dalo pojmout více obsáhleji, zařadit více portrétovaných osob, které by zosobňovaly celé spektrum kandidátů.

7. Zdroje a literatura


http://voterportraits.com
http://lightbox.time.com/2012/02/22/election-2012-faces-of-the-latino-vote-by-marco-grob/#4
http://blogs.reuters.com/photographers-blog/2012/02/29/portraits-of-russian-voters/
Volba prezidenta České republiky 2013 [online]. Citováno 20.4.2013, dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Volba_prezidenta_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky_2013
Volba prezidenta České republiky [online]. Citováno 20.4.2013, dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Volba_prezidenta_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky