Příprava mažoretek na Mistrovství světa

1)    Cíl projektu

Cílem projektu je fotografická reportáž z tréninků mažoretek pracujících pod vedením tanečního mistra J. Gajzbachera a jeho asistentky Z. Landsingerové v Přerově a okolí. Projekt je kombinací fotografické a sportovní žurnalistické specializace. Na fotografiích se snažím zachytit průběh tréninku úplně nejmladších přerovských mažoretek a potom již pokročilejší skupiny, která spadá pod Základní školu v Dřevohosticích. Zaměřila jsem se na fotografování tréninku, protože je nezbytnou součástí každého sportu.

Když diváci vidí pěkné vystoupení, málokdo z nich si uvědomuje, kolik námahy a času to stálo jednak samotné účinkující, ale i jejich trenéry a vedoucí. Přerovským mažoretkám se pravidelně daří kvalifikovat se na Mistrovství světa v tomto ne úplně tradičním sportu, proto je projekt nazván příprava na Mistrovství světa.

Šest snímků mapuje činnost nejmenších dětí, které jsou teprve na začátku činnosti a učí se základní taneční kroky, rytmus a ovládání hůlky. Druhá část snímků je z tréninků starších mažoretek, které se sportu věnují už déle pod Základní školou v Dřevohosticích.

2)    Téma projektu

Tématem samostatného projektu je Příprava mažoretek na Mistrovství světa. Znamená to především pravidelný trénink pod dozorem trenéra, ale i cvičení v kostýmech, aby na ně mažoretky byly zvyklé a necítily se v nich na vystoupeních a v soutěžích nepříjemně. Zároveň jsem chtěla zachytit malé mažoretky, kterým mnohdy ještě chybí profesionální úsměv na tváři, které při soustředění na kroky a hůlku zcela zapomínají na to, že místo úsměvu mají grimasu a stojí nakřivo.

Při svých různorodých aktivitách často pracuji s dětmi, a proto pro mě bylo zajímavé fotit děti u sportu, který vyžaduje několik velice odlišných schopností. Je nutné slyšet dobře rytmus, začínat na první dobu levou nohou, mít rovné držení těla, správně točit hůlkou, držet řadu vodorovně i kolmo a u toho se ještě na všechny okolo pěkně usmívat.

U velkých mažoretek je toto všechno bráno jako automatické, protože po několika letech tréninku už kombinace několika činností nečiní děvčatům problém. U malých holčiček v předškolním věku si každý lépe uvědomí, jak je náročné všechny tyto věcí zvládat.

3)    Zdroje a stav problematiky

Fotografií mažoretek existují tisíce, jedná se především o snímky z různých vystoupení, málokdy je však možné narazit na snímky z tréninků. Mažoretky jsou oficiálně brány jako sport, i když se pohybují na hraně mezi sportem a tancem a tudíž i mezi zařazením do sportu nebo kultury.

V případě, že se o mažoretkách mluví v médiích, bývá to spíše spojováno s kulturní akcí a s ní spojeným vystoupením. Média s oblibou zařazují mažoretky do obrazových materiálů, což je dáno atraktivním vzhledem většiny sestav, které uskupení cvičí.

U svých fotografií předpokládám, že budou použity k propagaci Střediska volného času Atlas a Bios v Přerově a stejně tak je chce využít i ZŠ v Dřevohosticích.

Nepodařilo se mi nalézt fotografa, který by se zabýval focením tréninků mažoretek. Mé načasování focení bylo na přelom zimy a jara, kdy probíhají nejintenzivněji přípravy na nadcházející sezónu. Nevýhodou tohoto období z pohledu pořizování fotografií je, že se ještě nekonají vystoupení a jiné akce a navíc se často šijí nové kostýmy, takže zachytit děvčata na tréninku v kostýmu není příliš možné.

Přesto se mi to u starších dívek ze ZŠ v Dřevohosticích podařilo zachytit trénink, kdy začínaly ve svých starých kostýmech, aby se s nimi rozloučily a v půlce se převlékly do kostýmů nových. Nejmladší děti ještě kostýmy ušité neměly, takže jsou foceny tak, jak přicházely na tréninky.

Informace o mažoretkách jsem čerpala z několika míst, prvním je web Mezinárodní asociace pro mažoretkový sport (IFMS)[1] a dále web českého Svazu mažoretek.[2] Konkrétnější informace je možné najít na webu Střediska volného času Atlas a Bios v Přerově a na stránkách Základní školy v Dřevohosticích.

4)    Ideový plán

Mým plánem bylo zachytit nejmladší mažoretky při nácviku, chtěla jsem zachytit výrazy malých dětí, které se soustředí.

U úplně nejmladších mažoretek je má snaha spíše fotit jednotlivce než celky, i když ve výsledku vznikly spíše skupinky a to především za využití elkého baletního zrcadla, které v tanečním sále bylo.

 Dále jsem měla v plánu fotit i chyby, které malé mažoretky dělají, ty však jak se později ukázalo, není úplně možné zachytit, protože většinou pří pádu hůlky na zem mi před objektivem stálo další z děvčat a podobně.

Jediné, co je nakonec patrné, jsou občasné nepřesnosti v řadách, kde dívky ještě neumí držet přesné postavení, správně musí držet řady nejen za sebou, ale i vedle sebe. Počítala jsem také s tím, že tréninky se konají v sálech s velkými zrcadly, která se případně dají použít k focení různých odrazů.

5)    Postup práce

Po domluvě se všemi osobami, které mají mažoretky na starosti, jsem obstarala od rodičů povolení k fotografování dětí a začala navštěvovat jejich tréninky. Poněkud problematická byla i moje přítomnost na hodinách, protože dívky si mě prohlížely a navíc se začaly předvádět a snažily se tím upoutat moji pozornost, to komplikovalo práci jejich trenérovi.

První focenou skupinou byly nejmladší mažoretky spadající pod Středisko volného času Atlas a Bios v Přerově, věkové rozpětí u těchto dívek je 5 až 7 let. U dětí v tomto věku není jednoduché udržet si jejich pozornost zvlášť, když s nimi v malém sále je i fotografka, na kterou nejsou zvyklé.

Při fotografování této skupinky mě zaujalo házení hůlkami v podání těchto malých mažoretek, většina z nich měla z letící hůlky očividný strach, tak raději, když se k nim blížila tak zavřely oči a hůlka je následně většinou uhodila, a tak se jí bály ještě více.

Do reportáže jsem z této skupiny dala celkem šest fotografií, dva spíše detaily a čtyři fotografie nějakého celku. Problémem tanečního sálu bylo pouze jednostranný zdroj světla z oken, která byla po levé straně od dveří, fotografovala jsem tedy spíše z této levé strany, protože umělé osvětlení nedokázalo přesvítit denní světlo z oken.

Fotografie č. 1: první fotografií této části je dívka sedící v tureckém sedu na zemi, fotografie vznikla při rozcvičce, což je vidět i z pozadí fotografie, kde sedí další dívky a mají hůlky položené před sebou. Dívka má v obličeji výraz soustředění a prohlíží si svůj ukazováček na ruce zvednuté nad hlavou.

Fotografie č. 2: další fotografie zachycuje druhý detail, který je už z průběhu tréninku, jedná se o taneční prvek, kdy se hůlka drží v obou rukách a nad hlavou se jí mává do stran, to provází i pohyb těla. Obrázek zachycuje švih hůlky i těla, který je patrný i z rozevlátých vlasů. Dívka na fotografii je kapitánkou skupiny, takže v některých částech skladby tančí něco jiného než ostatní, proto také další mažoretka v pozadí sedí.

Fotografie č. 3: snímek zachycuje tanečního mistra, vysvětlujícího jeden z prvků čísla, které dívky nacvičují. Je z něj patrné, že dívky místo, aby poslouchaly, tak buď přímo, nebo skrz zrcadlo, které je před nimi sledují, co dělám já.

Kompozičně je obrázek velmi zdařilý, protože taneční mistr stojí na prvé straně v první třetině fotografie, za ním potom vidíme jeho žákyně. Jak je vidět na třech mažoretkách, pouze jedna z nich sleduje, co má dělat a drží hůlku nad hlavou správným způsobem.

Fotografie č. 4: čtvrtá fotografie je první, ke které bylo využito zrcadlo v sále. Je to poznat díky hornímu okraji zrcadla ve vrchní části snímku i v pravé části, kde je zachycena asistentka trenéra i z pohledu fotografa i v odraze v zrcadle. Asistentka učí děvčata, jak stát správně v řadě, tentokrát ji mažoretky sledují a nerozptyluje je moje přítomnost.

Fotografie č. 5: následující snímek znovu pracuje s obrazem v zrcadle, podařilo se na něj zachytit téměř všechny přítomné. Zrcadlo je znovu zajímavým prvkem fotografie. Vpravo stojí asistentka, na zemi sedí dívky, tentokrát opět spíše soustředěné, protože se jedná o moment těsně před puštěním hudby na společně nacvičované číslo. Úplně vlevo je zachycen i taneční mistr, který pouští muziku a sleduje u toho, zda jsou všechny mažoretky na správných místech.

Fotografie č. 6: obrázek spojuje zaostření na detail tří dívek vlevo ve třetině snímku. Pozadí je rozostřené a znovu jej tvoří motivem práce se zrcadlem, ve kterém se odráží skupina dívek na druhé straně, taneční mistr a ve dveřích vzadu dokonce vidíme rodiče, kteří si pro dívky přišli. Tři dívky, které tvoří hlavní motiv, mají hůlku každá v jiné části rukou, takže necvičí stejně, je otázkou času než se naučí jít v perfektní synchronizaci.

Obecným problém při fotografování tréninku je neestetičnost sálů a tělocvičen, velice zdařilé snímky proto občas kazí ošklivá zeď nebo baletní tyč vycházející jakoby z hlavy některé z mažoretek.

V tělocvičně, kde trénují mažoretky ZŠ Dřevohostice, jsem zase bojovala se skříní s elektrickými jističi nebo tyčemi od konstrukcí. Na druhou stranu nejedná se o fotky z vystoupení, kde by bylo nutné k celkovému estetickému znázornění zohledňovat i pěkné pozadí.

Druhá část snímků je zachycení tréninku mažoretek Základní školy v Dřevosticích, jedná se většinou o dívky ve věku 13 – 15 let. Chyby dělají také a tím, že jsou lepší, tak bývají jejich nepřesnosti v čemkoliv lépe rozeznatelné. U této skupiny se mi dokonce podařilo zachytit dva jejich kostýmy, staré žluté, ve kterých již tančily naposled a nové červeno – černé.

Fotografie č. 7: první snímek druhé části zachycuje všechny mažoretky v jednom z postavení jejich sestavy. Je tu na první pohled patrný rozdíl mezi nimi a malými mažoretkami. Řady jsou perfektní jak vodorovně tak svisle a i hůlky mají dívky jednotně natočené.

V tomto případě je komplikované prostředí tělocvičny dokonce spíše výhodou, protože dívky na tmavě hnědém pozadí ve svých zářivých žlutých kostýmech vynikají.

Fotografie č. 8: na této fotografii se jedná o detail ze sestavy. Opět se tu stává problematická tělocvična výhodou, protože žluté kostýmy na hnědém pozadí opravdu pěkně vystupují ven. Svou roli hraje i podlaha, která vytváří odraz. Dívky mají soustředěné výrazy korespondující s rytmickou náročností jejich skladby.

Fotografie č. 9: devátý snímek patří k mým nejoblíbenějším obrázkům z reportáže, protože byl zachycen přesně v pravý okamžik a trvalo mi několik sérií tohoto tance, než se mi podařilo vyfotografovat snímek, který jsem měla v plánu.

Ústřední postavou je kapitánka mažoretek a její vyšvihnutá noha doprovázená i úklonem směrem k noze s hůlkou nad hlavou. Snímek bohužel zachytil i to, že se dívky úplně neshodují v momentu vykopnutí nohy, protože některé mažoretky v pozadí dávají nohu už dolů.

U tohoto snímku jsem spokojená i se světelností, která byla ve velké tělocvičně náročná, protože tělocvična sice disponuje okny na obou stranách, má ale i silné vnitřní reflektory, které mají jinou teplotu světla a komplikují tím vyvážení bílé barvy ve fotografiích.

Fotografie č. 10: Dívky ve svých nových kostýmech cvičí další část vystoupení. Snímek má diagonální kompozici, aby vynikla otočka na špičce i bílé lemy sukní na nových kostýmech. Opět se ukazuje dobrá synchronizace. Na fotografii hraje důležitou roli i kontrast, který je jednak mezi okny a dřevěnou stěnou, ale i mezi tmavým kostýmem a bílou spodní sukní.

Fotografie č. 11: Snímek zachycuje detail z jedné sestavy. Pozice je spíše baletní než pro mažoretku, ale to není určitě ke škodě, protože se tím ozvláštňuje celý výstup. Sukně i pohyb hůlky naznačují rychlý pohyb.

Pozadí trochu kazí skříň s jističi, bohužel ale sestavy mažoretek mají přesné určení v prostoru, a proto tam dívka stála i při několika opakováních sestavy stále stejně a skříň nebylo možné nikam přemístit.

Fotografie č. 12: Obrázek zobrazuje další detail, kde se mi podařilo zachytit jednu z mažoretek zcela samostatně, její póza připomíná znovu spíš baletku než mažoretku. Netradiční je fotografie tím, že se dívka usmívá jinak, než je u mažoretek zvykem. Nemá profesionální úsměv, který známe z vystoupení, ale usmívá se zcela přirozeně.

Fotografie tance je náročná v několika ohledech, je třeba se v daném okruhu tanců vyznat, aby člověk dokázal zachytit ten správný moment, další věc je, že nejkrásnější fotky mohou často vzniknout jen v jedné sekundě z celého několikaminutového vystoupení, různé výskoky nebo výkopy jsou fotograficky nejatraktivnější, ale je velice obtížné zmáčknout spoušť ve správnou chvíli.

U vystoupení je potom třeba zachytit správný moment, kdy jsou dívky postaveny opravdu tak, jak mají a nestojí například některá jinde.

Fotografie byly pořízeny na digitální zrcadlovku Nikon D7100 s pomocí externího blesku. Fotila jsem v manuálním a poloautomatickém režimu s preferencí ISO. Vznikly na přelomu zimy a jara 2015, nezachycují vystoupení ani soutěže mažoretek, protože ty začínají až od května, kdy už byl můj projekt ukončen.

6) Sebehodnocení

Fotografie projektu považuji za zdařilé, i když někdy mi dělalo problém ostření, protože jsem si představovala ostré jiné části lidí, než se mi ve výsledku podařilo zaostřit. Jsem spokojená s tím, že se mi podařilo na mnoha fotkách zaznamenat pohyb a to především hůlky, kterou mažoretky točí. v druhé části, kde se dívky fotily v kostýmech na vystoupení je v mnoha případech zachycen i pohyb sukní.

V reportáži vzniklo mnoho krásných fotografií, které nebyly zahrnuty do výběru, ale pravděpodobně budou užívány k propagaci mažoretek jak pod Střediskem volného času v Přerově, tak na Základní škole v Dřevohosticích.

Výborně hodnotím spolupráci s vedením Střediska volného času i ZŠ v Dřevohosticích, které mi vyšlo vstříc a především si vážím jejich ochoty k obstarání povolení rodičů k fotografování jejich dětí.

Výborná byla i spolupráce s tanečním mistrem panem Gajzbacherem a jeho asistentkou Z. Landsingerovou, kterým jsem spíš komplikovala práci a to především, když probíhalo focení malých mažoretek, které byly mou přítomností značně rozptýlené a spíš než výuka je zajímalo, co fotím.

Zda se podaří mažoretkám z Přerova vybojovat letos nějaké medaile na Mistrovství světa, bude jasné až v srpnu, je ale vidět velká snaha na straně dívek i trenérů.

Pokud bych se příště zaměřovala na focení tance, chtěla bych jej zasadit do přírody a pravděpodobně bych se raději zaměřila na balet, protože není tak statický. Jde v něm o plynulé navázání pohybů a ne tolik o přesnost ve výhozu hůlkou nebo v něčem podobném.

 Osobně jsem se věnovala několik let tanci, i když primárně šlo o balet a muzikálový tanec. Do mažoretek jsem ale také chodila tři roky, i když ne závodně, protože byl pro nás prioritní jiný styl tance.